Šestnáctá kapitola

Důvěřujte, že vás Jehova povede a ochrání

Izajáš 20:1–6

1, 2. Jaké nebezpečí hrozí Božímu lidu v osmém století př. n. l. a u koho mají mnozí příslušníci tohoto národa sklon hledat ochranu?

JAK jsme mohli vidět v předchozích kapitolách této knihy, v osmém století př. n. l. stojí Boží lid před děsivou hrozbou. Krvežízniví Asyřané pustoší jednu zemi za druhou a je jen otázkou času, kdy zaútočí na jižní judské království. U koho budou obyvatelé této země hledat ochranu? Jsou ve smluvním vztahu s Jehovou, a proto by se měli spoléhat na pomoc od něho. (2. Mojžíšova 19:5, 6) Právě to dělal král David. Připustil: „Jehova je můj skalní útes a má pevnost, Ten, kdo mi opatřuje únik.“ (2. Samuelova 22:2) Je však zjevné, že v osmém století př. n. l. mnoho lidí nevkládá svou důvěru v Jehovu jakožto svou pevnost. Spíše vzhlížejí k Egyptu a Etiopii a přitom doufají, že tyto dva národy budou jejich záštitou před hrozícím vpádem Asyřanů. Dělají však chybu.

² Prostřednictvím proroka Izajáše Jehova varuje, že pokud budou útočiště hledat v Egyptě či v Etiopii, bude to pro ně mít katastrofální následky. Inspirovaná prorokova slova jsou užitečným ponaučením pro Izajášovy současníky, a cenné poučení o tom, jak důležité je doufat v Jehovu, si z těchto slov můžeme vzít i my.

Země krveprolití

3. Ukažte, jak Asýrie kladla důraz na vojenskou sílu.

³ Asyřané byli proslulí svou vojenskou silou. Kniha Ancient  Cities (Starověká města) uvádí: „Uctívali sílu a předříkávali své modlitby jen obrovským kamenným modlám, lvům a býkům, jejichž těžkopádné údy, orlí křídla a lidské hlavy symbolizovaly sílu, odvahu a vítězství. Boj byl národním zaměstnáním a kněží neustále podněcovali k válce.“ Biblický prorok Nahum tedy oprávněně napsal o Ninive, hlavním městě Asýrie, že je to ‚město krveprolití‘. (Nahum 3:1)

4. Jak Asyřané naháněli hrůzu ostatním národům?

⁴ Válečná taktika Asyřanů byla neobyčejně krutá. Vytesávané reliéfy pocházející z této doby vyobrazují asyrské válečníky, jak odvádějí zajatce pomocí háků prostrčených nosem nebo rty. Některým zajatcům vypíchli kopím oči. Jeden nápis vypovídá o vítězství, po němž asyrské vojsko rozřezalo na kusy těla zajatců a za městem pak navršilo dvě hromady — jednu tvořenou hlavami a druhou  končetinami. Děti poražených národů byly páleny v ohni. Strach, který tato krutost vyvolávala, Asyřané jistě využívali jako určitou výhodu při vedení války. Ty, kdo stáli jejich vojskům v cestě, totiž tento strach odrazoval, aby kladli odpor.

Válka proti Ašdodu

5. Kdo byl v Izajášově době mocným asyrským panovníkem a jak byla biblická zpráva o něm potvrzena?

⁵ V Izajášově době Asyrská říše dosáhla nebývalé moci za krále Sargona. * Kritikové měli mnoho let pochybnosti o tom, zda tento panovník vůbec existoval, protože o něm ve světských pramenech nenašli žádnou zmínku. Časem však archeologové objevili rozvaliny Sargonova paláce a biblická zpráva byla potvrzena.

6, 7. (a) Které důvody pravděpodobně vedou Sargona k tomu, aby nařídil útok na Ašdod? (b) Jak se pád Ašdodu dotýká zemí sousedících s Filisteou?

⁶ Izajáš stručně popisuje jedno ze Sargonových vojenských tažení: „Tartan přišel k Ašdodu, když ho poslal asyrský král Sargon, a přistoupil k tomu, aby válčil s Ašdodem a aby ho dobyl.“ (Izajáš 20:1) * Proč Sargon nařizuje útok na filištínské město Ašdod? Jedním důvodem je to, že Filistea je spojencem Egypta, a Ašdod, kde stojí Dagonův chrám, leží na cestě, jež podél pobřeží vede z Egypta do Palestiny. Město tedy má strategickou polohu. Jeho dobytí je možné považovat za přípravný krok k porobení Egypta. Asyrské záznamy navíc uvádějí, že ašdodský král Azuri osnoval proti Asýrii spiknutí. Sargon tedy tohoto  vzpurného krále sesazuje a na trůn nechává usednout králova mladšího bratra Ahimitiho. Tím se však problémy nevyřeší. Propuká další povstání, a Sargon tentokrát podniká účinnější kroky. Nařizuje útok na Ašdod, který je oblehnut a dobyt. Je tedy pravděpodobné, že právě o této události se zmiňuje Izajáš 20:1.

⁷ Pád Ašdodu znamená hrozbu pro sousední země, zejména pro Judu. Jehova ví, že jeho lid má sklon vzhlížet k ‚tělesné paži‘, například k Egyptu či Etiopii, které leží na jihu. Proto Izajáše pověřuje, aby předvedl situaci, která bude sloužit jako naléhavé varování. (2. Paralipomenon 32:7, 8)

„Nahý a bosý“

8. Jaký inspirovaný prorocký akt Izajáš předvádí?

⁸ Jehova Izajášovi říká: „Jdi a uvolníš si pytlovinu z boků; a z nohou by sis měl zout sandály.“ Jehovův příkaz Izajáš uposlechne. „Přistoupil k tomu, aby to tak udělal, a chodil nahý a bosý.“ (Izajáš 20:2) Pytlovina je prostý oděv, který často nosí proroci. Někdy si ji oblékají, když mají předat nějaké varovné poselství. Pytlovinu lidé nosí také v kritických obdobích nebo když se objeví nějaká neblahá zpráva. (2. Královská 19:2; Žalm 35:13; Daniel 9:3) Chodí Izajáš skutečně nahý v tom smyslu, že by na sobě neměl vůbec nic? Nemusí to tak nutně být. Hebrejské slovo překládané jako „nahý“ může také znamenat částečně nebo spoře oblečený. (1. Samuelova 19:24, poznámka pod čarou) Izajáš si tedy možná svlékl pouze svůj svrchní oděv, ale nechal si krátkou tuniku, která se obvykle nosila přímo na tělo. Často jsou takto oblečeni zajatí muži, které vyobrazují asyrské plastiky.

9. Jaký prorocký význam má Izajášovo počínání?

⁹ O významu Izajášova neobvyklého počínání není nutné pochybovat: „Jehova přikročil k tomu, aby řekl: ‚Právě jak  chodil můj sluha Izajáš tři roky nahý a bosý jako znamení a předzvěst proti Egyptu a proti Etiopii, tak povede asyrský král skupinu zajatců z Egypta a vyhnance z Etiopie, chlapce a starce, nahé a bosé a s obnaženými zadky, nahotu Egypta.‘“ (Izajáš 20:3, 4) Ano, Egypťané a Etiopové budou brzy odvedeni jako zajatci. Nikdo nebude ušetřen. Dokonce i ‚chlapci a starci‘, tedy děti i starší lidé, budou zbaveni veškerého majetku a odvedeni do vyhnanství. Pomocí tohoto skličujícího obrazu Jehova varuje obyvatele Judy, že jejich důvěra v Egypt a Etiopii bude marná. Pád těchto národů povede k jejich ‚nahotě‘ — k jejich naprostému pokoření.

Naděje se rozpadá, krása uvadá

10, 11. (a) Jak bude Juda reagovat, až si uvědomí, že Egypt a Etiopie jsou před Asýrií bezmocné? (b) Co možná vede obyvatele Judy k tomu, že mají sklon důvěřovat v Egypt a Etiopii?

¹⁰ Jehova pak prorocky popisuje, jak bude jeho lid reagovat, až si uvědomí, že Egypt a Etiopie — útočiště, ve které vkládali naději — se před Asyřany prokázaly jako bezmocné. „Jistě budou zděšeni a budou se stydět za Etiopii, svou vyhlíženou naději, a za Egypt, svou krásu. A obyvatel této pobřežní země v ten den jistě řekne: ‚Taková je tedy naše vyhlížená naděje, k níž jsme prchali pro pomoc, abychom byli osvobozeni kvůli asyrskému králi! A jak unikneme my?‘“ (Izajáš 20:5, 6)

¹¹ Ve srovnání s mocnostmi, jako jsou Egypt a Etiopie, se Juda zdá být pouhým pásem pobřeží. Někteří obyvatelé „této pobřežní země“ jsou možná okouzleni krásou Egypta — jeho impozantními pyramidami, jeho ohromnými chrámy a jeho prostornými vilami, jež jsou obklopeny zahradami, sady a rybníky. Velkolepá egyptská architektura působí jako doklad stability a stálosti. Tato země jistě nemůže  být zpustošena. Na Židy pravděpodobně také dělají dojem etiopští lučištníci, dvoukolé vozy a jízda.

12. V koho by měla Juda vkládat důvěru?

¹² Vzhledem k varování, které Izajáš dal tím, co předvedl, a vzhledem k Jehovovým prorockým slovům se každý, kdo se hlásí k Božímu lidu, ale má sklon důvěřovat Egyptu a Etiopii, musí vážně zamyslet. Oč lepší přece je vkládat důvěru v Jehovu než v pozemského člověka! (Žalm 25:2; 40:4) Až se události dají do pohybu, bude Juda strašlivě trpět rukou asyrského krále, a později zažije, jak jsou chrám a hlavní město zničeny Babylónem. Ale „desetina“, „svaté semeno“, je ponechána jako pařez mohutného stromu. (Izajáš  6:13) Až ten čas přijde, Izajášovo poselství značně posílí víru této malé skupiny lidí, kteří dál důvěřují v Jehovu.

Vkládejme důvěru v Jehovu

13. Jaké tlaky působí dnes na všechny lidi, ať jsou věřící či nevěřící?

¹³ Varování, které je zapsáno u Izajáše a které se týká toho, jak marné je doufat v Egypt a Etiopii, není jen nezajímavou historií. Má praktickou hodnotu i pro dnešní dobu. Žijeme totiž v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1) Hospodářské krize, všeobecně rozšířená chudoba, politická nestabilita, občanské nepokoje, a války menšího či většího rozsahu působí ničivě, a to nejen na ty, kdo pohrdají Božím panstvím, ale i na ty, kdo uctívají Jehovu. Každý z nás tedy stojí před otázkou: ‚U koho budu hledat pomoc?‘

14. Proč bychom měli vkládat důvěru pouze v Jehovu?

¹⁴ Na některé lidi možná dělají silný dojem dnešní velmi schopní finančníci, politici a vědci, kteří mluví o tom, že problémy lidstva budou vyřešeny díky lidské vynalézavosti a technice. Bible však jasně říká: „Je lepší učinit svým útočištěm Jehovu než důvěřovat v urozené.“ (Žalm 118:9) Všechny lidské plány na mír a bezpečí se však rozplynou z důvodu, který výstižně popsal prorok Jeremjáš: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23)

15. Co je jedinou nadějí pro zoufalé lidstvo?

¹⁵ Je tedy nutné, aby Boží služebníci nebyli příliš okouzleni zdánlivou silou či moudrostí tohoto světa. (Žalm 33:10; 1. Korinťanům 3:19, 20) Jedinou nadějí pro zoufalé lidstvo je Stvořitel, Jehova. Ti, kdo v něj vkládají důvěru, budou zachráněni. Apoštol Jan pod inspirací napsal: „Svět pomíjí a rovněž jeho touha, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:17)

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 209]

Asyřané vypíchli některým svým zajatcům oči

[Obrázky na straně 213]

Někdo je možná uchvácen tím, čeho lidé dosáhli, ale lepší je důvěřovat Jehovovi