Silné chlupy, které mužům rostou na bradě, tvářích a pod nosem. V Hebrejských písmech slovo za·qanʹ označuje „vous“, kdežto výraz sa·famʹ, který se vztahuje na ret, překladatelé překládají různě jako „vous“, „knír“ a „horní ret“. V několika málo případech se slovo za·qanʹ nevztahuje na vousy, ale na „bradu“. (3Mo 13:29, 30; 14:9)

Mezi mnoha starověkými národy na Východě, a Izraelity nevyjímaje, se na vousy pohlíželo jako na důkaz mužné důstojnosti. Boží Zákon daný Izraeli zakazoval odstřihávání ‚kadeří po stranách hlavy‘ — vlasů a vousů mezi uchem a okem — a konečků vousů. (3Mo 19:27; 21:5) Bylo to nepochybně kvůli tomu, že mezi pohanskými národy to byl náboženský zvyk.

V období krajního zármutku, ponížení nebo krajní pohany si muž mohl vousy trhat nebo mohl svůj plnovous či knír nechat zanedbaný. (Ezr 9:3) Zanedbané vousy Mefibošeta, Jonatanova syna, možná Davidovi ukázaly, že Mefibošet asi mluví pravdu, když říká, že jeho sluha Ciba ho pomluvil, a že na rozdíl od toho, co Ciba uvedl, Mefibošet skutečně truchlil, když David prchal před Absalomem. (2Sa 16:3; 19:24–30) Odstranění vousů znázorňovalo neštěstí nebo velké truchlení kvůli neštěstí. (Iz 7:20; 15:2; Jer 48:37; Ez 5:1)

Po zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. muži ze Šekemu, Šila a Samaří vyjádřili svou tíseň tím, že si oholili své vousy, roztrhli si své oděvy a udělali si na sobě řezné rány. Přestože přinášeli oběti do Jehovova domu, šlo o nekrvavé oběti, které měly být obětovány zjevně na místě, kde dříve stál chrám. (Jer 41:5) Ze skutečnosti, že tito muži si na sobě nadělali řezné rány, je zřejmé, že jejich zvyklosti nebyly zcela v souladu s Božím zákonem, protože ten takové praktiky přísně zakazoval. (3Mo 19:28; 21:5)

Vousy a jejich vnější upravenost sehrály důležitou roli v postoji Akiše, krále Gatu, k Davidovi, když David zastřel svůj zdravý rozum tím, že si nechal po vousech stékat sliny. To pomohlo krále Akiše přesvědčit, že David je pomatený. (1Sa 21:13) Později, když ammonitský král Chanun hrubě urazil Davidovy vyslance tím, že jim ostříhal polovinu jejich plnovousu, David těmto mužům soucitně řekl, aby zůstali v Jerichu, dokud jim vousy znovu hojně nenarostou. Ammonité věděli, že to pro Davida znamenalo urážku a že kvůli tomuto incidentu začali Davidovi ošklivě zapáchat, a tak se připravili k válce. (2Sa 10:4–6; 1Pa 19:1–6)

Dokonce ještě předtím než byla uzavřena smlouva Zákona, bylo zvykem, aby muži nosili vousy. I když Židé nestavěli pomníky se svými sochami, v Egyptě, Mezopotámii a jiných zemích na Středním východě bylo nalezeno mnoho pomníků a nápisů, na kterých jsou Asyřané, Babylóňané a Kananejci vyobrazeni s vousy. Některá vyobrazení datovaná až do třetího tisíciletí př. n. l. ukazují vousy dokonce v různých podobách. Mezi výše jmenovanými národy byli bez vousů znázorněni převážně eunuchové. Dělat z lidí eunuchy však nebylo v Izraeli zvykem, protože Zákon eunuchy vylučoval ze sboru Izraele. (5Mo 23:1)

Většina Semitů je vyobrazena s vousy dokonce v době před Zákonem, a proto je logické usuzovat, že věrní muži z rodové linie Sema, kteří i nadále mluvili jazykem, jímž se mluvilo v Edenu, a kteří nepochybně věrně dodržovali původní zvyky z doby svého praotce Sema, měli vousy. Je tedy pádný důvod věřit, že Noe, Enoch, Set a Adam byli také vousatí.

Hérodotos (Dějiny, II, 36) říká, že Egypťané si holili vlasy i vousy. Když si muži nechali narůst vlasy nebo vousy, byla to známka truchlení nebo neupravenosti. Proto se Josef potom, co byl vzat z vězení, a před tím, než byl přiveden před faraóna, oholil. (1Mo 41:14) Egypťané však nosili falešné vousy a také paruky.

Nosil Ježíš vousy, když byl na zemi? Rozhodně to byl zvyk, který Židé přísně dodržovali. Ježíš, který se narodil jako Žid, „byl pod zákonem“ a naplnil Zákon. (Ga 4:4; Mt 5:17) Stejně jako všichni ostatní Židé, byl Ježíš díky smlouvě  Zákona zasvěcen Jehovovi již od svého narození a byl povinen dodržovat celý Zákon včetně zákazu ‚holení konečků vousů‘. V době, kdy byl Ježíš na zemi, bylo navíc mezi Římany zvykem holit se. Proto kdyby Ježíš vousy neměl, musel by čelit vyzývavému tvrzení, že je buď eunuch, nebo Říman. Je významné, že proroctví předpovídající Ježíšovo utrpení, uvádí: „Svá záda jsem nastavil bijícím a své tváře těm, kdo vytrhávají vous.“ (Iz 50:6)