ZEMĚ, kterou Bůh dal Izraeli, byla opravdu dobrou zemí. Když Mojžíš poslal zvědy, aby prozkoumali Zaslíbenou zemi, než do ní národ vstoupí, a získali něco z její úrody, přinesli fíky, granátová jablka a vinný hrozen, který byl tak veliký, že ho dva muži museli nést na tyči! I když se kvůli nedostatku víry vrátili se strachem, přinesli o té zemi zprávu, že „vskutku v ní teče mléko a med“. (4Mo 13:23, 27)

Těsně předtím, než konečně vešli do země, Jehovův mluvčí Izraelity ujistil: „Jehova, tvůj Bůh, tě totiž přivádí do dobré země, do země říčních údolí s vodou, zřídel a vodních hlubin vyvěrajících v údolní pláni a v hornatém kraji, do země pšenice a ječmene a révy a fíků a granátových jablek, do země olejnatých oliv a medu, … v níž nebudeš mít nedostatek, do země, jejíž kameny jsou železo a z jejíchž hor budeš těžit měď.“ (5Mo 8:7–9) Až dodnes tato země vydává hojný výnos.

Krása a vznešenost starověké Zaslíbené země nás velmi zajímají i dnes. Proč? V mesiášských proroctvích se totiž hojnost, kterou Jehova žehnal starověkému Izraeli, používá ke znázornění toho, co Bůh udělá pro celé lidstvo, až bude vládnout Ježíš Kristus, „Kníže pokoje“. (Iz 9:6; Ža 67:4–7; 72:16)