[má síla je Jehova].

1. Kehatovský Levita; „syn“ Uriela. (1Pa 6:22–24)

2. Muž, jehož syn Jonatan byl jedním z úředníků krále Davida. (1Pa 27:25)

3. Judský král, který se nazýval také Azarjáš. Uzzijáš byl synem Amacjáše a jeho manželky Jekolji a je o něm řečeno, že vládl 52 let (829–778 př. n. l.). Během tohoto období postupně vládli v severním království Jeroboam (II.), Zecharjáš, Šallum, Menachem, Pekachjáš a Pekach. (2Kr 15:1, 2, 8, 10, 13, 14, 17, 23, 25, 27; 2Pa 26:3) Uzzijášovými současníky byli proroci Izajáš (1:1; 6:1), Ozeáš (1:1), Amos (1:1) a možná Joel. Za vlády tohoto krále došlo k neobvykle velkému zemětřesení. (Ze 14:5)

Šestnáctiletý Uzzijáš byl po smrti svého otce učiněn králem nad judským lidem. (2Kr 14:21; 2Pa 26:1) Podle 2. Královské 15:1 se však Uzzijáš stal králem ve 27. roce vlády izraelského krále Jeroboama (II.). Tím se začátek Uzzijášovy vlády posouvá přibližně o 12 let po smrti Uzzijášova otce, a proto výrok ‚stal se králem‘ bude míněn v nějakém zvláštním významu. Je možné, že ve 27. roce krále Jeroboama přestalo být dvoukmenné judské království pod nadvládou severního království; tato nadvláda možná začala, když izraelský král Jehoaš porazil Uzzijášova otce Amacjáše. (2Pa 25:22–24) Je tedy možné, že Uzzijáš se stal králem podruhé v tom smyslu, že přestal být pod nadvládou izraelského krále Jeroboama (II.).

Uzzijáš činil to, „co bylo přímé v Jehovových očích“. Bylo to převážně proto, že se řídil dobrými pokyny jakéhosi Zecharjáše (nejednalo se o proroka tohoto jména, který žil v pozdějším období). Uzzijášovi poddaní však pokračovali v nesprávném obětování na výšinách. (2Kr 15:3, 4; 2Pa 26:4, 5)

Uzzijáš se proslavil svými vojenskými úspěchy, kterých dosáhl s Jehovovou pomocí. Navrátil judskému království Elat (Elot) a přestavěl toto město, které leželo na nejzazším výběžku Akabského zálivu. Úspěšně válčil proti Filištínům, prolomil hradby Gatu, Jabne a Ašdodu a potom na území Ašdodu vystavěl města. Uzzijáš zvítězil nad Araby a Meunim a z Ammonitů udělal poplatníky Judy. Uzzijášova mocná a dobře vyzbrojená armáda dosáhla počtu 307 500 mužů pod vedením 2 600 hlav otcovských domů. Uzzijáš posílil opevnění Jeruzaléma a postavil zde válečné stroje. (2Kr 14:22; 2Pa 26:2, 6–9, 11–15)

Král se také velmi zajímal o zemědělství a o chov dobytka. Vytesal mnoho cisteren, čímž zajistil dobytku dostatek vody, a v pustině postavil věže, pravděpodobně proto, aby chránil pasoucí se stáda před záškodníky. Zemědělská a vinařská činnost na Karmelu byla prováděna pod Uzzijášovým dohledem. (2Pa 26:10)

Uzzijášovy skvělé úspěchy, zdá se, způsobily, že se stal tak domýšlivým, že vnikl do Svatého oddělení chrámu, aby tam pálil kadidlo. Velekněz Azarjáš spolu s 80 nižšími kněžími šli okamžitě za králem do chrámu, vytkli mu jeho nezákonný skutek a vyzvali ho, aby svatyni opustil. Když Uzzijáš držel kadidelnici k pálení kadidla a vztekal se na kněze, byl od Jehovy postižen na čele malomocenstvím a kněží ho nato vzrušeně vyvedli z chrámu. Jako nečistý malomocný byl Uzzijáš úplně odříznut od uctívání ve svatyni a nemohl vykonávat královské povinnosti. Uzzijáš zůstal do své smrti v jakémsi domě a státní záležitosti spravoval jeho syn Jotam. (2Pa 26:16–21)

O Uzzijášově smrti a pohřbu se ve 2. Paralipomenon 26:23 uvádí: „Nakonec Uzzijáš ulehl se svými praotci; a tak ho pohřbili s jeho praotci, ale na pohřebním poli, které patřilo králům, neboť řekli: ‚Je malomocný.‘“ To mohlo znamenat, že kvůli malomocenství nebyl Uzzijáš pohřben v hrobce vytesané do skály, ale do země na poli, které bylo spojeno s královským hřbitovem.

V Jeruzalémě byla nalezena vápencová destička pocházející z prvního století n. l., která nese následující nápis: „Sem byly přineseny kosti Uzzijáše, judského krále. Neotvírat.“ (VYOBRAZENÍ, sv. 1, s. 960)

4. Levitský kněz ze ‚synů Charima‘ (1Pa 24:8; Ezr 2:36, 39); patřil k těm, kdo na Ezrovo vybídnutí propustili své cizozemské manželky. (Ezr 10:10, 11, 21, 44)

5. Potomek Judy a Perece; jeho ‚syn‘ Atajáš je uveden mezi obyvateli Jeruzaléma v Nehemjášově době. (Ne 11:4)