Tento výraz je překladem hebrejského slova miz·rachʹ, které doslova znamená „východ slunce“ (5Mo 3:27; 1Pa 4:39), a podstatných jmen odvozených od slovesa qa·dham, které znamená „být před“. (Ez 48:2) Když Hebrejci určovali směr, měli ve zvyku stát tváří k východu slunce, což znamenalo, že V byl před nimi, Z byl za nimi, S byl vlevo a J vpravo.

K obecnému označení východního směru se někdy používalo slovo qa·dham jako v 1. Mojžíšově 11:2. Jindy to znamenalo „východ“ ve vztahu k něčemu jinému, jako je to ve 4. Mojžíšově 34:11, kde je použit výraz „na východ od Ajinu“. A někdy to dokonce znamená oblast, která leží vých. a sv. od Izraele — což byla země Moabu a Ammonu, Arabská poušť, Babylón, Persie, Asýrie a Arménie.

Slovo „východ“ se vztahuje na různé národy, které v těchto zemích žily, a mluvilo se o nich jako o „synech Východu“. Job byl nazván největším ze všech „Orientálců“ neboli „synů Východu“. (Job 1:3) Žil v této východní oblasti. Když šel Jákob do Mezopotámie hledat manželku, je o něm řečeno, že šel do země „Orientálců“ neboli „synů Východu“. (1Mo 29:1) Národy na V od Izraele byly také nazývány „synové Východu“ neboli „lidé z Východu“, jak je uvedeno v Soudcích 6:3; 8:10.

Východní vítr byl v Palestině horký, protože vanul z pouště, která ležela na V, a ničil rostlinstvo. (Ez 19:12) Na základě toho vznikl výrok ‚naplnit své břicho východním větrem‘. (Job 15:2)

Svatostánek, Šalomounův i Zerubbabelův chrám a druhý chrám, který přestavěl Herodes, byly obráceny na V. (4Mo 3:38) Na V byl obrácen chrám, který viděl ve vidění Ezekiel. (Ez 47:1) Příchod Jehovy a Krista k chrámu lze tedy očekávat od V.

U Izajáše 46:11 se o perském králi Kýrovi říká, že přichází „od východu“ (KB, EP) neboli „od východu slunce“ (NS). Předpověděné zprávy, které mají přijít „od východu“, jsou doslova „od východu slunce“ neboli miz·rachʹ. (Da 11:44) Kniha Zjevení obsahuje prorockou zmínku o Dareiovi a Kýrovi jako o ‚králích od východu slunce‘ v souvislosti s vysušením symbolického Eufratu v době soudu Velkého Babylóna. (Zj 16:12, 19)

Astrologové, kteří navštívili Ježíše po jeho narození, přišli od Babylóna, z „východních končin“. (Mt 2:1) Když řekli, že viděli jeho hvězdu „na východě [řec. a·na·to·leiʹ, doslova „vycházející“]“, jak uvádějí některé překlady Bible, nemínili tím, že to bylo vých. od jejich země, ale že ji viděli z Východu neboli, když byli na Východě. (Mt 2:2, Rbi8, ppč)