Přejít k článku

Přejít na obsah

Věž

Věž

Budova (nebo část stavby), jejíž výška je obvykle větší než její průměr a jež je ve srovnání se svým okolím vysoká. Dějiny stavění věží sahají až do doby krátce po potopě, kdy lidé na Šinarských pláních prohlásili: „Pojďme, postavme si město a také věž s vrcholkem v nebesích.“ (1Mo 11:2–4) Předpokládá se, že tato věž měla šikmý, pyramidovitý tvar náboženských zikkuratů, jež byly objeveny v té oblasti. (Viz hesla ARCHEOLOGIE, Babylónie; BÁBEL.)

Jednoduché věže se stavěly na vinicích, aby noční hlídači měli rozhled, když střežili vinice před zloději a zvířaty. (Iz 5:1, 2; Mt 21:33; Mr 12:1)

Věže, které měly sloužit vojenské obraně, se stavěly v městských zdích, přičemž věže rohové a věže stojící po stranách bran obvykle více vynikaly. (2Pa 26:9; 32:5; Ez 26:4, 9; Sef 1:16; 3:6) Někdy byly věže budovány podél hranice a sloužily jako řetěz předsunutých základen, a v odlehlých místech sloužily jako útočiště pro pastýře a jiné lidi. (2Pa 26:10; 27:4; viz hesla OPEVNĚNÍ; STRÁŽNÍ VĚŽ.)

Věž uvnitř města často sloužila jako citadela. Takovými stavbami byly věže v Šekemu, Tebeci a Penuelu. (Sd 8:9, 17; 9:46–54) Rozvaliny městských věží byly nalezeny také v Jerichu, Bet-šanu, Lakiši, Megiddu, Micpě a v Samaří.

Hebrejský výraz migh·dalʹ, který znamená „věž“ (Ez 29:10; 30:6), je obsažen ve jménech některých míst, jako je například Migdal-gad (což znamená „věž štěstěny“) a Migdal-el (což znamená „věž Boží“). (Joz 15:37; 19:38)

„Obléhací věže“ někdy budovala nepřátelská vojska, když útočila na opevněná města. Tyto věže sloužily jako vyvýšená palebná stanoviště pro lučištníky a vrhače kamenů. Některé obléhací věže také měly obléhací berany a poskytovaly ochranu těm, kdo tyto berany obsluhovali. (Iz 23:13)

Jeruzalémské věže. Věž pekařských pecí byla na sz. straně města nedaleko Nárožní brány. (Ne 3:11; 12:38) Proč dostala věž toto jméno, není známo, ale je možné, že v její blízkosti měli své živnosti pekaři. Byla to možná jedna z věží, jež postavil Uzzijáš; ten vládl v Jeruzalémě v letech 829 až 778 př. n. l. (2Pa 26:9) Na sev. městské zdi byly dvě další důležité věže: Věž Chananel, ta byla obnovena a posvěcena v době Nehemjáše. (Ne 3:1; 12:39; Jer 31:38; Ze 14:10) Blízko ní směrem na V, nedaleko Ovčí brány, byla věž Mea. Proč se jmenovala Mea, což znamená „sto“, není známo. (Ne 3:1; 12:39)

Podél vých. zdí na J od chrámového areálu byla takzvaná „vyčnívající věž“, a ještě dále na J, někde v blízkosti Davidova paláce, byla věž, která byla spojena s Královým domem nedaleko Nádvoří stráže. (Ne 3:25–27) Někteří znalci se domnívají, že právě tato věž je v Šalomounově písni popsána jako „Davidova věž zbudovaná z vrstev kamene, na níž je zavěšeno tisíc štítů, všechny okrouhlé štíty silných mužů“. (Pís 4:4) Tato věž nesmí být zaměňována s takzvanou Davidovou věží, která je z novější doby; její součástí je takzvaná věž Fasaelos, jejíž část zničil v roce 70 n. l. Titus. Tato věž Fasaelos byla jednou ze tří věží, které dal postavit Herodes Veliký na ochranu svého nového paláce postaveného nedaleko staré Nárožní brány na záp. straně města.

Věž v Siloe byla pravděpodobně v blízkosti stejnojmenného rybníka v jv. části Jeruzaléma. Ježíš se zmínil o tom, že se tato věž zřítila a přitom zabila 18 mužů; jeho posluchači jistě dosud měli tuto událost v čerstvé paměti. (Lk 13:4; viz také heslo ANTONIA [PEVNOST].)

Obrazné použití. Ti, kdo se ve víře a poslušnosti spoléhají na Jehovu, jsou v opravdovém bezpečí, jak o tom zpíval David: „Vždyť ses mi [Jehovo] prokázal být útočištěm, silnou věží před obličejem nepřítele.“ (Ža 61:3) Ti, kdo si uvědomují, co jeho jméno představuje, a kdo v jeho jméno důvěřují a věrně se jej zastávají, nemají důvod něčeho se bát, protože „Jehovovo jméno je silná věž. Do ní utíká spravedlivý a je chráněn.“ (Př 18:10; srovnej 1Sa 17:45–47.)