Řecké slovo chi·liʹar·chos (chiliarchos) znamená „velitel 1 000 vojáků“. Toto slovo se s výjimkou jeho použití v knize Zjevení vztahuje na římského vojenského tribuna. V každé římské legii bylo šest tribunů. Legie však nebyla rozdělena do šesti různých oddílů; bylo to tak, že každý tribun velel celé legii jednu šestinu doby. Během každého dvouměsíčního období se dva tribunové obden střídali ve velení. (Viz heslo VOJSKO, Římské vojsko.)

Takovému vojenskému veliteli byla udělena velká autorita — jmenoval a pověřoval setníky, předsedal vojenským soudům a mohl nařídit trest smrti. Měl svůj doprovod, jehož členové sloužili jako pobočníci. Jeho hodnost se dala poznat podle jeho oděvu, jehož součástí byl nachový pruh na tunice a zlatý prsten. Tito tribunové byli kdysi voleni lidem; později byl za jejich jmenování odpovědný především senát a další civilní nebo vojenští hodnostáři. Obvykle se vyžadovalo buď deset let služby u pěchoty, nebo pět let u jízdy. Synům senátorů Augustus dovolil, aby svou kariéru začínali jako tribunové. Tiberius si právo jmenovat tribuny vyhradil pro sebe.

Tito velitelé byli mezi čestnými hosty, které při oslavě Herodových narozenin bavila tanečnice Salome. V přítomnosti mužů s takovou hodností se Herodes cítil povinen dodržet své slovo, a tak nařídil, aby byl Jan Křtitel sťat. (Mr 6:21–26) Vojenský velitel (chiliarchos) doprovázel vojáky, kteří zatkli Ježíše. (Jan 18:12)

Kolem roku 56 n. l. byl vojenským velitelem posádky v Jeruzalémě Claudius Lysias. Byl to on, kdo zachránil Pavla před pouličním davem a před srocením Sanhedrinu a kdo napsal vysvětlující dopis místodržiteli Felixovi, když byl Pavel tajně dopraven do Cesareje. (Sk 21:30–24:22) Vojenští velitelé byli v hojném počtu přítomni, když se Pavel objevil před Herodem Agrippou II. (Sk 25:23)

O ‚vojenských velitelích‘ je zmínka také v Janově vidění v knize Zjevení; píše se tam o nich, že jsou mezi lidmi, nad nimiž má Bůh vykonat své rozsudky. (Zj 6:15; 19:18)