Přejít k článku

Přejít na obsah

Zabdiel

Zabdiel

[Bůh věnoval].

1. Otec Jašobeama, který byl nad oddílem, jenž králi Davidovi sloužil v prvním měsíci. (1Pa 27:2)

2. Význačný kněz, který byl po vyhnanství v Babylóně ustanoven jako dozorce v Jeruzalémě. (Ne 11:10, 14)