Hebrejské slovo ruʹach, které se často překládá výrazem „duch“, může také označovat vzduch v pohybu, vítr. (Ka 1:6) Další hebrejská slova a výrazy mohou být překládány jako „vichr“ (Oz 8:7), „vichřice“, „vířící vichřice“ (Jer 25:32; 23:19), ‚bouřlivý vítr‘ a ‚větrná bouře‘ (Ža 148:8; 2Kr 2:11). Výraz pneuʹma (obvykle překládaný slovem „duch“) u Jana 3:8 sice znamená „vítr“, ale jako označení pro vítr se v řečtině častěji používá slovo aʹne·mos. (Mt 7:25, 27; 11:7; Jan 6:18) ‚Dobou denního vánku [heb. ruʹach]‘ patrně byly večerní hodiny těsně před západem slunce, kdy v oblasti, o níž se předpokládá, že v ní kdysi byla zahrada Eden, obvykle vzniká osvěžující chladivý vánek. (1Mo 3:8; viz heslo DUCH.)

Jehova Bůh je Stvořitel větru. (Am 4:13) Bůh sice doslova ve větru není (1Kr 19:11; srovnej Joba 38:1; 40:6; Ža 104:3), ale může jej ovládat a používat jej ke svým záměrům; tímto způsobem jej například použil jako svůj nástroj k tomu, aby začaly klesat vody potopy. (1Mo 8:1; 2Mo 14:21; 4Mo 11:31; Ža 78:26; 107:25, 29; 135:7; 147:18; Jer 10:13; Jon 1:4) Když byl na zemi jeho Syn, i on měl moc nad větrem a mohl způsobit, že se vítr utišil. (Mt 8:23–27; 14:24–32; Mr 4:36–41; 6:48, 51; Lk 8:22–25) Je zřejmé, že jedině z Jehovova připuštění mohl Satan způsobit nebo ovládat „veliký vítr“, který usmrtil Jobovy děti. (Job 1:11, 12, 18, 19)

Vítr se obvykle pojmenovával podle směru, z něhož přicházel, takže „východní vítr“ vanul od V směrem na Z. (2Mo 10:13, 19; Ža 78:26; Pís 4:16) Výraz „čtyři větry“, nebeské nebo pozemské, označuje všechny čtyři světové strany — S, J, V a Z. (Jer 49:36; Ez 37:9; Da 8:8; Mt 24:31) Ve Zjevení 7:1 se pojednává o ‚čtyřech andělech‘, kteří jsou popsáni, „jak stojí na čtyřech rozích země a drží pevně čtyři zemské větry“. Protože tito „andělé“ stojí na „rozích“,  mohou tyto větry uvolnit tak, aby se hnaly šikmo, úhlopříčně, a proto před jejich zhoubným vanutím není ušetřena žádná část země.

Severní vítr byl chladný a přinášel prudké deště. (Job 37:9; Př 25:23) Vítr od J vanul do Palestiny přes horké pouštní oblasti, a mohl proto přinášet vlnu veder (Lk 12:55), a od J mohl také přicházet bouřlivý vítr. (Iz 21:1; Ze 9:14) Vítr, který v období sucha vanul do Palestiny a do Egypta od V, přecházel přes rozsáhlé pouště, a byl proto horký a suchý a sežehoval či vysušoval rostlinstvo. (1Mo 41:6, 23, 27; Ez 17:7–10; srovnej Oz 13:15; Jon 4:8.) V období dešťů přinášel záp. vítr do Palestiny vláhu od Středozemního moře a poskytoval zemi déšť. (1Kr 18:42–45) Když tedy někdo viděl, jak se na Z zvedá mrak, mohl očekávat bouři. (Lk 12:54) Každodenní vánky přicházející od Středozemního moře pomáhaly lépe snášet suché letní počasí. (Viz hesla EUROAQUILO; OBLAK.)

Obrazné použití. Vítr může vzniknout náhle a stejně náhle může ustat, výstižně tedy znázorňuje pomíjivost lidského života. (Job 7:7) Vítr neobsahuje žádnou pevnou látku, a proto může znázorňovat bezobsažné poznání a zbytečnou tvrdou práci, prázdná slova, marnou naději (Job 15:1, 2; 16:3; Ka 5:16; Oz 12:1) a také nicotu. (Iz 26:18; 41:29; Jer 5:13) Zbytečné skutky nepřinášejí žádné výsledky, a kdo je koná, jako by se tedy ‚honil za větrem‘. (Ka 1:14; 2:11) A člověk, který přivádí zavržení na svůj dům, bere „do vlastnictví vítr“. Nezíská nic, co by se vyplatilo nebo co by mělo skutečnou hodnotu. (Př 11:29)

Vítr věci rozhazuje nebo jimi zmítá. Jestliže je tedy něco ‚rozptýleno do každého větru‘ nebo ‚rozděleno směrem ke čtyřem větrům‘, znamená to úplné rozptýlení nebo rozdělení. (Jer 49:36; Ez 5:10; 12:14; 17:21; Da 11:4) Podobně jako plavidlo, které nemá určený směr, ale zmítá se ve větru, jsou i lidé, u nichž se neprojevuje křesťanská zralost, „unášeni sem a tam každým větrem učení prostřednictvím lidské šalebnosti, prostřednictvím vychytralosti ve vynalézání omylu“. (Ef 4:13, 14)