Sedmá kapitola

Běda nevěrné vinici!

Izajáš 5:1–30

1, 2. Co „milovaný“ vysadil, ale proč to přineslo zklamání?

„DÍKY vytříbenému jazyku a dokonalé schopnosti působivě sdělovat myšlenky je toto přirovnání skutečně jedinečné.“ Tak se jeden komentátor Bible vyjádřil o úvodních verších 5. kapitoly Izajáše. Izajášova slova nejsou pouhým literárním dílem, ale jsou dojemným popisem toho, jak láskyplně se Jehova stará o svůj lid. Zároveň nás však tato slova varují před věcmi, které se Jehovovi nelíbí.

² Izajášovo přirovnání začíná takto: „Nech mě, prosím, zpívat mému milovanému píseň mého milého o jeho vinici. Byla vinice, kterou můj milovaný dostal na úrodném svahu. A přistoupil k tomu, aby ji okopal a aby ji zbavil kamení a aby na ní vysadil vybranou červenou révu a aby uprostřed postavil věž. A vytesal v ní také vinný lis. A stále doufal, že urodí hrozny, ale ona posléze urodila plané hrozny.“ (Izajáš 5:1, 2; srovnej Marka 12:1.)

Péče o vinici

3, 4. Jakou láskyplnou péči je třeba věnovat vinici?

³ Ať už Izajáš toto přirovnání svým posluchačům doslova zpívá, nebo ne, nepochybně upoutá jejich pozornost. Většina z nich pravděpodobně ví, jak se vysazuje vinice. A Izajáš to popisuje opravdu živě a realisticky. Podobně jako vinaři v dnešní době, ani majitel vinice nezaseje  semena révy, ale zasadí „vybranou“ neboli kvalitní „červenou révu“, tedy odnož nebo ratolest z jiné révy. Je vhodné, že tuto vinici vysadil „na úrodném svahu“, na místě, kde se jí bude dobře dařit.

⁴ Má-li vinice začít plodit, vyžaduje to tvrdou práci. Izajáš popisuje, jak majitel vinice ‚okopává půdu a zbavuje ji kamenů‘, což je únavná a vyčerpávající práce. Je pravděpodobné, že větší kameny používá k tomu, aby „postavil věž“. Tyto věže sloužily ve starověku jako stanoviště hlídačů, kteří střežili úrodu před zloději a zvířaty. * Majitel vinice také staví kamennou zeď, aby ohraničil terasy na vinici. (Izajáš 5:5) To se dělalo obvykle proto, aby se zabránilo odplavení životodárné ornice.

5. Co majitel právem očekává od své vinice, ale co se urodí?

⁵ Když majitel vinice tak tvrdě pracoval, aby ji ochránil, plným právem očekává, že vinice bude plodit. S touto nadějí vytesává vinný lis. Ale skutečně ta očekávaná sklizeň nadejde? Ne, protože vinice urodí plané hrozny.

Vinice a její majitel

6, 7. (a) Kdo je majitelem vinice a co vinice představuje? (b) Jaký rozsudek oznamuje majitel vinice?

⁶ Kdo je majitel a co představuje vinice? Odpověď na tyto otázky dává samotný majitel vinice, když říká: „Teď, prosím, obyvatelé Jeruzaléma a judští muži, suďte mezi mnou a mou vinicí. Co se má ještě pro mou vinici udělat,  co jsem v ní již neudělal? Proč jen jsem doufal, že urodí hrozny, ale ona posléze urodila plané hrozny? A teď, prosím, ať vám dám na vědomí, co udělám své vinici: Bude odstraněn její živý plot a bude určena ke spálení. Bude zbořena její kamenná zeď a ona bude určena jako místo k pošlapání.“ (Izajáš 5:3–5)

⁷ Ano, majitelem vinice je Jehova. V obrazném smyslu přichází do soudní síně a žádá, aby mezi ním a jeho vinicí, která ho zklamala, proběhl soud. Co je tedy touto vinicí? Vlastník vysvětluje: „Vinice Jehovy vojsk je totiž izraelský dům a judští muži jsou sadba, kterou měl rád.“ (Izajáš 5:7a)

8. Co znamená to, že Izajáš nazývá Jehovu ‚svým milovaným‘?

 ⁸ Izajáš nazývá Jehovu, majitele vinice, ‚svým milovaným‘. (Izajáš 5:1) Tímto důvěrným způsobem může o Bohu mluvit jedině proto, že k němu má blízký vztah. (Srovnej Joba 29:4; Žalm 25:14.) Ale prorokova láska k Bohu je nevýznamná ve srovnání s láskou, jakou Bůh projevil ke své „vinici“, tedy k národu, který „vysadil“. (Srovnej 2. Mojžíšovu 15:17; Žalm 80:8, 9.)

9. Proč je možné říci, že Jehova zacházel se svým národem jako s drahocennou vinicí?

⁹ Jehova „vysadil“ svůj národ v zemi Kanaán a dal jim své zákony a předpisy. Ty sloužily jako zeď, jež měla Boží lid chránit, aby nebyl zkažen ostatními národy. (2. Mojžíšova 19:5, 6; Žalm 147:19, 20; Efezanům 2:14) Jehova dal příslušníkům svého národa také soudce, kněze a proroky, kteří je měli poučovat. (2. Královská 17:13; Malachiáš 2:7; Skutky 13:20) Když byl Izrael ohrožen vojenským útokem, Jehova povolával vysvoboditele. (Hebrejcům 11:32, 33) Oprávněně se tedy ptá: „Co se má ještě pro mou vinici udělat, co jsem v ní již neudělal?“

Co je Boží vinicí dnes

10. Jaké podobenství týkající se vinice vyprávěl Ježíš?

¹⁰ Izajášova slova měl možná na mysli Ježíš, když vyprávěl podobenství o pěstitelích, kteří se dopustí vraždy: „Byl jeden člověk, hospodář, který vysadil vinici a dal kolem ní plot a vykopal v ní vinný lis a vztyčil věž a pronajal ji pěstitelům a odcestoval do ciziny.“ Pěstitelé však majitele vinice zradili, a dokonce zabili jeho syna. Ježíš ukázal, že toto podobenství se nevztahuje pouze na doslovný Izrael. Řekl totiž: „Boží království vám [tělesnému Izraeli] bude odňato a bude dáno národu, který nese jeho ovoce.“ (Matouš 21:33–41, 43)

11. Jaká duchovní vinice existovala v prvním století, ale co se stalo po smrti apoštolů?

 ¹¹ Prokázalo se, že tímto novým ‚národem‘ je ‚Boží Izrael‘, tedy duchovní národ pomazaných křesťanů, jejichž počet je celkem 144 000. (Galaťanům 6:16; 1. Petra 2:9, 10; Zjevení 7:3, 4) Tyto své učedníky Ježíš přirovnal k ‚ratolestem‘ na ‚pravé révě‘, kterou je on sám. Přirozeně se očekává, že zmíněné ratolesti ponesou ovoce. (Jan 15:1–5) Musí projevovat vlastnosti podobné Kristovým a podílet se na kázání ‚této dobré zprávy o království‘. (Matouš 24:14; Galaťanům 5:22, 23) Ale už od smrti dvanácti apoštolů se velká většina těch, kdo tvrdí, že jsou ratolestmi ‚pravé révy‘, prokazuje jako podvrh — místo dobrého ovoce přinášejí plané hrozny. (Matouš 13:24–30, 38, 39)

12. Jak Izajášova slova odsuzují křesťanstvo a jak se z toho mohou poučit praví křesťané?

¹² Dnes se tedy Izajášovo odsouzení Judy vztahuje na křesťanstvo. Studium jeho dějin — válek, křížových výprav a inkvizice — odhaluje, jak trpké bylo jeho ovoce. Ale pravá vinice pomazaných křesťanů a jejich druhů patřících do ‚velkého zástupu‘ musí dbát Izajášových slov. (Zjevení 7:9) Jestliže majiteli vinice mají působit radost, musí — jako jednotlivci, i jako skupina — přinášet ovoce, které se mu líbí.

„Plané hrozny“

13. Co Jehova udělá se svou vinicí kvůli tomu, že plodí špatné ovoce?

¹³ Jehova věnoval obdělávání a šlechtění své vinice opravdu mimořádnou péči, a proto právem očekává, že se vinice stane ‚vinicí pěnivého vína‘. (Izajáš 27:2) Ale ta, místo aby rodila ovoce, které se dá upotřebit, plodí  „plané hrozny“, doslova „zapáchající věci“ nebo „hnijící (zkažené) bobule“. (Izajáš 5:2, poznámka pod čarou; Jeremjáš 2:21) Jehova tedy prohlašuje, že odstraní svůj ochranný „živý plot“, kterým národ obehnal. Národ bude ‚vystaven jako něco zničeného‘ a bude opuštěn a vyschne. (Čti Izajáše 5:6.) Mojžíš Izraelity varoval, že takové věci zažijí, pokud nebudou poslouchat Boží Zákon. (5. Mojžíšova 11:17; 28:63, 64; 29:22, 23)

14. Jaké ovoce očekává Jehova od svého národa, ale co tento národ naopak nese?

¹⁴ Bůh očekává, že národ ponese dobré ovoce. Izajášův současník Micheáš prohlašuje: „Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ (Micheáš 6:8; Zecharjáš 7:9) Národ však nedbá Jehovova nabádání. „[Bůh] stále doufal v soud, ale pohleďte — porušování zákona; ve spravedlnost, ale pohleďte — křik.“ (Izajáš 5:7b) Mojžíš předpověděl, že nevěrný národ ponese jedovaté hrozny z „révy sodomské“. (5. Mojžíšova 32:32) Je tedy pravděpodobné, že Židé se od Božího zákona odklonili — mimo jiné sexuální nemravností, k níž patří i homosexualita. (3. Mojžíšova 18:22) Slovní obrat „porušování zákona“ je možné přeložit také jako „prolévání krve“. Takové surové zacházení vedlo nepochybně ke ‚křiku‘ týraných — křiku, který dosáhl až k uchu Toho, kdo vysadil vinici. (Srovnej Joba 34:28.)

15, 16. Jak mohou praví křesťané předejít tomu, že by nesli špatné ovoce, jako to bylo v případě Izraele?

¹⁵ Jehova Bůh „miluje spravedlnost a právo“. (Žalm 33:5) Židům přikázal: „Při soudu nebudete činit bezpráví. Nebudeš zacházet s poníženým stranicky a nebudeš dávat přednost osobě někoho velkého. Měl bys soudit svého společníka podle práva.“ (3. Mojžíšova 19:15)  V našich vzájemných vztazích se tedy musíme vyhýbat stranickosti a nikdy nepřipustit, aby náš názor na druhé lidi byl ovlivněn například jejich rasou, věkem, bohatstvím či chudobou. (Jakub 2:1–4) Důležité je zejména to, aby muži, kteří slouží jako dozorci, ‚nedělali nic předpojatě‘, ale vždy se snažili vyslechnout si v určité záležitosti obě strany a teprve potom si vytvořili úsudek. (1. Timoteovi 5:21; Přísloví 18:13)

¹⁶ Křesťané navíc žijí v bezbožném světě, a proto by si mohli snadno vypěstovat negativní nebo vzpurný postoj k Božím měřítkům. Praví křesťané však musí být ‚připraveni uposlechnout‘ Boží zákony. (Jakub 3:17) V ‚nynějším ničemném systému věcí‘ sice bují sexuální nemravnost a násilí, ale praví křesťané se musí ‚přísně střežit, aby nechodili jako nemoudří, ale jako moudří‘. (Galaťanům 1:4; Efezanům 5:15) Chtějí se vyhýbat povolnému názoru na sex, a v případě, že se s někým neshodnou v názoru na určitou věc, měli by takovou situaci řešit bez ‚hněvu a zloby a jekotu a utrhačné řeči‘. (Efezanům 4:31) Rozvíjením spravedlnosti přinášejí praví křesťané čest Bohu a získávají si jeho přízeň.

Cena za chamtivost

17. Jaké ničemné jednání je odsouzeno v první Izajášově bědě?

¹⁷ V 8. verši Izajáš už necituje Jehovova slova. Odsuzuje některé z ‚planých hroznů‘, jež vyrostly v Judě, a osobně ohlašuje první ze šesti běd: „Běda těm, kdo spojují dům s domem, a těm, kdo připojují pole k poli, až už není více místa a musíte bydlet docela sami uprostřed země! Mně do uší Jehova vojsk přísahal, že mnoho domů, ačkoli velkých a dobrých, se stane naprostým předmětem úžasu, bez obyvatele. Dokonce deset jiter vinice urodí totiž jen  jednu míru bat a z míry chomer semene se urodí dokonce jen míra efa.“ (Izajáš 5:8–10)

18, 19. V jakém smyslu přehlížejí Izajášovi současníci Jehovovy zákony týkající se majetku, a co tyto lidi čeká?

¹⁸ Ve starověkém Izraeli patřila celá země Jehovovi. Každá rodina měla své dědictví, které dostala od Boha a které mohla pronajmout. Nikdy ho však nemohla prodat „natrvalo“. (3. Mojžíšova 25:23) Tento zákon chránil před tím, že by vlastnictví půdy mohlo být zneužíváno, například ve formě monopolu na nemovitosti. Chránil také rodiny, aby úplně nezchudly. Někteří obyvatelé Judy však chamtivě porušovali Boží zákony týkající se majetku. Micheáš napsal: „Zatoužili po polích, a zmocnili se jich; také po domech, a vzali si je; a ošidili zdatného muže a jeho domácnost, muže a jeho dědičné vlastnictví.“ (Micheáš 2:2) V Příslovích 20:21 však čteme varování: „Dědictví se zprvu získává chamtivostí, ale jeho vlastní budoucnost nebude požehnaná.“

¹⁹ Jehova slibuje, že tyto chamtivé lidi připraví o jejich nečestně nabytý zisk. Domy, které podvodem vymámí, budou „bez obyvatele“. Půda, po níž touží, urodí pouze zlomek toho, co by urodit mohla. To, jakým způsobem a kdy přesně se kletba vyplní, není uvedeno. Je pravděpodobné, že se přinejmenším částečně vztahuje na podmínky, které vzniknou v souvislosti s přicházejícím vyhnanstvím v Babylóně. (Izajáš 27:10)

20. Jak se dnes mohou křesťané vyhnout tomu, že by napodobovali chamtivý postoj některých obyvatel Izraele?

²⁰ Křesťané v dnešní době si musí ošklivit neukojitelnou chamtivost, jakou projevovali někteří tehdejší Izraelité. (Přísloví 27:20) Když pro nás hmotné věci začnou být přespříliš důležité, pak není daleko k tomu, abychom  se snížili k nevybíravým způsobům nabytí peněz. Člověk by mohl snadno padnout do léčky pochybných obchodních praktik nebo nerealistických plánů na rychlé zbohatnutí. „Kdo chvátá, aby získal bohatství, nezůstane nevinný.“ (Přísloví 28:20) Je opravdu velmi důležité, abychom byli spokojeni s tím, co máme. (1. Timoteovi 6:8)

Léčka v podobě pochybné zábavy

21. Které hříchy jsou odsouzeny ve druhé Izajášově bědě?

²¹ Izajáš pak oznamuje druhou bědu: „Běda těm, kdo vstávají časně ráno, aby hledali jen opojný nápoj, kdo otálejí pozdě do večerní tmy, takže je rozněcuje víno! A na jejich hostinách se musí prokázat být harfa a strunný nástroj, tamburína a flétna a víno; ale na Jehovovu činnost nehledí a dílo jeho rukou neviděli.“ (Izajáš 5:11, 12)

22. V čem Izraeli chybí umírněnost a co to bude pro národ znamenat?

²² Jehova je ‚šťastný Bůh‘ a svým služebníkům rozhodně neupírá vhodnou zábavu. (1. Timoteovi 1:11) Zmínění požitkáři však překračují všechny meze! Bible říká, že „ti, kdo se opíjejí, jsou obvykle opilí v noci“. (1. Tesaloničanům 5:7) Ale zhýralí lidé, o kterých se mluví v proroctví, začínají své pitky už za svítání a opíjejí se až do večera! Chovají se tak, jako by Bůh vůbec neexistoval a jako by se mu ani nemuseli ze svého jednání zodpovídat. Izajáš těmto lidem předpovídá temnou budoucnost: „Můj lid [bude muset] jít do vyhnanství pro nedostatek poznání; a jejich sláva budou vyhladovělí lidé a jejich zástup bude vyprahlý žízní.“ (Izajáš 5:13) Boží smluvní lid — jeho vysoko postavení i prostí příslušníci — bude muset sejít do Šeolu, protože odmítá jednat podle pravého poznání. (Čti Izajáše 5:14–17.)

23, 24. V čem mají být křesťané umírnění a skromní?

 ²³ „Hýření“ neboli „divoké večírky“ byly problémem i některých křesťanů v prvním století. (Galaťanům 5:21; Byington; 2. Petra 2:13) Není tedy překvapující, že pokud jde o společenská setkání, i dnes někteří křesťané zasvěcení Bohu projevují nedostatečnou soudnost. Nezřízené požívání alkoholických nápojů vedlo některé z nich k tomu, že začali být hluční a bouřlivě veselí. (Přísloví 20:1) Stalo se dokonce, že v důsledku nemírného pití alkoholu někteří křesťané jednali nemravně. Někdy se připustilo, aby společenská setkání probíhala v podstatě celou noc. To pak ale jejich účastníkům bránilo podílet se příští den na křesťanských činnostech.

²⁴ Vyrovnaní křesťané však přinášejí zbožné ovoce a jsou ve volbě zábavy umírnění a skromní. Poslouchají radu apoštola Pavla, která je zapsána v Římanům 13:13: „Choďme slušně jako za dne, ne v hýření a pitkách.“

Nenáviďme hřích a milujme pravdu

25, 26. Jaké ničemné uvažování Izraelitů odhaluje Izajáš ve své třetí a čtvrté bědě?

²⁵ Vyslechněme si Izajášovu třetí a čtvrtou bědu: „Běda těm, kdo provinění táhnou provazy nepravdy a hřích jako vozovými šňůrami; těm, kdo říkají: ‚Ať jeho dílo chvátá; ať jen přijde rychle, abychom je viděli; a ať se přiblíží a přijde rada Izraelova Svatého, abychom ji poznali!‘ Běda těm, kdo říkají, že dobré je špatné a špatné je dobré, těm, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, těm, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!“ (Izajáš 5:18–20)

²⁶ To je opravdu barvitý popis těch, kdo hřeší. Jsou připoutáni k hříchu tak, jako jsou tažná zvířata přivázána  k vozům. Tito hříšníci se nebojí přicházejícího dne soudu. Posměšně říkají: „Ať [Boží dílo] přijde rychle!“ Místo aby se podřídili Božímu Zákonu, překrucují věci a prohlašují, že „dobré je špatné a špatné je dobré“. (Srovnej Jeremjáše 6:15; 2. Petra 3:3–7.)

27. Jak se dnes mohou křesťané vyhnout postoji, jaký projevovali Izraelité?

²⁷ Tomuto postoji se dnes křesťané musí za každou cenu vyhýbat. Odmítají například přijmout světský názor, že smilstvo a homosexualita jsou přijatelné. (Efezanům 4:18, 19) Je pravda, že křesťan možná „udělá nějaký chybný krok“, který může vést k vážnému hříchu. (Galaťanům 6:1) Starší ve sboru jsou ochotni pomoci těm, kdo padli a potřebují podporu. (Jakub 5:14, 15) K duchovnímu uzdravení mohou přispět modlitby a rady  založené na Bibli. Jinak existuje nebezpečí, že se člověk stane „otrokem hříchu“. (Jan 8:34) Křesťané se tedy nevysmívají Bohu ani neztrácejí ze zřetele, že přichází den soudu, ale snaží se, aby v Jehovových očích zůstali „neposkvrnění a bezvadní“. (2. Petra 3:14; Galaťanům 6:7, 8)

28. Které hříchy jsou odsouzeny v Izajášových posledních bědách a jak se těchto hříchů mohou vyvarovat křesťané dnes?

²⁸ Izajáš tedy vhodně připojuje tyto poslední bědy: „Běda těm, kdo jsou moudří ve svých vlastních očích a rozvážní dokonce před svým vlastním obličejem! Běda těm, kdo jsou silní v pití vína, a mužům se životní energií k míchání opojného nápoje, těm, kdo ničemného prohlašují za spravedlivého s ohledem na úplatek, a kdo dokonce odnímají spravedlivému jeho spravedlnost!“ (Izajáš 5:21–23) Tato slova byla pravděpodobně určena těm, kdo v zemi sloužili jako soudci. Dnes se sboroví starší brání tomu, aby vypadali „moudří ve svých vlastních očích“. Pokorně přijímají rady od ostatních starších a věrně se drží organizačních pokynů. (Přísloví 1:5; 1. Korinťanům 14:33) Jsou umírnění, pokud jde o požívání alkoholických nápojů, a nikdy nepijí alkohol před tím, než jdou plnit své povinnosti ve sboru. (Ozeáš 4:11) Starší se také varují toho, aby ani nebudili zdání, že někomu nadržují. (Jakub 2:9) To je zcela odlišné od toho, jak jedná duchovenstvo křesťanstva. Mnozí duchovní omlouvají vlivné a bohaté hříšníky v jejich středu, a to v přímém protikladu s Pavlovou výstrahou v Římanům 1:18, 26, 27, v 1. Korinťanům 6:9, 10 a v Efezanům 5:3–5.

29. Jaký neblahý konec čeká Jehovovu vinici, kterou jsou Izraelité?

²⁹ Toto prorocké poselství uzavírá Izajáš popisem katastrofálního konce, který čeká ty, kdo „zavrhli zákon  Jehovy“ a kdo nenesli spravedlivé plody. (Izajáš 5:24, 25; Ozeáš 9:16; Malachiáš 4:1) Izajáš prohlašuje: „[Jehova] vyzdvihl signál k dalekému velkému národu a hvízdl na něj na nejzazším konci země; a pohleďme — v chvatu rychle přijde.“ (Izajáš 5:26; 5. Mojžíšova 28:49; Jeremjáš 5:15)

30. Kdo shromáždí ‚velký národ‘ proti Jehovovu lidu a jaký to bude mít výsledek?

³⁰ Ve starověku mohla nějaká tyč na vyvýšeném místě sloužit jako „signál“ neboli označení shromaždiště pro lidi či vojska. (Srovnej Izajáše 18:3; Jeremjáše 51:27.) Nyní samotný Jehova svolá nejmenovaný ‚velký národ‘, aby vykonal Boží rozsudek. * ‚Hvízdne na něj‘, to znamená upoutá pozornost na svůj svéhlavý národ jako na cíl, který si zasluhuje, aby byl dobyt. Prorok pak popisuje rychlý a děsivý útok těchto dobyvatelů podobných lvům, kteří „popadnou kořist“, tedy Boží národ, a „bezpečně ji odnesou“ do zajetí. (Čti Izajáše 5:27–30a.) Pro zemi Jehovova lidu to bude mít opravdu smutné důsledky. „Člověk se skutečně upřeně zahledí na zemi, a pohleďme, tísnivá tma; a dokonce světlo potemnělo, protože na ni padají kapky.“ (Izajáš 5:30b)

31. Co mohou praví křesťané dělat, aby nezažili stejný trest, jaký postihl Jehovovu vinici, Izrael?

³¹ Ano, vinice, kterou Bůh s takovou láskou vysadil, se sama prokáže jako neplodná. Zaslouží si jen to, aby byla zničena. Izajášova slova jsou skutečně působivým poučením pro všechny, kdo dnes slouží Jehovovi. Kéž se všichni snažíme přinášet pouze spravedlivé plody — k chvále Jehovy a ke své vlastní záchraně!

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 83]

Hříšník je k hříchu připoután tak jako tažné zvíře k vozu

 [Celostránkový obrázek na straně 85]