Muži i ženy ve všech dobách obvykle považovali své vlasy za ozdobu, za něco, čím se zvyšuje jejich přitažlivost, a v mnoha případech za znamení síly a mládí. Proto byla vlasům věnována velká péče.

 Egypťané. Pokud jde o vlasy, měli snad nejzvláštnější zvyky Egypťané. Muži, zejména kněží a vojáci, si hlavu a vousy holili. Hérodotos uvádí, že obyvatelé území kolem Nilu holili chlapcům hlavu a nechávali jim jen několik kadeří po stranách a snad vpředu a vzadu. Když dítě dospělo, byly kadeře jakožto dětské znaky odstraněny. Jestliže si některý muž nechával vlasy a vousy růst, bylo to buď znamení smutku, nebo to byl projev nedbalosti. Když tedy byl Josef vyveden z vězení a měl být uveden do přítomnosti faraóna, oholil se. (1Mo 41:14) Egyptští muži však někdy nosili paruky a vousy, které si upevňovali. Na některých egyptských monumentech jsou znázorněni hodnostáři, kteří měli dlouhé, pěstěné vlasy, ale nelze rozpoznat, zda to jsou jejich vlastní vlasy, nebo to je paruka.

Naproti tomu Egypťanky nosily vlasy své, a nosily je dlouhé a spletené. U celé řady mumií egyptských žen byly nalezeny zachovalé spletené vlasy.

Asyřané, Babylóňané, Římané. Asyrští a babylónští muži — a Asijci vůbec — nosili vlasy dlouhé. Asyrské reliéfy zobrazují muže s vlasy hladce učesanými, jejichž konce spadávají na ramena v loknách. Také vousy se nosily dlouhé, někdy rozdělené do dvou nebo tří řad loken, a knír nosili přistřižený a také vlnitý. Někteří znalci se domnívají, že velmi dlouhé vlasy znázorňované na monumentech byly zčásti nepravé a že to byl umělý doplněk k vlastním vlasům.

Římané ve starých dobách zřejmě nosili vous, ale asi ve 3. století př. n. l. přijali za zvyk holení.

Hebrejci. Hebrejští muži měli od počátku ve zvyku nechávat si růst vous, ale udržovali ho upravený, a vlasy si přistřihovali na přiměřenou délku. Absalomovi rostly vlasy tak bohaté, že když si je jednou do roka ostříhal, vážily 200 šekelů (2,3 kg); je ovšem možné, že byly těžší tím, že na ně byl použit olej nebo masti. (2Sa 14:25, 26) Izraelským mužům Boží zákon přikazoval, že si nemají „nakrátko stříhat kadeře dokola po stranách hlavy“ a že nemají ničit „koneček“ svého vousu. To neznamenalo, že si nemají vlasy nebo vousy přistřihovat, ale je zřejmé, že se tím mělo zabránit tomu, aby nenapodobovali pohanské zvyky. (3Mo 19:27; Jer 9:25, 26; 25:23; 49:32) Jestliže někdo vlasy nebo vousy zanedbával, takže je možná nepřistřihoval a nepečoval o ně, bylo to znamením truchlení. (2Sa 19:24) V pokynech, které byly dány prostřednictvím proroka Ezekiela, Bůh přikázal, aby si kněží vlasy na hlavě neholili, ale aby si je spínali, a při službě v chrámu aby nenosili vlasy splývavé. (Ez 44:15, 20)

Hebrejské ženy pokládaly vlasy za znak krásy (Pís 7:5), nechávaly si je růst dlouhé a pečovaly o ně. (Jan 11:2) Jestliže si žena vlasy ostříhala, bylo to znamením zármutku nebo sklíčenosti. (Iz 3:24) Když izraelský voják zajal v nepřátelském městě nějakou pannu a chtěl se s ní oženit, bylo nutné, aby si nejdříve ostříhala vlasy a ošetřila nehty a aby strávila jeden měsíc truchlením za své rodiče, protože ti byli zabiti při dobývání města. (5Mo 21:10–13; 20:10–14)

Když šlo o to, aby byla stanovena diagnóza malomocenství, měl kněz mimo jiné prozkoumat barvu a stav vlasů nebo chloupků na postižené části těla. (3Mo 13:1–46)

Křesťané. Apoštol Petr i apoštol Pavel považovali za nutné dát křesťankám radu, aby nevěnovaly příliš velkou pozornost účesům a zdobení, což naopak bylo tehdy zvykem. Byly nabádány, aby se spíše zdobily neporušitelným šatem tichého a mírného ducha a aby na to zaměřily svou pozornost. (1Pe 3:3, 4; 1Ti 2:9, 10)

Apoštol Pavel také upozornil na to, co bylo tehdy běžné mezi lidmi, jimž psal, a ukázal, že je přirozené, aby muž měl kratší vlasy než žena. (Viz heslo PŘÍRODA, PŘIROZENOST.) Nechat si ostříhat nebo oholit vlasy bylo pro ženu potupou. Bůh jí dal dlouhé vlasy „místo pokrývky hlavy“, ale Pavel vysvětlil, že by se pro ženu tato přirozená pokrývka hlavy neměla stát výmluvou, takže by žena nenosila pokrývku hlavy na „znamení autority“, když se modlí nebo prorokuje v křesťanském sboru. Jestliže křesťanka tuto skutečnost uznává a pokrývku hlavy za takových okolností nosí, uznává teokratické vedení prostřednictvím hlavy a dává najevo křesťanskou podřízenost. Tím oslavuje nejen svého manžela jako svou hlavu, ale i Jehovu Boha, který je Hlavou všech. (1Ko 11:3–16)

Obrazné použití. Job si ostříhal vlasy na znamení toho, že je postižen neštěstím, protože přišel o děti i o majetek. (Job 1:20)

Ezekiel dostal příkaz, aby si ostříhal vlasy a vousy, aby je rozdělil na třetiny a zacházel  s nimi způsobem, kterým byly prorocky znázorněny skličující věci, jež měly postihnout obyvatele Jeruzaléma, až bude proti městu vykonán Boží rozsudek. (Ez 5:1–13) Projevem sklíčenosti a zármutku bylo také to, že si někdo vlasy vytrhával nebo stříhal. (Ezr 9:3; Jer 7:29; 48:37; Mi 1:16) Jestliže někdo vytrhl vlasy nebo vousy někomu jinému, byl to projev neúcty, pohrdání nebo potupy. (Ne 13:25; Iz 50:6)

Počet vlasů na lidské hlavě (údajně jich je asi 100 000) znázorňoval velký počet nebo nespočetnost. (Ža 40:12; 69:4) A skutečnost, že vlasy jsou jemné, symbolicky znázorňovala přesnost. (Sd 20:16) Výrok, že ‚ani vlas z vaší hlavy nezanikne (nebo nespadne)‘, je zárukou dokonalé a úplné ochrany a bezpečnosti. (Lk 21:18; 1Sa 14:45; 2Sa 14:11; 1Kr 1:52; Sk 27:34) Podobnými slovy ujistil Ježíš Kristus své učedníky, že o ně Bůh bude pečovat: „Všechny vlasy na vaší hlavě jsou sečteny.“ (Mt 10:30; Lk 12:7)

Šediny si zasluhovaly úctu (Př 16:31; 20:29) a toto slovo bylo někdy synonymem pro věk a moudrost. (Job 15:9, 10; viz heslo ŠEDINY.) Ve vidění, které měl Daniel, byl Jehova symbolicky znázorněn s vlasy bílými ‚jako čistá vlna‘ a jako „Prastarý na dny“. (Da 7:9) V jednom vidění apoštol Jan spatřil Ježíše Krista znázorněného s vlasy ‚bílými jako bílá vlna‘. (Zj 1:1, 14, 17, 18)