Ve starověku byl vůz jednoduché, obvykle dřevěné vozidlo, jehož kola měla loukotě nebo byla plná. (1Sa 6:14) Některé vozy se skládaly pouze ze dvou kol a z otevřené plošiny s vodorovnou ojí nebo tyčí vpředu. Jiné vozy měly postranice a některé byly kryté, například šest krytých vozů (každý tažený dvěma býky), kterými byly převáženy předměty, jež patřily ke svatostánku. (4Mo 7:2–9) „Kočáry“ ze Zjevení 18:13 možná označují čtyřkolé vozy.

V Izraeli se obzvláště v dřívějších dobách zapřahal do vozů spíše skot než koně; koně se používali hlavně u dvoukolých vozů a v bitvě. (2Sa 6:3, 6; 15:1; 1Pa 13:7, 9; Př 21:31) Na vozech se převáželo obilí a jiné náklady (1Sa 6:7–14; Am 2:13) a dopravovali se na nich také lidé. (1Mo 45:19, 21, 27; 46:5) Vozy používané v bitvě (o nichž je zmínka v Ža 46:9) byly možná vojenské vozy na zavazadla. V Izajášově době měli Izraelité mnoho koní (Iz 2:7) a vozy tažené koňmi se používaly při mlácení. (Iz 28:27, 28)

Prorok Izajáš vyhlásil bědu nad těmi, kdo ‚táhnou hřích jako vozovými šňůrami‘, což možná ukazuje, že takoví lidé byli připoutáni k hříchu stejně jako byla zvířata přivázána šňůrami k vozu, který táhla. (Iz 5:18)