Zděné konstrukce, které plní funkci hradeb, vyznačují hranice nebo tvoří ohrazení. Člověk je staví už od doby, kdy začal budovat domy a města; staví je z nejrůznějších materiálů, v nejrůznějších podobách a pro různé účely. Na konstrukci zdí a na materiálu, který je na jejich výstavbu použit, do značné míry závisí, jak velká a jak pevná bude celá stavba.

Zdi Davidova paláce byly z opracovaného kamene. (2Sa 5:11) Z lomového kamene byly, jak se zdá, také vnější zdi Šalomounova chrámu, přičemž některé vnitřní stěny byly obloženy cedrovými prkny. (1Kr 6:2, 7, 15) Tyto vnitřní dřevěné panely byly bohatě zdobeny řezbami a byly potaženy zlatem. (1Kr 6:29; 1Pa 29:4; 2Pa 3:4, 7) Vnitřní stěny Belšacarova paláce byly omítnuty. (Da 5:5) Zdi domů prostého lidu měly obvykle jednoduchou konstrukci — stavěly se z cihel sušených na slunci či z neopracovaného kamene, nebo šlo o omítnutou dřevěnou kostru s výplní. Stěny se někdy také bílily. (Sk 23:3)

Městské zdi. Strach vedl ve starověku lidi k tomu, že kolem velkých měst stavěli ochranné zdi, které měly města chránit před vpádem nepřátel. (1Kr 4:13; Iz 25:12) V případě útoku se do obezděných měst utíkali schovat i obyvatelé ‚závislých městeček‘ z okolí. (4Mo 21:25) V mojžíšském Zákoně byl zakotven zákonný rozdíl mezi obezděnými městy a městy neobezděnými, spočívající v právech majitelů domů. (3Mo 25:29–31) Zdi sloužily nejen jako doslovná hradba mezi obyvateli města a nepřítelem, ale bylo možné na ně vylézt; z tohoto vyvýšeného místa mohli pak obránci města zeď chránit před podkopáním, podtunelováním nebo prolomením pomocí obléhacích beranů. (2Sa 11:20–24;  20:15; Ža 55:10; Pís 5:7; Iz 62:6; Ez 4:1, 2; 26:9) Naopak útočící vojska někdy stavěla obléhací zdi, za nimiž se při útoku na městské zdi mohla ukrývat. (2Kr 25:1; Jer 52:4; Ez 4:2, 3; 21:22; viz heslo OPEVNĚNÍ.)

Jiné zdi. Kamenné zdi se často stavěly jako ohrazení vinic či polí a jako ohrady pro dobytek a ovce. (4Mo 22:23–25; Př 24:30, 31; Iz 5:5; Mi 2:12; Hab 3:17) A existovaly také zdi, které na terasovitých stráních zadržovaly zeminu. (Job 24:11) Tyto zdi byly poměrně trvalé; stavěly se z neopracovaných kamenů z pole a jako pojivo byla někdy používána hlína nebo malta.

Symbolické zdi. O zdech se v Písmu někdy mluví v obrazném smyslu; jsou předobrazem ochrany a bezpečí (1Sa 25:16; Př 18:11; 25:28) nebo symbolem oddělenosti. (1Mo 49:22; Ez 13:10) V tomto smyslu Pavel napsal Efezanům: „On [Kristus] je totiž náš pokoj, on, který učinil ze dvou stran jednu a zničil mezistěnu, jež je oddělovala.“ (Ef 2:14) Pavel znal dobře prostřední zeď na nádvoří jeruzalémského chrámu, na níž bylo umístěno varování, že Nežidé za ni nesmějí vstoupit, jinak je stihne trest smrti. Možná obrazným způsobem poukázal na tuto zeď, když v roce 60 nebo 61 n. l. psal Efezanům, ale tím nechtěl říci, že tato doslovná zeď byla odstraněna; v té době totiž ještě stála. Apoštol Pavel měl spíše na mysli smlouvu Zákona, která sloužila jako zeď, jež po staletí oddělovala Židy od pohanů. Tato symbolická „zeď“ však byla odstraněna na základě Kristovy smrti už asi o 30 let dříve.

Jeremjášovi bylo řečeno, aby byl vůči těm, kdo se mu staví na odpor, jako zesílené měděné zdi. (Jer 1:18, 19; 15:20) V jiném znázornění se mluví o Božím lidu — i když bydlí ve městě bez doslovných zdí, a tedy je zdánlivě nechráněn, zažívá pokoj a bezpečí díky Boží neviditelné pomoci. (Ez 38:11) Nebo jiné hledisko — město je silné, jestliže má Jehovu jako ‚ohnivou zeď‘ (Ze 2:4, 5) nebo jestliže má zdi záchrany postavené Jehovou, ne z pouhého kamene a z cihel. (Iz 26:1) O ‚svatém městě, Novém Jeruzalému‘, který sestupuje z nebe, je řečeno, že má „velkou a vysokou zeď“ z jaspisu, jejíž výška je 144 loket (64 m); tato zeď má 12 základních kamenů tvořených drahokamy a na těchto kamenech jsou vyryta jména 12 apoštolů. (Zj 21:2, 12, 14, 17–19)