Slovo „Všemohoucí“ je přeloženo z hebrejského slova Šad·daiʹ a z řeckého slova Pan·to·kraʹtor. Je zřejmé, že význam obou těchto slov souvisí se silou nebo mocí.

Hebrejský výraz. V hebrejském textu je výraz Šad·daiʹ použit sedmkrát společně se slovem ʼEl (Bůh), a vytváří tak titul „Všemohoucí Bůh“. (1Mo 17:1; 28:3; 35:11; 43:14; 48:3; 2Mo 6:3; Ez 10:5) V ostatních 41 případech je tento výraz použit jednotlivě a překládá se jako „Všemohoucí“. Podobně jako výrazy ʼAdho·naiʹ (Svrchovaný Pán) a ʼElo·himʹ (Bůh) je i výraz Šad·daiʹ tvarem množného čísla a označuje znamenitost. (1Mo 49:25; 4Mo 24:4; Ža 68:14)

Přesný původ slova Šad·daiʹ je sporný. Překladatelé Septuaginty použili k jeho překladu několik řeckých slov, ale v knize Job přeložili slovo Šad·daiʹ 16krát výrazem Pan·to·kraʹtor (Všemocný). V několika případech jej přeložili řeckým slovem (hi·ka·nosʹ), které znamená „dostatečný“ nebo „vhodný“ (Rut 1:20, 21; Job 21:15; 31:2; 40:2), a pozdější řečtí překladatelé, jako byli Aquila a Symmachus, tento výklad převzali a slovo Šad·daiʹ překládali jako „Dostatečný (Vhodný)“.

Názor některých novodobých kritiků je vyjádřen v komentáři k 1. Mojžíšově 17:1 v katolickém překladu, který je znám jako Jeruzalémská bible (ppč b), kde je uvedeno: „Obecně užívaný překlad ‚Bůh všemohoucí‘ je nepřesný. . . . Navrhovalo se ‚Bůh Hory‘.“ Tento extrémní názor však je založen na předpokladu, že slovo Šad·daiʹ souvisí s akkadským výrazem šadu (hora). Komentář v díle Unger’s Bible Dictionary (1965, s. 1000) však říká: „Tento názor je ovšem nepřijatelný a Šaddai se dá nejlépe odvodit od kořene šadad [ša·dhadhʹ], ‚být silný nebo mocný‘, jako v arabštině.“ (Viz také The Analytical Hebrew and Chaldee Lexicon od Benjamina Davidsona, s. 702.)

V biblickém textu se výraz ša·dhadhʹ obvykle vztahuje na násilnou sílu, jaká se uplatňuje například při plenění. (Srovnej Ža 17:9; Př 11:3.) U Izajáše 13:6 je uvedeno: „Kvílejte, vždyť Jehovův den je blízko! Přijde jako plenění [kešodhʹ] od Všemohoucího [miš·Šad·daiʹ].“ Biblické použití tohoto kořenného slova sice v podstatě vyjadřuje myšlenku násilného činu, ale někteří znalci se domnívají, že původně prostě znamenalo ‚být silný‘ nebo ‚jednat silně‘. Dílo The Jewish Encyclopedia (1976, sv. IX, s. 162) uvádí: „Je však možné, že původní význam byl ‚ovládající‘ nebo ‚přemáhající síla‘ a že tento význam přetrvává v božském [titulu].“

Jehova použil titul „Všemohoucí Bůh“ (ʼEl Šad·daiʹ), když Abrahamovi sliboval, že se mu narodí Izák; v souvislosti s tímto slibem Abraham projevil velkou víru v to, že Bůh má moc jej splnit. Potom byl tento titul použit tehdy, když bylo řečeno, že Bůh požehná Izákovi a Jákobovi, kteří budou dědici abrahamské smlouvy. (1Mo 17:1; 28:3; 35:11; 48:3)

V souladu s tím mohl Jehova později říci Mojžíšovi: „Objevoval jsem se Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako Všemohoucí Bůh [beʼElʹ Šad·daiʹ], ale ohledně svého jména Jehova jsem se jim nedal poznat.“ (2Mo 6:3) To nemohlo znamenat, že tito patriarchové Jehovovo jméno neznali; oni i jiní lidé před nimi je totiž často používali. (1Mo 4:1, 26; 14:22; 27:27; 28:16) V 1. Mojžíšově, která o životě patriarchů pojednává, se ve skutečnosti slovo „Všemohoucí“ vyskytuje pouze 6krát, zatímco osobní jméno Jehova bylo v původním hebrejském textu napsáno 172krát. Tito patriarchové se sice z vlastní zkušenosti přesvědčili o tom, že na titul „Všemohoucí“ má Bůh právo a že tento titul je pro něho výstižný, ale pokud jde o Boží osobní jméno Jehova, plný význam a dosah tohoto jména  neměli příležitost pochopit. Komentář v díle The Illustrated Bible Dictionary (sv. 1, s. 572) k tomu říká: „Dřívější zjevení dané patriarchům se týkalo slibů sahajících do daleké budoucnosti; předpokládalo, že se tito lidé budou spoléhat na to, že On, Jahve, je takový Bůh (ʼel), který je způsobilý (jeden z možných významů slova saddaj) je splnit. Zjevení u keře bylo větší a důvěrnější, a Boží moc a skutečnost, že Bůh je s nimi bezprostředně a stále přítomen — to vše bylo zahrnuto ve jménu Jahve, které dobře znali.“ (J. D. Douglas, ed., 1980)

Mít moc znamená mít sílu a schopnost vykonat a splnit svůj záměr, a také překonat překážky nebo odpor; a Jehovova všemohoucnost se skutečně projevuje tím, že Jehova má neodolatelnou sílu, a je tedy schopen svůj záměr splnit. Titul „Všemohoucí“ je někdy uváděn ve spojitosti s použitím násilí; například Žalm 68:14 říká, že „Všemohoucí“ ‚rozptyluje krále‘; Joel 1:15 popisuje „plenění [šodh] od Všemohoucího [mi·Šad·daiʹ]“, až nastane „Jehovův den“; a tento titul se také objevuje ve slovech Izajáše 13:6, která zde již byla citována. Titul „Všemohoucí“ také poskytuje ujištění, že Jehova je schopen žehnat (1Mo 49:25), a je zárukou bezpečí pro ty, kdo v Jehovu důvěřují: „Kdokoli bydlí na tajném místě Nejvyššího, opatří si nocleh přímo ve stínu Všemohoucího.“ (Ža 91:1)

V knize Job se označení Šad·daiʹ vyskytuje 31krát a používají je všechny osoby, které v této knize vystupují. Je zde ukázáno, že Jehova má moc trestat nebo někoho něčím postihnout (Job 6:4; 27:13–23), takže lidé, kteří říkají: „Co zmůže Všemohoucí, že bychom mu měli sloužit, a jak nám prospěje, že jsme s ním přišli do styku?“, a kteří proto doufají ve svou vlastní sílu, mohou očekávat, že budou „pít ze vzteku Všemohoucího“. (Job 21:15, 16, 20) Všemohoucí si tedy zaslouží posvátnou úctu, ano, dokonce děs, protože jeho vůli nelze přehlížet ani nelze beztrestně porušovat jeho zákon (Job 6:14; 23:15, 16; 31:1–3), i když se jeho moc neprojeví okamžitě. (Job 24:1–3, 24; srovnej 2Mo 9:14–16; Ka 8:11–13.) Svou sílu a moc však vždy používá přesně v souladu se svým smyslem pro právo a v souladu se spravedlností, a nikdy to nedělá bez sebeovládání, svévolně, z nějakého rozmaru či nezodpovědně. (Job 34:10, 12; 35:13; 37:23, 24) Lidé tedy nemají žádnou opodstatněnou příčinu k tomu, aby se s ním přeli nebo aby mu něco vyčítali. (Job 40:2–5) Ti, kdo jednají v souladu se spravedlností, se k němu mohou přibližovat s důvěrou a mohou k němu mít osobní vztah. (Job 13:3; 29:4, 5; 31:35–37) Jako Stvořitel je Zdrojem života a moudrosti. (Job 32:8; 33:4)

V proroctví o Mesiášovi zaznamenaném u Izajáše 9:6 je titul „Silný bůh“ použit na slíbeného Knížete pokoje. Tento výraz však není přeložen z výrazu ʼEl Šad·daiʹ uplatněného v textech, které zde byly citovány, ale z hebrejského výrazu ʼEl Gib·bórʹ.

Řecký výraz. V Křesťanských řeckých písmech se výraz Pan·to·kraʹtor vyskytuje desetkrát, z toho devětkrát v knize Zjevení. Toto slovo v podstatě znamená „Všemohoucí“ nebo „Všemocný“. Jeho použití v Křesťanských řeckých písmech potvrzuje, že hebrejský výraz Šad·daiʹ má být skutečně chápán ve významu „Všemohoucí“, protože slovu Pan·to·kraʹtor by jinak v Hebrejských písmech žádný jiný výraz neodpovídal.

Ve 2. Korinťanům 6:18 Pavel cituje z Hebrejských písem, když nabádá křesťany, aby se vyhýbali falešnému uctívání a aby nepoužívali neživé, bezmocné modly, a mohli se tak prokázat jako děti ‚Všemohoucího [Pan·to·kraʹtor]‘. Z citací, které apoštol uvádí, je patrné, že se tento titul vztahuje na Jehovu Boha.

Podobně je i v celé knize Zjevení titul Pan·to·kraʹtor uplatňován na Stvořitele a Krále věčnosti, na Jehovu; ukazuje to například „píseň Mojžíše, Božího otroka, a píseň Beránka [Ježíše Krista]“, ve které se provolává sláva Jehovovi Bohu jako jedinému, kdo je hoden toho, aby ho všechny národy uctívaly a aby se ho bály. (Zj 15:3; srovnej Zj 21:22.) Použití tohoto titulu na Jehovu Boha je patrné z toho, jak je ve Zjevení 19:6 uplatněn výraz Hallelujah (Chvalte Jah). Podobně i vyjádření „Ten, který je a který byl a který přichází“ (Zj 1:8; 4:8) jasně poukazuje na Boha věčnosti (Ža 90:2), který nejen „byl“ Všemohoucím ve starých dobách, ale je jím až dosud a jako takový „přichází“, aby projevil svou všemocnost. Opět je zde poukázáno na násilný čin, k němuž dojde potom, co se Bůh ‚ujme své velké moci a začne kralovat‘; proti národům, které mu odporují, totiž projeví svou zlobu ve „válce velikého dne Boha Všemohoucího“.  (Zj 11:17, 18; 16:14) Tuto ‚zlobu Boha Všemohoucího‘ projeví proti národům Boží Syn Kristus Ježíš, „Boží Slovo“, ve svém postavení Bohem pomazaného krále, jak o tom dále mluví kniha Zjevení. (Zj 19:13–16) Tyto mocné projevy Božích soudcovských rozhodnutí však budou i nadále plně odpovídat Božím měřítkům pravdy a spravedlnosti. (Zj 16:5–7; viz heslo BŮH.)