Zásada vedení prostřednictvím hlavy je uvedena v 1. Korinťanům 11:3: „Hlavou každého muže je Kristus; hlavou ženy je zase muž; hlavou Krista je zase Bůh.“

Postavení muže. První část této rady o vedení hlavou se týká muže; není nezávislý a musí uznávat „hlavu“. Je totiž povinen jednat podle pokynů a vzoru, které mu dal Ježíš, jeho hlava. (1Ja 2:6) Netýká se to jen jeho náboženské činnosti (Mt 28:19, 20), ale také jeho jednání. Jestliže je to například muž, který má rodinu, potom by měl z úcty ke své hlavě, Kristu, poslouchat příkaz, aby se svou manželkou přebýval podle poznání, ‚prokazoval jí čest jako slabší nádobě‘ a vynaložil upřímné úsilí, aby správně vychovával děti. (1Pe 3:7; Ef 6:4) Tuto radu dává Bible všem v křesťanském sboru; jedná-li muž podle této rady, projevuje úctu k zásadě vedení hlavou. (Ef 5:23)

Muž byl stvořen jako první, a proto má přednostní postavení před ženou. (1Ti 2:12, 13) Žena byla vytvořena z mužova žebra a byla kost z jeho kostí a tělo z jeho těla. (1Mo 2:22, 23) Byla stvořena kvůli muži, a ne muž kvůli ní. (1Ko 11:9) V rodině, Božím uspořádání, je tudíž žena vždy podřízena svému manželovi a neměla by si jeho autoritu přisvojovat. (Ef 5:22, 23; 1Pe 3:1) Také v křesťanském sboru by žena neměla oddané muže vyučovat ani nad nimi uplatňovat autoritu. (1Ti 2:12)

Starověcí Hebrejci uznávali, že v rodině a v kmenovém uspořádání má nadřazené postavení muž. Sára byla pokorná a nazývala Abrahama ‚pánem‘, a je o ní příznivá zmínka, protože uznávala vedení prostřednictvím hlavy. (1Mo 18:12; 1Pe 3:5, 6) Smlouva Zákona kladla důraz na přednostní postavení muže. Pouze od mužů se požadovalo, aby se shromáždili ke třem Jehovovým svátkům na místě, které Bůh zvolil, i když se jich mohly zúčastnit také ženy. (5Mo 16:16) Po narození děvčátka byla žena obřadně „nečistá“ dvojnásobně dlouhou dobu než po narození chlapečka. (3Mo 12:2, 5)

Postavení ženy. Ve starověku si žena za určitých okolností dávala pokrývku hlavy jako projev podřízenosti. (1Mo 24:65) V rozboru uspořádání vedení prostřednictvím hlavy v křesťanském sboru Pavel vysvětlil, že když se ve sboru žena modlí či prorokuje, zastává postavení, které Bůh přidělil muži, a měla by mít pokrývku hlavy. Jestliže žena tyto věci dočasně dělá, protože ve sboru není přítomen žádný oddaný křesťan, který by se mohl vedení ujmout, měla by si dát pokrývku hlavy, přestože má dlouhé vlasy, a neměla by argumentovat tím, že dlouhé vlasy dostatečně ukazují její podřízenost. Místo toho by měla prokazovat podřízenost svými skutky a tím, že uznává mužovo vedení. Křesťanka to projeví tím, že nosí pokrývku hlavy jako „znamení autority“. Měla by to dělat „kvůli andělům“, kteří pozorují jednání křesťanů a kteří se o křesťanský sbor zajímají, protože mu slouží. Tím, že křesťanka nosí pokrývku hlavy, je-li to z duchovních důvodů nutné, uznává Boží uspořádání vedení hlavou. (1Ko 11:5–16; Heb 1:14)

Toto řádné teokratické uspořádání ve sboru a v rodině ženě nebrání ve službě Bohu ani nebrzdí její snahu vykonávat rodinné činnosti a povinnosti. Dává jí to úplnou a biblickou svobodu, aby sloužila na svém místě a aby navíc působila Bohu radost v souladu se zásadou: „Bůh dal údy do těla, každý z nich právě jak se mu líbilo.“ (1Ko 12:18) Mnoho žen ve starověku mělo vynikající výsady, a přitom uznávaly mužovo vedení a těšily se ze šťastného a uspokojujícího života. Patřila k nim Sára, Rebeka, Abigail a křesťanské ženy jako Priscilla a Foibé.

Odpovědnost. Uplatňování oprávněného vedení prostřednictvím hlavy poskytuje určitá práva, ale také s sebou nese povinnosti neboli závazky. „Kristus je hlavou sboru“, a tak má právo o něm rozhodovat a projevovat nad sborem autoritu. (Ef 5:23) To, že je hlavou, však Ježíše zavazuje, aby přijal povinnost starat se o sbor a aby za svá rozhodnutí nesl odpovědnost. Podobně, když manžel uplatňuje vedení prostřednictvím hlavy, má určitá práva, pokud jde o konečné rozhodnutí a dohled. Má však navíc povinnost přijmout za svou rodinu  odpovědnost. Jeho základním závazkem je, aby zajistil svou domácnost hmotně i duchovně. (1Ti 5:8)

Křesťan musí uplatňovat vedení hlavou moudře a milovat svou manželku, jako miluje sebe. (Ef 5:33) Tímto způsobem uplatňuje vedení hlavou nad křesťanským sborem Ježíš Kristus. (Ef 5:28, 29) Otec jako hlava nad svými dětmi by je neměl dráždit, ale měl by je vychovávat „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Ef 6:4) ‚Starší muži‘ jako pastýři Božího stáda nemají panovat nad vírou Božích „ovcí“, ale mají pamatovat na to, že oni sami jsou podřízeni Ježíši Kristu a Jehovovi Bohu. (1Pe 5:1–4) Ježíš Kristus vždy jednal v souladu se zásadou vedení hlavou a ve svých slovech a skutcích plně uznával vedení od svého Otce. Ježíš uzná Jehovovo univerzální vedení dokonce i po tisícileté vládě nad zemí tím, že Jehovovi předá Království a sám se podřídí „Tomu, kdo mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším“. (1Ko 15:24–28; Jan 5:19, 30; 8:28; 14:28; Fil 2:5–8) Křesťané, následovníci Ježíše Krista, také uznávají to, že Jehova je svrchovaný, obracejí se k němu v modlitbě a uznávají ho jako Otce a Všemohoucího. (Mt 6:9; Zj 1:8; 11:16, 17; viz hesla MANŽEL; RODINA.)