Čtrnáctá kapitola

Jehova pokořuje zpupné město

Izajáš 13:1–14:23

1. Jak daleko do budoucnosti se nyní zaměřuje kniha Izajáš?

PROROCKÁ kniha Izajáš byla napsána v osmém století př. n. l., v době, kdy Zaslíbenou zemi napadli Asyřané. Z předchozích kapitol knihy Izajáš je patrné, že prorok s pozoruhodnou přesností předpovídá průběh událostí. Kniha se však zaměřuje ještě na vzdálenější budoucnost, než je doba asyrské nadvlády. Předpovídá, že se Jehovův smluvní lid vrátí z vyhnanství v mnoha zemích, k nimž patří i Šinar, místo, kde ležel Babylón. (Izajáš 11:11) Ve 13. kapitole Izajáše nacházíme významné proroctví, po jehož splnění se otevře cesta ke zmíněnému návratu. Toto proroctví je uvedeno slovy: „Prohlášení proti Babylónu, které viděl ve vidění Izajáš, syn Amocův.“ (Izajáš 13:1)

‚Snížím domýšlivost‘

2. (a) Jak se Ezekjáš zaplétá s Babylónem? (b) Co je „signál“, který má být vyzdvižen?

² Juda se do kontaktu s Babylónem dostává za Izajášova života. Král Ezekjáš je vážně nemocen, ale uzdravuje se. Vyslanci z Babylónu mu přicházejí poblahopřát k jeho uzdravení, pravděpodobně s tajným záměrem zajistit si Ezekjáše jako spojence ve válce proti Asýrii. Král Ezekjáš jim však nerozumně ukazuje všechny své poklady. Izajáš  tedy králi říká, že až zemře, bude všechno toto bohatství odneseno do Babylónu. (Izajáš 39:1–7) To se splňuje v roce 607 př. n. l., kdy je Jeruzalém zničen a národ je odveden do vyhnanství. Boží vyvolený lid však v Babylónu nezůstane navždy. Jehova předpovídá, jak mu umožní návrat domů. Začíná těmito slovy: „Vyzdvihněte signál na hoře holých skal. Pozvedněte k nim hlas, zamávejte rukou, ať vejdou do vchodů urozených.“ (Izajáš 13:2) ‚Signálem‘ je povstávající světová velmoc, která vytlačí Babylón z jeho vyvýšeného místa. Bude vyzdvižena „na hoře holých skal“, takže na ni bude jasně vidět z velké vzdálenosti. Tato nová světová velmoc bude povolána, aby zaútočila na Babylón, a proto si bude razit cestu ‚vchody urozených‘, tedy branami toho velkého města, a dobude ho.

3. (a) Kdo jsou ‚posvěcení‘, které Jehova vzbudí? (b) V jakém smyslu jsou pohanská vojska ‚posvěcená‘?

³ Jehova nyní říká: „Sám jsem vydal příkaz svým posvěceným. Povolal jsem k vyjádření svého hněvu také své silné, své nanejvýš rozjásané. Naslouchej! Zástup v horách, něco jako početný lid! Naslouchej! Vřava království, národů, které se shromáždily! Jehova vojsk povolává válečné vojsko.“ (Izajáš 13:3, 4) Kdo jsou tito ‚posvěcení‘, kteří mají pokořit zpupný Babylón? Jsou to spojená vojska národů, ‚národy, které se shromáždily‘. Postupují proti Babylónu ze vzdáleného hornatého kraje. „Přicházejí z daleké země, z nejzazšího konce nebes.“ (Izajáš 13:5) V jakém smyslu jsou posvěceni? Jistě ne v tom smyslu, že by byli svatí. Jsou to pohanská vojska, která rozhodně nemají zájem sloužit Jehovovi. Výraz „posvěcený“ má však v Hebrejských písmech význam „vyčleněný pro použití Bohem“. Jehova může posvětit vojska národů a použít jejich sobeckou ctižádost k tomu, aby projevil svůj hněv.  Tímto způsobem použil Asýrii a podobně použije i Babylón. (Izajáš 10:5; Jeremjáš 25:9) A k potrestání Babylónu použije další národy.

4, 5. (a) Co Jehova předpovídá vzhledem k Babylónu? (b) S čím se dobyvatelé Babylónu budou muset vypořádat?

⁴ Babylón ještě není nejvlivnější světovou mocností. Jehova však svým prohlášením, které pronáší prostřednictvím Izajáše, předvídá dobu, kdy Babylón toto postavení zaujme, a prorokuje jeho pád. Říká: „Kvílejte, vždyť Jehovův den je blízko! Přijde jako plenění od Všemohoucího.“ (Izajáš 13:6) Ano, vychloubání Babylónu se změní v žalostné kvílení. Proč? Kvůli ‚Jehovovu dni‘, což je den, kdy nad ním Jehova vykoná rozsudek.

⁵ Jak se ale podaří, že Babylón bude vypleněn? Až pro to nadejde Jehovův čas, bude se zdát, že je město v bezpečí. Útočící vojska budou muset nejprve překonat přirozený obranný systém v podobě Eufratu, který protéká středem města, napájí ochranný příkop a zásobuje město pitnou vodou. Pak je čekají mohutné dvojité babylónské hradby, které jsou zdánlivě nedobytné. Město navíc bude dobře zásobeno potravinami. V knize Daily Bible Illustrations se píše, že poslední babylónský král Nabonid „vynaložil obrovské úsilí, aby město zásobil potravinami, a odhadovalo se, že ve městě je tolik [jídla], že by s ním obyvatelé vystačili dvacet let“.

6. Co nečekaného se stane, až začne předpověděný útok na Babylón?

⁶ Nicméně zdání může klamat. Izajáš říká: „Proto všechny ruce sklesnou a celé srdce smrtelného člověka roztaje. A lidé se rozrušili. Popadají je křeče a porodní bolesti; mají porodní bolesti jako žena, která rodí. Hledí na sebe v ohromení. Jejich obličeje jsou zanícené obličeje.“ (Izajáš 13:7, 8) Až dobyvatelská vojska zaútočí na město,  klid jeho obyvatel se změní v bolest, která bude tak náhlá a tak intenzivní jako bolest ženy, jež rodí. Jejich srdce roztaje strachem. Jejich ruce budou ochromeny, a proto sklesnou a nebudou schopny město bránit. Jejich obličeje budou „zanícené“ strachem a úzkostí. V ohromení budou hledět jeden na druhého a budou se divit, jak mohlo jejich velké město padnout.

7. Jaký „Jehovův den“ přichází a jak to dopadne s Babylónem?

⁷ Babylón však rozhodně padne. Musí počítat s dnem účtování, s ‚Jehovovým dnem‘, který bude opravdu bolestivý. Nejvyšší Soudce projeví svůj hněv a na hříšné obyvatele Babylónu přivede zasloužený rozsudek. Proroctví říká: „Pohleď, přichází Jehovův den, krutý rozlícením i hořícím hněvem, aby učinil z té země předmět úžasu a aby z ní vyhladil její hříšníky.“ (Izajáš 13:9) Vyhlídky Babylónu jsou ponuré. Jako by slunce, měsíc a hvězdy přestaly svítit. „Vždyť ani samotné nebeské hvězdy a jejich souhvězdí Kesilu nevyšlehnou svým světlem; slunce se při svém východu opravdu zatmí a měsíc nedá zářit svému světlu.“ (Izajáš 13:10)

8. Proč Jehova vyhlašuje pád Babylónu?

⁸ Proč musí toto pyšné město potkat takový osud? Jehova říká: „Jistě uvedu na úrodnou zemi její vlastní špatnost a na ničemné jejich vlastní provinění. A opravdu způsobím, že ustane pýcha opovážlivců, a domýšlivost tyranů snížím.“ (Izajáš 13:11) Vylití Jehovovy zloby bude trestem za krutosti, kterých se Babylón dopustil na Božím lidu. Celá země bude trpět kvůli špatnosti Babylóňanů. Tito pyšní tyrani už nebudou otevřeně vzdorovat Jehovovi!

9. Co Babylón postihne v den Jehovova soudu?

⁹ Jehova říká: „Smrtelného člověka učiním vzácnějším než přečištěné zlato a pozemského člověka vzácnějším  než zlato z Ofiru.“ (Izajáš 13:12) Ano, město bude vylidněno, stane se pustinou. Jehova pokračuje: „Proto způsobím, že se nebe znepokojí a země se vyhoupne ze svého místa při rozlícení Jehovy vojsk a ve dni jeho hořícího hněvu.“ (Izajáš 13:13) Babylónské „nebe“, tedy množství babylónských bohů a bohyň, bude znepokojeno a nebude schopno pomoci městu v době, kdy to bude potřebovat. „Země“ — Babylónská říše — bude ‚vyhoupnuta‘ ze svého místa a do dějin vejde pouze jako další zaniklá říše. „Stane se, že jako zahnaná gazela a jako stádo bravu, které nemá, kdo by je sebral, obrátí se každý ke svému vlastnímu lidu; a prchnou, každý do své vlastní země.“ (Izajáš 13:14) Všichni cizí podporovatelé Babylón opustí a prchnou v naději, že navážou nové vztahy s vítězící světovou velmocí. Babylón nakonec zažije muka dobytého města, muka, která v době své slávy způsobil tolika městům. „Každý, kdo bude nalezen, bude probodnut, a každý, kdo bude v tom rozmachu chycen, padne mečem; a jejich děti, ty jim budou na kusy rozraženy před očima. Jejich domy budou vypleněny a jejich vlastní manželky budou znásilněny.“ (Izajáš 13:15, 16)

Boží nástroj zničení

10. Koho Jehova použije, aby porazil Babylón?

¹⁰ Kterou mocnost Jehova použije, aby způsobil pád Babylónu? Odpověď Jehova zjevuje asi 200 let předem: „Burcuji tu proti nim Médy, kteří považují stříbro za nic, a pokud jde o zlato, nemají v něm potěšení. A jejich luky budou rozrážet na kusy i mladé muže. Plody břicha nebudou litovat; jejich oku nebude líto synů. A Babylón, okrasa království, krása pýchy Chaldejců, bude, jako když Bůh rozvrátil Sodomu a Gomoru.“ (Izajáš 13:17–19) Velkolepý Babylón padne a nástrojem, který k tomu Jehova  použije, budou vojska ze vzdálené, hornaté země Médie. * Babylón bude nakonec zpustošen stejně jako velmi nemravná města Sodoma a Gomora. (1. Mojžíšova 13:13; 19:13, 24)

11, 12. (a) Jak se Médie stává světovou velmocí? (b) Na jaký neobvyklý rys médských vojsk poukazuje proroctví?

 ¹¹ V Izajášově době je Médie i Babylón pod asyrským jhem. V roce 632 př. n. l., tedy asi o jedno století později, spojují Médie a Babylón své síly a dobývají Ninive, hlavní město Asýrie. Tak se Babylónu otevírá cesta k tomu, aby se stal hlavní světovou velmocí. Sotva tuší, že asi za 100 let bude zničen Médií. Kdo kromě Jehovy Boha by však mohl vyslovit tak odvážnou předpověď?

¹² Když Jehova ukazuje, kdo bude jeho vyvoleným nástrojem zničení, říká, že médská vojska „považují stříbro za nic, a pokud jde o zlato, nemají v něm potěšení“.  To je opravdu neobvyklý rys vojáků zocelených v bitvách. Znalec Bible Albert Barnes říká: „Útočících vojsk, která nebyla poháněna nadějí na kořist, bylo vskutku málo.“ Prokáží médská vojska, že Jehova měl v tomto ohledu pravdu? Ano. Zamysleme se nad komentářem v knize The Bible-Work, kterou napsal J. Glentworth Butler: „Na rozdíl od většiny národů, které kdy vedly války, Médové, a zvláště Peršané, přikládali zlatu menší důležitost než vítězství a slávě.“ * Proto není překvapující, že když perský panovník Kýros propouští Izraelity z vyhnanství v Babylónu, navrací jim tisíce zlatých a stříbrných nádob, které Nebukadnecar uloupil v jeruzalémském chrámu. (Ezra 1:7–11)

13, 14. (a) Na co byla zaměřena ctižádost médských a perských válečníků, když neměli zájem o kořist? (b) Jak Kýros překonává velkolepý obranný systém Babylónu?

¹³ Médští a perští válečníci sice příliš netouží po kořisti, ale jsou velmi ctižádostiví. Na světové scéně nechtějí zůstat až druzí za nějakým jiným národem. Kromě toho Jehova vkládá do jejich srdce „plenění“. (Izajáš 13:6) Proto jsou rozhodnuti dobýt Babylón se svými kovovými luky. Šípy, které z nich jsou vystřelovány, budou „rozrážet na kusy“ nepřátelské vojáky, potomky babylónských matek.

¹⁴ Kýros, vůdce médo-perských vojsk, se babylónským obranným systémem nedá zastrašit. V noci z 5. na 6. října 539 př. n. l. nařizuje, aby byly odvedeny vody Eufratu. Když vodní hladina klesne, útočníci nepozorovaně postupují do města korytem řeky, v němž voda dosahuje po boky. Obyvatelé Babylónu jsou zaskočeni  a Babylón padá. (Daniel 5:30) Jehova Bůh inspiruje Izajáše, aby o těchto událostech prorokoval, a nenechává nikoho v nejistotě o tom, že má záležitosti pevně v rukou.

15. Jaká budoucnost čeká Babylón?

¹⁵ Jak rozsáhlé bude zničení Babylónu? Poslechněme si Jehovovo prohlášení: „Nikdy nebude obýván ani nebude přebývat po generaci za generací. A Arab si tam nepostaví stan a pastýři tam nenechají ulehnout svá stáda bravu. A jistě tam budou léhat ti, kdo obcházejí v bezvodých krajích, a jejich domy se naplní výry. A budou tam přebývat pštrosi a budou tam poskakovat démoni v kozlí podobě. A v jeho obytných věžích budou výt šakali a v palácích největšího potěšení bude velký had. A to období pro něj přijde záhy, a jeho dny nebudou odloženy.“ (Izajáš 13:20–22) Město čeká naprosté zničení.

16. V co můžeme důvěřovat, když vidíme, v jakém stavu je dnes Babylón?

¹⁶ To se ale nestalo hned v roce 539 př. n. l. Dnes je však zcela jasné, že se splnilo všechno, co o Babylónu Izajáš předpověděl. „Nyní, jako ostatně už celá staletí, je [Babylón] velmi bezútěšným místem a hromadou rozvalin,“ říká jeden komentátor Bible. Potom dodává: „Při pohledu na tuto scénu není možné nepomyslet na to, jak přesně se splnily předpovědi Izajáše a Jeremjáše.“ Je zřejmé, že v Izajášově době nemohl pád Babylónu a jeho konečné zpustošení předpovědět žádný člověk. Vždyť Babylón padl do rukou Médů a Peršanů asi 200 let potom, co Izajáš napsal svou knihu. A ke konečnému zpustošení města došlo ještě o další staletí později. Cožpak to neposiluje naši víru v to, že Bible je inspirované Boží slovo? (2. Timoteovi 3:16) Vzhledem k tomu, že Jehova splnil proroctví  v minulosti, můžeme mít navíc absolutní důvěru v to, že ta biblická proroctví, která se ještě nesplnila, se v Božím ustanoveném čase stanou skutečností.

„Odpočinek od tvé bolesti“

17, 18. Jaké požehnání přinese Izraeli porážka Babylónu?

¹⁷ Pád Babylónu přinese Izraeli úlevu. Bude pro něj znamenat vysvobození ze zajetí a příležitost vrátit se do Zaslíbené země. Izajáš proto nyní říká: „Jehova projeví Jákobovi milosrdenství a ještě zajisté vyvolí Izrael; a vskutku jim dá odpočinek na jejich půdě a připojí se k nim cizí usedlík, a přimknou se k Jákobovu domu. A národy je vskutku vezmou a přivedou je na jejich vlastní místo a izraelský dům si je vezme do vlastnictví na Jehovově půdě jako sluhy a služky; a stanou se uchvatiteli těch, kdo je drželi v zajetí, a budou mít v podřízenosti ty, kdo je honili do práce.“ (Izajáš 14:1, 2) ‚Jákobem‘ je zde myšlen celý Izrael, tedy všech 12 kmenů. Jehova projeví „Jákobovi“ milosrdenství tím, že národu umožní vrátit se domů. Společně s nimi půjdou tisíce cizinců a mnozí z nich budou Izraelitům sloužit jako chrámoví služebníci. Někteří Izraelité budou mít dokonce autoritu nad svými bývalými vězniteli. *

¹⁸ Úzkost, kterou přináší život ve vyhnanství, bude minulostí. Jehova totiž dá svému lidu „odpočinek od [jeho] bolesti a od [jeho] znepokojení a od tvrdého otroctví, v němž [z něj] udělali otroka“. (Izajáš 14:3) Izraelité osvobození od doslovných břemen otroctví už  nebudou zažívat bolest a znepokojení, které s sebou nese život mezi ctiteli falešných bohů. (Ezra 3:1; Izajáš 32:18) K tomu se v knize Lands and Peoples of the Bible (Země a národy Bible) píše: „Babylóňanům se jejich bohové velmi podobali, a to v těch nejhorších rysech jejich osobnosti. [Babylónští bohové] totiž byli zbabělci, opilci a omezenci.“ Uniknout z takového zvrhlého náboženského prostředí bylo skutečně úlevou.

19. Co je zapotřebí, jestliže má Jehova Izraeli odpustit, a co se z toho můžeme naučit?

¹⁹ Jehovovo milosrdenství však není bezvýhradné. Jehovův lid totiž musí litovat své ničemnosti, která podnítila Boha k tomu, aby ho tak přísně potrestal. (Jeremjáš 3:25) K tomu, aby Jehova odpustil, je zapotřebí upřímného vyznání hříchů. (Viz Nehemjáše 9:6–37; Daniela 9:5.) Stejná zásada platí i dnes. Vzhledem k tomu, že „není člověk, který nehřeší“, všichni potřebujeme, aby nám Jehova projevoval milosrdenství. (2. Paralipomenon 6:36) Jehova, milosrdný Bůh, nás láskyplně vybízí, abychom mu své hříchy vyznali, pak činili pokání a přestali se špatným jednáním, a to proto, abychom mohli být uzdraveni. (5. Mojžíšova 4:31; Izajáš 1:18; Jakub 5:16) Nejenže nám to pomůže znovu získat Boží přízeň, ale také nám to přinese útěchu. (Žalm 51:1; Přísloví 28:13; 2. Korinťanům 2:7)

‚Příslovečné rčení‘ proti Babylónu

20, 21. Jak se okolní národy radují z toho, že Babylón padl?

²⁰ Více než 100 let před tím, než se Babylón stal význačnou světovou velmocí, Izajáš předpovídá, jak svět bude reagovat, až Babylón padne. Izraelitům, kteří byli osvobozeni z vyhnanství v něm, prorocky přikazuje: „Pozvedneš hlas v tomto příslovečném rčení proti babylónskému  králi a řekneš: ‚Jak se zastavil ten, který honil jiné do práce, jak se zastavil útlak! Jehova zlomil prut ničemných, hůl panujících, toho, kdo ustavičně v rozlícení bil národy úderem, toho, kdo podmaňoval národy v naprostém hněvu s pronásledováním bez zábran.‘“ (Izajáš 14:4–6) Babylón si vybudoval pověst dobyvatele a utlačovatele, který ze svobodných lidí dělá otroky. Je tedy vhodné, že jeho pád bude oslavován ‚příslovečným rčením‘ namířeným přímo proti jeho dynastii — od Nebukadnecara až po Nabonida a Belšacara —, která tomuto velkému městu vládla v dobách jeho slávy.

²¹ S pádem Babylónu se všechno změní! „Celá země došla odpočinku, osvobodila se od rozrušení. Lidé se rozveselili s radostným voláním. Dokonce jalovce se nad tebou zaradovaly, libanonské cedry, a říkají: ‚Od té doby, co ses položil, nepřichází na nás žádný dřevorubec.‘“ (Izajáš 14:7, 8) Králové okolních národů byli pro babylónské panovníky jako stromy, které musí pokácet a použít pro své vlastní záměry. To všechno ale skončilo. Babylónský dřevorubec si podřezal svůj vlastní strom.

22. Jakým způsobem — poeticky vyjádřeno — zapůsobí na šeol pád babylónské dynastie?

²² Pád Babylónu je tak překvapující, že na to reaguje i samotný hrob: „I šeol dole se kvůli tobě znepokojil, aby se při příchodu s tebou setkal. Kvůli tobě probudil ty, kdo jsou bezmocní ve smrti, všechny zemské vůdce podobné kozlům. Přiměl všechny krále národů vstát z trůnů. Všichni promlouvají a říkají ti: ‚I ty jsi byl učiněn slabým jako my? S námi jsi byl učiněn srovnatelným? Dolů do šeolu byla snesena tvá pýcha, halas tvých strunných nástrojů. Jako lehátko jsou pod tebou rozprostřeny larvy; a tvým přikrytím jsou červi.‘“ (Izajáš 14:9–11)  To je skutečně působivý básnický obraz. Jako by společný hrob lidstva probudil všechny krále, kteří zemřeli dříve než babylónská dynastie, aby mohli pozdravit nově příchozího. Vysmívají se babylónské vládnoucí moci, která je nyní bezmocná, leží na lůžku z larev místo na drahé pohovce a je přikrytá červy místo drahým plátnem.

„Jako pošlapaná mrtvola“

23, 24. Jak projevují babylónští králové naprostou zpupnost?

²³ Izajáš pokračuje v příslovečném rčení: „Jak jen jsi spadl z nebe, ty zářící, synu úsvitu! Jak jsi byl podťat k zemi, ty, který jsi ochromoval národy!“ (Izajáš 14:12) Sobecká pýcha podněcuje babylónské krále, aby se vyvýšili nad všechny kolem nich. Zpupně uplatňují moc a autoritu, a tak se podobají hvězdě, která časně ráno jasně září na obloze. Příčinou pýchy je zejména to, že Nebukadnecar dobyl Jeruzalém, což se Asýrii nepodařilo. Příslovečný výrok popisuje, co pyšná babylónská říše říká: „Vystoupím do nebes. Svůj trůn pozvednu nad Boží hvězdy a posadím se na horu setkání v nejodlehlejších severních končinách. Vystoupím nad oblačné výšiny; připodobním se Nejvyššímu.“ (Izajáš 14:13, 14) Může snad být ještě něco nehoráznějšího?

²⁴ Králové z Davidovy královské linie jsou v Bibli přirovnáni ke hvězdám. (4. Mojžíšova 24:17) Už od Davida vládly tyto „hvězdy“ z hory Sion. Když Šalomoun postavil v Jeruzalémě chrám, začalo být jméno Sion používáno k označení celého města. Pod smlouvou Zákona všichni izraelští muži museli třikrát v roce cestovat na Sion. Tak se stal ‚horou setkání‘. Svým rozhodnutím podmanit si judské krále a potom je z této hory odstranit Nebukadnecar  ukazuje svůj úmysl vyvýšit se nad tyto „hvězdy“. Zásluhu za své vítězství nad nimi nepřipisuje Jehovovi, ale drze se staví na jeho místo.

25, 26. Proč můžeme říci, že babylónská dynastie končí potupně?

²⁵ Pyšnou babylónskou dynastii však čeká velký zvrat. Babylón vůbec nebude vyvýšen nad Boží hvězdy. Naopak, Jehova říká: „Dolů do šeolu však budeš vnesen, do nejodlehlejších končin jámy. Ti, kdo tě uvidí, budou dokonce na tebe upřeně hledět; dokonce tě budou důkladně zkoumat a řeknou: ‚Je tohle ten muž, který znepokojoval zemi, jenž kymácel královstvími, který učinil úrodnou zemi podobnou pustině a jenž rozvracel i její města, který neotevřel cestu k domovu ani svým vězňům?‘“ (Izajáš 14:15–17) Ctižádostivá dynastie půjde dolů do hádu (šeolu), tak jako kterýkoli člověk.

²⁶ Kde potom bude velmoc, která porážela království, ničila úrodnou půdu a dobyla nespočet měst? Kde bude světová velmoc, která odváděla zajatce a nikdy jim nedovolila vrátit se domů? Vždyť babylónská dynastie nebude mít ani řádný pohřeb! Jehova říká: „Všichni jiní králové národů, ano, všichni ulehli ve slávě, každý ve svém vlastním domě. Ale pokud jde o tebe, ty jsi byl odhozen bez svého pohřebního místa jako výhonek vzbuzující odpor, oděný zabitými muži pobodanými mečem, kteří sestupují ke kamenům jámy, jako pošlapaná mrtvola. V hrobě se s nimi nesjednotíš, protože jsi zničil svou vlastní zemi, pobil svůj vlastní lid. Potomstvo zločinců nebude jmenováno na neurčitý čas.“ (Izajáš 14:18–20) Ve starověkém světě bylo považováno za hanbu, když král neměl důstojný pohřeb. Jak je to tedy s babylónskou královskou dynastií? Je pravda, že jednotliví králové jsou pravděpodobně důstojně pohřbeni, ale dynastie říšských králů, která  začala Nebukadnecarem, je zničena „jako výhonek vzbuzující odpor“. Jako by tato dynastie byla hozena do neoznačeného hrobu — jako pouhý pěšák zabitý v bitvě. To je opravdu strašlivé pokoření.

27. V jakém ohledu trpí budoucí generace Babylóňanů za chyby svých předků?

²⁷ Příslovečné rčení končí posledními nařízeními, která jsou určena vítězným Médům a Peršanům: „Přichystejte popravčí špalek pro jeho vlastní syny kvůli provinění jejich praotců, aby nepovstali a skutečně nevzali do vlastnictví zemi a nenaplnili povrch úrodné země městy.“ (Izajáš 14:21) Pád Babylónu bude trvalý. Babylónská dynastie bude vykořeněna. Rozhodně nebude obnovena. Budoucí generace Babylóňanů budou trpět kvůli „provinění jejich praotců“.

28. Co vedlo babylónské krále k hříchu a co se z toho můžeme naučit?

²⁸ Rozsudek vynesený nad babylónskou dynastií nám slouží jako cenné ponaučení. Babylónské krále vedla k hříchu jejich bezmezná ctižádost. (Daniel 5:23) Jejich srdce bylo naplněno touhou po moci. Chtěli ovládat druhé. (Izajáš 47:5, 6) A prahli po takové slávě od lidí, jaká správně náleží jen Bohu. (Zjevení 4:11) To je varování pro všechny, kdo mají určitou autoritu, dokonce i v křesťanském sboru. Ctižádost a sobecká pýcha jsou vlastnosti, které Jehova nebude tolerovat, a to ani u jednotlivců, ani u národů.

29. Co se odráželo v pýše a ctižádosti babylónských panovníků?

²⁹ V pýše babylónských panovníků se odrážel postoj ‚boha tohoto systému věcí‘, Satana Ďábla. (2. Korinťanům 4:4) I on prahne po moci a touží vyvýšit se  nad Jehovu Boha. Stejně jako to bylo v případě babylónského krále a lidí, které si podrobil, i Satanova bezbožná ctižádost vede k neštěstí a utrpení celého lidstva.

30. O jakém jiném Babylónu se zmiňuje Bible a jaký postoj tento Babylón projevuje?

³⁰ V knize Zjevení však čteme ještě o jiném Babylónu — o ‚Velkém Babylónu‘. (Zjevení 18:2) Tato organizace, světová říše falešného náboženství, také projevuje pyšný, tyranský a nelítostný postoj. Proto i ona musí zakusit „Jehovův den“ a v Božím ustanoveném čase musí být zničena. (Izajáš 13:6) Od roku 1919 zaznívá po celé zemi toto poselství: „Velký Babylón padl!“ (Zjevení 14:8) Když nedokázal udržet Boží lid v zajetí, padl. Brzy bude zcela zničen. Pokud jde o starověký Babylón, Jehova přikázal: „Splaťte mu podle jeho činnosti. Učiňte mu podle všeho, co učinil. Vždyť jednal opovážlivě proti Jehovovi, proti Svatému Izraele.“ (Jeremjáš 50:29; Jakub 2:13) Podobný rozsudek čeká i Velký Babylón.

31. Co se brzy stane s Velkým Babylónem?

³¹ Poslední Jehovovo prohlášení v tomto proroctví zapsaném v knize Izajáš se týká nejen starověkého Babylónu, ale také Velkého Babylónu: „Povstanu proti nim... A odříznu od Babylóna jméno a ostatek a potomstvo a další pokolení... A udělám z něho vlastnictví dikobrazů a rákosnaté vodní tůně a vymetu jej koštětem vyhlazení.“ (Izajáš 14:22, 23) Opuštěné rozvaliny starověkého Babylónu ukazují, co Jehova brzy udělá s Velkým Babylónem. Pro ty, kdo milují pravé uctívání, je to velkou útěchou. A velmi nás to povzbuzuje, abychom nikdy nepřipustili, že by se v nás vyvinuly satanské vlastnosti jako pýcha, zpupnost či krutost.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 178]

Babylón padne a stane se domovem pouštních zvířat

 [Obrázky na straně 186]

Stejně jako starověký Babylón, i Velký Babylón se stane hromadou rozvalin