Skladiště neboli budova, kde se skladují potraviny — víno a olej — a rovněž drahé kovy, drahokamy a další předměty. Sýpka je stavba, která se používá k uskladnění vymláceného obilí. Stodoly, věže a jiné skladištní budovy byly ve starověku běžné (1Pa 27:25;  2Pa 32:27, 28; Joe 1:17; Ag 2:19) a určitá města sloužila hlavně jako skladištní střediska. (2Mo 1:11)

Zásobárny byly potřebné ve spojitosti se svatyní, aby bylo postaráno o desátky a příspěvky, které Levitům Izraelité přinášeli z polí, sadů a vinic. (Mal 3:10) Určití Levité byli ustanoveni k tomu, aby se o zásoby starali a rozdělovali je svým bratrům. (1Pa 26:15, 17; Ne 12:44; 13:12, 13)

Ve starověkém Egyptě byly sýpky různých konstrukcí, přičemž jeden typ připomínal dnešní silo. Tato sýpka měla nahoře dveře pro ukládání obilí (vystupovalo se tam po žebříku) a malá posuvná dvířka v úrovni země pro jeho odebírání. Na Středním východě se dlouho používaly také podzemní sýpky, kterým se dávala přednost v řídce osídlených oblastech, protože byly ukryty před záškodníky.

Obrazné použití. Když Ježíš Kristus vybízel své učedníky, aby nebyli úzkostliví o hmotné potřeby, ale aby prosili pouze o svůj „chléb na tento den“, připomněl jim, že Bůh krmí ptáky, ačkoli ti neshromažďují věci do zásobáren nebo do stodol. (Mt 6:11, 25, 26; Lk 12:22, 24) Aby Ježíš ukázal, že život nepramení z věcí, které člověk má, uvedl podobenství o bohatém muži, který zamýšlel nahradit své zásobárny většími, aby si tam uložil mnoho svého zboží, ale postihla ho smrt; jeho hmotné bohatství mu proto nepřineslo žádný užitek. (Lk 12:13–21)

Moudrý pisatel knihy Přísloví, místo aby nás povzbuzoval k důvěře ve svůj pozemský majetek, a tedy k tomu, abychom si z něj vytvářeli velké zásoby, říká: „Cti Jehovu svými hodnotnými věcmi . . . Pak budou tvé sklady zásob hodně naplněny.“ (Př 3:9, 10) To bylo doloženo příkladem národa Izraele, který když poslušně sloužil Jehovovi a když do svatyně přinášel úplné desátky, byl požehnán hojností. (5Mo 28:1, 8; 1Kr 4:20; 2Pa 31:4–10; Mal 3:10) Je zřejmé, že král David v Žalmu 144:11–15 použil protiklad, aby ukázal, který lid je skutečně šťastný. S přihlédnutím ke kontextu (viz v. 11, 12) se zdá pravděpodobné, že popisuje ty, kdo důvěřují v zásoby hmotných věcí, jak se chlubí svým bohatstvím slovy: „Naše sýpky jsou plné, poskytující jeden druh plodů za druhým . . . Šťastný je lid, kterému se vede právě tak!“ Avšak svými následujícími slovy „Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“ chtěl David zjevně ukázat pravý Zdroj štěstí v protikladu k hmotnému bohatství.

Jan Křtitel upozornil farizey a saducey na nebezpečnou situaci, ve které byli, když lidi, kteří činili opravdové pokání, připodobnil k pšenici, jež se má shromáždit, ale tyto náboženské vůdce přirovnal k plevám. Řekl jim: ‚Ten, kdo přichází po mně, shromáždí svou pšenici do zásobárny, ale plevy spálí ohněm, který nemůže být uhašen.‘ (Mt 3:7–12; Lk 3:16, 17) Ježíš předpověděl „žeň“, ke které přirovnal „závěr systému věcí“ a při které andělští „ženci“ shromáždí symbolický „plevel“ ke spálení, zatímco „pšenice“ bude shromážděna do Boží „zásobárny“ — obnoveného křesťanského sboru, kde bude mít Boží přízeň a ochranu. (Mt 13:24–30, 36–43)

Jako o „zásobárnách“ mluví Jehova o věcech, kolem kterých stanovil hranice prostřednictvím stvořených sil neboli přírodních zákonů, stejně jako o věcech, které nechal pod svým dohledem ke zvláštnímu záměru. O moři je řečeno, že vody ‚sbírá jako hrází, ukládá je do zásobáren‘. (Ža 33:7) Také se ptal Joba na přírodní jevy, které Jehova občas použil proti svým nepřátelům: „Vstoupil jsi do zásobáren sněhu anebo vidíš i zásobárny krup, které jsem zadržel pro čas tísně, pro den boje a války?“ (Job 38:22, 23; srovnej Joz 10:8–11; Sd 5:20, 21; Ža 105:32; 135:7.) Mezi „zbraně svého otevřeného odsouzení“ vynesené ze své ‚zásobárny‘ proti Babylónu Jehova zahrnul dokonce vojska Médů a Peršanů pod vedením krále Kýra. (Jer 50:25, 26)