Tato kniha Hebrejských písem uvádí jako svého pisatele ‚proroka Zecharjáše, syna Berekjáše, syna Iddova‘. (Ze 1:1) Kniha také poskytuje určitý základ pro určení časového období a přibližné doby sepsání. Poslední časový údaj, který v Zecharjášově knize nacházíme, je čtvrtý den měsíce kislevu  ve čtvrtém roce vlády Dareia (kolem 1. prosince 518 př. n. l.). (7:1) Tato kniha tedy nemohla být napsána před koncem roku 518 př. n. l. Vzhledem k tomu, že to bylo v „osmém měsíci Dareiova druhého roku“ (říjen/listopad roku 520 př. n. l.), kdy „přišlo Jehovovo slovo k proroku Zecharjášovi“ (1:1), kniha zahrnuje období nejméně dvou let.

Námět knihy Zecharjáš se od 9. kapitoly zdánlivě dále značně liší od předchozí části. Neobjevuje se zde žádná další zmínka o andělech a viděních ani o místodržiteli Zerubbabelovi a veleknězi Jozuovi. Není zde žádná narážka na obnovu chrámu, a dokonce se zde neobjevuje ani Zecharjášovo jméno. Vzhledem k tomu a také vzhledem k povaze proroctví, která jsou obsažena v posledních kapitolách této knihy, mnoho kritiků tvrdí, že tuto část knihy nemohl napsat Zecharjáš. Je však třeba si povšimnout, že podobně jako další proroci i Zecharjáš psal pod božskou inspirací a všechna zjevení nedostal ve stejnou dobu nebo stejným způsobem. (2Pe 1:20, 21) Pro to, aby celá kniha byla dílem určitého proroka, rovněž nemusela proroctví zapadat do konkrétního rámce existujících okolností ani nemuselo být uvedeno jméno proroka či některých jeho současníků. Z myšlenek, které jsou vyjádřeny v Zecharjášově knize, je zřejmé, že kniha tvoří harmonický celek a nesestává z oddělených a nesourodých částí zapsaných různými pisateli. V celé knize se zdůrazňuje, že Jeruzalém bude obnoven a že Jehova přijde na obranu města. (Ze 1:13–21; 2:4, 5; 8:14–23; 9:11–17; 12:2–6; 14:3–21)

Historické pozadí. Kolem 9. února roku 519 př. n. l. prorok Zecharjáš uslyšel tato slova:  „Celá země sedí tiše a nic ji nevyrušuje.“ (Ze 1:7, 11) V tu dobu Jeruzalém nijak neznepokojoval ostatní národy, a pozorovatelé měli dojem, že Jehova město opustil. V roce 536 př. n. l. sice byly položeny základy chrámu, ale vzhledem k odporu nepřátel pokračovaly práce na obnově pomalu a nakonec byly v roce 522 př. n. l. úředně zakázány. (Ezr 4:4, 5, 24) Repatriovaní Židé zanedbávali práci na obnově chrámu, a proto je navíc postihlo sucho a špatná úroda, takže se dostali do velmi obtížné situace. (Ag 1:6, 10, 11) Potřebovali povzbuzení, aby přes ohromné překážky pokračovali ve stavební činnosti.

Jehovova slova pronesená skrze Zecharjáše pro ně tedy musela být skutečným zdrojem útěchy a inspirace. Vidění, která měl Zecharjáš, jasně ukázala, že Boží vůlí je, aby byl Jeruzalém se svým chrámem znovu vystavěn. (Ze 1:16; kap. 2) Moc národů, které Judu rozptýlily, bude otřesena. (1:18–21) Velekněz Jozue znovu získá vzhled, který je pro Jehovu přijatelný (3:3–7), a místodržitel Zerubbabel s pomocí Božího ducha dokončí obnovu chrámu. (4:6–9)

Soulad s ostatními biblickými knihami. Zecharjášova kniha je v naprostém souladu s ostatními částmi Písma v tom, že označuje Jehovu jako Ochránce jeho lidu. (Ze 2:5; srovnej 5Mo 33:27; Ža 46:11; 125:2.) Jehova odměňuje nebo trestá jednotlivce či národy podle jejich skutků a vrací se k těm, kdo se kajícně vracejí k němu. (Ze 1:2–6; 7:11–14; srovnej Iz 55:6, 7; Jer 25:4–11; Ez 33:11; Mal 3:7; 2Pe 3:9.) Jehova požaduje od těch, kdo chtějí mít jeho přízeň, aby mluvili pravdu, byli poslušní, zastávali se práva a projevovali milující laskavost a milosrdenství. (Ze 7:7–10; 8:16, 17; srovnej 5Mo 24:17; Ža 15:1, 2; 82:3, 4; Př 12:19; Jer 7:5, 6; Ef 4:25.) Jehova nereaguje na volání o pomoc těch, kdo ho neposlouchají. (Ze 7:13; srovnej Iz 1:15; Ná 3:42–44.)

Pozoruhodné podobnosti jsou také vidět ze srovnání některých pasáží u Zecharjáše s jinými částmi Písma. (Srovnej Ze 3:2 s Judou 9; Ze 4:3, 11–14 se Zj 11:4; Ze 4:10 se Zj 5:6; Ze 8:8 se Zj 21:3; Ze 14:5 s Judou 14; Ze 14:7 se Zj 21:25; Ze 14:8 se Zj 22:1, 17.)

Splňování proroctví. Potvrzením věrohodnosti Zecharjášovy knihy jsou splněná proroctví. To, co je známo o tažení Alexandra Velikého v Sýrii, Fénicii a Filisteji včetně dobytí Tyru a Gazy, odpovídá slovům u Zecharjáše 9:1–8, a tudíž to lze chápat jako splnění tohoto proroctví. Mnoho dalších proroctví u Zecharjáše se splnilo na Ježíši Kristu — že přijde do Jeruzaléma jako král, který je „pokorný, a jede na oslu“ (Ze 9:9; Mt 21:5; Jan 12:15), bude zrazen za „třicet kousků stříbra“ (Ze 11:12, 13; Mt 26:15; 27:9), jeho učedníci potom budou rozptýleni (Ze 13:7; Mt 26:31; Mr 14:27), Ježíš bude na kůlu proboden kopím (Ze 12:10; Jan 19:34, 37) a také je tam popsána jeho úloha Krále a Kněze (Ze 6:12, 13; Heb 6:20; 8:1; 10:21).

[Rámeček na straně 1164]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY ZECHARJÁŠ

Prorocká poselství povzbuzující Židy, aby pokračovali s obnovou chrámu; poskytuje také předpovědi o Mesiášově příchodu a jeho vlády jako Krále a Kněze

Napsána Zecharjášem za vlády perského krále Dareia I., asi 19 let potom, co v roce 537 př. n. l. přišli z Babylóna do Jeruzaléma první Židé

Výzva k pokání, po níž následuje osm vidění a také proroctví o ‚Výhonku‘ (1:1–6:15)

První vidění: Jezdec na ryšavém koni stojí se třemi dalšími jezdci mezi stromovými myrtami; vidění končí ujištěním, že Jeruzalému bude projeveno milosrdenství a že chrám bude obnoven

Druhé vidění: Čtyři rohy, které rozehnaly Judu, jsou svrženy čtyřmi řemeslníky

Třetí vidění: Mladý muž s měřicím provazcem se připravuje měřit Jeruzalém, ale anděl předpovídá další růst města a také Jehovovu ochranu

Čtvrté vidění: Ušpiněné šaty velekněze Jozua jsou odstraněny a nahrazeny obřadním rouchem

Páté vidění: Zecharjáš vidí zlatý svícen se sedmi lampami, do nichž je dodáván olej ze dvou olivovníků; s pomocí Božího ducha Zerubbabel dokončí obnovu chrámu

Šesté vidění: Letící svitek představuje kletbu, která se vztahuje na všechny, kdo kradou a falešně přísahají v Jehovově jménu

Sedmé vidění: Žena jménem Ničemnost je v míře efa přenesena do Šinaru

Osmé vidění: Čtyři dvoukolé vozy vyjely mezi dvěma měděnými horami a projíždějí zemí

Muž jménem Výhonek vystaví Jehovův chrám a bude sloužit jako král a kněz

Otázka, zda zachovávat půst jako připomínku neštěstí, které postihlo Jeruzalém (7:1–8:23)

Neštěstí přišlo jako trest za neposlušnost; půsty připomínající toto neštěstí se ve skutečnosti nedržely pro Jehovu

Jeruzalém se bude těšit Boží přízni; dřívější dny půstu se změní v ‚jásání a radování a dobrá slavnostní období‘; k Jeruzalému přijde mnoho lidí z národů, aby hledali Jehovovu přízeň

Rozsudek nad národy, mesiášská proroctví a obnova Božího lidu (9:1–14:21)

Mnoho měst a národů pocítí Jehovův nepříznivý rozsudek

Spravedlivý a pokorný král Sionu přijede do města na oslu

Jehova vyjadřuje hněv proti falešným pastýřům

Rozptýlený Boží lid bude přiveden z Egypta a z Asýrie

Zecharjáš je vyzván, aby byl pastýřem; lid dostává příležitost, aby mu zaplatil za jeho práci, a ocení ho 30 kousky stříbra

Jeruzalém se stane tíživým kamenem, který krutě poškrábe každého, kdo na něj sáhne

Bude otevřena studna pro očištění z hříchu; pastýř bude udeřen a ovce rozptýleny

Dojde k útoku proti Jeruzalému, ale Jehova bude bojovat proti útočníkům

Ti, kdo z útočících národů zůstanou, budou každý rok slavit Svátek chýší a klekat před Jehovou jako Králem