Řecké slovo (a·po·kaʹly·psis) přeložené jako „zjevení“ znamená „odkrytí“ nebo „odhalení“ a často je používáno vzhledem ke zjevení duchovních záležitostí nebo Boží vůle a Božího záměru. (Lk 2:32; 1Ko 14:6, 26; 2Ko 12:1, 7; Ga 1:12; 2:2; Ef 1:17; Zj 1:1; Int) K takovým zjevením mohlo dojít jen působením Božího ducha. O zjevení „posvátného tajemství“ apoštol Pavel napsal: „V jiných generacích nebylo toto tajemství dáno na vědomí lidským synům tak, jak to bylo nyní zjeveno duchem jeho svatým apoštolům a prorokům, že totiž lidé z národů mají být spoludědici a údy těla a prostřednictvím dobré zprávy podílníky na slibu spolu s námi ve spojení s Kristem Ježíšem.“ (Ef 3:1–6; Ří 16:25)

Kniha Skutky mocně potvrzuje, že toto zjevení posvátného tajemství je výsledkem působení Božího ducha. Pod vedením tohoto ducha Petr, Pavel a Barnabáš kázali Nežidům. Věřící Nežidé — ‚lidé z národů‘ — dostali svatého ducha, ačkoli byli v neobřezaném stavu, a stali se tak lidem pro Boží jméno. (Sk 10:9–48; 13:2–4) Pod inspirací to předpověděl prorok Amos a v prvním století n. l. se působením Božího ducha stalo splnění tohoto proroctví zjevným. (Sk 15:7–20; srovnej Am 9:11, 12, LXX.)

Bible také mluví o „zjevení Božího spravedlivého soudu“ (Ří 2:5), o „zjevení Božích synů“ (Ří 8:19) a o „zjevení Ježíše Krista“ a „jeho slávy“. (1Pe 1:13; 4:13) Rozbor kontextu a příbuzných textů nám pomáhá určit, kdy k takovým odhalením či zjevením došlo. Odhalení či zjevení je pokaždé doba, kdy spravedliví lidé mají dostat zvláštní odměnu či požehnání, nebo doba, kdy má dojít k záhubě ničemných.

Zjevení Božích synů. Apoštol Pavel ve svém dopise Římanům označuje jako Boží „syny“ ty, kdo mají dostat ducha přijetí za syny.  Tito Boží synové jsou spoludědici s Kristem, a proto budou oslaveni. (Ří 8:14–18) Pán Ježíš Kristus přetvoří jejich pokořené tělo, aby bylo utvořeno jako jeho slavné tělo (Fil 3:20, 21), a budou s ním vládnout jako králové. (2Ti 2:12) „Zjevení Božích synů“ tedy poukazuje na dobu, kdy se stane zřejmým, že opravdu byli oslaveni a že vládnou s Kristem Ježíšem. Sláva, která na nich bude zjevena, bude tak velkolepá, že ve srovnání s tím se jejich dřívější utrpení na zemi budou jevit jako nic. (Ří 8:18, 19) Toto odhalení je spojeno s velkolepým požehnáním, protože apoštol Pavel napsal: „Tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.“ (Ří 8:21)

Zjevení Božího spravedlivého soudu. „Zjevení Božího spravedlivého soudu“ v Římanům 2:5 je spojeno se ‚dnem Boží zloby‘. Boží spravedlivý soud je tedy zjeven, když „dá každému podle jeho skutků“ — věčný život těm, kdo vytrvali ve znamenitém díle, a zničení těm, kdo poslouchají nespravedlnost. (Ří 2:6–8)

Zjevení Ježíše Krista. „Zjevení Ježíše Krista“ a „jeho slávy“ je doba, kdy odmění své věrné následovníky a na bezbožných vykoná pomstu. Ježíš je tedy zjeven jako oslavený Král, který má moc odměňovat a trestat. Písmo ukazuje, že duchem pomazaní křesťané, kteří věrně snášeli utrpení, budou ‚překypovat radostí‘ při zjevení Kristovy slávy. (1Pe 4:13) Vyzkoušená jakost jejich víry bude při zjevení Ježíše Krista shledána jako důvod ke chvále a slávě a cti, a tito křesťané přijmou nezaslouženou laskavost. (1Pe 1:7, 13) Naopak ti, kdo neznají Boha a nejsou poslušni dobré zprávy o Pánu Ježíši Kristu, budou navěky zničeni, a tak všichni, kdo trpěli soužením z jejich rukou, pocítí úlevu. (2Te 1:6–10)