Hebrejské sloveso ga·ʼalʹ, které se poprvé vyskytuje v 1. Mojžíšově 48:16 (‚dostat nazpět‘), má také význam „vykoupit nebo vyplatit“, to znamená dostat nazpět, vyplatit neboli koupit zpět osobu, majetek nebo dědictví nejbližšího příbuzného; používalo se také ve spojitosti se mstitelem krve. (Ža 74:2; Iz 43:1) Nejbližší příbuzní, kteří byli povinni působit jako výkupci (heb. go·ʼelʹ), byli zřejmě v tomto pořadí: (1) bratr, (2) strýc, (3) syn strýce, (4) kterýkoli jiný mužský pokrevní příbuzný rodiny. (3Mo 25:48, 49; pořadí srovnej ve 4Mo 27:5–11; viz heslo MSTITEL KRVE.)

Jestliže se Izraelita, který žil pod mojžíšským Zákonem, dostal do takové ekonomické situace, že musel sám sebe prodat a stát se otrokem, mohl ho výkupce z otroctví vykoupit. (3Mo 25:47–54) Nebo pokud prodal své územní dědictví, jeho výkupce mohl tento majetek koupit zpět a původní majitel se mohl svého majetku znovu ujmout. (3Mo 25:25–27) Nemohlo však být vykoupeno nic, co bylo „zasvěceno“, ‚zasvěceno zničení‘, dokonce ani lidský život. (3Mo 27:21, 28, 29; viz heslo ZASVĚCENÁ VĚC.)

Příklad obchodního jednání, při němž vykoupení provádí go·ʼelʹ, nacházíme v knize Rut. Když Rut vyprávěla, že paběrkovala na poli, které patřilo Boazovi, její tchyně Noemi prohlásila: „Ten muž je náš příbuzný. Je jedním z našich výkupců.“ (Rut 2:20) Boaz se této povinnosti ujal a před soudci a svědky uzavřel  smlouvu o vykoupení, ale udělal to teprve potom, co jiný muž, který byl bližším příbuzným než Boaz, se této výsady vzdal. (Rut 3:9, 12, 13; 4:1–17)

Jehova jakožto Výkupce. Obětí svého jediného zplozeného Syna se Jehova jako Výkupce postaral o to, aby lidstvo mohlo být zbaveno hříchu a smrti a aby bylo vyproštěno z moci hrobu. Tento jeho Syn musel přijít na zemi, podílet se na krvi a těle, stát se „ve všech ohledech podobným svým ‚bratrům‘“, a být tedy blízkým příbuzným lidí. (Heb 2:11–17) Apoštol Pavel píše křesťanům: „Jeho prostřednictvím máme propuštění výkupným skrze krev onoho.“ (Ef 1:7; srovnej Zj 5:9; 14:3, 4; další podrobnosti viz pod heslem VÝKUPNÉ.)