Čtvrtá kapitola

Jehovův dům je pozvednut

Izajáš 2:1–5

1, 2. Která slova jsou napsána na jedné zdi na náměstí Spojených národů a odkud jsou citována?

„PŘEKUJÍ své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nože: národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ Tato slova jsou napsána na jedné zdi na náměstí Spojených národů v New Yorku. Desítky let zde nebylo uvedeno, odkud tento citát pochází. Vzhledem k tomu, že cílem Organizace spojených národů je zajistit na celém světě mír, mohl člověk snadno dospět k závěru, že uvedená slova jsou výrokem, který v roce 1945 pronesli zakladatelé OSN.

² V roce 1975 však bylo pod nápisem vytesáno do zdi jméno Izajáš. Tehdy začalo být zřejmé, že zmíněná slova nevznikla v dnešní době. Byla zapsána před více než 2 700 lety jako proroctví, které je součástí nynější 2. kapitoly knihy Izajáš. Lidé, kteří milují mír, celá tisíciletí přemítali, jakým způsobem a kdy se to, co Izajáš předpověděl, splní. My už nemusíme být v nejistotě. Pozoruhodné splnění tohoto starověkého proroctví vidíme dnes před sebou.

3. Kdo jsou národy, které překovávají své meče v radlice?

³ Kdo jsou národy, které překovávají své meče v radlice? Jistě to nejsou dnešní politické národy a vlády. Ty totiž až dodnes vyrábějí meče neboli zbraně — jednak aby mohly vést války a jednak aby pomocí síly udržely „mír“. Vlastně se dá říci, že národy měly vždy spíše tendenci  překovávat své radlice v meče. Izajášovo proroctví se tedy plní na zástupcích všech národů, na lidech, kteří uctívají Jehovu, ‚Boha pokoje‘. (Filipanům 4:9)

Národy, které proudí k čistému uctívání

4, 5. Co je předpověděno v úvodních verších 2. kapitoly Izajáše a jak je zdůrazněna spolehlivost těchto slov?

⁴ Druhá kapitola Izajáše začíná těmito slovy: „To, co viděl ve vidění Izajáš, syn Amocův, ohledně Judy a Jeruzaléma: A v konečné části dnů se stane, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholkem hor a jistě bude pozvednuta nad pahorky; a budou k ní proudit všechny národy.“ (Izajáš 2:1, 2)

⁵ Všimněme si, že to, co Izajáš předpovídá, není pouhá spekulace. Izajáš dostal pokyn zaznamenat události, které se zcela určitě ‚stanou‘. Všechno, co Jehova stanoví jako svůj záměr, „jistě bude mít úspěch“. (Izajáš 55:11) Bůh chtěl spolehlivost svého slibu zdůraznit, a nepochybně proto inspiroval proroka Micheáše, Izajášova současníka, aby do své knihy zapsal stejné proroctví, jako je u Izajáše 2:2–4. (Micheáš 4:1–3)

6. Kdy se Izajášovo proroctví splňuje?

⁶ Kdy se má Izajášovo proroctví splnit? „V konečné části dnů.“ Ekumenický překlad uvádí: „V posledních dnech.“ V Křesťanských řeckých písmech jsou předpověděny charakteristické rysy, podle nichž bude možné toto období určit. Patří k nim války, zemětřesení, mory, nedostatek potravin a také to, že nastanou „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“. * (2. Timoteovi 3:1–5; Lukáš  21:10, 11) Splňování těchto proroctví je pro nás zdrojem mnoha dokladů toho, že skutečně žijeme „v konečné části dnů“ neboli v posledních dnech současného světového systému. Logicky tedy očekáváme, že v dnešní době zažijeme, jak se splní to, co předpověděl Izajáš.

Hora, na které máme uctívat

7. Jaký prorocký obraz Izajáš vykresluje?

⁷ Izajáš několika slovy vykresluje působivý prorocký obraz. Vidíme vysokou horu, na jejímž vrcholku stojí nádherný dům — Jehovův chrám. Tato hora ční nad okolní hory a pahorky. Nevyvolává však dojem něčeho zlověstného ani nenahání strach. Je přitažlivá. Na horu Jehovova domu touží vystoupit lidé ze všech národů; proudí k ní. Není obtížné si to představit, ale co to vlastně znamená?

8. (a) S čím jsou v Izajášově době spojovány pahorky a hory? (b) Co je znázorněno tím, že národy proudí k ‚hoře Jehovova domu‘?

⁸ V Izajášově době jsou pahorky a hory často spojovány s uctíváním. Slouží například jako místa k modlářskému uctívání a jako místa pro svatyně falešných bohů. (5. Mojžíšova 12:2; Jeremjáš 3:6) Ale vrcholek hory Moria v Jeruzalémě je zdoben Jehovovým domem neboli chrámem. Třikrát v roce cestují věrní Izraelité do Jeruzaléma a vystupují na horu Moria, aby tam uctívali pravého Boha. (5. Mojžíšova 16:16) A tak to, že národy proudí k ‚hoře Jehovova domu‘, znázorňuje shromažďování mnoha lidí k pravému uctívání.

9. Co představuje „hora Jehovova domu“?

⁹ Dnes se Boží lid samozřejmě neshromažďuje na nějaké doslovné hoře s kamenným chrámem. Jehovův chrám v Jeruzalémě byl v roce 70 n. l. zničen římskými vojsky.  Apoštol Pavel navíc objasnil, že chrám v Jeruzalémě a svatostánek, který byl jeho předchůdcem, sloužily jako předobraz. Představovaly větší, duchovní skutečnost — ‚pravý stan, který postavil Jehova, a ne člověk‘. (Hebrejcům 8:2) Tento duchovní stan je uspořádáním pro to, abychom mohli Jehovu uctívat, uspořádáním, které je založeno na výkupní oběti Ježíše Krista. (Hebrejcům 9:2–10, 23) Proto „hora Jehovova domu“, o níž se mluví u Izajáše 2:2, v dnešní době představuje vyvýšené čisté uctívání Jehovy. Ti, kdo toto čisté uctívání přijmou za své, se neshromažďují na nějakém konkrétním místě. Shromažďují se v jednotném uctívání.

 Čisté uctívání je vyvýšeno

10, 11. V jakém smyslu je v dnešní době vyvyšováno uctívání Jehovy?

¹⁰ Prorok říká, že „hora Jehovova domu“ — neboli čisté uctívání — bude „pevně založena nad vrcholkem hor“ a „bude pozvednuta nad pahorky“. Dlouho před tím, než žil Izajáš, král David přinesl truhlu smlouvy na horu Sion v Jeruzalémě, který ležel v nadmořské výšce 760 metrů. Tam byla truhla uložena až do doby, kdy byla přenesena do chrámu vybudovaného na hoře Moria. (2. Samuelova 5:7; 6:14–19; 2. Paralipomenon 3:1; 5:1–10) V Izajášově době už tedy byla posvátná truhla doslova vyvýšena  a umístěna v chrámu a ležela výše než mnoho okolních pahorků, které sloužily k falešnému uctívání.

¹¹ V duchovním smyslu bylo uctívání Jehovy samozřejmě vždy nadřazeno náboženským zvyklostem těch, kdo slouží falešným bohům. V dnešní době však Jehova vyvyšuje své uctívání až do nebe, nad všechny formy nečistého uctívání, ano, vysoko nad všechny „pahorky“ a nad ‚vrcholek hor‘. Jak to? Do značné míry je to díky shromažďování těch, kdo chtějí Jehovu uctívat „duchem a pravdou“. (Jan 4:23)

12. Kdo jsou „synové království“ a jaké shromažďování probíhá?

¹² „Závěr systému věcí“ popsal Kristus jako čas žně, kdy andělé budou shromažďovat ‚syny království‘, tedy ty, kdo mají naději, že budou s Ježíšem vládnout v nebeské slávě. (Matouš 13:36–43) Od roku 1919 jsou ‚zbývající‘ z těchto synů Jehovou zplnomocněni, aby se žňového díla účastnili společně s anděly. (Zjevení 12:17) „Synové království“ neboli Ježíšovi pomazaní bratři jsou tudíž těmi prvními, kdo jsou shromažďováni. A sami se pak také podílejí na dalším shromažďovacím díle.

13. Jak Jehova žehná pomazanému ostatku?

¹³ Během tohoto času žně Jehova neustále pomáhá pomazanému ostatku, aby rozuměl jeho Slovu, Bibli, a uplatňoval ho. I to přispívá k vyvýšení čistého uctívání. ‚Tma sice přikrývá zemi a hustá temnota národnostní skupiny‘, ale pomazaní ‚září jako světlo‘ uprostřed lidstva, protože byli očištěni a přečištěni Jehovou. (Izajáš 60:2; Filipanům 2:15) Tito duchem pomazaní jednotlivci jsou „naplněni přesným poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním pochopení“, a proto ‚září jasně jako slunce v království svého Otce‘. (Kolosanům 1:9; Matouš 13:43)

14, 15. Jaké další shromažďování kromě shromažďování ‚synů království‘ probíhá a jak to předpověděl prorok Ageus?

 ¹⁴ Kromě nich však k ‚hoře Jehovova domu‘ proudí další lidé. Ježíš je nazývá „jiné ovce“ a tito lidé mají naději, že budou navždy žít na rajské zemi. (Jan 10:16; Zjevení 21:3, 4) Ve třicátých letech dvacátého století se jich objevily tisíce, později statisíce a nyní jich jsou miliony. Ve vidění, které dostal apoštol Jan, jsou popsáni jako „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjevení 7:9)

¹⁵ To, že se tento velký zástup objeví, předpověděl prorok Ageus. Napsal: „Tak totiž řekl Jehova vojsk: ‚Ještě jednou — je to chvilka — a rozkymácím nebesa a zemi a moře a suchou zemskou půdu. A budu kymácet všemi národy, a žádoucí věci všech národů vejdou [ti, kdo se k pomazaným připojují v čistém uctívání]; a naplním tento dům slávou,‘ řekl Jehova vojsk.“ (Ageus 2:6, 7) Existence tohoto stále se zvětšujícího ‚velkého zástupu‘ a jejich pomazaných druhů vyvyšuje, ano, oslavuje čisté uctívání v Jehovově domě. Ještě nikdy nebyl zaznamenán takový počet lidí, kteří by byli sjednoceni v uctívání pravého Boha, a to přináší slávu Jehovovi a Králi, kterého dosadil na trůn, Ježíši Kristu. Král Šalomoun napsal: „V množství lidu je ozdobení krále.“ (Přísloví 14:28)

Uctívání vyvyšují lidé ve svém životě

16–18. Jaké změny někteří lidé udělali, aby uctívali Jehovu přijatelným způsobem?

¹⁶ Veškeré zásluhy za to, že je dnes vyvyšováno čisté uctívání, patří Jehovovi. Ti, kdo se k němu přibližují, však mají výsadu podílet se na tomto díle. Jestliže chce člověk vystoupit na nějakou horu, musí vyvinout určité úsilí, a stejně tak musí vynaložit úsilí, jestliže chce poznat Boží  spravedlivá měřítka a žít v souladu s nimi. Podobně jako křesťané v prvním století i dnešní Boží služebníci opustili životní styl a zvyklosti, které nejsou slučitelné s pravým uctíváním. Smilníci, modláři, cizoložníci, zloději, chamtivci, opilci a další lidé změnili své jednání a jsou v Božích očích „čistě umyti“. (1. Korinťanům 6:9–11)

¹⁷ Typickým příkladem je to, co zažila jedna mladá žena. Napsala: „Kdysi jsem si připadala jako ztracený člověk bez naděje. Žila jsem nemravně a opíjela jsem se. Měla jsem pohlavní nemoci. Také jsem prodávala drogy a na ničem mi nezáleželo.“ Tato žena začala studovat Bibli a na základě toho udělala velké změny, aby vyhověla Božím měřítkům. Nyní říká: „Mám pokoj mysli, vážím si sama sebe, mám naději do budoucnosti, skutečnou rodinu a především vztah k našemu Otci, Jehovovi.“

¹⁸ Ale i když jsme schváleného postavení před Jehovou už dosáhli, přesto všichni musíme dál vyvyšovat čisté uctívání tím, že mu dáváme přední místo v životě. Před několika tisíci lety Jehova prostřednictvím Izajáše vyjádřil svou důvěru, že zástupy lidí dnes budou dychtit po tom, aby uctívání Jehovy učinili tou nejdůležitější věcí v životě. Patříte k těmto lidem?

Lid, který je poučován o Jehovově cestě

19, 20. O čem jsou Boží ctitelé poučováni a kde?

¹⁹ Izajáš nám o těch, kdo dnes přijímají čisté uctívání, sděluje další informace. Říká: „Mnoho lidí jistě půjde a řekne: ‚Pojďte a vystupme na Jehovovu horu, k domu Jákobova Boha; a on nás bude poučovat o svých cestách, a my budeme chodit po jeho stezkách.‘ Vždyť ze Sionu vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma.“ (Izajáš 2:3)

²⁰ Jehova svůj lid nenechává bloudit jako ztracené ovce.  Prostřednictvím Bible a publikací založených na Bibli jim vštěpuje svůj „zákon“ a své „slovo“, aby mohli poznat jeho cesty. Toto poznání je vyzbrojuje k tomu, aby ‚chodili po jeho cestách‘. Ze srdce, které je plné ocenění a které je v souladu s Božími pokyny, mluví spolu o Jehovových cestách. Shromažďují se na velkých sjezdech a v menších skupinách — v sálech Království a v soukromých bytech —, aby naslouchali Bohu a učili se jeho cestám. (5. Mojžíšova 31:12, 13) Napodobují tak první křesťany, kteří se shromažďovali, aby se povzbuzovali a podněcovali k hojným projevům ‚lásky a ke znamenitým skutkům‘. (Hebrejcům 10:24, 25)

21. Na jakém díle se Jehovovi služebníci podílejí?

²¹ Také zvou další lidi, aby ‚vystupovali‘ k vyvýšenému uctívání Jehovy Boha. To je v naprostém souladu s příkazem, který dal Ježíš svým učedníkům těsně před tím, než vystoupil do nebe. Řekl jim: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) S Boží pomocí svědkové Jehovovi poslušně chodí po celé zemi, vyučují lidi, činí z nich učedníky a křtí je.

Meče v radlice

22, 23. Co je předpověděno u Izajáše 2:4 a co v souvislosti s tím řekl jeden vysoký úředník OSN?

²² A nyní se dostáváme k dalšímu verši — verši, jehož část tvoří nápis na zdi na náměstí Spojených národů. Izajáš píše: „Jistě vykoná soud mezi národy a urovná záležitosti vzhledem k mnoha lidem. A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ (Izajáš 2:4)

 ²³ Dosáhnout tohoto cíle není vůbec snadný úkol. Generální ředitel Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) Federico Mayor kdysi řekl: „Všechny nestoudnosti války, které se dnes dostávají do domovů prostřednictvím audiovizuální techniky, patrně nedokážou zastavit postup obrovské válečné mašinerie, která byla vytvořena před mnoha staletími a je stále udržována. Současné generace stojí před téměř neuskutečnitelným biblickým úkolem ‚překout své meče v radlice‘ a přejít od válečného pudu, který se vyvíjel od nepaměti, ke smyslu pro mír. Docílení toho by bylo tím nejlepším a nejušlechtilejším činem, jaký by ‚velká vesnice světa‘ mohla uskutečnit, a tím nejlepším odkazem našim potomkům.“

24, 25. Na kom se Izajášova slova splňují a jakým způsobem?

²⁴ Národy jako celek však tohoto vznešeného cíle nikdy nedosáhnou. Je to zkrátka nad jejich síly. Izajášova slova se plní na jednotlivcích, kteří pocházejí z mnoha národů a jsou sjednoceni v čistém uctívání. Jehova ‚urovnal záležitosti‘ mezi nimi. Naučil své ctitele, jak spolu mají žít v míru. Ano, v rozděleném světě zmítaném spory  obrazně překuli své „meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky“. Jak?

²⁵ Za prvé, neúčastní se válek národů. Krátce před tím, než zemřel Ježíš, přišli ozbrojení muži, aby ho zatkli. Petr tehdy zaútočil mečem, aby svého Pána bránil, ale Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.“ (Matouš 26:52) Od té doby lidé, kteří následují Ježíšovy šlépěje, překovávají své meče v radlice — odmítají vzít do ruky zbraň, aby zabíjeli své bližní, a odmítají podporovat válečné úsilí jakýmikoli jinými způsoby. ‚Usilují o pokoj se všemi lidmi.‘ (Hebrejcům 12:14)

Usilujme o cesty pokoje

26, 27. Jak Boží ctitelé ‚hledají pokoj a usilují o něj‘? Uveďte příklad.

²⁶ Pokoj, který zažívá Boží lid, není založen jen na odmítání účasti na válkách. Boží ctitelé žijí ve více než 230 zemích a zastupují nesčetné množství jazykových skupin a kultur, a přesto spolu žijí v míru. Právě na těchto lidech dochází k novodobému splňování slov, která Ježíš řekl svým učedníkům v prvním století: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Křesťané jsou dnes ‚těmi, kdo působí pokoj‘. (Matouš 5:9, poznámka pod čarou) ‚Hledají pokoj a usilují o něj.‘ (1. Petra 3:11) Jehova, „Bůh, který dává pokoj“, je podporuje. (Římanům 15:33)

²⁷ Někteří z těch, kdo se naučili působit pokoj, museli provést dramatické změny. Jeden mladý muž píše o svém dětství: „Drsné zážitky mě naučily bránit se. Začal jsem tedy být neurvalý a měl jsem vztek na život. Vždycky jsem skončil nějakou rvačkou. Každý den jsem se popral s jiným dítětem v naší čtvrti — někdy pěstmi, někdy  kameny nebo lahvemi. Vyrůstal jsem jako velký násilník.“ Tento muž však nakonec reagoval na pozvání, aby šel na ‚horu Jehovova domu‘. Poznal Boží cesty a stal se pokojným Božím služebníkem.

28. Co mohou křesťané dělat, aby dosáhli pokoje?

²⁸ Většina Jehovových služebníků nepochází z tak násilného prostředí. Ale o pokoj s ostatními lidmi se snaží usilovat i v relativně malých věcech — v projevování laskavosti, v odpouštění a v soucitu. Jsou sice nedokonalí, ale přesto pracují na uplatňování biblické rady: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti.“ (Kolosanům 3:13)

Pokojná budoucnost

29, 30. Jaká je naděje pro zemi?

²⁹ V této „konečné části dnů“ koná Jehova něco podivuhodného. Shromažďuje ze všech národů lidi, kteří mu chtějí sloužit. Naučil je chodit po svých cestách, které jsou cestami pokoje. Tito lidé přežijí přicházející ‚velké soužení‘ a přejdou do pokojného nového světa, ve kterém už nikdy nebudou války. (Zjevení 7:14)

³⁰ Meče neboli zbraně nebudou existovat. Žalmista o té době napsal: „Pojďte, pohleďte na Jehovovu činnost, jak uvedl na zem úžasné události. Působí, aby války ustaly až do nejzazšího konce země. Láme luk, a kopí opravdu seká na kusy; vozy pálí v ohni.“ (Žalm 46:8, 9) Vzhledem k této vyhlídce je dnes následující Izajášova vybídka stejně vhodná jako v době, kdy ji Izajáš zapsal: „Vy z Jákobova domu, pojďte a choďme v Jehovově světle.“ (Izajáš 2:5) Ano, kéž Jehovovo světlo nyní osvětluje naši stezku, a my budeme po Jehovově cestě chodit celou věčnost. (Micheáš 4:5)

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]