Zahubení, zkáza nebo vyhlazení. Zničení se obvykle vztahuje na fyzický zánik nějakého předmětu nebo něčeho živého. (2Kr 21:3; Jer 18:7; Da 2:12, 14, 18) Může se vztahovat také na duchovní zkázu. (1Ko 3:17; viz heslo CHRÁM, Pomazaní křesťané — duchovní chrám.)

Hebrejské slovo, které se obvykle překládá jako „zničit“, je ʼa·vadhʹ. (3Mo 23:30; Ža 21:8, 10) Jeho základním významem je „ztratit se“ nebo „zahynout“, a odpovídá řeckému výrazu a·polʹly·mi. (2Mo 10:7; 1Sa 9:20; Mr 3:6; 4:38; Lk 15:4) Podstatné jméno odvozené od slova ʼa·vadhʹ je ʼavad·dónʹ a znamená „zničení“. (Job 26:6, Rbi8, ppč; viz hesla ABADDON; APOLLYON.) Hebrejský výraz cha·ramʹ má význam „zasvětit zničení“ neboli dát do posvátné klatby, to znamená vyčlenit z běžného nebo neposvátného používání. (2Mo 22:20, Rbi8, ppč; viz heslo ZASVĚCENÁ VĚC.)

Jehova občas považoval za nezbytné vykonat rozsudek nad těmi, kdo si zasluhovali zničení, aby se zastal svého jména a svých měřítek spravedlnosti. Ničemné chování lidí za dnů Noema mělo za následek, že Jehova nad nimi vykonal rozsudek, když způsobil celosvětovou potopu, která zničila tehdejší svět. (2Pe 3:5, 6) Podobně kvůli ‚hlasitému křiku stížnosti na Sodomu a Gomoru‘ a kvůli jejich ‚těžkému hříchu‘ Jehova zničil tato města a jejich obyvatele. (1Mo 18:20; 19:13, 24, 25) K vykonání rozsudku zničení Jehova někdy kromě přírodních sil používal také lidské prostředníky. V případě ničemných národů žijících v Kanaánu Jehova použil svůj lid Izrael jako vykonavatele svého odsuzujícího výnosu. (5Mo 9:1, 3, 4; 20:15–18)

Jehova právem přivádí zničení na svévolné přestupníky zákona, lháře a ty, kdo projevují nepřátelství jeho služebníkům. (3Mo 23:30; Ža 5:6; 143:12) Jedná proti falešnému náboženství a jeho modlám. (4Mo 33:52; 5Mo 12:2, 3) Jehova ničivým způsobem jednal rovněž s Izraelity, když se prokázalo, že neposlouchají jeho smlouvu. (5Mo 8:19, 20; 28:63; Jer 31:28)

Budou všichni lidé, které Bůh v minulosti zničil, mrtví navždy?

Bible ukazuje, že ne každé zničení je věčné. To je zřejmé ze skutečnosti, že hebrejské slovo ʼavad·dónʹ (zničení) je dvakrát použito jako paralela ke slovu „šeol“. (Job 26:6; Př 15:11) Prorok Sefanjáš mluvil o zničení Asýrie, kdežto Ezekiel řekl, že Asyřané sestoupí do šeolu. (Sef 2:13; Ez 32:21, 22) Když Mojžíš mluvil o zničení buřičů Datana a Abirama, napsal, že sešli „zaživa do šeolu“. (4Mo 16:31, 33) Jelikož šeol v Bibli označuje společný hrob lidstva, ze kterého budou lidé vzkříšeni, je zřejmé, že ne každé zničení — dokonce ne každé zničení pocházející od Boha — je nutně věčné.

Věčné zničení. Bible neříká, že všichni mrtví budou vzkříšeni. Ježíš to objasnil, když mluvil o těch, „kdo byli uznáni za hodné, aby dosáhli onoho systému věcí a vzkříšení z mrtvých“. (Lk 20:35) To, že někteří lidé mohou být zničeni navždy, ukazují také Ježíšova slova v Matoušovi 10:28: „Nemějte strach z těch, kdo zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši; ale spíše mějte strach z toho, kdo může zahubit duši i tělo v gehenně.“ Dílo The New International Dictionary of New Testament Theology (C. Brown, ed., 1978, sv. 3, s. 304) o tomto  textu říká: „Mat. 10:28 neučí o možné nesmrtelnosti duše, ale o nezvratnosti božského soudu nad nekajícími.“ Také Bauerovo dílo Greek-English Lexicon of the New Testament (revidovali F. W. Gingrich a F. Danker, 1979, s. 95) uvádí význam „věčná smrt“, když se odvolává na řecký obrat v Matoušovi 10:28, který je přeložen jako „zahubit duši i tělo v gehenně“. Být uvržen do gehenny se tedy vztahuje na naprosté zničení, z něhož není možné žádné vzkříšení. (Viz heslo GEHENNA.)

„Sodoma a Gomora a města kolem nich . . . jsou nám předloženy jako výstražný příklad, neboť podstoupily soudcovský trest věčného ohně.“ (Juda 7) Tento trest se očividně vztahuje nejen na města jako taková, ale také na jejich obyvatele, protože to byli právě oni, kdo se dopustili těžkých hříchů, které vedly k jejich zničení.

Případné věčné zničení je otázkou, která vyvstává zvláště během závěru systému věcí. Když se učedníci ptali Ježíše, co bude ‚znamením jeho přítomnosti a závěru systému věcí‘, zahrnul do své odpovědi podobenství o ovcích a kozlech. (Mt 24:3; 25:31–46) Bylo předpověděno, že ‚kozlům‘ nebeský Král řekne: „Odejděte ode mne, vy, kteří jste byli prokleti, do věčného ohně připraveného pro Ďábla a jeho anděly.“ A pak Ježíš dodal: „Tito odejdou do věčného odříznutí.“ Je jasné, že postoje a jednání některých lidí povedou k jejich trvalému zničení.

Jehova však „netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání“. (2Pe 3:9; srovnej Ez 18:23, 32.) Jehova lidi miluje dokonce tak, že opatřil výkupní oběť v podobě svého vlastního Syna, Ježíše Krista. (Jan 3:16; srovnej Jk 4:12.) Navzdory tomuto milujícímu opatření většina lidí odmítá jít po ‚cestě, jež vede do života‘, ale zůstává na ‚cestě, jež vede do zničení‘. (Mt 7:13, 14)

Bible ukazuje, že mnoho věcí, jednotlivců a organizací má být navždy zničeno. Ježíš mluvil o Jidášovi jako o ‚synovi zničení‘. (Jan 17:12) Tím, že Jidáš záměrně zradil Božího Syna, propadl věčnému zničení. Totéž platí o těch, kdo se rouhají proti svatému duchu. Provinili se „věčným hříchem“ a nebude jim odpuštěno ani „v tomto systému věcí, ani v budoucím“. (Mr 3:28, 29; Mt 12:32; viz heslo ROUHÁNÍ.) Trvalé zničení čeká také ty, kdo úmyslně ‚neznají Boha, a na ty, kdo neposlouchají dobrou zprávu‘. (2Te 1:8, 9) Také složený „člověk nezákonnosti“ je označen jako „syn zničení“. (2Te 2:3; viz heslo ČLOVĚK NEZÁKONNOSTI.) Rozsudek věčného zničení byl vynesen nad Satanem, jeho démony, symbolickým ‚divokým zvířetem‘, ‚falešným prorokem‘ a rovněž nad smrtí a hádem. (Mt 25:41; Zj 20:10, 14, 15; 21:8) Ti všichni mají být uvrženi do „ohnivého jezera“, to znamená, že mají být navždy zničeni. (Viz heslo OHNIVÉ JEZERO.)

Oheň se v biblických dobách používal jako dokonalý prostředek zničení. Ježíš tedy oheň použil ke znázornění úplného zničení ničemných. (Mt 13:40–42, 49, 50; viz heslo OHEŇ.)