Součástí oficiální funkce císařských úředníků v Římské říši bylo vybírat pozemkovou daň a daň z hlavy. Avšak oprávnění vybírat daně z vývozu a dovozu a ze zboží, které kupci převáželi zemí, se prodávalo na veřejné dražbě. Právo vybírat daně tudíž získali ti, kdo nabídli nejvíce. Zisk z vybírání daní však investovanou sumu převyšoval. Tito muži, kteří byli známi jako publikáni, pronajímali právo vybírat daně v určitých částech svého území dalším lidem. Ti zase dohlíželi na jiné muže, kteří se na vybírání daní podíleli osobně. Zdá se například, že Zacheus byl vrchním výběrčím daní nad výběrčími v oblasti Jericha. (Lk 19:1, 2) A Matouš, kterého Ježíš povolal, aby se stal apoštolem, patřil k těm, kdo přímo daně vybírali, a zjevně měl svou kancelář v Kafarnaum nebo v jeho blízkosti. (Mt 10:3; Mr 2:1, 14)

V Palestině tudíž působilo mnoho židovských výběrčích daní. Lidé se na ně dívali s opovržením, protože výběrčí často požadovali víc, než byla předepsaná daň. (Mt 5:46; Lk 3:12, 13; 19:7, 8) Ostatní Židé se společnosti výběrčích daní obvykle vyhýbali a řadili je k lidem, kteří byli známi jako hříšníci a ke kterým patřily i prostitutky. (Mt 9:11; 11:19; 21:32; Mr 2:15; Lk 5:30; 7:34) Výběrčí daní byli neoblíbení také proto, že sloužili cizí moci, Římu, a měli úzký kontakt s „nečistými“ Nežidy. Jednat s „bratrem“, který byl nekajícný hříšník, jako s „výběrčím daní“ tudíž znamenalo nepěstovat s ním žádné dobrovolné společenství. (Mt 18:15–17)

Kristus Ježíš nepřehlížel zkaženost, která byla mezi výběrčími daní běžná. Ačkoli za to byl kritizován, byl ochoten duchovně pomoci těm, kdo projevovali touhu naslouchat mu. (Mt 9:9–13; Lk 15:1–7) V jednom ze svých podobenství Ježíš ukázal, že výběrčí daní, který pokorně uznal, že je hříšník, a činil pokání, je spravedlivější než farizeus, který se pyšně pokládal za spravedlivého. (Lk 18:9–14) A pokorní, kajícní výběrčí daní (jako Matouš a Zacheus) dostali příležitost stát se členy nebeského Království. (Mt 21:31, 32)