Dvanáctá kapitola

Nebojte se Asyřana

Izajáš 10:5–34

1, 2. (a) Proč se z lidského hlediska mohlo zdát, že má Jonáš dobrý důvod bránit se pověření, aby kázal Asyřanům? (b) Jak obyvatelé Ninive reagovali na Jonášovo poselství?

V POLOVINĚ 9. století př. n. l. se hebrejský prorok Jonáš, syn Amittaiův, odvážil do Ninive, hlavního města Asyrské říše. Měl tam předat závažné poselství. Jehova mu řekl: „Vstaň, jdi do velkého města Ninive a prohlašuj proti němu, že jejich špatnost vystoupila přede mne.“ (Jonáš 1:2, 3)

² Když své pověření dostal poprvé, utekl Jonáš opačným směrem, do Taršiše. Z lidského hlediska měl důvod bránit se tomuto pověření. Asyřané totiž byli krutí. Povšimněme si, jak jistý asyrský panovník zacházel se svými nepřáteli: „Důstojníkům ... jsem uťal údy. ... Mnohé ze zajatců jsem spálil ohněm a mnohé jsem si vzal jako živé zajatce. Některým jsem odřezal ruce a prsty, jiným jsem odřezal nosy.“ Nicméně když Jonáš nakonec obyvatelům Ninive předal Jehovovo poselství, činili tito lidé pokání ze svých hříchů, a tak Jehova tehdy město ušetřil. (Jonáš 3:3–10; Matouš 12:41)

Jehova pozvedá „prut“

3. Jak se reakce Izraelitů na varování, která jim předávali Jehovovi proroci, lišila od reakce obyvatelů Ninive?

³ Reagují snad Izraelité, jimž Jonáš také kázal, na Boží poselství příznivě? (2. Královská 14:25) Ne. Obracejí se  zády k čistému uctívání. Jdou dokonce až tak daleko, že se začínají „klanět celému nebeskému vojsku a sloužit Baalovi“. A jako by toho bylo málo, „dále nutili své syny a své dcery procházet ohněm a provozovali věštění a hledali znamení a stále se prodávali, aby činili to, co bylo špatné v Jehovových očích, aby ho uráželi“. (2. Královská 17:16, 17) Na rozdíl od obyvatel Ninive Izrael nereaguje, když k němu Jehova vysílá proroky, aby národ varovali. Jehova se tedy rozhodne učinit přísnější opatření.

4, 5. (a) Co znamená „Asyřan“ a jak ho Jehova použije jako „prut“? (b) Kdy dochází k pádu Samaří?

⁴ Po tom, co Jonáš pobýval v Ninive, se útočnost Asyřanů na nějaký čas zmírnila. * Ale počátkem 8. století př. n. l. se Asýrie opět prosazuje jako vojenská mocnost, a Jehova ji používá překvapivým způsobem. Prorok Izajáš sděluje severnímu království Izraele varování od Jehovy: „Aha, Asyřan, prut pro můj hněv a hůl, která je v jejich ruce pro mé otevřené odsouzení! Pošlu ho proti odpadlému národu, a proti lidu mého rozlícení mu vydám příkaz, aby vzal mnoho kořisti a aby mnoho vydrancoval a aby z něho udělal místo k pošlapání podobné hlíně v ulicích.“ (Izajáš 10:5, 6)

⁵ Pro Izraelity to musí být velmi pokořující. Jako „prut“ k tomu, aby je potrestal, použije Bůh pohanský národ — ‚Asyřana‘. V roce 742 př. n. l. asyrský král Salmanasar V. oblehne Samaří, hlavní město odpadlého národa Izraele. Ze svého strategicky výhodného postavení na pahorku vysokém asi 90 metrů pak sice město odolává nepříteli téměř tři roky, ale žádná lidská strategie nemůže zastavit vykonání Božího záměru. V roce 740 př. n. l.  Samaří padá, a je přitom pošlapáno Asyřany. (2. Královská 18:10)

6. V jakém smyslu jde Asyřan za hranice toho, co má pro něj připraveno Jehova?

⁶ Jehova Asyřany použil k tomu, aby svému lidu dal ponaučení, ale samotní Asyřané Jehovu neuznávají. Proto dále říká: „Ačkoli [Asyřan] možná není takový, zachce se mu; ačkoli jeho srdce možná není takové, bude úkladně plánovat, protože v srdci má, aby vyhlazoval a odřízl nemálo národů.“ (Izajáš 10:7) Jehova má v úmyslu použít Asyřana jako nástroj ve své ruce. Asyřan však chce být patrně něčím jiným. Jeho srdce ho vede k tomu, aby zosnoval něco velkolepějšího — porobení tehdy známého světa.

7. (a) Vysvětlete, co znamená výrok „Nejsou má knížata současně králi?“. (b) Na co by dnes měli pamatovat ti, kdo opouštějí Jehovu?

⁷ V mnoha neizraelských městech, která Asyřan dobyl, vládli dříve králové. Tito bývalí králové se nyní musí podrobit asyrskému králi jako vazalská knížata. Asyrský král se tedy může pyšně chlubit: „Nejsou má knížata současně králi?“ (Izajáš 10:8) Falešní bohové význačných měst národů nemohli své ctitele zachránit před zničením. Ani bohové, které uctívají obyvatelé Samaří a ke kterým patří Baal, Molek a zlatá telata, toto město neochrání. Samaří opustilo Jehovu, a proto nemá právo očekávat, že Jehova zasáhne v jeho prospěch. Kéž si na to, co postihlo Samaří, dnes vzpomene každý, kdo opouští Jehovu. Pokud jde o Samaří a další města, která Asyřan dobyl, může se právem chlubit: „Není Kalno právě jako Karkemiš? Není Chamat právě jako Arpad? Není Samaří právě jako Damašek?“ (Izajáš 10:9) Pro Asyřana jsou všechna tato města stejná — představují kořist, kterou může odnést.

8, 9. Proč je možné říci, že Asyřan zachází příliš daleko, když pomýšlí na dobytí Jeruzaléma?

 ⁸ Asyřan však ve svém vychloubání zachází příliš daleko. Říká: „Kdykoli má ruka dosáhla království nehodnotného boha, jehož rytých soch je více než těch v Jeruzalémě a v Samaří, nebude to tak, že právě jak učiním Samaří a jeho nehodnotným bohům, právě tak učiním Jeruzalému a jeho modlám?“ (Izajáš 10:10, 11) Království, která Asyřan dosud porazil, měla mnohem více model než má Jeruzalém, a dokonce než Samaří. Asyřan uvažuje: ‚Co mi zabrání, abych Jeruzalému neudělal totéž co Samaří?‘

⁹ To je ale chvástal! Jehova mu ovšem nedovolí dobýt Jeruzalém. Je pravda, že Juda nemá tak úplně bezvadnou pověst, pokud jde o podporu čistého uctívání.  (2. Královská 16:7–9; 2. Paralipomenon 28:24) Jehova Judu varoval, že kvůli své nevěrnosti zažije během vpádu Asyřanů mnoho utrpení. Jeruzalém však tento útok přečká. (Izajáš 1:7, 8) V době, kdy Asyřan vpadne do Judy, je v Jeruzalémě králem Ezekjáš. Ten není jako jeho otec Achaz. Vždyť už v prvním měsíci své vlády znovu otvírá chrámové dveře a obnovuje čisté uctívání! (2. Paralipomenon 29:3–5)

10. Co Jehova slibuje v souvislosti s Asyřanem?

¹⁰ Útok, který Asýrie chystá proti Jeruzalému, tedy nemá Jehovovo schválení. Jehova slibuje, že s touto nestoudnou světovou velmocí zúčtuje: „Až Jehova ukončí všechno své dílo na hoře Sion a v Jeruzalémě, stane se, že provedu účtování za ovoce nestoudnosti srdce asyrského krále a za nadutost jeho povýšených očí.“ (Izajáš 10:12)

Tažení proti Judě a Jeruzalému

11. Proč si Asyřan myslí, že Jeruzalém bude snadnou kořistí?

¹¹ Osm let po tom, co v roce 740 př. n. l. padlo severní království, táhne nový asyrský monarcha Senacherib proti Jeruzalému. Izajáš poeticky popisuje Senacheribův povýšenecký plán: „Odstraním hranice národů a jistě vyplením jejich nastřádané věci a strhnu obyvatele právě jako mocný. A má ruka dosáhne na jmění národů, právě jako by to bylo hnízdo; a právě jako když se sbírají vejce, jež zbyla, já sám seberu dokonce celou zemi a jistě nikdo nezatřepetá křídly ani neotevře ústa ani nepípne.“ (Izajáš 10:13, 14) Senacherib usuzuje, že když padla ostatní města a když už ani Samaří neexistuje, stane se i Jeruzalém snadnou kořistí. Město se sice možná pustí do nesmělého boje, ale jeho obyvatelé skoro ani nepípnou,  jak rychle budou podmaněni, a jejich jmění jim bude sesbíráno jako vejce z opuštěného hnízda.

12. Co Jehova ukazuje, pokud jde o to, jak správně pohlížet na Asyřanovo vychloubání?

¹² Senacherib však na něco zapomíná. Odpadlé Samaří si zasloužilo trest, který dostalo. Jeruzalém se však za krále Ezekjáše znovu stal baštou pravého uctívání. S každým, kdo by chtěl na Jeruzalém sáhnout, Jehova zúčtuje. Izajáš se rozhořčeně ptá: „Bude se sekera vynášet nad toho, kdo jí seká, nebo bude se pila vyvyšovat nad toho, kdo jí pohybuje tam a zpět, jako by hůl pohybovala tam a zpět těmi, kdo ji zvedají, jako by prut zvedal toho, kdo není dřevo?“ (Izajáš 10:15) Asyrská říše je pouhým nástrojem v Jehovově ruce, stejně jako dřevorubec nebo pastýř možná používají sekeru, pilu, hůl či prut. Hůl se však nyní velmi troufale vyvyšuje nad toho, kdo ji používá.

13. Ukažte, kdo jsou (a) ‚tuční‘, kdo je (b) ‚plevel a trnité keře‘ a kdo je (c) ‚sláva jeho lesa‘ a jak to s nimi dopadne.

¹³ Co se stane s Asyřanem? „Pravý Pán, Jehova vojsk, [bude] posílat na jeho tučné stravující chorobu a pod jeho slávou bude stále hořet požár jako požár ohně. A Světlo Izraele se stane ohněm a jeho Svatý plamenem; a vzplane a v jednom dni pohltí jeho plevel a jeho trnité keře. A On skoncuje se slávou jeho lesa a jeho sadu, ano od duše až po tělo, a bude to, jako když se vytrácí ten, který churaví. A zbytek stromů jeho lesa — těch bude takový počet, že je bude schopen sepsat pouhý chlapec.“ (Izajáš 10:16–19) Ano, Jehova tento asyrský „prut“ pokoří. ‚Tuční‘ asyrského vojska, jeho udatní vojáci, budou postiženi „stravující chorobou“. Už nebudou vypadat tak silní. Světlo Izraele, Jehova Bůh, zapálí oddíly asyrského vojska jako množství plevele a trnitých keřů.  A ‚sláva jeho lesa‘, jeho důstojníci, budou usmrceni. Až Jehova s Asyřanem skoncuje, zůstane v jeho vojsku tak málo důstojníků, že je pouhý chlapec bude moci spočítat na prstech. (Viz také Izajáše 10:33, 34.)

14. Popište, jak v roce 732 př. n. l. postupuje Asyřan kupředu na judské půdě.

¹⁴ Ale pro Židy, kteří v roce 732 př. n. l. žijí v Jeruzalémě, musí být těžké uvěřit, že Asyřan bude poražen. Obrovské asyrské vojsko postupuje neúprosně kupředu. Vyslechněme si, kolik měst v Judě už padlo: ‚Přišel na Aijat, Migron, Mikmaš, Gebu, Ramu, Saulovu Gibeu, Gallim, Laišu, Anatot, Madmenu, Gebim, Nob.‘ (Izajáš 10:28–32a) * Nakonec se nájezdníci dostávají až do Lakiše, který leží pouhých 50 kilometrů od Jeruzaléma. I toto město je zanedlouho ohroženo velkým asyrským vojskem. „Hrozivě mává rukou proti hoře sionské dcery, jeruzalémskému pahorku.“ (Izajáš 10:32b) Co může Asyřana zastavit?

15, 16. (a) Proč král Ezekjáš potřebuje silnou víru? (b) Na čem Ezekjáš zakládá svou víru v to, že mu Jehova přijde na pomoc?

¹⁵ Ezekjáš je ve městě, ve svém paláci, a jeho znepokojení vzrůstá. Roztrhne své oděvy a přikrývá se pytlovinou. (Izajáš 37:1) Své muže posílá k proroku Izajášovi, aby se Jehovy dotázal na budoucnost Judy. Muži se brzy vracejí s touto odpovědí od Jehovy: „Neboj se ... Jistě budu toto město bránit.“ (Izajáš 37:6, 35) Nicméně Asyřané představují hrozbu a jsou naprosto sebejistí.

¹⁶ Tuto těžkou situaci překoná král Ezekjáš díky své víře. Víra je „zřejmý projev skutečností, ačkoli je nelze  spatřit“. (Hebrejcům 11:1) Věřit znamená dívat se za to, co je zjevné. Víra je však založena na poznání. Ezekjáš si patrně vzpomíná, že před časem Jehova pronesl tato utěšující slova: „Můj lide, který bydlíš na Sionu, neboj se Asyřana... Vždyť ještě chviličku — a dospěje ke konci otevřené odsouzení a můj hněv tím, že zaniknou. A Jehova vojsk proti němu jistě máchne bičem jako při porážce Midiana u skály Oreb; a jeho hůl bude nad mořem a jistě ji pozvedne, jako to udělal s Egyptem.“ (Izajáš 10:24–26) * Ano, Boží lid byl už dříve v obtížných situacích. U Rudého moře se zdálo, že Ezekjášovi předkové nemají žádnou naději a že budou přemoženi egyptským vojskem. Staletí před tím, než žil Ezekjáš, stál proti děsivé přesile Gideon, když Midian a Amalek napadli Izrael. Jehova však v těchto dvou situacích svůj lid osvobodil. (2. Mojžíšova 14:7–9, 13, 28; Soudci 6:33; 7:21, 22)

17. Jak je asyrské jho „zlomeno“ a proč?

¹⁷ Udělá Jehova opět to, co udělal v oněch dřívějších situacích? Ano. Slibuje totiž: „V ten den se stane, že jeho náklad odejde z tvého ramene a jeho jho z tvé šíje a to jho bude jistě zlomeno kvůli oleji.“ (Izajáš 10:27) Asyrské jho bude z ramen a šíje Božího smluvního lidu zvednuto. Ano, bude „zlomeno“ — a to se také skutečně stane. Za jedinou noc Jehovův anděl pobije 185 000 Asyřanů. Hrozba je zažehnána a Asyřané navždy opouštějí judskou půdu. (2. Královská 19:35, 36) Proč? „Kvůli oleji.“ Tím je možná myšlen olej, který byl použit k pomazání Ezekjáše za krále v Davidově rodové linii.  Jehova tak plní svůj slib: „Jistě budu toto město bránit, abych je zachránil kvůli sobě a kvůli svému sluhovi Davidovi.“ (2. Královská 19:34)

18. (a) Má Izajášovo proroctví více než jedno splnění? Vysvětlete to. (b) Která organizace dnes připomíná starověké Samaří?

¹⁸ Zpráva z knihy Izajáš rozebíraná v této kapitole se týká událostí, které se před více než 2 700 lety odehrály v Judě. Tyto události však mají značný význam v dnešní době. (Římanům 15:4) Znamená to snad, že hlavní postavy tohoto vzrušujícího příběhu — obyvatelé Samaří a Jeruzaléma a také Asyřané — mají nějaký novodobý protějšek? Ano, mají. Stejně jako modlářské Samaří, i křesťanstvo tvrdí, že uctívá Jehovu, ale je veskrze odpadlé. V díle An Essay on the Development of Christian Doctrine (Esej o vývoji křesťanského učení) římský katolík John Henry kardinál Newman připouští, že předměty, které křesťanstvo po staletí používalo, například kadidlo, svíčky, svěcenou vodu, kněžský ornát a obrazy, „jsou všechny pohanského původu“. Jehovovi se zpohanštělé uctívání, kterému se věnuje křesťanstvo, nelíbí stejně, jako se mu nelíbilo modlářství Samaří.

19. Před čím je křesťanstvo varováno a kým?

¹⁹ Svědkové Jehovovi po léta varují křesťanstvo před Jehovovou nelibostí. Například v roce 1955 proběhla v mnoha částech světa přednáška na námět „Křesťanstvo, nebo křesťanství — co je ‚světlem světa‘?“. V této přednášce bylo jasně vysvětleno, jak se křesťanstvo odchýlilo od pravých křesťanských nauk a zvyklostí. V tištěné podobě potom byla tato působivá přednáška rozeslána duchovním v mnoha zemích. Křesťanstvo však jako organizace nedbá na varování. Opouští Jehovu,  a tomu nezbývá nic jiného, než potrestat křesťanstvo svým ‚prutem‘.

20. (a) Co dnes bude sloužit jako novodobý Asyřan a jak bude použit jako prut? (b) V jaké míře bude křesťanstvo potrestáno?

²⁰ Koho Jehova použije k potrestání vzpurného křesťanstva? Odpověď nalézáme v 17. kapitole knihy Zjevení. Tam je nám představena nevěstka, „Velký Babylón“, která znázorňuje všechna falešná náboženství na světě, k nimž patří i křesťanstvo. Nevěstka jede na šarlatovém divokém zvířeti, které má sedm hlav a deset rohů. (Zjevení 17:3, 5, 7–12) Divoké zvíře představuje Organizaci spojených národů. * Tak jako starověká Asýrie zničila Samaří, i šarlatové divoké zvíře ‚bude nenávidět nevěstku a zpustoší ji a obnaží a sežere její masité části a úplně ji spálí ohněm‘. (Zjevení 17:16) Tímto způsobem novodobý Asyřan (národy spojené s OSN) zasadí křesťanstvu silný úder a sprovodí ho ze světa.

21, 22. Kdo podnítí divoké zvíře, aby zaútočilo na Boží lid?

²¹ Budou společně s Velkým Babylónem vyhlazeni Jehovovi věrní svědkové? Ne. K nim Bůh nepociťuje nelibost. Čisté uctívání bude existovat dál. Ale divoké zvíře, které zničí Velký Babylón, bude nenasytně pošilhávat i po Jehovově lidu. Tímto svým počínáním však bude uskutečňovat nikoli Boží myšlenku, ale myšlenku někoho jiného. Koho? Satana Ďábla.

²² Satanův povýšenecký plán Jehova odhaluje: „V ten den se jistě stane, že ti [Satane] v srdci vyvstanou věci, a jistě vymyslíš škodící úkladný plán; a řekneš: ‚...Přijdu  na ty, kdo nejsou nijak rušeni, kdo bydlí v bezpečí, kdo všichni bydlí bez [ochranné] zdi...‘ Bude to, aby se získala velká kořist a velmi se drancovalo.“ (Ezekiel 38:10–12) Satan si pomyslí: ‚Ano, proč nepodnítit národy, aby zaútočily na Jehovovy svědky? Jsou bezbranní, nejsou nijak chráněni, nemají žádný politický vliv. Nebudou klást žádný odpor. Bude velmi snadné sesbírat je jako vejce z nechráněného hnízda!‘

23. Proč novodobý Asyřan nebude moci Božímu lidu udělat totéž, co udělá křesťanstvu?

²³ Ale pozor, národy! Vězte, že pokud se dotknete Jehovova lidu, Bůh s vámi zúčtuje! Jehova svůj lid miluje a bude za něj bojovat, a to stejně rozhodně, jako bojoval za Jeruzalém v Ezekjášově době. Až se novodobý Asyřan pokusí vyhladit Jehovovy služebníky, bude ve skutečnosti bojovat proti Jehovovi Bohu a proti Beránkovi, Ježíši Kristu. A tuto bitvu Asyřan nemůže vyhrát. Bible říká: „Beránek nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů.“ (Zjevení 17:14; srovnej Matouše 25:40.) Stejně jako ve starověku Asyřan, i šarlatové divoké zvíře ‚odejde do zničení‘. Nikdo se ho už nikdy nebude muset bát. (Zjevení 17:11)

24. (a) Co jsou praví křesťané odhodláni dělat, aby se připravili na budoucnost? (b) Proč můžeme říci, že se Izajáš dívá dále do budoucnosti? (Viz rámeček na straně 155.)

²⁴ Praví křesťané mohou do budoucnosti hledět beze strachu, pokud si udrží pevný vztah k Jehovovi a pokud činění jeho vůle bude na prvním místě v jejich životě. (Matouš 6:33) Pak se nemusí ‚bát ničeho špatného‘. (Žalm 23:4) Očima víry uvidí, jak se Boží mocná paže pozvedá, ne aby je potrestala, ale aby je ochránila před Božími nepřáteli. A jejich uši uslyší tato uklidňující slova: ‚Neboj se, můj lide.‘ (Izajáš 10:24)

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

 [Rámeček a obrázky na straně 155 a 156]

IZAJÁŠ SE DÍVÁ DÁLE DO BUDOUCNOSTI

Izajáš 10:20–23

Desátá kapitola knihy Izajáš se zaměřuje zejména na to, jak Jehova použije k vykonání rozsudku nad Izraelem vpád Asyřanů, a na Jehovův slib ochránit Jeruzalém. Verše 20–23 jsou v polovině tohoto proroctví, a proto je možné se domnívat, že se obecně splňují ve stejném období. (Srovnej Izajáše 1:7–9.) Nicméně formulace těchto veršů naznačuje, že se konkrétněji vztahují na pozdější období, kdy se i Jeruzalém bude muset zodpovídat za hříchy svých obyvatel.

Král Achaz se snaží zajistit si bezpečí tím, že žádá o pomoc Asýrii. Prorok Izajáš předpovídá, že po takové nerozumné cestě se přežijící z Izraelova domu v budoucnosti už nikdy nevydají. U Izajáše 10:20 čteme, že se budou „opírat o Jehovu, Izraelova Svatého, v opravdovosti“. Dvacátý první verš však ukazuje, že to udělá pouze malý ostatek: „Pouhý ostatek se vrátí.“ To nám připomíná Izajášova syna Šear-jašuba, jenž je znamením v Izraeli a jehož jméno znamená „pouhý ostatek se vrátí“. (Izajáš 7:3) Dvacátý druhý verš desáté kapitoly varuje před přicházejícím ‚hubením‘, o němž bylo rozhodnuto. Toto hubení bude spravedlivé, protože se jedná o oprávněné potrestání vzpurného lidu. V důsledku toho se z velmi lidnatého národa, který je „jako zrnka mořského písku“, vrátí pouze ostatek. Dvacátý třetí verš varuje, že toto přicházející hubení bude mít vliv na celou zemi. Jeruzalém tentokrát nebude ušetřen.

Tyto verše dobře popisují, co se stalo v roce 607 př. n. l., kdy Jehova použil Babylónskou říši jako svůj „prut“. Celá země, tedy i Jeruzalém, padly do rukou útočníka. Židé byli  na 70 let odvedeni jako zajatci do Babylónu. Potom se však někteří — i když jich byl „pouhý ostatek“ — vrátili, aby v Jeruzalémě obnovili pravé uctívání.

Proroctví u Izajáše 10:20–23 mělo další splnění v prvním století, jak to vyplývá z Římanům 9:27, 28. (Srovnej Izajáše 1:9; Římanům 9:29.) Pavel vysvětluje, že v duchovním smyslu se „ostatek“ Židů ‚vrátil‘ k Jehovovi v prvním století n. l., protože malá skupina věrných Židů se stala následovníky Ježíše Krista a začala uctívat Jehovu „duchem a pravdou“. (Jan 4:24) K těmto Židům se později připojili věřící pohané a společně vytvořili duchovní národ, ‚Boží Izrael‘. (Galaťanům 6:16) Při této příležitosti se splnila slova Izajáše 10:20: „Již nikdy“ se národ zasvěcený Jehovovi neodvrátil od Jehovy, aby pomoc hledal u lidí.

[Obrázek na straně 147]

Senacherib se domnívá, že shromáždit národy je stejně snadné, jako sesbírat vejce z hnízda