Jehova pokořuje ty, kdo se vyvyšují
Pátá kapitola
Jehova pokořuje ty, kdo se vyvyšují
1, 2. Proč má prorocké poselství, které Izajáš předal Židům ve své době, význam i pro nás?
PROROK Izajáš je znechucen tím, v jakém stavu je Jeruzalém a Juda, a proto se nyní obrací k Jehovovi Bohu a prohlašuje: „Opustil jsi ... svůj lid, Jákobův dům.“ (Izajáš 2:6a) Co Jehovu podráždilo natolik, že zavrhl svůj lid, který si sám zvolil jako svůj ‚zvláštní majetek‘? (5. Mojžíšova 14:2)
2 Izajáš odsoudil Židy své doby a to má velký význam pro nás. Proč? Protože stav, v němž je dnes křesťanstvo, se velmi podobá stavu Izajášova národa, a stejný je i rozsudek, který Jehova pronáší. Budeme-li Izajášovu prohlášení věnovat pozornost, jasně pochopíme, co Bůh odsuzuje, a pomůže nám to vyvarovat se jednání, které neschvaluje. S dychtivostí tedy uvažujme o Jehovově prorockém slovu zapsaném u Izajáše 2:6–4:1.
Klaní se v povýšenosti
3. Jaké provinění svého lidu Izajáš vyznává?
3 Izajáš vyznává provinění svého lidu a říká: „Naplnili [se] tím, co je z Východu, a provozují magii jako Filištíni a dětmi cizinců se rozhojňují.“ (Izajáš 2:6b) Asi o 800 let dříve přikázal Jehova svému vyvolenému lidu: „Neznečišťujte se žádnou z těchto věcí, [jimiž] se znečistily národy, které před vámi posílám pryč.“ (3. Mojžíšova 18:24) O těch, které si Jehova vybral jako svůj zvláštní majetek, musel na Jehovův popud Balám prohlásit: „Vidím je totiž z vrcholku skal a spatřuji je z pahorků. Tam jako lid stanují odloučeně a nepočítají se mezi národy.“ (4. Mojžíšova 23:9, 12) Do doby, kdy žil Izajáš, však Jehovovi vyvolení už přejali odporné zvyklosti okolních národů a jsou ‚plni toho, co je z Východu‘. Místo aby vkládali důvěru v Jehovu a jeho slovo, provozují „magii jako Filištíni“. Místo aby zůstávali odděleni od národů, země se ‚rozhojňuje‘ „dětmi cizinců“, což jsou nepochybně cizinci, kteří do Božího lidu zanášejí bezbožné zvyklosti.
4. Jak na Židy působí jejich bohatství a vojenská síla, místo aby za ně byli Jehovovi vděční?
4 Izajáš si všímá hospodářského blahobytu a vojenské síly Judy za krále Uzzijáše a říká: „Jejich země je naplněna stříbrem a zlatem a jejich pokladům není konec. A jejich země je naplněna koňmi a jejich dvoukolým vozům není konec.“ (Izajáš 2:7) Děkuje vůbec lid Jehovovi za takové bohatství a takovou vojenskou sílu? (2. Paralipomenon 26:1, 6–15) Vůbec ne. Izraelité naopak vkládají svou důvěru v samotné bohatství a odvracejí se od jeho Zdroje, Jehovy Boha. K čemu to vede? „Jejich země je naplněna nehodnotnými bohy. Klanějí se dílu něčích rukou, tomu, co udělaly něčí prsty. A pozemský člověk se klaní a muž se snižuje, a vůbec jim nemůžeš prominout.“ (Izajáš 2:8, 9) Svůj obličej odvracejí od živého Boha a klanějí se modlám, které jsou bez života.
5. Proč to, že se člověk klaní modlám, není známkou jeho pokory?
5 To, že se někdo klaní, může být známkou jeho pokory. Ale klanět se neživým věcem je marné a ctitelé model se tímto způsobem ‚snižují‘, upadají. Jak takový hřích může Jehova odpustit? Co tito modláři udělají, až je Jehova povede k odpovědnosti?
‚Domýšlivé oči budou sníženy‘
6, 7. (a) Jak to v den Jehovova soudu dopadne s těmi, kdo se vyvyšují? (b) Na čem a na kom projeví Jehova svůj hněv a proč?
6 Izajáš pokračuje: „Vstup do skály a schovej se v prachu kvůli Jehovově děsivosti a před jeho nádhernou nadřazeností.“ (Izajáš 2:10) Žádná skála však nebude tak velká, aby je mohla ochránit, a žádná pokrývka nebude dost silná, aby je mohla skrýt před Jehovou, Všemohoucím. Až přijde, aby vykonal svůj soud, „domýšlivé oči pozemského člověka budou sníženy a povýšenost mužů se skloní; a jediný Jehova bude vyvýšen v ten den“. (Izajáš 2:11)
7 Přichází „den, který patří Jehovovi vojsk“. Bude to doba, kdy Bůh projeví svůj hněv „na všechny libanonské cedry, které jsou vznosné a pozvednuté, a na všechny mohutné bašanské stromy; a na všechny vznosné hory a na všechny pahorky, které jsou pozvednuty; a na každou vysokou věž a na každou opevněnou zeď; a na všechny taršišské lodě a na všechny žádoucí čluny“. (Izajáš 2:12–16) Ano, každé organizaci, kterou člověk vytvořil jako symbol své pýchy, a každému bezbožnému člověku bude v den Jehovovy zloby věnována pozornost. Proto „domýšlivost pozemského člověka se skloní a povýšenost mužů se sníží; a jediný Jehova bude vyvýšen v ten den“. (Izajáš 2:17)
8. Jak v roce 607 př. n. l. přichází na Jeruzalém předpověděný den soudu?
8 Předpověděný den soudu přichází na Židy v roce 607 př. n. l., kdy babylónský král Nebukadnecar ničí Jeruzalém. Jeho obyvatelé vidí své milované město v plamenech, jeho impozantní stavby jsou rozbořené a jeho mohutné hradby zničené. Z Jehovova chrámu je hromada trosek. V „den, který patří Jehovovi vojsk“, neznamenají ani poklady Židů, ani jejich dvoukolé vozy vůbec nic. A co jejich modly? Je to přesně tak, jak předpovídá Izajáš: „Nehodnotní bohové úplně pominou.“ (Izajáš 2:18) Židé, mezi nimi i knížata a mocní muži, jsou odvedeni do vyhnanství do Babylónu. Jeruzalém má být 70 let zpustošený.
9. V jakém ohledu se poměry v křesťanstvu podobají poměrům v Jeruzalémě a v Judě Izajášových dnů?
9 Poměrům, které v Jeruzalémě a v Judě panovaly v Izajášově době, se velmi podobají poměry v křesťanstvu. Křesťanstvo si bezesporu vypěstovalo úzké vztahy s národy tohoto světa. Je nadšeným podporovatelem Spojených národů a svůj dům naplnilo modlami a nebiblickými zvyklostmi. Jeho přívrženci jsou hmotařsky zaměření a svou důvěru vkládají ve vojenskou moc. A nepovažují snad své duchovenstvo za hodna velké cti, nedávají snad jeho členům tituly a nepřipisují jim čest? Povýšenost křesťanstva bude zcela jistě přivedena vniveč. Ale kdy to bude?
Blížící se „Jehovův den“
10. Na jaký „Jehovův den“ poukazují apoštolové Pavel a Petr?
10 Písmo mluví o ‚Jehovově dni‘, který bude mít větší význam než den soudu nad Jeruzalémem a Judou ve starověku. Apoštol Pavel pod inspirací spojil přicházející „Jehovův den“ s přítomností Krále Ježíše Krista dosazeného na trůn. (2. Tesaloničanům 2:1, 2) Petr o tomto dni mluvil v souvislosti se zřízením ‚nových nebes a nové země, ve kterých bude přebývat spravedlnost‘. (2. Petra 3:10–13) Je to den, kdy Jehova vykoná svůj rozsudek nad celým ničemným systémem věcí, tedy i nad křesťanstvem.
11. (a) Kdo ‚přestojí‘ přicházející „Jehovův den“? (b) Jak můžeme Jehovu udělat svým útočištěm?
11 „Běda pro ten den,“ říká prorok Joel, „protože Jehovův den je blízko a přijde jako plenění od Všemohoucího!“ Vzhledem k tomu, že tento „den“ je tak blízko, nemělo by snad každého člověka zajímat, jak by mohl během tohoto bázeň vzbuzujícího období zůstat v bezpečí? „Kdo jej může přestát?“ ptá se Joel. Jeho odpověď zní: „Jehova bude útočištěm pro svůj lid.“ (Joel 1:15; 2:11; 3:16) Bude však Jehova Bůh útočištěm pro ty, kdo mají povýšenecký postoj a kdo svou důvěru vkládají v bohatství, vojenskou sílu a bohy vytvořené lidmi? Zcela jistě ne. Bůh se zřekl dokonce svého vyvoleného lidu, když jeho příslušníci jednali tímto způsobem. Je tedy opravdu důležité, aby všichni Boží služebníci ‚hledali spravedlnost, hledali mírnost‘ a vážně zkoumali, jaké místo v jejich životě zaujímá uctívání Jehovy. (Sefanjáš 2:2, 3)
„Rejskům a netopýrům“
12, 13. Proč je příhodné, že v Jehovově dni ctitelé model hodí své bohy „rejskům a netopýrům“?
12 Jak budou ctitelé model pohlížet na své modly během Jehovova velkého dne? Izajáš odpovídá: „Lidé vstoupí do skalních jeskyní a do prašných děr pro Jehovovu děsivost a před jeho nádhernou nadřazeností, až povstane, aby země utrpěla otřesy. Své bezcenné stříbrné bohy a své nehodnotné zlaté bohy ... hodí toho dne pozemský člověk rejskům a netopýrům, aby vstoupil do děr ve skalách a do rozsedlin skalních útesů pro Jehovovu děsivost a před jeho nádhernou nadřazeností, až povstane, aby země utrpěla otřesy. Kvůli sobě samým se straňte pozemského člověka, jehož dech je v jeho chřípí, vždyť na jakém základě se má brát v úvahu?“ (Izajáš 2:19–22)
13 Rejsci žijí v děrách v zemi a netopýři se k spánku ukládají v temných a opuštěných jeskyních. Navíc tam, kde na jednom místě hnízdí více netopýrů, je odporný zápach a silná vrstva trusu. To, že jsou modly vyhozeny na tato místa, je příhodné. Jediné, co si zasluhují, je temnota a nečistota. Lidé, ti budou v den Jehovova soudu hledat útočiště v jeskyních a ve skalních rozsedlinách. Modly a ty, kdo je uctívají, tedy potká stejný osud. V roce 607 př. n. l. se stalo přesně to, co prorokoval Izajáš: z ruky Nebukadnecara nezachránily neživé modly ani své ctitele, ani Jeruzalém.
14. Co budou během přicházejícího dne Jehovova soudu nad světovou říší falešného náboženství dělat světsky smýšlející lidé?
14 Co však budou lidé dělat během přicházejícího dne Jehovova soudu nad křesťanstvem a dalšími částmi světové říše falešného náboženství? Vzhledem ke zhoršujícím se poměrům na celé zemi si většina lidí pravděpodobně uvědomí, že jejich modly jsou bezcenné. Místo u nich budou tito lidé možná hledat útočiště a ochranu v neduchovních, pozemských organizacích, možná i v Organizaci spojených národů, která je v 17. kapitole Zjevení popsána jako ‚šarlatové divoké zvíře‘. „Deset rohů“ tohoto symbolického divokého zvířete zničí Velký Babylón, světovou říši falešného náboženství, jehož významnou součástí je křesťanstvo. (Zjevení 17:3, 8–12, 16, 17)
15. Jak bude ve svém dnu soudu „vyvýšen“ samotný Jehova?
15 Zpustošení Velkého Babylónu a jeho spálení ohněm sice možná bude přímým dílem těchto symbolických deseti rohů, ale ve skutečnosti se jedná o vykonání Jehovova rozsudku. O Velkém Babylónu je ve Zjevení 18:8 napsáno: „Proto v jednom dnu přijdou jeho rány, smrt a truchlení a hladomor, a bude úplně spálen ohněm, protože Jehova Bůh, který jej soudil, je silný.“ Zásluha za osvobození lidstva od nadvlády falešného náboženství tudíž patří Jehovovi Bohu, Všemohoucímu. Jak říká Izajáš, „Jehova bude vyvýšen v ten den. Vždyť je to den, který patří Jehovovi vojsk.“ (Izajáš 2:11b, 12a)
‚Vůdci působí, abys bloudil‘
16. (a) Co tvoří „podporu a oporu“ lidské společnosti? (b) Jak bude Izajášův lid trpět, až bude odstraněna ‚podpora a opora‘ jeho společnosti?
16 Má-li být lidská společnost stabilní, musí mít „podporu a oporu“, tedy takové nezbytné věci, jako je jídlo a voda, a ještě něco důležitějšího — spolehlivé vůdce, kteří jsou schopni lid vést a udržet ve společnosti řád. O starověkém Izraeli však Izajáš předpovídá: „Pohleď, pravý Pán, Jehova vojsk, totiž odnímá Jeruzalému a Judovi podporu a oporu, celou podporu chleba a celou podporu vody, silného muže a válečníka, soudce a proroka a toho, kdo věští, a staršího muže, velitele padesáti a vysoce váženého člověka a rádce a znalce magických umění a obratného zaklínače.“ (Izajáš 3:1–3) Knížaty se stanou pouzí chlapci a jejich vláda bude vrtkavá. Nejenže budou vládci utlačovat lid, ale „lidé budou skutečně tyranizovat jeden druhého... Budou útočit, chlapec proti starci a nepříliš vážený proti tomu, jenž má být ctěn.“ (Izajáš 3:4, 5) Děti ‚útočí‘ proti starcům a nemají k nim žádnou úctu. Životní podmínky budou tak špatné, že někdo řekne druhému člověku, který není způsobilý vládnout: „Máš přehoz. Měl by ses nám stát diktátorem a tato rozvrácená spousta by měla být pod tvou rukou.“ (Izajáš 3:6) Ale ti, kdo k tomu budou vybídnuti, to odmítnou. Budou totiž tvrdit, že jednak nejsou schopni vyléčit poraněnou zemi a jednak nejsou natolik bohatí, aby tu odpovědnost unesli. Řeknou: „Nestanu se ošetřovatelem zranění; a v mém domě není chléb ani přehoz. Nedosadíte mě jako diktátora nad lidem.“ (Izajáš 3:7)
17. (a) V jakém smyslu byl hřích Jeruzaléma a Judy „jako hřích Sodomy“? (b) Koho Izajáš viní ze stavu, do něhož se dostal jeho lid?
17 Izajáš pokračuje: „Jeruzalém klopýtl a Juda padl, protože jejich jazyk a jejich jednání jsou proti Jehovovi v tom, že se chovají vzpurně v očích jeho slávy. Samotný výraz jejich obličejů skutečně svědčí proti nim, a oni opravdu vyprávějí o svém hříchu, který je jako hřích Sodomy. Neutajili jej. Běda jejich duši! Vždyť si sami uštědřili neštěstí.“ (Izajáš 3:8, 9) Boží ctitelé se ve svých slovech a skutcích vzbouřili proti pravému Bohu. Jejich hříchy, které jsou stejně odporné, jako byly hříchy Sodomy, jsou patrné dokonce z drzých a nekajícných výrazů jejich obličeje. Ačkoli tito lidé jsou s Jehovou ve smluvním vztahu, on svá měřítka vzhledem k nim měnit nebude. „Spravedlivému se povede dobře, vždyť oni budou jíst právě ovoce svých jednání. Běda ničemnému! — Neštěstí; vždyť se mu dostane zacházení, jež prokazuje svýma vlastníma rukama! Pokud jde o můj lid, ti, kdo mu přidělují úkoly, jednají krutě a vskutku nad ním panují pouhé ženy. Můj lide, ti, kdo tě vedou, působí, abys bloudil, a zmátli cestu tvých stezek.“ (Izajáš 3:10–12)
18. (a) Jaký soud Jehova vynáší nad staršími a knížaty v Izajášově době? (b) Jaké poučení můžeme načerpat z Jehovova soudu nad staršími a knížaty?
18 Jehova ‚vynáší rozsudek‘ nad staršími a knížaty v Judě a ‚bude se s nimi soudit‘: „Sami jste spálili vinici. Ve vašich domech je to, co bylo vzato loupeží ztrápenému. Co myslíte tím, že drtíte můj lid a rozdíráte i obličej ztrápených?“ (Izajáš 3:13–15) Místo aby vůdci pracovali pro blaho lidu, zaplétají se do podvodných praktik. Zneužívají svou autoritu tím, že se obohacují na úkor chudých lidí. Ale za utlačování ztrápených se tito vůdci budou zodpovídat Jehovovi vojsk. To je mocné varování pro ty, kdo dnes mají nějaké odpovědné postavení. Kéž vždy dávají pozor, aby svou autoritu nezneužívali!
19. Na jakém útlaku a pronásledování nese vinu křesťanstvo?
19 Křesťanstvo, a zejména jeho duchovenstvo a čelní představitelé, podvodně získali mnoho věcí, jež by měly patřit prostému lidu, který křesťanstvo utlačovalo a stále utlačuje. Křesťanstvo také bilo, pronásledovalo a týralo Boží ctitele a uvedlo velkou pohanu na Jehovovo jméno. V patřičné době se Jehova jistě bude s křesťanstvem soudit.
„Vypálené znamení místo krásy“
20. Proč Jehova odsuzuje „sionské dcery“?
20 Jehova nejprve odsuzuje špatné jednání vůdců a potom se obrací na ženy Sionu neboli Jeruzaléma. „Sionské dcery“ nosí — zřejmě jako módní doplněk — ‚řetízky na nohách‘, což jsou řetízky připevněné ke kotníkům vydávající melodické cinkání. Ženy schválně zkracují svůj krok a chodí „cupitavými krůčky“, přičemž se snaží o něco, co má být elegantní, ženský způsob chůze. Co je na tom ale špatného? Špatný je vnitřní postoj těchto žen. Jehova říká: „Sionské dcery se staly domýšlivými a chodí s nataženým hrdlem a dělají oči.“ (Izajáš 3:16) Taková domýšlivost neunikne odplatě.
21. Jak Jehovův soud nad Jeruzalémem postihne židovské ženy?
21 Až tedy zemi postihne Jehovův soud, tyto domýšlivé „sionské dcery“ přijdou o všechno — dokonce i o krásu, na kterou jsou tak pyšné. Jehova prorokuje: „Jehova také opravdu zestrupatí temeno hlavy sionských dcer a sám Jehova jim obnaží i čelo. Toho dne Jehova odejme krásu kotníkových kroužků a čelních pásek a ozdob v podobě měsíce, náušnic a náramků a závojů, pokrývek hlavy a řetízků na nohách a stuh přes prsa a ‚domů duše‘ [pravděpodobně nádobek na parfémy] a ozdobných šumících mušlí [neboli talismanů], prstenů a nosních kroužků, slavnostních rouch a svrchních tunik a plášťů a měšců a ručních zrcátek a spodních oděvů a turbanů a velkých závojů.“ (Izajáš 3:17–23; viz poznámky pod čarou.) To je opravdu smutný zvrat.
22. O co kromě svých ozdob přicházejí jeruzalémské ženy?
22 Prorocké poselství dále říká: „Místo balzámového oleje bude jen ztuchlý pach; a místo opasku provaz; a místo uměleckého účesu lysina; a místo bohatého oděvu opásání pytlovinou; vypálené znamení místo krásy.“ (Izajáš 3:24) V roce 607 př. n. l. přijdou pyšné jeruzalémské ženy o své bohatství a upadnou do chudoby. Ztratí svou svobodu a získají „vypálené znamení“ otroctví.
„Jistě bude vyklizena“
23. Co Jehova ohlašuje v souvislosti s Jeruzalémem?
23 Jehova nyní promlouvá k Jeruzalému a ohlašuje: „Tvoji vlastní muži padnou mečem a tvá moc válkou. A její vchody budou muset truchlit a vyjadřovat žal a jistě bude vyklizena. Na samotnou zem se posadí.“ (Izajáš 3:25, 26) Jeruzalémští muži, dokonce i ti mocní, budou zabiti v boji. Město bude srovnáno se zemí. Pro jeho „vchody“ to bude čas „truchlit a vyjadřovat žal“. Jeruzalém bude ‚vyklizen‘ a ponechán ve zpustošeném stavu.
24. Jaké drastické následky bude mít pro jeruzalémské ženy to, že muži zahynou mečem?
24 To, že muži zahynou mečem, bude mít drastické následky pro jeruzalémské ženy. V závěru této části své prorocké knihy Izajáš předpovídá: „V ten den sedm žen skutečně popadne jednoho muže a řeknou: ‚Budeme jíst svůj vlastní chléb a nosit své vlastní přehozy; jen ať jsme nazvány tvým jménem, aby byla sňata naše pohana.‘“ (Izajáš 4:1) Nedostatek mužů, kteří by se mohli oženit, bude tak velký, že se několik žen samo připojí k jednomu muži, aby mohly být nazvány jeho jménem — tedy aby byly veřejně známy jako jeho manželky — a tak byly zbaveny pohany vyplývající z toho, že nemají manžela. Mojžíšský Zákon vyžadoval, aby muž pro svou manželku zajišťoval živobytí a oblečení. (2. Mojžíšova 21:10) Ale tyto ženy souhlasí, že budou „jíst svůj vlastní chléb a nosit své vlastní přehozy“, čímž ukazují svou ochotu zbavit muže jeho zákonných povinností. Pro „sionské dcery“, které kdysi byly tak pyšné, to je opravdu zoufalá situace.
25. Co čeká ty, kdo se vyvyšují?
25 Jehova pokořuje ty, kdo se vyvyšují. V roce 607 př. n. l. nechává ‚sklonit‘ domýšlivost svého vyvoleného národa a způsobuje, aby se jeho „povýšenost“ ‚snížila‘. Kéž praví křesťané nikdy nezapomenou, že „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost“. (Jakub 4:6)
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 50]
V den Jehovova soudu nebude Jeruzalém zachráněn ani modlami, ani bohatstvím, ani vojenskou chrabrostí
[Obrázek na straně 55]
V ‚Jehovově dnu‘ bude zpustošena světová říše falešného náboženství
