Dlouhá tyč, která sloužila jako symbol velitelova práva vydávat příkazy. Vyjádření „velitelská hůl“ se v Překladu nového světa objevuje čtyřikrát a překládá se jím přechodník mecho·qeqʹ, který pochází z hebrejského kořene cha·qaqʹ, jenž znamená ‚vepsat‘ neboli ‚vyrýt‘, a tedy ‚vydat výnos‘ nebo ‚stanovit‘. (Iz 30:8; Ez 4:1; Př 8:27; Iz 10:1) V dávných dobách byly vydané zákony vepsány neboli vyryty do kamene nebo kovových desek. Totéž hebrejské slovo se může vztahovat na velitele, který vydává výnosy, neboli na „toho, kdo dává ustanovení“. (5Mo 33:21) Mezi zákonodárci se nikdo nemůže rovnat Jehovovi, nejvyššímu ‚Dárci ustanovení‘. (Iz 33:22)

Když velitel seděl, jeho dlouhá hůl se často dotýkala země a spočívala mezi jeho koleny, opřená v záhybu jeho roucha. Tato skutečnost objasňuje smysl požehnání, které dal Jákob na své smrtelné posteli Judovi: „Žezlo se od Judy neodvrátí ani velitelská hůl z místa mezi jeho nohama, dokud nepřijde Šilo.“ (1Mo 49:10) Hebrejské slovo mecho·qeqʹ se na tomto místě v některých překladech překládalo jako „vydavatel zákona“ (KB), ale jeho další význam „velitelská hůl“ (NS; JB-č) je v tomto případě vhodnější a má podporu dnešních lexikografů. (Lexicon in Veteris Testamenti Libros od Koehlera a Baumgartnera, Leiden, 1958, s. 328; A Hebrew and English Lexicon of the Old Testament od Browna, Drivera a Briggse, 1980, s. 349) V 1. Mojžíšově 49:10 se zjevně jedná o předmět, a ne o osobu, což je vidět z toho, jak se toto slovo chápe v různých překladech, které je překládají jako „hůl vladařská“ (He), ‚palcát‘ (EP), „berla vlády“ (Pent) nebo „hůl“ (ČB-Hč, ppč). Nějaký druh hole neboli „velitelská hůl“ je také vhodnou paralelou k ‚žezlu‘ a hodí se ke slovnímu obratu „z místa mezi jeho nohama“, který se objevuje v tomtéž verši. Podobné použití lze najít ve 4. Mojžíšově 21:17, 18, kde se o studni říká, že ji vykopali „velitelskou holí, svými vlastními holemi“, ačkoli je možná také interpretace „s velitelem, se svými vládci“. Jiný možný způsob interpretace slovního spojení „ani velitelská hůl“ v 1. Mojžíšově 49:10 je vyjádření „ani velitel“.

Žezlo je hůl nebo tyč, a proto by se mnozí lidé mohli domnívat, že mezi ‚žezlem‘ a ‚velitelskou holí‘ v 1. Mojžíšově 49:10 není žádný rozdíl. Zdá se však, že Jákob mezi nimi rozdíl úmyslně udělal. Paralel se často využívá v básnických vyjádřeních. Ačkoli jsou si paralelní výrazy podobné, při bližším zkoumání je vidět, že jeden výraz vyjadřuje myšlenku, která se jemně liší od myšlenky, kterou vyjadřuje výraz druhý, čímž se  často zvětší porozumění tomu, co bylo řečeno. Zdá se, že Jákob takový prostředek použil, když žehnal svým synům. Například uvedl, že Dan se „prokáže být hadem u okraje cesty, rohatým hadem u okraje silnice“ (1Mo 49:17), a tak vědomě použil tato paralelní vyjádření, aby ukázal, že Dan bude nebezpečím pro nepřátele Izraele.

Sám Bůh o sobě říká: „Juda je má velitelská hůl.“ (Ža 60:7; 108:8) Velitelská hůl v rukou muže ukazuje, že vlastník je vůdcem s mocí přikazovat, ale žezlo v ruce panovníka znamená, že vlastník má královskou svrchovanost neboli neodvolatelné právo královského vládce. (Ža 45:6) Proto použití výrazů „žezlo“ a „velitelská hůl“ v 1. Mojžíšově 49:10 zřejmě ukazuje, že v kmenu Juda bude spočívat významná autorita a moc. Ale je zřejmé, že to zahrnovalo víc než autoritu a nadvládu kmene Juda, protože z něj měl přijít Šilo, kterému „bude patřit poslušnost národů“. Tato skutečnost znamená, že Šilo bude mít nad lidmi královskou autoritu a moc. Když se Judův potomek David stal králem Izraele, prokázalo se, že žezlo a velitelská hůl jsou ve vlastnictví kmene Juda, a tyto věci se od něj neměly vzdálit, dokud nepřišel Šilo, Mesiáš. (2Sa 7:8–16) Bůh skutečně způsobil, že Šilo, Ježíš Kristus, potomek Judy a Davida, přišel jako „vůdce a velitel národnostních skupin“. (Iz 55:4) Bylo předpověděno, že mesiášský Vládce bude uplatňovat nadvládu a moc nad národy. (Ža 2:8, 9; Da 7:13, 14) Má tedy nejen „žezlo“ neboli královskou svrchovanost, ale vlastní také ‚velitelskou hůl‘ s mocí přikazovat. (Viz heslo ŠILO č. 1.)