Jehova je Králem
Dvacátá kapitola
Jehova je Králem
1, 2. (a) Kdo pocítí Jehovovu zlobu? (b) Bude Juda ušetřena trestu, a jak to víme?
BABYLÓN, Filistea, Moab, Sýrie, Etiopie, Egypt, Edom, Tyros a Asýrie pocítí Jehovovu zlobu. Izajáš předpovídá, jaké neštěstí tyto nepřátelské národy a nepřátelská města postihne. Ale co Juda? Budou obyvatelé Judy ušetřeni trestu za své hříšné jednání? Historická zpráva jasně odpovídá ne!
2 Uvažujme o tom, co se stalo Samaří, hlavnímu městu desetikmenného izraelského království. Tento národ nedodržoval svou smlouvu s Bohem. Nezůstal oddělen od zvrácených zvyklostí národů, které žily kolem něj. Obyvatelé Samaří naopak „stále činili špatné věci, aby Jehovu uráželi. ... Proto se Jehova velmi popudil proti Izraeli, takže je odstranil ze svého dohledu.“ Izrael byl násilně odstraněn ze své země, a tak „odešel ze své vlastní půdy do vyhnanství v Asýrii až do tohoto dne“. (2. Královská 17:9–12, 16–18, 23; Ozeáš 4:12–14) To, co se stalo Izraeli, je špatnou předzvěstí pro jeho sesterské království, Judu.
Izajáš předpovídá zpustošení Judy
3. (a) Proč Jehova opouští dvoukmenné judské království? (b) Co je Jehova rozhodnut udělat?
3 Někteří judští králové byli věrní, ale většina jich věrná nebyla. Nicméně ani za vlády věrného krále, například za Jotama, se lid zcela neodvrátil od falešného uctívání. (2. Královská 15:32–35) Největší ničemnosti dosahuje Juda za vlády krvežíznivého krále Manasseho. Ten, jak tvrdí židovská tradice, zabíjí věrného proroka Izajáše — vydává příkaz, aby byl rozřezán pilou. (Srovnej Hebrejcům 11:37.) Tento ničemný král „stále sváděl Judu a obyvatele Jeruzaléma, aby činili hůře než národy, které Jehova vyhladil z místa před izraelskými syny“. (2. Paralipomenon 33:9) Za Manasseho vlády je země znečištěna ještě více, než když v ní vládli Kananejci. Jehova tedy prohlašuje: „Hle, přivádím na Jeruzalém a Judu neštěstí, o němž když kdokoli uslyší, budou ho brnět obě uši. ... Prostě Jeruzalém vytřu do čista, právě jako někdo do čista vytírá misku bez rukojeti, čistě ji vytře a obrátí ji dnem vzhůru. A vskutku opustím ostatek svého dědictví a vydám je do ruky jejich nepřátel, a stanou se prostě předmětem drancování a plenění pro všechny své nepřátele, protože činili to, co bylo v mých očích špatné, a neustále mě uráželi.“ (2. Královská 21:11–15)
4. Co Jehova udělá s Judou a jak se toto proroctví plní?
4 Judská země bude o své lidské obyvatele připravena stejně, jako když se miska obrátí dnem vzhůru, aby bylo možné vyprázdnit celý její obsah. Přicházející zpustošení Judy a Jeruzaléma je znovu námětem Izajášova proroctví. Izajáš začíná těmito slovy: „Pohleď, Jehova vyprazdňuje zemi a pustoší ji a převrátil její povrch a rozptýlil její obyvatele.“ (Izajáš 24:1) Toto proroctví se plní tehdy, když jsou Jeruzalém a jeho chrám zničeny při vpádu babylónských vojsk vedených králem Nebukadnecarem a když mnoho obyvatel Judy přijde o život mečem, hladem a morem. Většina přežijících Židů je odvedena jako zajatci do Babylónu a hrstka těch, kdo jsou ponecháni na místě, utíká do Egypta. Judská země je tedy zničena a zcela vylidněna. Nezůstávají tam dokonce ani žádná domácí zvířata. Neobydlená země se stává pustinou a bezútěšné rozvaliny jsou obývány pouze divokými zvířaty a ptáky.
5. Bude někdo ušetřen soudu? Vysvětlete to.
5 Bude během přicházejícího soudu někdo v Judě zvýhodněn? Izajáš odpovídá: „Nastane totéž pro lid jako pro kněze; totéž pro sluhu jako pro jeho pána; totéž pro služku jako pro její paní; totéž pro kupujícího jako pro prodavače; totéž pro půjčujícího jako pro toho, kdo si půjčuje; totéž pro toho, kdo úrok bere, jako pro toho, kdo úrok platí. Země bude zcela jistě vyprázdněna a zcela jistě bude vydrancována, neboť to slovo mluvil sám Jehova.“ (Izajáš 24:2, 3) Na bohatství a výsady chrámové služby nebude brán ohled. Nebudou uděleny žádné výjimky. Země je tak zkažená, že všichni, kdo přežijí — kněží, sluhové i páni, kupující i prodavači —, musí odejít do vyhnanství.
6. Proč Jehova odejme zemi své požehnání?
6 Aby nedošlo k žádnému nedorozumění, popisuje Izajáš, jak rozsáhlé bude toto přicházející neštěstí, a vysvětluje, jaký to má důvod: „Země truchlí, uvadla. Úrodná země uschla, uvadla. Vysocí z lidu země uschli. A země, ta se znečistila pod svými obyvateli, neboť obcházeli zákony, měnili předpis, porušovali smlouvu trvající na neurčito. Proto kletba pohltila zemi a ti, kdo ji obývají, jsou považováni za provinilé. Proto počet obyvatel země klesl a zbylo velmi málo smrtelných lidí.“ (Izajáš 24:4–6) Když Izraelité dostali zemi Kanaán, zjistili, že je to „země, která oplývá mlékem a medem“. (5. Mojžíšova 27:3) Ale přesto byli dál závislí na požehnání od Jehovy. Jestliže věrně dodržovali jeho ustanovení a přikázání, dávala země „svůj výnos“, ale jestliže jeho zákony a přikázání obcházeli, pak úsilí obdělávat půdu ‚vynakládali nadarmo‘ a země ‚nedala svůj výnos‘. (3. Mojžíšova 26:3–5, 14, 15, 20) Jehovovo prokletí mělo ‚sežrat zemi‘. (5. Mojžíšova 28:15–20, 38–42, 62, 63) Juda musí nyní počítat s tím, že důsledky tohoto prokletí pocítí.
7. V jakém smyslu měla být smlouva Zákona požehnáním pro Izraelity?
7 Asi 800 let před tím, než žil Izajáš, Izraelité dobrovolně vstoupili do smluvního vztahu s Jehovou a souhlasili, že budou smlouvu dodržovat. (2. Mojžíšova 24:3–8) Z podmínek této smlouvy Zákona vyplývalo, že pokud budou Izraelité poslouchat Jehovova přikázání, zažijí bohaté požehnání, ale pokud budou smlouvu porušovat, o Jehovovo požehnání přijdou a svými nepřáteli budou odvedeni do zajetí. (2. Mojžíšova 19:5, 6; 5. Mojžíšova 28:1–68) Tato smlouva Zákona, kterou Izraelité dostali prostřednictvím Mojžíše, měla zůstat v platnosti po dobu, která nebyla přesně ohraničena ani specifikována. Měla Izraelity chránit až do doby, kdy se objeví Mesiáš. (Galaťanům 3:19, 24)
8. (a) Jak lidé „obcházeli zákony“ a „měnili předpis“? (b) V jakých ohledech jsou „vysocí z lidu“ prvními, kdo „uschli“?
8 Příslušníci národa však „porušovali smlouvu trvající na neurčito“. Obcházeli zákony, které dostali od Boha, a přehlíželi je. „Měnili předpis“, protože se řídili jinými právními směrnicemi než těmi, které jim dal Jehova. (2. Mojžíšova 22:25; Ezekiel 22:12) Lid proto bude odstraněn ze země. V přicházejícím soudu nebude projeveno žádné milosrdenství. Mezi prvními, kdo mají ‚uschnout‘, protože jim Jehova odňal svou ochranu a přízeň, budou „vysocí“, tedy lidé urozeného původu. Toto proroctví se plní tak, že s blížícím se zničením Jeruzaléma nejprve Egypťané a potom Babylóňané dělají z judských králů své vazaly. Později je král Jehojakin a další členové královské rodiny mezi prvními Židy odvedenými do zajetí v Babylóně. (2. Paralipomenon 36:4, 9, 10)
Zemi opouští jásání
9, 10. (a) Jaké místo má v Izraeli zemědělství? (b) Jaký je význam toho, že každý ‚sedí pod svou vlastní révou a pod svým vlastním fíkovníkem‘?
9 Izraelský národ je agrární společností. Od doby, kdy Izraelité vešli do Zaslíbené země, věnovali se pěstování plodin a pasení dobytka. Zemědělství tedy zaujímá důležité místo v zákonech, které Izrael dostal. Každý sedmý rok musí být dodržen povinný sabatní odpočinek pro zemi, aby půda mohla obnovit svou úrodnost. (2. Mojžíšova 23:10, 11; 3. Mojžíšova 25:3–7) Tři výroční svátky, které má národ slavit, jsou načasovány tak, aby se kryly se zemědělskými obdobími. (2. Mojžíšova 23:14–16)
10 V celé zemi se na mnoha místech rozkládají vinice. Písmo uvádí, že víno, které je produktem vinné révy, je darem od Boha a „rozradostňuje srdce smrtelného člověka“. (Žalm 104:15) To, že každý ‚sedí pod svou vlastní révou a pod svým vlastním fíkovníkem‘, je známkou blahobytu, míru a bezpečí pod Boží spravedlivou vládou. (1. Královská 4:25; Micheáš 4:4) Úspěšné vinobraní je považováno za požehnání a je důvodem ke zpěvu a k radosti. (Soudci 9:27; Jeremjáš 25:30) Platí však také opačná varianta. Jestliže vinice uschne nebo neurodí žádné hrozny a jestliže se vinice stanou bezútěšnou pustinou zarostlou trním, je to dokladem toho, že Jehova své požehnání zemi odňal — je to doba velkého zármutku.
11, 12. (a) Jak Izajáš znázorňuje podmínky, které budou důsledkem Jehovova soudu? (b) Jaké chmurné vyhlídky Izajáš popisuje?
11 Proto je vhodné, že Izajáš používá vinice a jejich plody ke znázornění podmínek, které nastávají v důsledku toho, že Jehova odňal zemi své požehnání: „Mladé víno truchlí, réva uschla, všichni s radostným srdcem se rozvzdychali. Jásot tamburín ustal, hluk vysoce povznesených zanikl, ustal jásot harfy. Bez písně pijí víno; opojný nápoj hořkne těm, kdo jej pijí. Opuštěné městečko je pobořené; každý dům je uzavřen vstupu. Na ulicích je křik pro nedostatek vína. Všechno radování minulo; jásání země odešlo. Ve městě zůstal stav vzbuzující úžas; brána byla rozdrcena v pouhou hromadu sutě.“ (Izajáš 24:7–12)
12 Tamburína a harfa jsou příjemně znějící nástroje, které jsou používány ke chvále Jehovy a k vyjádření radosti. (2. Paralipomenon 29:25; Žalm 81:2) Jejich hudba však v tomto čase vykonání Božího trestu nebude slyšet. Nedojde k žádné radostné sklizni révy. V opuštěných rozvalinách Jeruzaléma nebudou zaznívat žádné šťastné zvuky, jeho brána bude „rozdrcena v pouhou hromadu sutě“ a jeho domy budou ‚uzavřeny‘, takže nikdo nebude moci vstoupit. Pro obyvatele země, která byla sama o sobě velmi úrodná, jsou to jistě chmurné vyhlídky.
Ostatek ‚radostně volá‘
13, 14. (a) Jaké jsou Jehovovy zákony týkající se sklizně? (b) Jak Izajáš používá zákony týkající se sklizně, aby znázornil, že někteří lidé přežijí Jehovův soud? (c) Čím si věrní Judejci mohou být jisti, přestože přicházejí temná období zkoušek?
13 Když Izraelité chtějí sklidit olivy, tlučou do stromu holemi, aby plody spadly na zem. Podle Božího zákona nesmějí prohledávat větve stromů, aby sesbírali zbývající olivy. Ani by potom, co sklidili úrodu svých vinic, neměli sbírat zbylé hrozny. Zbytky úrody mají být ponechány k paběrkování pro chudé — „pro cizího usedlíka, pro chlapce bez otce a pro vdovu“. (5. Mojžíšova 24:19–21) Izajáš vychází z těchto dobře známých zákonů a znázorňuje na nich utěšující skutečnost, že Jehovův přicházející soud někteří lidé přežijí: „Tak se ... stane uprostřed země, mezi národy, jako když se otlouká olivovník, jako paběrkování, když vinobraní dospělo ke konci. Sami pozvednou hlas, budou radostně volat. V Jehovově nadřazenosti jistě budou pronikavě volat od moře. Proto budou oslavovat v kraji světla Jehovu, na mořských ostrovech jméno Jehovy, Boha Izraele. Melodie, které jsme slyšeli, jsou z nejzazšího konce země: ‚Okrasa Spravedlivému!‘“ (Izajáš 24:13–16a)
14 Stejně jako některé plody zůstávají po sklizni na stromě nebo na vinici, tak jsou někteří lidé ponecháni, když Jehova vykoná rozsudek — je to „paběrkování, když vinobraní dospělo ke konci“. Jak je zapsáno v 6. verši, prorok už o těchto lidech mluvil a řekl, že „zbylo velmi málo smrtelných lidí“. Je jich málo, ale přesto je zřejmé, že někteří Židé přežijí zničení Jeruzaléma a Judy, a později se jich ostatek vrátí ze zajetí, aby zemi znovu osídlil. (Izajáš 4:2, 3; 14:1–5) Spravedliví sice zažijí temná období zkoušek, ale mohou mít jistotu, že je čeká vysvobození a radování. Přežijící uvidí, jak se bude odhalovat Jehovovo prorocké slovo, a uvědomí si, že Izajáš byl pravým Božím prorokem. Naplní je radost, až zažijí splnění proroctví o obnově. Ať byli rozptýleni kamkoli — na ostrovy ve Středozemním moři na západě, do Babylónu v „kraji světla“ (východu slunce čili na východě) nebo na kterékoli vzdálené místo —, budou chválit Boha, protože byli zachováni naživu, a budou zpívat: „Okrasa Spravedlivému!“
Jehovovu soudu nelze uniknout
15, 16. (a) Jaké pocity má Izajáš v souvislosti s tím, co se stane jeho lidu? (b) Co postihne nevěrné obyvatele země?
15 Radování je však zatím předčasné. Izajáš uvádí své současníky zpět do přítomnosti a říká: „Říkám však: ‚Pro mne je vyhublost, pro mne je vyhublost! Běda mi! Zrádně jednající jednali zrádně. Ano, zrádně jednající zrádně jednali zradou.‘ Děs a prohlubeň a past přišly na tebe, obyvateli země. A stane se, že kdokoli prchá před zvukem věci, které se děsí, padne do prohlubně, a kdokoli vyleze z nitra prohlubně, chytí se do pasti. Vždyť se opravdu otevřou samotné propusti ve výši, a základy země se zakymácejí. Země se naprosto rozpukla, země se naprosto otřásla, země naprosto zavrávorala. Země se pohybuje naprosto nejistě jako opilec a kolísá sem a tam jako budka hlídače. A její přestupek na ní ztěžkl a ona padne, takže již nevstane.“ (Izajáš 24:16b–20)
16 Izajáš je velmi zarmoucen z toho, co postihne jeho lid. Situace, která kolem něj panuje, způsobuje, že se cítí nemocen a prožívá žal. Zrádných lidí je mnoho a nahánějí obyvatelům země hrůzu. Když Jehova odejme lidu svou ochranu, budou nevěrní obyvatelé Judy zažívat zděšení jak ve dne, tak i v noci. Nebudou si jisti svým životem. Z pohromy, která na ně přijde kvůli tomu, že opustili Jehovova přikázání a přehlíželi božskou moudrost, nebude úniku. (Přísloví 1:24–27) Neštěstí přijde i přes to, že se zrádní lidé v zemi budou snažit přesvědčit národ o tom, že všechno bude v pořádku, a pomocí nepravdy a podvodu ho povedou po cestě ke zničení. (Jeremjáš 27:9–15) Přijdou nepřátelé odjinud a vyplení je a odvedou je pryč jako zajatce. To všechno Izajáše velmi trápí.
17. (a) Proč nebude možné uniknout? (b) Co se stane se zemí, až bude z nebe uvolněna Jehovova soudcovská moc?
17 Nicméně prorok musí ohlásit, že nebude úniku. Ať se budou lidé snažit uprchnout kamkoli, budou chyceni. Někteří možná uniknou jednomu neštěstí, ale postihne je neštěstí jiné — nikde nenaleznou bezpečí. Bude to jako se štvaným zvířetem, které sice nespadne do jámy, ale pak se chytí do léčky. (Srovnej Amose 5:18, 19.) Jehova uvolní z nebe svou soudcovskou moc a otřese samotnými základy země. Země se jako opilec potácí a padá, protože nese těžkou vinu, a není schopna znovu vstát. (Amos 5:2) Jehovův rozsudek je definitivní. Země bude zcela zničena.
Jehova bude panovat ve slávě
18, 19. (a) Kdo je možná myšlen ‚vojskem výšiny‘ a jak jsou tyto bytosti shromážděny „v kobce“? (b) Jak asi bude ‚vojsku výšiny‘ věnována pozornost „po hojnosti dnů“? (c) Jak Jehova věnuje pozornost „králům zemské půdy“?
18 Izajášovo proroctví nyní nabývá na působnosti a poukazuje na konečné vykonání Jehovova záměru: „V ten den se stane, že Jehova obrátí svou pozornost k vojsku výšiny ve výši a ke králům zemské půdy na zemské půdě. A jistě budou shromážděni shromážděním jakoby vězňů do jámy a budou zavřeni v kobce; a po hojnosti dnů jim bude věnována pozornost. A úplněk je zaražen a žhoucí slunce se zastydělo, neboť Jehova vojsk se stal králem na hoře Sion a v Jeruzalémě a před svými staršími muži se slávou.“ (Izajáš 24:21–23)
19 ‚Vojskem výšiny‘ jsou možná myšleni démonští ‚světovládci této tmy, ... ničemné duchovní síly v nebeských místech‘. (Efezanům 6:12) Ti mají značný vliv na světové mocnosti. (Daniel 10:13, 20; 1. Jana 5:19) Jejich cílem je odvrátit lidi od Jehovy a od čistého uctívání. Velmi se jim daří svádět Izrael, aby se věnoval zkaženým zvyklostem národů, které žijí kolem něj, a tak si zasloužil Boží rozsudek. Satan a jeho démoni se však budou muset Bohu zodpovídat, až Bůh nakonec obrátí svou pozornost na ně a na panovníky na zemi — na ‚krále zemské půdy na zemské půdě‘ —, které Satan a démoni přiměli obrátit se proti Bohu a porušovat jeho zákony. (Zjevení 16:13, 14) Izajáš symbolicky ukazuje, že budou shromážděni a „zavřeni v kobce“. „Po hojnosti dnů“, snad až Satan a jeho démoni (ne však ‚králové zemské půdy na zemské půdě‘) budou na konci Tisíciletého panování Ježíše Krista na čas propuštěni, přivede na ně Bůh konečný trest, který si zasluhují. (Zjevení 20:3, 7–10)
20. Jakým způsobem a kdy se Jehova ‚stává králem‘ ve starověku a v dnešní době?
20 Tato část Izajášova proroctví dávala Židům nádherné ujištění. Až nadejde patřičný čas, Jehova způsobí, že starověký Babylón padne a Židé se vrátí do své vlasti. V roce 537 př. n. l., kdy tímto způsobem Jehova projevil svou moc a svrchovanost ve prospěch svého lidu, bylo možné Židům říci: „Tvůj Bůh se stal králem!“ (Izajáš 52:7) V novodobém splnění se Jehova „stal králem“ v roce 1914, když dosadil Ježíše Krista jako Krále ve svém nebeském Království. (Žalm 96:10) ‚Králem se stal‘ také v roce 1919, kdy moc svého kralování projevil tím, že osvobodil duchovní Izrael z otroctví ve Velkém Babylónu.
21. (a) Jak bude ‚úplněk zaražen a žhoucí slunce se zastydí‘? (b) Jaké zvučné zvolání bude mít své nejvelkolepější splnění?
21 Znovu se Jehova ‚stane králem‘, až přivodí konec Velkého Babylónu a zbývající části tohoto ničemného systému věcí. (Zecharjáš 14:9; Zjevení 19:1, 2, 19–21) Vláda Jehovova Království potom bude tak velkolepá, že se mu svým jasem nevyrovná ani úplněk za noci, ani žhoucí slunce v pravé poledne. (Srovnej Zjevení 22:5.) Ve srovnání se slavným Jehovou vojsk se slunce a měsíc obrazně řečeno budou stydět. Jehova bude mít nejvyšší moc. Jeho všemohoucí moc a sláva budou zjevné všem. (Zjevení 4:8–11; 5:13, 14) To je opravdu nádherná vyhlídka. V té době bude po celé zemi ve svém nejvelkolepějším splnění zaznívat zvolání ze Žalmu 97:1: „Sám Jehova se stal králem! Ať má země radost. Ať se radují ty mnohé ostrovy.“
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 262]
V zemi už nebude slyšet hudba ani radování
[Obrázek na straně 265]
Někteří lidé přežijí Jehovův soud, stejně jako po sklizni zůstávají některé plody na stromě
[Obrázek na straně 267]
Izajáš je zarmoucen nad tím, co postihne jeho lid
[Obrázek na straně 269]
Jehovově slávě se nevyrovná ani slunce, ani měsíc
