Dvacátá druhá kapitola

Izajáš předpovídá Jehovův ‚zvláštní skutek‘

Izajáš 28:1–29:24

1, 2. Proč mají Izrael a Juda pocit bezpečí?

NA KRÁTKOU dobu mají Izrael a Juda pocit bezpečí. Ve snaze zajistit si bezpečnost ve světě, v němž hrozí neštěstí, uzavírají jejich vůdci politická spojenectví s většími, mocnějšími národy. Samaří, hlavní město Izraele, se obrací na sousední Sýrii, a Jeruzalém, hlavní město Judy, upíná svou naději ke kruté Asýrii.

² Někteří obyvatelé severního království nejenže vkládají důvěru v nové politické spojence, ale možná očekávají, že je ochrání Jehova — i přes to, že při uctívání dál používají zlatá telata. Také Juda je přesvědčena, že může spoléhat na Jehovovu ochranu. Cožpak v jejich hlavním městě Jeruzalémě nestojí Jehovův chrám? Oba národy však mají před sebou nečekané události. Jehova inspiruje Izajáše, aby předpověděl vývoj situace, který jeho vzpurnému národu bude připadat opravdu zvláštní. A jeho slova obsahují životně důležité poučení i pro všechny lidi v dnešní době.

‚Efrajimští opilci‘

3, 4. Na co je severní království Izraele pyšné?

³ Izajáš začíná své proroctví hrozivými slovy: „Běda vznešené koruně efrajimských opilců a vadnoucímu květu jeho spanilé okrasy, jež je na hlavě úrodného údolí těch, kdo  jsou přemoženi vínem! Pohleď, Jehova má někoho silného a schopného života. Jako hřímavá bouře s krupobitím ... jistě silou způsobí svržení na zem. Vznešené koruny efrajimských opilců budou nohama pošlapány.“ (Izajáš 28:1–3)

⁴ Efrajim, nejvýznamnější z deseti severních kmenů, představuje celé království Izraele. Jeho hlavní město Samaří má krásnou a strategicky výhodnou polohu na „hlavě úrodného údolí“. Na svou ‚vznešenou korunu‘ nezávislosti na davidovském království v Jeruzalémě jsou efrajimští vůdci pyšní. Jsou to však ‚opilci‘, kteří jsou duchovně opilí tím, že se Sýrií uzavřeli spojenectví proti Judě. Všechno, co s láskou opatrují, má být pošlapáno nohama útočníků. (Srovnej Izajáše 29:9.)

5. V jaké tísnivé situaci je Izrael, ale jakou naději Izajáš dává?

⁵ Efrajim si neuvědomuje, do jaké tísnivé situace se dostal. Izajáš pokračuje: „Vadnoucí květina spanilé okrasy, jež je na hlavě úrodného údolí, se stane podobnou ranému fíku před létem, který jasnozřivec, když ho vidí, zatímco ho má ještě v dlani, spolkne.“ (Izajáš 28:4) Efrajim padne do rukou Asýrie, a bude pozřen jediným kousnutím jako chutné sousto. Cožpak tedy není žádná naděje? Izajášova proroctví soudu jsou často zmírněna tím, že dávají naději, a tak je to i v tomto případě. I když národ padne, s Jehovovou pomocí věrní jednotlivci přežijí. „Jehova vojsk [se] stane korunou okrasy a věncem spanilosti zbývajícím z jeho lidu, a duchem práva tomu, kdo zasedá v soudu, a mocí těm, kdo odvracejí bitvu od brány.“ (Izajáš 28:5, 6)

„Sešli z cesty“

6. Kdy zanikne Izrael, ale proč by se Juda neměla radovat?

⁶ Den zúčtování se Samařím přichází v roce 740 př. n. l., kdy Asyřané zpustoší zemi a kdy severní království přestane  jako nezávislý národ existovat. A co Juda? Judská země bude napadena Asýrií a později bude její hlavní město zničeno Babylónem. Za Izajášova života však judský chrám a judské kněžstvo budou dál existovat a judští proroci budou dál prorokovat. Měla by se snad Juda radovat z přicházejícího zániku svého severního souseda? Určitě ne! Jehova totiž vyrovná své účty i s Judou a jejími vůdci, protože projevovali neposlušnost a nedostatek víry.

7. V jakém smyslu jsou judští vůdci opilí a jaké to má následky?

⁷ Izajáš adresuje své poselství Judě a pokračuje: „A tihle také — kvůli vínu sešli z cesty a kvůli opojnému nápoji zbloudili. Kněz a prorok — sešli z cesty kvůli opojnému  nápoji, zmátli se po víně, zbloudili po opojném nápoji; sešli z cesty ve svém vidění, zamotali se, pokud jde o rozhodování. Vždyť stoly se všechny naplnily nechutnými zvratky — není místo, kde by nebyly.“ (Izajáš 28:7, 8) To je skutečně odporné. Dost ohavné by samo o sobě bylo to, kdyby v Božím domě byl někdo opilý doslovně. Ale tito kněží a proroci jsou opojeni duchovně — jejich mysl je zatemněna přílišnou důvěrou v lidská spojenectví. Sami sebe mylně vedou k názoru, že jedině jejich postup je praktický, a možná se domnívají, že nyní mají v záloze plán pro případ, že se Jehovova ochrana prokáže jako nedostatečná. Ve svém duchovním opojení tito náboženští vůdci ze sebe chrlí buřičské, nečisté výroky, které prozrazují, že mají žalostný nedostatek pravé víry v Boží sliby.

8. Jaká je reakce na Izajášovo poselství?

⁸ Jak judští vůdci reagují na Jehovovo varování? Vysmívají se Izajášovi a obviňují ho z toho, že s nimi mluví jako s nemluvňaty: „Koho bude někdo poučovat v poznání a komu dá někdo porozumět tomu, co bylo vyslechnuto? Těm, kdo byli odstaveni od mléka, těm odsunutým od prsů? Vždyť je to ‚příkaz za příkazem, příkaz za příkazem, měřicí provazec za měřicím provazcem, měřicí provazec za měřicím provazcem, tady trochu, tamhle trochu‘.“ (Izajáš 28:9, 10) Zdá se jim, že se Izajáš nudně opakuje a že je podivný. Izajáš stále opakuje svá slova a říká: ‚Tak Jehova přikázal! Tak Jehova přikázal! To je Jehovovo měřítko! To je Jehovovo měřítko!‘ * Jehova ale  k obyvatelům Judy brzy „bude mluvit“ prostřednictvím činů. Pošle proti nim babylónská vojska — cizince, kteří skutečně mluví jiným jazykem. Tato vojska zcela určitě vykonají Jehovův „příkaz za příkazem“ a Juda padne. (Čti Izajáše 28:11–13.)

Duchovní opilci v dnešní době

9, 10. Kdy a v jakém ohledu mají Izajášova slova význam pro pozdější generace?

⁹ Splnila se Izajášova poselství pouze na starověkém Izraeli a starověké Judě? Rozhodně ne. Izajášova slova citoval Ježíš i Pavel a oba je uplatnili na národ ve své době. (Izajáš 29:10, 13; Matouš 15:8, 9; Římanům 11:8) Podobná situace jako v době, kdy žil Izajáš, je i dnes.

¹⁰ Tentokrát svou důvěru v politiku vkládají náboženští vůdcové křesťanstva. Stejně jako opilci z Izraele a z Judy se i oni nejistě potácejí, pletou se do politických záležitostí a radují se, když se s nimi radí takzvaně velcí tohoto světa. Neříkají čistou biblickou pravdu, ale pronášejí nečistotu. Jejich duchovní zrak je zakalen a nejsou bezpečnými vůdci lidstva. (Matouš 15:14)

11. Jak vůdcové křesťanstva reagují na dobrou zprávu o Božím Království?

¹¹ Jak vůdcové křesťanstva reagují, když svědkové Jehovovi obracejí jejich pozornost na jedinou pravou naději, na Boží Království? Nechápou to. Připadá jim to, jako by svědkové žvatlali stále totéž jako malé děti. Náboženští vůdcové pohlížejí na tyto posly svrchu a vysmívají se jim. Podobně jako Židé v Ježíšově době nechtějí Boží Království a ani nechtějí, aby o něm jejich stáda slyšela. (Matouš 23:13) Proto jsou upozorňováni, že Jehova nebude stále mluvit prostřednictvím svých bezúhonných poslů. Nadejde čas, kdy ti lidé, kteří se nepodřídí Božímu Království,  budou „zlomeni a lapeni do léčky a chyceni“, ano, budou zcela zničeni.

‚Smlouva se Smrtí‘

12. Co je údajná ‚smlouva se Smrtí‘ uzavřená Judou?

¹² Izajáš pokračuje ve svém prohlášení těmito slovy: „Řekli [jste]: ‚Uzavřeli jsme smlouvu se Smrtí; a se Šeolem jsme docílili vidění; přetékající prudká záplava, v případě, že by se přehnala, k nám nepřijde, neboť jsme si učinili útočištěm lež a skryli jsme se ve falši.‘“ (Izajáš 28:14, 15) Judští vůdci se chvástají, že je jejich politická spojenectví uchrání před porážkou. Domnívají se, že uzavřeli „smlouvu se Smrtí“, aby je nechala být. Ale jejich klamné útočiště je neochrání. Jejich spojenectví jsou lež a faleš. Podobně ani dnes křesťanstvo nebude svými důvěrnými vztahy s vůdci tohoto světa ochráněno, až přijde čas, kdy s ním Jehova zúčtuje. Takové spojenectví se pro křesťanstvo prokáže jako záhuba. (Zjevení 17:16, 17)

13. Kdo je „vyzkoušený kámen“ a v jakém smyslu ho křesťanstvo zavrhuje?

¹³ Kam by se tedy měli tito náboženští vůdci obrátit? Izajáš nyní zaznamenává Jehovův slib: „Hle, kladu jako základ na Sionu kámen, vyzkoušený kámen, drahocenný roh jistého základu. Žádný, kdo projevuje víru, nepodlehne panice. A právo učiním měřicím provazcem a spravedlnost nivelačním nástrojem; a krupobití smete útočiště lži a vody vyplaví i skrýš.“ (Izajáš 28:16, 17) Nedlouho potom, co Izajáš pronáší tato slova, je na trůn na Sionu dosazen věrný král Ezekjáš, a jeho království je zachráněno — ne však okolními spojenci, ale díky Jehovovu zásahu. Nicméně uvedená inspirovaná slova se nesplňují na Ezekjášovi. Izajášova slova citoval apoštol Petr a ukázal, že tím ‚vyzkoušeným kamenem‘ je Ježíš Kristus,  vzdálený Ezekjášův potomek, a že žádný, kdo v něj projevuje víru, se nemusí bát. (1. Petra 2:6) Je opravdu velmi smutné, že vůdcové křesťanstva, kteří se označují za křesťany, dělají to, co Ježíš odmítal dělat. Usilují o vynikající postavení a o moc v tomto světě, místo aby čekali na to, až Jehova zřídí své Království pod vládou Krále Ježíše Krista. (Matouš 4:8–10)

14. Kdy bude zrušena „smlouva se Smrtí“ uzavřená Judou?

¹⁴ Až „přetékající prudká záplava“ v podobě babylónských vojsk bude postupovat zemí, Jehova odhalí, že judské politické útočiště je skutečně lží. Jehova říká: „Vaše smlouva se Smrtí bude jistě zrušena... Přetékající prudká záplava — až se přežene, vy se pro ni také stanete místem k pošlapání. Kdykoli se přežene,... stane se jedině důvodem k třesení, aby jiní porozuměli, co bylo slyšet.“ (Izajáš 28:18, 19) Ano, z toho, co se stane lidem, kteří tvrdí, že slouží Jehovovi, ale místo toho vkládají svou důvěru ve spojenectví s národy, je možné načerpat cenné poučení.

15. Jak Izajáš znázorňuje, že ochrana Judy je nedostatečná?

¹⁵ Zamysleme se nad tím, v jaké situaci jsou tito judští vůdcové nyní. „Lehátko se prokázalo jako příliš krátké na to, aby se na něm člověk natáhl, a tkané prostěradlo je příliš úzké, když se člověk balí.“ (Izajáš 28:20) Je to jako by si měli lehnout a odpočinout si, ale marně. Buď mají chodidla venku a je jim na ně chladno, nebo si nohy přitahují k tělu, ale pokrývka je příliš úzká, takže se do ní nemohou zabalit, aby se zahřáli. Taková nepříjemná situace byla v Izajášově době. A stejné je to i dnes v případě všech, kdo vkládají svou důvěru v útočiště v podobě lži, které nabízí křesťanstvo. Je opravdu odporné, že se někteří náboženští vůdci křesťanstva svou angažovaností v politice zapletli do tak strašlivých krutostí, jako jsou etnické čistky a genocida.

 Jehovův ‚zvláštní skutek‘

16. Co je Jehovovým ‚zvláštním skutkem‘ a proč je toto dílo neobvyklé?

¹⁶ Všechno nakonec dopadne úplně jinak, než doufají judští náboženští vůdci. Jehova udělá něco, co bude pro judské duchovní opilce zvláštní. „Jehova ... povstane právě jako u hory Peracim, znepokojí se právě jako v nížině u Gibeonu, aby vykonal svůj skutek — jeho skutek je zvláštní — a aby provedl své dílo — jeho dílo je neobvyklé.“ (Izajáš 28:21) V době krále Davida umožnil Jehova svému národu, aby pozoruhodným způsobem zvítězil nad Filištíny u hory Peracim a v nížině Gibeon. (1. Paralipomenon 14:10–16) V Jozuově době dokonce způsobil, že se nad Gibeonem zastavilo slunce, aby Izraelité mohli úplně zvítězit nad Amorejci. (Jozue 10:8–14) To bylo něco naprosto neobvyklého. Nyní bude Jehova opět bojovat, ale tentokrát to bude proti těm, kdo tvrdí, že jsou jeho lidem. Může snad být něco ještě zvláštnějšího nebo neobvyklejšího? Vzhledem k tomu, že Jeruzalém je střediskem Jehovova uctívání a městem Jehovova pomazaného krále, nic zvláštnějšího se ani stát nemůže. Davidův královský rod v Jeruzalémě dosud nebyl nikdy svržen. Je však jisté, že Jehova svůj ‚zvláštní skutek‘ provede. (Srovnej Habakuka 1:5–7.)

17. Jaký vliv bude na splnění Izajášova proroctví mít posměch?

¹⁷ Izajáš proto varuje: „Neprojevte [se] jako posměváčci, aby vaše pouta nezesílila, neboť je tu záhuba, dokonce něco rozhodnutého, o čem jsem slyšel od Svrchovaného Pána, Jehovy vojsk, pro celou zemi.“ (Izajáš 28:22) Vůdcové se sice posmívají, ale Izajášovo poselství je pravdivé. Slyšel ho od Jehovy, s nímž jsou zmínění vůdcové ve smluvním vztahu. Podobně se i dnes náboženští vůdcové křesťanstva vysmívají, když slyší o Jehovově ‚zvláštním  skutku‘. Dokonce vztekle křičí. Ale poselství, které ohlašují svědkové Jehovovi, je pravdivé. Je obsaženo v Bibli, v knize, kterou tito vůdcové údajně vysvětlují.

18. Jak Izajáš znázorňuje, že Jehova projevuje vyrovnanost, když ukázňuje?

¹⁸ Upřímné lidi, kteří tyto vůdce nenásledují, Jehova usměrní a znovu jim projeví svou přízeň. (Čti Izajáše 28:23–29.) Podobně jako zemědělec používá šetrnější metody k mlácení jemnějších zrn, například šabreje, tak Jehova přizpůsobuje ukázňování s ohledem na jednotlivce a na okolnosti. Nikdy není despotický ani tyranský, ale jedná s vyhlídkou na možnou nápravu těch, kdo chybují. Ano, jestliže jednotlivci reagují na Jehovovu výzvu, existuje pro ně naděje. Dnes je sice osud křesťanstva jakožto celku zpečetěn, ale každý jednotlivec, který se podřídí Jehovovu Království, se přesto může přicházejícímu nepříznivému rozsudku vyhnout.

Běda Jeruzalému!

19. V jakém smyslu se má Jeruzalém stát „oltářním ohništěm“ a kdy a jak se to stane?

¹⁹ O čem však Jehova mluví nyní? „Běda Arielu, Arielu, městečku, kde tábořil David! Přidejte rok k roku; ať proběhnou svátky. A musím Ariel stísnit a nastane truchlení a nářek, a stane se mi Božím oltářním ohništěm.“ (Izajáš 29:1, 2) „Ariel“ možná znamená „Boží oltářní ohniště“ a zde je jím patrně myšlen Jeruzalém. Tam totiž stojí chrám s jeho obětním oltářem. Židé pravidelně drží svátky a předkládají na oltáři oběti, ale jejich uctívání Jehovu netěší. (Ozeáš 6:6) Vydává tedy výnos, že se město stane „oltářním ohništěm“, ale v jiném smyslu. Podobně jako na oltáři na něm poteče krev a bude na něm hořet oheň. Jehova dokonce popisuje, jak se to stane:  „Musím se proti tobě utábořit ze všech stran a musím tě oblehnout palisádou a vyzdvihnout proti tobě obléhací valy. A snížíš se tak, že budeš mluvit od samotné země, a jako z prachu bude znít tvá řeč tlumeně.“ (Izajáš 29:3, 4) To se v případě Judy a Jeruzaléma splní v roce 607 př. n. l., kdy babylónské vojsko oblehne a zničí město a zapálí chrám. Jeruzalém je snížen až na zem, na níž byl postaven.

20. Co nakonec postihne Boží nepřátele?

²⁰ Než toto kritické období nastane, má Juda čas od času krále, kteří poslouchají Jehovův Zákon. Jak je to v takovém případě? Jehova za svůj lid bojuje. Nepřátelé sice možná pokrývají zemi, ale stanou se ‚jemným práškem‘ a ‚plevami‘. Jehova je ve svém ustanoveném čase rozptýlí „s hřměním a třesením a s velikým zvukem, vichrem a vichřicí a plamenem hltavého ohně“. (Izajáš 29:5, 6)

21. Vysvětlete znázornění zapsané u Izajáše 29:7, 8.

²¹ Nepřátelská vojska možná budou žádostivě očekávat, že vyplení Jeruzalém a ‚nacpou‘ se válečnou kořistí. Čeká je však kruté probuzení. Nepřátelé Judy se budou podobat hladovějícímu muži, který sní o hodování, ale jako vždycky se probudí hladový — nezažijí totiž hostinu, kterou tak napjatě očekávají. (Čti Izajáše 29:7, 8.) Uvažujme o tom, co se stane s asyrským vojskem pod Senacheribovým vedením, až bude za vlády věrného krále Ezekjáše ohrožovat Jeruzalém. (Izajáš, kapitoly 36 a 37) Během jediné noci, bez toho, že by nějaký člověk pozvedl ruku, je asyrská válečná mašinerie, která nahání hrůzu, zastavena — jejích 185 000 udatných válečníků je mrtvých. Sny o vítězství budou opět zmařeny, až v blízké budoucnosti vytáhne proti Jehovovu lidu válečná mašinerie Goga z Magogu. (Ezekiel 38:10–12; 39:6, 7)

22. Jak na Judu působí její duchovní opilost?

 ²² V době, kdy Izajáš pronáší tuto část svého proroctví, judští vůdcové nemají takovou víru jako Ezekjáš. Svými spojenectvími s bezbožnými národy se zpili do duchovní otupělosti. „Otálejte a buďte ohromeni; oslepte se a buďte oslepeni. Opojili se, ale ne vínem; pohybovali se nejistě, ale ne kvůli opojnému nápoji.“ (Izajáš 29:9) Tito duchovně opilí vůdcové nejsou schopni rozpoznat význam vidění, které dostal Jehovův věrný prorok. Izajáš říká: „Na vás Jehova vylil ducha hlubokého spánku; a zavírá vaše oči, proroci, a zakryl i vaše hlavy, vizionáři. A vidění všeho se pro vás stává jakoby slovy knihy, jež je zapečetěna, kterou dávají někomu znalému písma a říkají: ‚Přečti to, prosím, nahlas‘, a on musí říci: ‚Nejsem schopen, neboť je to zapečetěno‘; a kniha bude dána někomu, kdo nezná písmo a kdosi řekne: ‚Přečti to, prosím, nahlas‘, a on musí říci: ‚Vůbec neznám písmo.‘“ (Izajáš 29:10–12)

23. Proč Jehova povede Judu k odpovědnosti a jak to udělá?

 ²³ Judští náboženští vůdci tvrdí, že jsou v duchovním ohledu rozvážní, ale opustili Jehovu. Vyučují své vlastní převrácené názory na to, co je správné a co nesprávné, ospravedlňují své bezbožné a nemravné jednání a vedou lidi tak, že je dostávají do Boží nepřízně. Kvůli jejich pokrytectví je Jehova bude volat k odpovědnosti prostřednictvím ‚něčeho podivuhodného‘ — svého ‚zvláštního skutku‘. Jehova říká: „Protože tento lid se přiblížil svými ústy a oslavovali mě pouze svými rty a své srdce ode mne daleko vzdálili a jejich bázeň vůči mně se stává lidským přikázáním, jež se vyučuje, proto jsem to já, Ten, kdo bude s tímto lidem opět jednat podivuhodně, podivuhodným způsobem a s něčím podivuhodným; a moudrost jejich moudrých mužů zanikne a skryje se i porozumění jejich rozvážných mužů.“ (Izajáš 29:13, 14) Moudrost a porozumění, které Juda podle svého mínění má, zmizí, až Jehova zařídí záležitosti tak, aby byl celý odpadlý náboženský systém Judy zničen babylónskou světovou velmocí. Totéž se stalo v prvním století po tom, co národ svedli z cesty údajně moudří židovští vůdci. A něco podobného se v dnešní době stane křesťanstvu. (Matouš 15:8, 9; Římanům 11:8)

24. Jak Judejci prozrazují, že nemají zbožnou bázeň?

²⁴ Zatím se však vychloubační judští vůdci domnívají, že jsou dost chytří na to, aby jim prošlo, že zkazili pravé uctívání. Ale je to tak skutečně? Izajáš jim strhává jejich masku a odhaluje, že nemají opravdovou bázeň před Bohem, a tudíž že nemají pravou moudrost: „Běda těm, kdo zacházejí velmi hluboko ve skrývání rady před Jehovou a jejichž skutky se staly na temném místě, zatímco říkají: ‚Kdo nás vidí a kdo o nás ví?‘ Ta vaše zvrácenost!  Mělo by se na hrnčíře pohlížet právě jako na hlínu? Měla by totiž udělaná věc říci o tom, kdo ji udělal: ‚Neudělal mne‘? A vytvořená věc říká skutečně o svém tvůrci: ‚Neprojevil porozumění‘?“ (Izajáš 29:15, 16; srovnej Žalm 111:10.) Mohou si myslet, že jsou dobře skryti, ale ve skutečnosti jsou ‚obnažení a otevřeně vystavení‘ Božím očím. (Hebrejcům 4:13)

„Hluší jistě uslyší“

25. V jakém smyslu „hluší“ uslyší?

²⁵ Ale jednotlivci, kteří projevují víru, budou zachráněni. (Čti Izajáše 29:17–24; srovnej Lukáše 7:22.) „Hluší ... uslyší slova knihy“, tedy poselství z Božího slova. Ano, nemluví se o uzdravení doslovné hluchoty. Jedná se o duchovní uzdravení. Izajáš znovu poukazuje na zřízení mesiášského Království a na to, jak Mesiášova vláda obnoví pravé uctívání na zemi. K tomu dochází v naší době, kdy se miliony upřímných lidí nechávají Jehovou usměrňovat a učí se chválit ho. To je opravdu vzrušující splnění. Nakonec přijde den, kdy každý — všechno, co dýchá — bude chválit Jehovu a posvěcovat jeho svaté jméno. (Žalm 150:6)

26. Jaké duchovní připomínky slyší „hluší“ v dnešní době?

²⁶ Co se učí tito „hluší“, kteří dnes slyší Boží slovo? To, že všichni křesťané, a zejména ti, kteří jsou pro sbor příkladem, se musí usilovně snažit, aby ‚nesešli z cesty kvůli opojnému nápoji‘. (Izajáš 28:7) Nikdy nás také nesmí unavit poslouchání Božích připomínek, které nám pomáhají mít na všechno duchovní náhled. Křesťané se sice řádně podřizují vládním autoritám a spoléhají se na to, že poskytnou určité služby, nicméně záchranu nezajistí tento svět, ale Jehova Bůh. Nesmíme také nikdy zapomenout, že stejně jako rozsudek  nad odpadlým Jeruzalémem je i Boží rozsudek nad touto generací nevyhnutelný. S Jehovovou pomocí můžeme navzdory odporu dále ohlašovat Boží varování, právě jako to dělal Izajáš. (Izajáš 28:14, 22; Matouš 24:34; Římanům 13:1–4)

27. Jaké poučení mohou křesťané načerpat z Izajášova proroctví?

²⁷ Z toho, jak Jehova ukázňuje, se mohou poučit rodiče a sboroví starší — měli by se vždy snažit provinilcům pomáhat, aby znovu získali Boží přízeň, a ne pouze trestat. (Izajáš 28:26–29; srovnej Jeremjáše 30:11.) A každému z nás, mimo jiné i mladým lidem, je připomínáno, jak důležité je sloužit Jehovovi ze srdce, a ne jen předstírat, že jsme křesťany, kvůli tomu, abychom se zalíbili lidem. (Izajáš 29:13) Musíme dávat najevo, že na rozdíl od nevěrných obyvatel Judy máme zdravou bázeň před Jehovou a že k němu máme hlubokou úctu. (Izajáš 29:16) Kromě toho musíme prokazovat, že jsme ochotni nechat se Jehovou napravovat a učit se od něho. (Izajáš 29:24)

28. Jak Jehovovi služebníci pohlížejí na Jehovovy záchranné skutky?

²⁸ Je tedy velmi důležité mít víru v Jehovu a v to, jak v různých záležitostech postupuje. (Srovnej Žalm 146:3.) Poselství, které oznamujeme, bude většině lidí připadat dětinské. Přicházející zničení organizace, která tvrdí, že slouží Bohu, totiž křesťanstva, je něco zvláštního, neobvyklého. Jehova však svůj ‚zvláštní skutek‘ vykoná. O tom nemůže být pochyb. Boží služebníci proto v posledních dnech tohoto systému věcí vkládají plnou důvěru v Boží Království a v Krále ustanoveného Bohem, Ježíše Krista. Vědí totiž, že záchranné skutky, které Jehova vykoná společně se svým ‚neobvyklým dílem‘, přinesou věčné požehnání celému poslušnému lidstvu.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 289]

Křesťanstvo spoléhá na spojenectví s lidskými vládci místo na Boha

 [Obrázek na straně 290]

Jehova vykoná svůj ‚zvláštní skutek‘, když dovolí, aby byl Jeruzalém zničen Babylónem

[Obrázek na straně 298]

Ti, kdo bývali duchovně hluší, mohou ‚slyšet‘ Boží slovo