Biblické zmínky o vosku se zjevně vztahují na včelí vosk — tmavě žlutou hmotu, kterou včely používají při stavbě komůrek plástve, kam ukládají med a kde vyrůstají včelí larvy. Vosk produkují včelí dělnice, které potom, co spořádají velké množství medu, vytvářejí vosk ve zvláštních žlázách v zadečku. Malinkými póry vylučují vosk ve formě malých bílých šupinek na spodní straně zadečku. Voskové šupinky pak včela přemístí do svých úst, kde je před tím, než je použije ke stavbě, žvýká. Včela může svou produkci vosku regulovat a vytváří ho pouze tehdy, když je to potřeba. (Viz heslo VČELA.)

 Vosk se dá od medu snadno oddělit tím, že se plástev ponoří do teplé vody. To způsobí, že roztátý vosk vyplave na povrch, odkud je možné jej sebrat. Tání vosku je v biblických básnických znázorněních použito k vyjádření sklíčeného stavu srdce (Ža 22:14), k popisu rozpuštění hor a nížin (Ža 97:5; Mi 1:4) a ke zničení Božích nepřátel. Žalmista zvolal: „Jako vosk taje ohněm, ať ničemní zahynou před Bohem.“ (Ža 68:1, 2)