[z akkadštiny, znamená „semeno (potomstvo) Bábelu“].

První místodržitel repatriovaných Židů (Ag 2:21); potomek krále Davida a předek Ježíše Krista; pravděpodobně byl synem Pedajáše, ale zákonně byl uznáván jako syn Šealtiela. (1Pa 3:19; Mt 1:12, 13; Lk 3:27; viz heslo RODOKMEN JEŽÍŠE KRISTA, Problémy v Matoušově podání rodokmenu Ježíše Krista.) Rodopisný seznam v 1. Paralipomenon (3:19, 20) uvádí sedm Zerubbabelových synů (Mešullama, Chananjáše, Chašubu, Ohela, Berekjáše, Chasadjáše, Jušab-cheseda) a jednu dceru (Šelomit). Zdá se, že Zerubbabelovo oficiální nebo babylónské jméno bylo Šešbaccar. (Ezr 1:8, 11; 5:14, 16; srovnej Ezr 3:8.)

Po osvobození z vyhnanství v Babylóně Zerubbabel přivedl v roce 537 př. n. l. židovský ostatek zpět do Jeruzaléma a Judy. (Ezr 2:1, 2; Ne 7:6, 7; 12:1; MAPA, sv. 2, s. 332) Jelikož král Kýros jmenoval Zerubbabela místodržitelem, svěřil mu posvátné zlaté a stříbrné nádoby, které před lety odnesl z chrámu Nebukadnecar. (Ezr 5:14, 15) Pod vedením Zerubbabela a velekněze Ješuy byl v sedmém měsíci (etanimu neboli tišri, září/říjen) postaven chrámový oltář (Ezr 3:1, 2), a vlastní stavba chrámu začala ve druhém roce ve druhém měsíci (zivu neboli ijjaru, duben/květen, roku 536 př. n. l.). (Ezr 3:8) Nežidé žádající o to, aby se mohli účastnit na obnově chrámu, neměli dobré úmysly, a když to Zerubbabel, Ješua a hlavy otcovských domů rozpoznali, prohlásili: „Nemáte s námi nic společného při stavbě domu našemu Bohu, neboť sami budeme společně stavět Jehovovi, Bohu Izraele, právě jak nám přikázal perský král Kýros.“ (Ezr 4:1–3)

Tito Nežidé však nadále znepokojovali pracovníky podílející se na obnově chrámu a nakonec (v roce 522 př. n. l.) dosáhli oficiálního zákazu. O dva roky později se Zerubbabel a Ješua (Jozue) povzbuzeni Ageem a Zecharjášem statečně rozhodli i přes zákaz pokračovat ve stavbě chrámu. (Ezr 4:23, 24; 5:1, 2; Ag 1:1, 12, 14; Ze 1:1) Pátráním v perských archívech se následně zjistilo, že práce je zákonně povolena. (Ezr 6:1–12) Proroci Ageus a Zecharjáš po celou dobu nepřestali Zerubbabela povzbuzovat, posilovat ho v práci a ujišťovat ho o Boží přízni. (Ag 2:2–4, 21–23; Ze 4:6–10) Konečně (v roce  515 př. n. l.) byl chrám dokončen. (Ezr 6:13–15) Po dobu, kdy byl Zerubbabel místodržitelem, se také dbalo na to, aby Levité, zpěváci a strážci bran dostávali svůj podíl „podle denní potřeby“. (Ne 12:47)