Patnáctá kapitola

Jehovova rada proti národům

Izajáš 14:24–19:25

1. Jaké soudní prohlášení proti Asýrii zaznamenává Izajáš?

K TOMU, aby ukáznil svůj lid kvůli jeho ničemnosti, může Jehova použít různé národy. Přesto jim nepromíjí, že jsou zbytečně kruté, pyšné a že nenávidí pravé uctívání. Jehova proto dlouho dopředu inspiruje Izajáše, aby zapsal „prohlášení proti Babylónu“. (Izajáš 13:1) Babylón však bude hrozbou až v budoucnosti. V Izajášově době je Boží smluvní lid utlačován Asýrií. Ta ničí severní království Izraele a pustoší velkou část Judy. Ale triumf Asýrie není úplný. Izajáš píše: „Jehova vojsk přísahal a řekl: ‚Jistě se stane právě to, s čím jsem počítal..., abych zlomil Asyřana ve své zemi a abych ho zašlápl na svých vlastních horách; a aby z nich skutečně odešlo jeho jho a aby z jejich ramene odešel i jeho náklad.‘“ (Izajáš 14:24, 25) Nedlouho potom, co Izajáš pronáší toto proroctví, je hrozba, kterou představuje Asýrie, od Judy odvrácena.

2, 3. (a) Proti komu Jehova ve starověku vztahuje ruku? (b) Co znamená to, že Jehova vztahuje ruku proti „všem národům“?

² Ale co další národy, které jsou nepřáteli Božího smluvního národa? I ony musí být souzeny. Izajáš prohlašuje: „To je rada, která se radí proti celé zemi, a to je ruka, která je vztažena proti všem národům. Vždyť radil sám Jehova vojsk, a kdo to může zrušit? A ta vztažená ruka je jeho, a kdo ji může obrátit zpět?“ (Izajáš 14:26, 27) Jehovova „rada“ není jen pouhý návod k jednání. Je to Jehovovo pevné rozhodnutí, Jehovův výnos. (Jeremjáš 49:20, 30)  Boží „ruka“ je moc, kterou Jehova používá. V posledních verších 14. kapitoly Izajáše a v kapitolách 15 až 19 je obsažena Jehovova rada proti Filisteji, Moabu, Damašku, Etiopii a Egyptu.

³ Izajáš však říká, že Jehovova ruka je vztažena proti „všem národům“. Proto se tato Izajášova proroctví splnila nejprve ve starověku, ale v zásadě se vztahují i na ‚čas konce‘, kdy Jehova vztáhne svou ruku proti všem královstvím na zemi. (Daniel 2:44; 12:9; Římanům 15:4; Zjevení 19:11, 19–21) Všemohoucí Bůh Jehova dlouho předem spolehlivě zjevuje svou radu. Jeho vztaženou ruku nemůže nikdo obrátit zpět. (Žalm 33:11; Izajáš 46:10)

„Jedovatý plaz“ proti Filisteji

4. Uveďte některé podrobnosti Jehovova prohlášení proti Filisteji.

⁴ Nejprve je věnována pozornost Filištínům: „V roce, kdy zemřel král Achaz, přišlo toto prohlášení: ‚Neraduj se, Filisteo, nikdo z tebe, jen proto, že byla zlomena hůl toho, kdo tě bil. Vždyť z kořene hada vyjde jedovatý plaz a jeho plodem bude létající ohnivý had.‘“ (Izajáš 14:28, 29)

5, 6. (a) V jakém smyslu byl Uzzijáš pro Filištíny jako had? (b) Jako co se pro Filisteu prokazuje Ezekjáš?

⁵ Král Uzzijáš byl dostatečně silný, aby dokázal zastavit hrozbu, kterou představovala Filistea. (2. Paralipomenon 26:6–8) Pro tohoto nepřátelského souseda byl jako had a jeho „hůl“ na Filištíny stále dopadala. Když Uzzijáš zemřel — když ‚jeho hůl byla zlomena‘ —, vládl věrný Jotam. „Lid však ještě jednal zhoubně.“ Potom se stal králem Achaz. Situace se změnila, a Filištíni začali podnikat úspěšné vojenské nájezdy na Judu. (2. Paralipomenon 27:2; 28:17, 18) Nyní se však okolnosti znovu mění. V roce 746 př. n. l. král Achaz umírá a na trůn nastupuje mladý Ezekjáš. Pokud si Filištíni myslí, že se jim i nadále  bude dařit, pak jsou zcela na omylu. Ezekjáš se prokazuje jako nepřítel přinášející smrt. Ezekjáš, který je potomkem Uzzijáše („plodem“ z jeho „kořene“), je jako „létající ohnivý had“ — rychle a nečekaně vyrazí do útoku a způsobí palčivou bolest, jako kdyby do svých obětí vstříkl jed.

⁶ To je opravdu vhodný popis nového krále. „To [Ezekjáš] srazil Filištíny až po Gazu a také její území.“ (2. Královská 18:8) Podle letopisů asyrského krále Senacheriba si Ezekjáš Filištíny podmanil. ‚Ponížení‘, neboli oslabené judské království, se radují z bezpečí a hmotného blahobytu, ale Filistea zažívá hlad. (Čti Izajáše 14:30, 31.)

7. Jaké prohlášení o víře musí Ezekjáš učinit před vyslanci, kteří jsou v Jeruzalémě?

⁷ V Judě jsou patrně vyslanci, kteří možná usilují o spojenectví proti Asýrii. Co by se jim mělo říci? „Co někdo řekne v odpověď poslům národa?“ Měl by Ezekjáš snad hledat bezpečí ve spojenectví s jinými národy? Rozhodně ne. Naopak by měl poslům sdělit: „Sám Jehova položil základ Sionu a k němu se budou utíkat ztrápení z jeho lidu.“ (Izajáš 14:32) Král musí plně důvěřovat v Jehovu. Základ Sionu je pevný. Město přečká nebezpečí ze strany Asýrie, bude jako bezpečný přístav. (Žalm 46:1–7)

8. (a) V jakém smyslu se dnes některé národy podobají Filisteji? (b) Co dnes, podobně jako ve starověku, Jehova udělal na podporu svého lidu?

⁸ I dnes se některé národy, podobně jako Filistea,  stavějí Božím ctitelům silně na odpor. Křesťanští svědkové Jehovovi jsou zavíráni do vězení a koncentračních táborů. Jsou zakazovanou organizací. Mnoho jich bylo zabito. Protivníci dál „podnikají ostré útoky na duši spravedlivého“. (Žalm 94:21) Ti, kdo patří k této skupině křesťanů, mohou svým nepřátelům připadat ‚ponížení‘ a „chudí“. S Jehovovou pomocí však v duchovním ohledu zažívají blahobyt, zatímco jejich nepřátelé trpí hlady. (Izajáš 65:13, 14; Amos 8:11) Až Jehova proti novodobým Filištínům vztáhne ruku, budou tito ‚ponížení‘ v bezpečí. Kde? Ve spojení s ‚Boží domácností‘, jejímž spolehlivým základním úhelným kamenem je Ježíš. (Efezanům 2:19, 20) A budou pod ochranou ‚nebeského Jeruzaléma‘, Jehovova nebeského Království, jehož Králem je Ježíš Kristus. (Hebrejcům 12:22; Zjevení 14:1)

Moab je umlčen

9. Proti komu je namířeno další prohlášení a jak se tento národ prokázal jako nepřítel Božího lidu?

⁹ Na východ od Mrtvého moře je další soused Izraele, Moab. Na rozdíl od Filištínů jsou Moabci příbuznými Izraelitů, protože jsou potomky Abrahamova synovce Lota. (1. Mojžíšova 19:37) Ale Moab se bez ohledu na tento vztah chová k Izraeli nepřátelsky. Například v Mojžíšově  době si moabský král najal proroka Baláma a doufal, že Balám Izraelity prokleje. Když to nevyšlo, Moab využil nemravnost a uctívání Baala, aby Izrael chytil do pasti. (4. Mojžíšova 22:4–6; 25:1–5) Není tedy divu, že Jehova nyní inspiruje Izajáše, aby zapsal „prohlášení proti Moabu“. (Izajáš 15:1a)

10, 11. Jak to dopadne s Moabem?

¹⁰ Izajášovo proroctví je zaměřeno proti řadě měst a míst v Moabu. Patří k nim Ar, Kir (neboli Kir-chareset) a Dibon. (Izajáš 15:1b, 2a) Moabci budou truchlit po kir-charesetských rozinkových koláčích, které jsou možná hlavním produktem města. (Izajáš 16:6, 7) Zničeny budou i Sibma a Jazer, které byly proslulé pěstováním révy. (Izajáš 16:8–10) Eglat-šelišija, jejíž jméno může znamenat „jalovice tříletá“, bude jako silná mladá kráva, která žalostně a ztrápeně naříká. (Izajáš 15:5) Tráva země uschne, protože „vody Dimonu“ se naplní krví kvůli pobití Moabců. „Vody Nimrim“ se stanou „naprostými spouštěmi“, a to buď v obrazném nebo v doslovném smyslu — pravděpodobně proto, že nepřátelská vojska přehradí jejich tok. (Izajáš 15:6–9)

¹¹ Moabci se opášou pytlovinou, která je smutečním oblečením. Na znamení studu a nářku si úplně oholí hlavu. Jejich vous bude „ostříhán“, což je symbolem mimořádného zármutku a pokoření. (Izajáš 15:2b–4) Samotný Izajáš má jistotu, že se tyto rozsudky splní, a proto pociťuje silné vzrušení. Jeho útroby se kvůli poselství bědy proti Moabu chvějí jako vibrující struny harfy. (Izajáš 16:11, 12)

12. Jak se splnila Izajášova slova proti Moabu?

¹² Kdy se toto proroctví splní? Už brzy. „To je to slovo, které Jehova mluvil o Moabu dříve. A nyní Jehova  promluvil a řekl: ‚Do tří let, podle roků námezdného dělníka, bude také sláva Moabu potupena s velkým rozruchem všeho druhu, a těch, kdo zbudou, bude zanedbatelně málo, nebudou mocní.‘“ (Izajáš 16:13, 14) Tomu odpovídají archeologické doklady, které potvrzují, že v osmém století př. n. l. Moab opravdu silně trpěl a mnoho míst v Moabu bylo vylidněno. Moabského Salamanua uvedl Tiglat-pileser III. mezi panovníky, kteří mu platili tribut. Od moabského krále Kammusunadbiho dostal tribut Senacherib. A asyrští králové Esar-chaddon a Aššurbanipal se zmiňují o tom, že jejich poddanými byli moabští králové Musuri a Kamašaltu. Moabci jako národ přestali existovat před staletími. Byly sice objeveny rozvaliny měst považovaných za města moabská, ale hmatatelných dokladů svědčících o tomto národu, který byl kdysi mocným nepřítelem Izraele, bylo dosud nalezeno jen málo.

Novodobý „Moab“ zaniká

13. Kterou dnešní organizaci je možné přirovnat k Moabu?

¹³ Dnes existuje celosvětová organizace, která se starověkému Moabu podobá. Je to křesťanstvo, hlavní část ‚Velkého Babylónu‘. (Zjevení 17:5) Moab i Izrael byli potomky Abrahamova otce Teracha. Podobně i křesťanstvo — stejně jako sbor pomazaných křesťanů v dnešní době — tvrdí, že má kořeny v křesťanském sboru z prvního století. (Galaťanům 6:16) Ale křesťanstvo je — stejně jako Moab — zkažené, podporuje duchovní nemravnost a uctívání jiných bohů místo jediného pravého Boha, Jehovy. (Jakub 4:4; 1. Jana 5:21) Jako třída se vůdcové křesťanstva staví na odpor těm, kdo kážou dobrou zprávu o Království. (Matouš 24:9, 14)

14. Jakou naději mají jednotliví členové novodobého „Moabu“, a to navzdory Jehovově radě proti této organizaci?

 ¹⁴ Moab byl nakonec umlčen. Totéž se stane křesťanstvu. Jehova použije novodobý protějšek Asýrie a způsobí, že křesťanstvo bude zpustošeno. (Zjevení 17:16, 17) Ale lidé v tomto novodobém „Moabu“ mají naději. Uprostřed svého prorokování proti Moabu Izajáš říká: „V milující laskavosti bude trůn jistě pevně založen; a někdo na něm v opravdovosti usedne v Davidově stanu, bude soudit a hledat právo a bude pohotový ve spravedlnosti.“ (Izajáš 16:5) V roce 1914 Jehova pevně založil trůn Ježíše, Panovníka v rodové linii krále Davida. Ježíšovo kralování je projevem Jehovovy milující laskavosti a bude trvat navždy, čímž se naplní Boží smlouva s králem Davidem. (Žalm 72:2; 85:10, 11; 89:3, 4; Lukáš 1:32) Mnoho těch, kdo jsou mírní, opouští novodobý „Moab“ a podřizuje se Ježíšovi, aby mohli získat život. (Zjevení 18:4) Pro tyto lidi je opravdovou útěchou, že Ježíš „objasní národům, co je právo“. (Matouš 12:18; Jeremjáš 33:15)

Damašek se stává chátrající rozvalinou

15, 16. (a) Jaké nepřátelské kroky podnikají Damašek a Izrael proti Judě a jak to s Damaškem dopadne? (b) Kdo je zahrnut do prohlášení proti Damašku? (c) Co se na příkladu Izraele mohou naučit křesťané v dnešní době?

¹⁵ Izajáš dále zaznamenává „prohlášení proti Damašku“. (Čti Izajáše 17:1–6.) Damašek leží na sever od Izraele a je „hlavou Sýrie“. (Izajáš 7:8) Za vlády judského krále Achaza napadne Judu damašský král Recin, který se spojil s izraelským králem Pekachem. Na Achazovu žádost však do války proti Damašku vytáhne asyrský král Tiglat-pileser III., dobude ho a mnoho jeho obyvatel odvede do vyhnanství. Damašek pak přestává být pro Judu hrozbou.  (2. Královská 16:5–9; 2. Paralipomenon 28:5, 16)

¹⁶ Jehovovo prohlášení proti Damašku obsahuje také slova soudu nad nevěrným severním královstvím, pravděpodobně kvůli tomu, že Izrael uzavřel s Damaškem spojenectví. (Izajáš 17:3–6) Izrael se stane polem, na kterém je v čase žně jen velmi málo obilí, nebo olivovníkem, z jehož větví byla většina oliv setřesena. (Izajáš 17:4–6) To je výstražný příklad pro ty, kdo jsou zasvěceni Jehovovi. Jehova očekává výlučnou oddanost a přijímá pouze upřímnou posvátnou službu. A nenávidí ty, kdo se obracejí proti svým bratrům. (2. Mojžíšova 20:5; Izajáš 17:10, 11; Matouš 24:48–50)

Plná důvěra v Jehovu

17, 18. (a) Jak někteří obyvatelé Izraele reagují na Jehovovo prohlášení, ale jaká je odezva většiny? (b) Jak to, co se děje v dnešní době, připomíná události v Ezekjášově době?

¹⁷ Izajáš nyní říká: „V ten den pozemský člověk vzhlédne k svému Původci a jeho vlastní oči se upřeně zahledí na Izraelova Svatého. A nebude se dívat na oltáře, dílo svých rukou; a nebude upřeně hledět na to, co udělaly jeho prsty, ani na posvátné kůly ani na stojany s kadidlem.“  (Izajáš 17:7, 8) Ano, někteří lidé v Izraeli dbají na Jehovovo varovné prohlášení. Například když Ezekjáš posílá obyvatelům Izraele pozvání, aby společně s Judou slavili Pasach, někteří Izraelité na to reagují, vydávají se na cestu na jih a připojují se ke svým bratrům v čistém uctívání. (2. Paralipomenon 30:1–12) Nicméně většina obyvatel Izraele se vysmívá poslům, kteří přinášejí pozvání. Odpadnutí této země není možné vyléčit. Jehovova rada proti ní se tedy plní. Asýrie ničí izraelská města, země se stává pustinou a pastviny jsou neúrodné. (Čti Izajáše 17:9–11.)

¹⁸ A co dnes? Izrael byl odpadlým národem. Způsob, kterým se Ezekjáš snažil pomoci jednotlivcům z tohoto národa, aby se vrátili k pravému uctívání, nám tudíž připomíná to, jak se v dnešní době snaží praví křesťané pomoci jednotlivcům patřícím k odpadlé organizaci křesťanstva. Od roku 1919 poslové z ‚Božího Izraele‘ procházejí křesťanstvem a zvou lidi k účasti na čistém uctívání. (Galaťanům 6:16) Většina lidí to však odmítá. Mnozí z nich se poslům vysmívají. Ale někteří reagují příznivě. Nyní jich jsou miliony a mají radost z toho, že mohou ‚upřeně hledět na Izraelova Svatého‘ a být jím vyučováni. (Izajáš 54:13) Odmítají věnovat se uctívání u nečistých oltářů, tedy být oddáni bohům vytvořeným lidmi a důvěřovat jim, a horlivě se obracejí k Jehovovi. (Žalm 146:3, 4) Podobně jako Izajášův současník Micheáš, každý z nich říká: „Pokud jde o mne, já budu stále vyhlížet Jehovu. Budu projevovat postoj očekávání vůči Bohu své záchrany. Můj Bůh mě uslyší.“ (Micheáš 7:7)

19. Koho Jehova přísně napomene a co to pro ně bude znamenat?

¹⁹ Velmi se tak liší od lidí, kteří vkládají svou důvěru ve smrtelného člověka. Lidstvo je v těchto posledních dnech  sužováno nespoutanými vlnami násilí a převratů. „Moře“ nepokojného, vzpurného lidstva vyvrhuje nespokojenost a revoluci. (Izajáš 57:20; Zjevení 8:8, 9; 13:1) Jehova tento hlučný dav „přísně napomene“. Jeho nebeské Království zničí každou organizaci a každého jednotlivce, kteří působí problémy, a ti všichni pak ‚uprchnou a budou hnáni jako plevy z hor před větrem a jako víření bodláku před vichrem‘. (Izajáš 17:12, 13; Zjevení 16:14, 16)

20. V co důvěřují praví křesťané, i když je národy „drancují“?

²⁰ K čemu to povede? Izajáš říká: „Za večera, jen pohleďte, je tu náhlé zděšení. Do rána — už není. To je podíl těch, kdo nás plení, a los, jenž patří těm, kdo nás drancují.“  (Izajáš 17:14) Je mnoho těch, kdo drancují Jehovovy ctitele a jednají s nimi hrubě a neuctivě. Praví křesťané nepatří a ani nechtějí patřit k tradičním náboženstvím světa, a proto je předpojatí kritikové a fanatičtí odpůrci považují za snadnou kořist. Boží ctitelé jsou však přesvědčeni, že ‚ráno‘, kdy jejich utrpení skončí, se rychle blíží. (2. Tesaloničanům 1:6–9; 1. Petra 5:6–11)

Etiopie přináší Jehovovi dar

21, 22. Který další národ dostává prohlášení soudu a jak se Izajášova inspirovaná slova plní?

²¹ Vojenských akcí proti Judě se nejméně dvakrát účastní Etiopie, která leží na jih od Egypta. (2. Paralipomenon 12:2, 3; 14:1, 9–15; 16:8) Izajáš nyní předpovídá, jaký rozsudek čeká tento národ: „Ta země bzučícího hmyzu s křídly, která je v kraji etiopských řek!“ (Čti Izajáše 18:1–6.) * Jehova vyhlašuje, že Etiopie bude ‚odstřihnuta, odstraněna a uťata‘.

²² Ze světských dějin se dozvídáme, že ve druhé polovině osmého století př. n. l. Etiopie dobyla Egypt a přibližně 60 let nad ním vládla. Egypt pak napadli asyrští panovníci Esar-chaddon a Aššurbanipal. Když Aššurbanipal zničil Théby, podmanila si Egypt Asýrie a tak ukončila etiopskou nadvládu v údolí Nilu. (Viz také Izajáše 20:3–6.) Jak se to splňuje v dnešní době?

23. Jakou úlohu hraje novodobá „Etiopie“ a proč ji čeká konec?

²³ V Danielově proroctví o ‚času konce‘ se píše, že Etiopie a Libye půjdou v „krocích“ útočného ‚krále severu‘,  to znamená, že budou poslouchat jeho pokyny. (Daniel 11:40–43) O Etiopii je také řečeno, že je ve vojenské síle ‚Goga ze země Magog‘. (Ezekiel 38:2–5, 8) Gogovy síly, k nimž patří i král severu, jsou zničeny, když zaútočí na Jehovův svatý národ. Jehovova ruka bude proto vztažena i proti novodobé ‚Etiopii‘, protože odporovala Jehovově svrchovanosti. (Ezekiel 38:21–23; Daniel 11:45)

24. V jakých ohledech dostává Jehova ‚dary‘ od národů?

²⁴ Proroctví ale také říká: „V tom čase přinese dar Jehovovi vojsk lid vytáhlý a vydrhnutý, ano lid, který všude vzbuzuje bázeň, ... k místu jména Jehovy vojsk, hoře Sionu.“ (Izajáš 18:7) Národy sice neuznávají Jehovovu svrchovanost, ale někdy jednají tak, že z toho má Jehovův lid užitek. V některých zemích byly vydány zákony a byla vynesena soudní rozhodnutí, díky nimž věrní Jehovovi ctitelé získali určitá zákonná práva. (Skutky 5:29; Zjevení 12:15, 16) Ale jsou ještě jiné dary. „Králové [budou] nosit dary právě tobě. ... Z Egypta přijde bronzové zboží; i Kuš [Etiopie] rychle vztáhne ruce s dary k Bohu.“ (Žalm 68:29–31) Miliony novodobých ‚Etiopů‘, kteří se bojí Jehovy, dnes přinášejí „dar“ v podobě uctívání. (Malachiáš 1:11) Podílejí se na obrovském úkolu, jímž je celosvětové kázání dobré zprávy o Království. (Matouš 24:14; Zjevení 14:6, 7) To je opravdu znamenitý dar, který mohou Jehovovi dát. (Hebrejcům 13:15)

Srdce Egypta taje

25. Co se ve splnění Izajáše 19:1–11 stane starověkému Egyptu?

²⁵ Na jihu je přímým sousedem Judy Egypt, dávný nepřítel Božího smluvního lidu. Izajáš 19. kapitola obšírně popisuje neklidné poměry v Egyptě za Izajášova života. V Egyptě probíhá občanská válka, v níž bojuje „město proti městu, království proti království“. (Izajáš 19:2,  13, 14) Historikové uvádějí doklady svědčící o tom, že dynastie, které ve stejnou dobu panovaly v různých částech země, mezi sebou soupeřily. Vychvalovaná moudrost Egypta a jeho ‚nehodnotní bohové a zaklínači‘ nezachrání zemi z „ruky tvrdého pána“. (Izajáš 19:3, 4) Egypt je postupně dobyt Asýrií, Babylónem, Persií, Řeckem a Římem. Všechny tyto události jsou splněním proroctví zapsaných u Izajáše 19:1–11.

26. Jak budou ve větším splnění reagovat obyvatelé novodobého „Egypta“na Jehovovy skutky soudu?

²⁶ Egypt však v Bibli často symbolizuje Satanův svět. (Ezekiel 29:3; Joel 3:19; Zjevení 11:8) Má tedy Izajášovo „prohlášení proti Egyptu“ větší splnění? Ano, má. Úvodní slova tohoto proroctví by měla každého přimět, aby jim věnoval pozornost: „Pohleďte, Jehova jede na rychlém oblaku a přichází do Egypta. A nehodnotní egyptští bohové se kvůli němu jistě budou třást a srdce Egypta, to uprostřed něho roztaje.“ (Izajáš 19:1) Jehova brzy vytáhne proti Satanově organizaci. V té době se ukáže, že všichni bohové tohoto systému věcí jsou nehodnotní. (Žalm 96:5; 97:7) „Srdce Egypta, to ... roztaje“ strachem. Ježíš tuto dobu předpověděl slovy: „Na zemi [bude] mučivá úzkost národů, které nebudou vědět kudy kam, pro řev moře a jeho rozbouření, zatímco lidé budou omdlévat strachem a očekáváním věcí přicházejících na obydlenou zemi.“ (Lukáš 21:25, 26)

27. Jaká vnitřní nejednotnost „Egypta“ byla předpověděna a jak se to splňuje v dnešní době?

²⁷ O době, která povede k vykonání jeho rozsudku, Jehova prorocky říká: „Pobodnu Egypťany proti Egypťanům, a jistě budou válčit každý proti svému bratrovi a každý proti svému druhovi, město proti městu, království proti království.“ (Izajáš 19:2) Od roku 1914, kdy bylo zřízeno  Boží Království, je význačným rysem ‚znamení Ježíšovy přítomnosti‘ to, že národ povstává proti národu a království proti království. Vraždění mezi kmeny, krvavé genocidy a takzvané etnické čistky si v těchto posledních dnech vyžádaly už miliony životů. Tyto ‚tísnivé bolestivé křeče‘ se budou s blížícím se koncem ještě stupňovat. (Matouš 24:3, 7, 8)

28. Co bude v den soudu falešné náboženství schopno udělat pro záchranu tohoto systému věcí?

²⁸ „Duch Egypta uprostřed něho znejistí a já zmatu jeho vlastní radu. A jistě se uchýlí k nehodnotným bohům a k zaklínačům a ke spiritistickým médiím a k těm, kdo z povolání předpovídají události.“ (Izajáš 19:3) Když se Mojžíš objevil před faraónem, byli egyptští kněží zahanbeni, protože se Jehovovi nedokázali vyrovnat v moci. (2. Mojžíšova 8:18, 19; Skutky 13:8; 2. Timoteovi 3:8) Podobně ani falešné náboženství nebude schopno zachránit v den soudu tento zkažený systém. (Srovnej Izajáše 47:1, 11–13.) Egypt se nakonec dostal pod „tvrdého pána“, Asýrii. (Izajáš 19:4) Tím je předobrazeno, jaká pochmurná budoucnost čeká tento systém věcí.

29. Jak dokážou pomoci politici, až přijde Jehovův den?

²⁹ A co političtí vůdci? Mohou oni pomoci? „Coanská knížata jsou skutečně pošetilá. Pokud jde o moudré z faraónových rádců, jejich rada je něco nerozumného.“ (Čti Izajáše 19:5–11.) Je opravdu nerozumné doufat, že lidští rádci budou v den soudu nějak užiteční. I když mají k dispozici veškeré znalosti světa, chybí jim zbožná moudrost. (1. Korinťanům 3:19) Zavrhují Jehovu a obracejí se k takzvané vědě, filozofii, penězům, radovánkám a dalším náhražkám bohů. Kvůli tomu nevědí nic o Božích záměrech. Jsou podvedení a znepokojení. Jejich díla jsou marnost. (Čti Izajáše 19:12–15.) „Moudří byli  zahanbeni. Zděsili se a budou chyceni. Pohleď, zavrhli samotné Jehovovo slovo, a jakou mají moudrost?“ (Jeremjáš 8:9)

Znamení a svědectví Jehovovi

30. V jakém smyslu se ‚judská zemská půda stane Egyptu příčinou, proč se zamotá‘?

³⁰ Vůdci Egypta jsou sice slabí — jsou ‚podobní ženám‘ —, ale přesto se najdou jednotlivci, kteří hledají Boží moudrost. Jehovovi pomazaní a jejich druhové ‚široko daleko oznamují Boží znamenitosti‘. (Izajáš 19:16; 1. Petra 2:9) Dělají, co je v jejich silách, aby lidi varovali  před přicházejícím zánikem Satanovy organizace. O této situaci Izajáš říká: „Judská zemská půda se Egyptu stane příčinou, proč se zamotá. Každý, komu se o ní někdo zmíní, se děsí kvůli radě Jehovy vojsk, kterou proti němu někdo radí.“ (Izajáš 19:17) Jehovovi věrní poslové postupují vpřed a oznamují lidem pravdu, k níž patří i oznámení o ranách předpověděných Jehovou. (Zjevení 8:7–12; 16:2–12) To je pro náboženské vůdce v tomto světě znepokojivé.

31. Jak dochází k tomu, že se v egyptských městech mluví „jazykem Kanaánu“ (a) ve starověku? (b) v dnešní době?

³¹ Jaké překvapivé výsledky má toto oznamovací dílo? „V ten den se v egyptské zemi prokáže být pět měst, která mluví jazykem Kanaánu a přísahají Jehovovi vojsk. Jedno město se bude jmenovat Město strhávání.“ (Izajáš 19:18) Ve starověku se toto proroctví splnilo nepochybně v době, kdy v egyptských městech zaznívala hebrejština z úst Židů, kteří tam utekli. (Jeremjáš 24:1, 8–10; 41:1–3; 42:9–43:7; 44:1) Dnes jsou na území novodobého „Egypta“ lidé, kteří se učí mluvit ‚čistým jazykem‘ biblické pravdy. (Sefanjáš 3:9) Jedno z pěti obrazných měst se jmenuje „Město strhávání“, což naznačuje, že část ‚čistého jazyka‘ souvisí s odhalováním a ‚strháváním‘ Satanovy organizace.

32. (a) Jaký „oltář“ je uprostřed egyptské země? (b) V jakém smyslu jsou pomazaní jako „sloup“ u hranice Egypta?

³² Díky ohlašovacímu dílu, které vykonává Jehovův lid, se v tomto systému věcí Jehovovo vznešené jméno jistě stane známým. „V ten den se uprostřed egyptské země prokáže být oltář pro Jehovu a sloup pro Jehovu u jeho hranice.“ (Izajáš 19:19) Tato slova poukazují na postavení pomazaných křesťanů, kteří jsou ve smluvním vztahu s Bohem. (Žalm 50:5) Jako „oltář“ předkládají své  oběti a jako „sloup a opora pravdy“ vydávají svědectví o Jehovovi. (1. Timoteovi 3:15; Římanům 12:1; Hebrejcům 13:15, 16) Jsou ‚uprostřed země‘, protože — společně se svými druhy z ‚jiných ovcí‘ — se vyskytují ve více než 230 zemích a na mořských ostrovech. Nejsou však „částí světa“. (Jan 10:16; 17:15, 16) Obrazně řečeno, stojí jakoby na hranici mezi tímto světem a Božím Královstvím a jsou připraveni tuto hranici překročit a obdržet svou nebeskou odměnu.

33. V jakých ohledech jsou pomazaní „znamením“ a „svědectvím“ v „Egyptě“?

³³ Izajáš pokračuje: „Prokáže se to být znamením a svědectvím Jehovovi vojsk v egyptské zemi; budou totiž volat k Jehovovi kvůli utlačovatelům, a on jim pošle zachránce, dokonce vznešeného, který je vskutku osvobodí.“ (Izajáš 19:20) Pomazaní jakožto ‚znamení‘ a ‚svědectví‘ poskytují vedení v kazatelském díle a vyvyšují Jehovovo jméno v tomto systému věcí. (Izajáš 8:18; Hebrejcům 2:13) Po celém světě je možné slyšet nářek lidí, kteří jsou utlačováni, ale lidské vlády jim nejsou schopny pomoci. Jehova však vyšle Vznešeného Zachránce, Krále Ježíše Krista, aby všechny mírné osvobodil. Až tyto poslední dny vyvrcholí v armagedonské válce, přinese tento Zachránce úlevu a trvalé požehnání bohabojným lidem. (Žalm 72:2, 4, 7, 12–14)

34. (a) Jak se Jehova stane známým „Egypťanům“ a jakou oběť a dar mu dají? (b) Kdy Jehova zasadí smrtelnou ránu „Egyptu“ a k jakému uzdravení pak dojde?

³⁴ Zatím je Boží vůlí, aby lidé všeho druhu získali přesné poznání a byli zachráněni. (1. Timoteovi 2:4) Izajáš proto píše: „Jehova se jistě stane Egypťanům známým; a Egypťané v ten den Jehovu poznají a dají oběť a dar a učiní slavnostní slib Jehovovi a splní jej. A Jehova jistě uštědří Egyptu  ránu. Bude uštědření rány a uzdravení; a oni se vrátí k Jehovovi, a on se od nich nechá snažně prosit a uzdraví je.“ (Izajáš 19:21, 22) Lidé ze všech národů Satanova světa, jednotliví „Egypťané“, poznávají Jehovu a přinášejí mu oběti, jimiž je „ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu“. (Hebrejcům 13:15) Činí Jehovovi slavnostní slib tím, že mu zasvěcují svůj život, a svůj slib plní tím, že zůstávají věrně oddaní Jehovovi. Po ‚ráně‘, kterou v Armagedonu Jehova uštědří tomuto systému věcí, Jehova své Království použije k uzdravení lidstva. Během Ježíšovy Tisícileté vlády bude lidstvo přivedeno k duchovní, duševní, mravní a tělesné dokonalosti — bude skutečně uzdraveno! (Zjevení 22:1, 2)

„Požehnaný buď můj lid“

35, 36. Jaké spojení mezi Egyptem, Asýrií a Izraelem začalo ve starověku existovat, čímž se splnil Izajáš 19:23–25?

³⁵ Prorok potom předpovídá neobvyklý vývoj: „V ten den vznikne silnice z Egypta do Asýrie, a Asýrie vskutku přijde do Egypta a Egypt do Asýrie; a jistě budou prokazovat službu, Egypt s Asýrií. V ten den se Izrael stane třetím s Egyptem a Asýrií, totiž požehnáním uprostřed země, protože Jehova vojsk mu požehná a řekne: ‚Požehnaný buď můj lid, Egypt, a dílo mých rukou, Asýrie, a mé dědictví, Izrael.‘“ (Izajáš 19:23–25) Ano, mezi Egyptem a Asýrií budou jednoho dne přátelské vztahy. Jak je to možné?

³⁶ Když Jehova v minulosti vysvobozoval svůj lid z područí národů, dělal jim obrazně řečeno silnice ke svobodě. (Izajáš 11:16; 35:8–10; 49:11–13; Jeremjáš 31:21) K částečnému splnění tohoto proroctví došlo po dobytí Babylónu, kdy vyhnanci z Asýrie, Egypta a také z Babylónu byli přivedeni zpět do Zaslíbené země. (Izajáš 11:11) Ale jak je to v dnešní době?

37. V jakém smyslu v dnešní době miliony lidí žijí tak, jako by mezi „Asýrií“ a „Egyptem“ vedla silnice?

 ³⁷ „Požehnáním uprostřed země“ je dnes ostatek pomazaných duchovních Izraelitů. Podporují pravé uctívání a ohlašují poselství o Království ve všech národech. Některé z nich jsou jako Asýrie, protože jsou silně militaristické. Jiné národy jsou liberálnější, možná jako Egypt, který byl v určitém období ‚králem jihu‘ z Danielova proroctví. (Daniel 11:5, 8) Miliony jednotlivců z militaristických národů i z národů liberálnějších se vydaly na cestu pravého uctívání. A tak lidé ze všech národů jsou sjednoceni v tom, že ‚prokazují službu‘. Není mezi nimi žádné národnostní rozdělení. Jeden druhého milují, a je opravdu možné říci, že ‚Asýrie přichází do Egypta a Egypt do Asýrie‘. Jako by z jedné země do druhé vedla silnice. (1. Petra 2:17)

38. (a) Jak se Izrael „stane třetím s Egyptem a Asýrií“? (b) Proč Jehova říká: „Požehnaný buď můj lid“?

³⁸ Jak se ale Izrael stává „třetím s Egyptem a Asýrií“? Na počátku „času konce“ většina těch, kdo sloužili Jehovovi na zemi, patřila k příslušníkům ‚Božího Izraele‘. (Daniel 12:9; Galaťanům 6:16) Ve třicátých letech 20. století se začal objevovat velký zástup ‚jiných ovcí‘ s pozemskou nadějí. (Jan 10:16a; Zjevení 7:9) Tito lidé vycházejí z národů, které jsou předstíněny Egyptem a Asýrií, proudí k Jehovovu domu uctívání a zvou další lidi, aby se k nim připojili. (Izajáš 2:2–4) Vykonávají stejné kazatelské dílo jako jejich pomazaní bratři, vytrvávají v podobných zkouškách, projevují stejnou věrnost a ryzost a sytí se u stejného duchovního stolu. Pomazaní a „jiné ovce“ jsou skutečně „jedním stádem jednoho pastýře“. (Jan 10:16b) Může někdo pochybovat o tom, že Jehovu, který vidí jejich horlivost a vytrvalost, jejich činnost těší? Není divu, že jim dobrořečí těmito slovy: „Požehnaný buď můj lid!“

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 191]

Filištínští válečníci útočí na své nepřátele (egyptská rytina ze 12. století př. n. l.)

[Obrázek na straně 192]

Kamenný reliéf moabského válečníka či boha (11. až 8. století př. n. l.)

[Obrázek na straně 196]

Syrský válečník jedoucí na velbloudu (9. století př. n. l.)

[Obrázek na straně 198]

„Moře“ vzpurného lidstva vyvrhuje nespokojenost a revoluci

[Obrázek na straně 203]

Egyptští kněží se nemohli Jehovovi vyrovnat v moci