[Jehova pamatoval].

1. Jeden ze synů Jeiela z kmene Benjamín. (1Pa 9:35–37) V paralelním výčtu v 1. Paralipomenon 8:31 je jeho jméno zkráceno na Zecher.

 2. Rubenovec, který v Saulově době možná bojoval proti Hagrejcům. (1Pa 5:6, 7, 10)

3. Levitský strážce bran, který je také chválen jako „rádce s rozvahou“. Byl strážcem brány u vchodu do stanu setkání, a když David reorganizoval služby Levitů pro budoucí chrám, Zecharjášův los padl na S. Byl prvorozeným synem Mešelemjáše, Korachovce z levitské rodiny Kehatovců. (1Pa 9:21, 22; 26:1, 2, 14)

4. Levita, který byl v průvodu nesoucím truhlu smlouvy do Jeruzaléma pověřen spolu s dalšími Levity hrou na strunné nástroje. Zecharjáš potom hrál před stanem, v němž byla umístěna Truhla. (1Pa 15:18, 20; 16:1, 4, 5)

5. Kněžský trubač v průvodu, který doprovázel truhlu smlouvy do Jeruzaléma. (1Pa 15:24)

6. Levita z rodiny Uzziela, který byl zapojen do reorganizace služeb v Jehovově domě. (1Pa 24:24, 25)

7. Levita z Merariovců, syn Chosy; za Davidovy vlády byl přidělen ke skupině strážců bran. (1Pa 26:1, 10, 11)

8. Manasseovec, jehož syn Iddo byl za Davidovy vlády kmenovým náčelníkem v Gileadu. (1Pa 27:16, 21)

9. Levita, jehož syn Jachaziel ujistil Jehošafata a judský lid, že Jehova za ně bude ve válce bojovat. (2Pa 20:13–17)

10. Jeden muž z knížat lidu; král Jehošafat ho v roce 934 př. n. l. pověřil vyučováním Jehovova zákona v judských městech. (2Pa 17:7, 9)

11. Syn krále Jehošafata. Zecharjáš a všichni jeho bratři dostali od Jehošafata štědré dary, ale kralování přešlo na Jehorama, který byl prvorozený. Jehoram chtěl po svém dosazení na trůn posílit svou pozici, a proto Zecharjáše, ostatní své bratry i některá knížata zabil. (2Pa 21:1–4)

12. Syn velekněze Jehojady. Po Jehojadově smrti se král Jehoaš od pravého uctívání odvrátil a nenaslouchal Jehovovým prorokům, ale poslechl špatnou radu. Jehoašův bratranec Zecharjáš (2Pa 22:11) kvůli tomu důrazně varoval lid. Avšak místo aby činili pokání, ukamenovali Zecharjáše na chrámovém nádvoří. Zecharjášova poslední slova byla: „Ať na to dohlédne Jehova a vyžádá to zpět.“ Tato prorocká žádost byla splněna. Nejenže tedy Sýrie způsobila Judě velkou škodu, ale „kvůli krvi synů kněze Jehojady“ byl také Jehoaš zabit dvěma svými sluhy. Řecká Septuaginta a latinská Vulgáta říkají, že Jehoaš byl zabit, aby byla pomstěna krev Jehojadova „syna“. Masoretský text a syrská Pešita však uvádějí „synů“, a toto množné číslo je možná použito k označení výjimečné hodnoty Jehojadova syna Zecharjáše, který byl prorokem a knězem. (2Pa 24:17–22, 25)

Jehojadův syn Zecharjáš je velmi pravděpodobně tím, koho měl na mysli Ježíš, když prorokoval, že „krev všech proroků prolitá od založení světa“ bude vyžadována „od této generace [od Židů v době Ježíšovy pozemské služby], od krve Abela až po krev Zecharjáše, který byl zabit mezi oltářem a domem“. (Lk 11:50, 51) Místo, o němž je zmínka, že tam došlo k vraždě, tomu odpovídá. V prvním století n. l. byla kniha Paralipomenon poslední knihou kánonu Hebrejských písem. A tak Ježíšův výrok ‚od Abela po Zecharjáše‘ je stejný, jako když my řekneme „od 1. Mojžíšovy po Zjevení“. V paralelní zprávě u Matouše 23:35 je Zecharjáš nazván synem Barachiášovým, což bylo možná jiné jméno Jehojady, pokud to však náhodou neznamená, že mezi Jehojadou a Zecharjášem byla ještě jedna generace, anebo že jde o jméno nějakého dřívějšího předka. (Viz heslo BARACHIÁŠ.)

13. Rádce krále Uzzijáše; tento král vládl od roku 829 do roku 778 př. n. l. Zecharjáš je popisován jako ‚učitel v bázni před pravým Bohem‘. (2Pa 26:5)

14. Izraelský král. Zecharjáš byl synem Jeroboama II. a posledním, kdo vládl z Jehuovy dynastie. Jeho šestiměsíční vláda skončila, když ho zabil Šallum. (2Kr 15:8–12) Zecharjášův otec zemřel kolem roku 803 př. n. l. ve 27. roce vlády Uzzijáše (2Kr 14:29), ale uplynulo asi 11 let, než na začátku 38. roku Uzzijášovy vlády (asi 792 př. n. l.) začala uvedená šestiměsíční Zecharjášova vláda. (2Kr 15:8, 13) Mohlo to být kvůli tomu, že Zecharjáš byl v době smrti svého otce velmi mladý, nebo to mohlo být kvůli značnému odporu (typickému pro severní izraelské království), který musel překonat, než svou královskou moc upevnil.

15. Svědek toho, že Izajáš napsal jméno svého syna na tabulku; syn Jeberekjáše. (Iz 8:1, 2)

16. Z matčiny strany děd krále Ezekjáše. (2Kr 18:1, 2; 2Pa 29:1)

 17. Jeden z Levitů, synů Asafa, který na začátku vlády krále Ezekjáše pomáhal zničit nečisté předměty, jež byly vyneseny z chrámu. (2Pa 29:13, 15–17)

18. Levita Kehatovec, který byl pověřen, aby pomáhal dohlížet na opravy chrámu financované králem Josijášem. (2Pa 34:8, 12)

19. Jeden ze tří předních kněží, kteří štědře poskytli zvířata na oslavu velkého Pasachu uspořádanou Josijášem. (2Pa 35:1, 8)

20. Poexilní prorok a pisatel knihy, která nese jeho jméno. Zecharjáš o sobě mluví jako o „synu Berekjáše, syna Iddova“ (Ze 1:1, 7), ale v jiných zmínkách o Zecharjášovi se tento spojovací článek neobjevuje. (Ezr 5:1; 6:14; Ne 12:4, 16) Zecharjáš se pravděpodobně narodil v Babylóně, protože svou prorockou činnost začal již 17 let po návratu z vyhnanství a přirozeně mu v tu dobu bylo víc než 17 let, ačkoli je označen jako ‚mladý muž‘. (Ze 2:4)

Jehova použil Zecharjáše a Agea k tomu, aby Zerubbabela, velekněze Ješuu a ty, kdo se vrátili z vyhnanství, povzbudili, aby dokončili obnovu Jehovova chrámu, přestože perský vládní zákaz stále platil. (Ezr 5:1, 2; 6:14, 15) Zecharjášovo proroctví obsahuje poselství, která jim za tímto účelem předával po dobu dvou let a jednoho měsíce. (Ze 1:1, 7; 7:1, 8) O žádné jiné Zecharjášově prorocké činnosti není záznam. (Viz heslo ZECHARJÁŠ [KNIHA].)

Jméno Zecharjášova otce je sice Berekjáš, ale Ježíšova zmínka o ‚Zecharjášovi, synu Barachiášovu‘ (Mt 23:35; všimni si rozdílného způsobu psaní) se pravděpodobně týká spíše velekněze, který žil v dřívější době. (Viz č. 12.)

21. Jeden z ‚představených‘, kterého Ezra poslal, aby před cestou do Jeruzaléma v roce 468 př. n. l. shromáždil nějaké služebníky pro Boží dům. (Ezr 8:15–17) Pravděpodobně totožný s č. 22 nebo s č. 23.

22. Hlava otcovského domu Paroše. Zecharjáš a 150 mužů z tohoto domu přišli s Ezrou do Jeruzaléma. (Ezr 8:1, 3) Pravděpodobně totožný s č. 21.

23. Hlava otcovského domu Bebaie. Zecharjáš při návratu s Ezrou vedl 28 mužů ze své rodiny. (Ezr 8:1, 11) Pravděpodobně totožný s č. 21.

24. Jeden ze synů Elama, kteří na Ezrovo doporučení zrušili své manželské svazky s cizinkami. (Ezr 10:10, 11, 26, 44)

25. Ezrův spolupracovník, když Ezra četl a vykládal lidu Zákon. Zecharjáš, který byl pravděpodobně knězem, stál po Ezrově levici. (Ne 8:1, 2, 4)

26, 27. Dva judští muži, jeden byl synem Amarjáše a druhý byl synem Šelovce. Po návratu z vyhnanství v Babylóně žili potomci těchto mužů v Jeruzalémě. (Ne 11:4, 5)

28. Kněz, syn muže, který se jmenoval Pašchur; jeho potomci žili v poexilním Jeruzalémě. (Ne 11:10, 12)

29. Kněz a trubač v průvodu při zasvěcení obnovené hradby Jeruzaléma; syn Jonatana. (Ne 12:27, 31, 35)

30. Další trubač, také kněz, který se zúčastnil téhož zasvěcení jako č. 29. (Ne 12:40, 41)

31. Kněz a otec Jana Křtitele. (Lk 3:2) Zecharjáš a jeho manželka Alžběta byli příbuzní Ježíšovy matky Marie a žili v judské pahorkatině. Oba se báli Boha a poslouchali jeho přikázání. Ačkoli byli pokročilého věku, neměli žádné děti. (Lk 1:5–7, 36)

Když byl během služby „Abijášova oddílu“ na řadě Zecharjáš, aby obětoval kadidlo — pravděpodobně koncem jara nebo začátkem léta roku 3 př. n. l. —, vstoupil jako obvykle do svatyně. Při této příležitosti se mu zjevil Jehovův anděl Gabriel a oznámil mu, že jeho úpěnlivá prosba byla příznivě vyslyšena a jeho manželka Alžběta mu porodí syna, který se má jmenovat Jan. Zecharjáš dostal od Gabriela poučení, jak má být chlapec vychováván a co má vykonat. (Lk 1:5–17) Zecharjáš anděla požádal, aby ho ujistil dalším znamením. Protože andělovi nedokázal uvěřit, bylo mu oznámeno, že až do narození Jana bude němý. (Lk 1:18–23) Osmý den po narození dítěte Alžběta odmítla návrhy sousedů a příbuzných ohledně jeho jména a trvala na tom, že její syn se bude jmenovat Jan. Když se obrátili na otce dítěte, Zecharjáš vzal tabulku a napsal na ni: „Jeho jméno je Jan.“ Okamžitě se mu vrátila řeč a on pronesl proroctví týkající se jednak díla svého syna a jednak Mesiáše. (Lk 1:13, 57–79)