Druhá kapitola

Otec a jeho vzpurní synové

Izajáš 1:2–9

1, 2. Vysvětlete, jak došlo k tomu, že Jehova měl vzpurné syny?

O SVÉ děti pečoval stejně dobře jako každý milující rodič. Mnoho let se staral o to, aby měly co jíst, aby si měly co obléknout a aby měly kde bydlet. Když to bylo zapotřebí, ukázňoval je. Nikdy je však netrestal nepřiměřeně; vždy to dělal „ve vhodné míře“. (Jeremjáš 30:11) Jistě si tedy dokážeme představit, jakou bolest tento milující otec cítí, když musí prohlásit: „Syny jsem vychoval a odchoval, ale oni se proti mně vzbouřili.“ (Izajáš 1:2b)

² Vzpurnými syny, o kterých se zde mluví, jsou příslušníci judského národa, a zarmouceným otcem je Jehova Bůh. To je opravdu smutná situace. Jehova Judejce sytil a povznesl je do vyvýšeného postavení mezi národy. Později jim prostřednictvím proroka Ezekiela připomíná: „Přikročil jsem k tomu, abych tě oblékl vyšívaným oděvem a abych tě obul tulení kůží a abych tě zahalil do jemného plátna a abych tě přikryl drahou látkou.“ (Ezekiel 16:10) Většina Židů si však toho, co pro ně Jehova dělá, neváží a bouří se.

3. Proč Jehova volá nebesa a zemi, aby dosvědčily vzpouru Judy?

³ To, co Jehova říká o svých vzpurných synech, tedy právem začíná prohlášením: „Slyšte, nebesa; a dopřej sluchu, země, neboť sám Jehova promluvil.“ (Izajáš 1:2a) O staletí dříve nebesa a země obrazně řečeno slyšely, jak Izraelité  obdrželi jasnou výstrahu před následky, které by měla jejich neposlušnost. Mojžíš řekl: „Já dnes proti vám beru za svědky nebesa a zemi, že rozhodně spěšně vyhynete ze země, do níž překračujete Jordán, abyste ji vzali do vlastnictví.“ (5. Mojžíšova 4:26) Nyní, v Izajášově době, Jehova vyzývá neviditelná nebesa a viditelnou zemi, aby dosvědčily vzpouru Judy.

4. Jakým způsobem se Jehova rozhodne přistoupit k Judě?

⁴ Situace je tak vážná, že je nutné přistupovat k ní s naprostou otevřeností. Ale je pozoruhodné — a potěšující —, že i za těchto závažných okolností Jehova přichází k Judě jako milující rodič, a ne jako pouhý vlastník, který ji koupil. Ve skutečnosti svůj lid naléhavě prosí, aby všechno zvážil jakoby ze stanoviska otce, který je sklíčen jednáním svých vzpurných synů. Někteří obyvatelé Judy, kteří mají děti, by snad mohli o takových potížích dokonce sami vyprávět, a toto přirovnání na ně tedy zapůsobí. Jehova se však každopádně chystá předložit proti Judě své argumenty.

Pouhá zvířata to znají lépe

5. Jak projevují býk a osel — na rozdíl od Izraele — určitý smysl pro věrnost?

⁵ Jehova prostřednictvím Izajáše říká: „Býk dobře zná svého kupce, a osel jesle svého majitele; Izrael nezná, můj vlastní lid se nechová s porozuměním.“ (Izajáš 1:3) * Býk a osel jsou tažná zvířata, která lidé žijící na Středním východě  dobře znají. Judejci by jistě nepopřeli, že i tato obyčejná zvířata projevují určitý smysl pro věrnost, silné vědomí toho, že patří nějakému pánovi. Zamysleme se v této souvislosti nad tím, co mohl v jednom městě na Středním východě pozorovat na sklonku dne jistý biblista: „Ještě dříve než se stádo dostalo za hradby, začalo se rozdělovat. Každé dobytče dokonale znalo svého vlastníka a cestu do jeho domu, a ani na okamžik se nenechalo vyvést z míry v bludišti úzkých a křivolakých uliček. Osel šel přímo ke dveřím a k ‚jeslím svého pána‘.“

6. Proč se judský lid nechová s porozuměním?

⁶ Takové výjevy jsou v Izajášově době jistě běžné, a proto je jasné, co chce Jehova svým poselstvím říci: jakou omluvu pro to, že opustili Jehovu, mohou obyvatelé Judy předložit, jestliže i pouhé zvíře poznává svého pána a své jesle? Ano, ‚nechovají se s porozuměním‘. Jako by si vůbec neuvědomovali skutečnost, že jejich blahobyt a samotná jejich existence je závislá na Jehovovi. To, že Jehova o Judejcích stále mluví jako o ‚svém vlastním lidu‘, je dokladem jeho milosrdenství.

7. Jak například můžeme ukázat, že si vážíme Jehovových opatření?

⁷ Jistě bychom nikdy nechtěli jednat bez porozumění — tak, že bychom neprojevovali ocenění pro všechno, co Jehova dělá v náš prospěch. Měli bychom naopak napodobovat žalmistu Davida, který řekl: „Budu ti chvalořečit, Jehovo, celým svým srdcem; budu oznamovat všechna tvá podivuhodná díla.“ (Žalm 9:1) V tomto ohledu nás povzbudí, když budeme dál přijímat poznání o Jehovovi. Bible totiž říká, že „poznání Nejsvětějšího, to je porozumění“. (Přísloví 9:10) Jestliže budeme každý den přemýšlet o tom, jak nám Jehova žehná, pomůže nám to být vděční a vážit si našeho nebeského Otce. (Kolosanům 3:15) Jehova říká: „Ten, kdo jako svou oběť obětuje díkůvzdání,  je ten, kdo mě oslavuje; a pokud jde o toho, kdo se drží stanovené cesty, tomu dám vidět záchranu od Boha.“ (Žalm 50:23)

Neslýchaná urážka ‚Svatého Izraele‘

8. Proč může být judský lid označen jako ‚hříšný národ‘?

⁸ Ve svém poselství pokračuje Izajáš velmi působivými slovy určenými judskému národu: „Běda hříšnému národu, lidu obtíženému proviněním, zločinnému semeni, zkázonosným synům! Opustili Jehovu, zacházeli s neúctou se Svatým Izraele, obrátili se nazpět.“ (Izajáš 1:4) Ničemné skutky se mohou nahromadit do té míry, že se stanou tíživým břemenem. V Abrahamově době řekl Jehova o hříších Sodomy a Gomory, že jsou ‚velmi těžké‘. (1. Mojžíšova 18:20) Něco podobného je nyní patrné u příslušníků judského národa. Izajáš totiž říká, že jsou ‚obtíženi proviněním‘. Kromě toho o nich mluví jako o ‚zločinném semeni, zkázonosných synech‘. Ano, Judejci jsou jako děti, které se dopouštějí různých provinění. „Obrátili se nazpět“ neboli, jak uvádí Ekumenický překlad, „odcizili se“ svému Otci.

9. Jaký je význam slovního obratu ‚Svatý Izraele‘?

⁹ Svým vzpurným jednáním projevuje judský lid velkou neúctu ke ‚Svatému Izraele‘. Jaký je význam tohoto slovního obratu, který se v knize Izajáš vyskytuje 25krát? Být svatý znamená být čistý. Jehova je svatý v nejvyšší možné míře. (Zjevení 4:8) Tuto skutečnost si Izraelité připomínají vždy, když na zářící zlaté destičce umístěné na turbanu velekněze vidí vyrytá slova: „Svatost patří Jehovovi“. (2. Mojžíšova 39:30) Když tedy Izajáš mluví o Jehovovi jako o ‚Svatém Izraele‘, ještě tím podtrhuje závažnost hříchu, kterého se obyvatelé Judy dopouštějí. Vždyť tito vzbouřenci přímo porušují příkaz, který dostali jejich praotcové:  „Posvětíte se a prokážete se jako svatí, protože já jsem svatý.“ (3. Mojžíšova 11:44)

10. Jak se dnes můžeme vyhnout tomu, že bychom projevovali neúctu ke ‚Svatému Izraele‘?

¹⁰ Křesťané se tedy dnes musí ze všech sil snažit, aby nejednali podle příkladu Judy tím, že by zneuctívali ‚Svatého Izraele‘. Musí napodobovat Jehovovu svatost. (1. Petra 1:15, 16) A musí ‚nenávidět, co je špatné‘. (Žalm 97:10) Takové nečisté zvyklosti, jako je sexuální nemravnost, modlářství, krádeže a opilství, mohou zkazit křesťanský sbor. Proto těm, kdo s těmito zvyklostmi nechtějí přestat, je odňata pospolitost se sborem. A ti, kdo nečiní pokání, ale dál setrvávají v nečistém jednání, nezažijí požehnání, které přinese vláda Božího Království. Ano, všechny tyto ničemné skutky jsou neslýchanou urážkou ‚Svatého Izraele‘. (Římanům 1:26, 27; 1. Korinťanům 5:6–11; 6:9, 10)

Nemocní od hlavy až k patě

11, 12. (a) Popište, v jakém špatném stavu byla Juda. (b) Proč by nám Judy nemělo být líto?

¹¹ Izajáš se dále snaží domlouvat obyvatelům Judy tím, že poukazuje na jejich neduživý stav. Říká: „Kde jinde budete ještě více biti, že přidáváte další vzbouření?“ Izajáš se jich vlastně ptá: ‚Cožpak jste netrpěli už dost? Proč byste si dál ubližovali tím, že byste pokračovali ve svém vzbouření?‘ Izajáš potom říká: „Celá hlava je v nemocném stavu a celé srdce je mdlé. Od chodidla nohy až po hlavu na něm není zdravé místo.“ (Izajáš 1:5, 6a) Juda je v odporném, chorobném stavu — od hlavy až k patě je duchovně nemocná. To je opravdu chmurná diagnóza.

¹² Mělo by nám být Judy líto? Jistě ne. O staletí dříve byl celý izraelský národ patřičným způsobem varován před trestem za neposlušnost. Mimo jiné bylo Izraelitům  řečeno: „Jehova tě postihne zhoubným bolákem na obou kolenou a obou nohách, z něhož se nebudeš schopen uzdravit, od chodidla tvé nohy k temeni tvé hlavy.“ (5. Mojžíšova 28:35) Tyto následky svého tvrdošíjného jednání Juda nyní v obrazném smyslu zažívá. A tomu všemu se obyvatelé Judy mohli vyhnout, kdyby Jehovu poslouchali.

13, 14. (a) Jaká zranění byla způsobena Judě? (b) Přimějí Judu její utrpení k tomu, aby přehodnotila své vzpurné jednání?

¹³ V popisu žalostného stavu Judy Izajáš pokračuje těmito slovy: „Zranění a zhmožděniny a čerstvé podlitiny — nebyly vymačkány ani zavázány ani se nezměkčovalo olejem.“ (Izajáš 1:6b) Zde prorok mluví o třech druzích poranění: o zraněních (říznutích, která jsou způsobena například mečem nebo nožem), o zhmožděninách (podlitinách, které vzniknou následkem bití) a čerstvých podlitinách (čerstvých, otevřených bolácích, které se nezhojí). Tak je vyjádřena představa o člověku, který byl krutě potrestán všemi myslitelnými způsoby, přičemž úrazu neunikla žádná část jeho těla. Juda je skutečně ve zuboženém stavu.

¹⁴ Přiměje snad tento bídný stav Judu k tomu, aby se vrátila k Jehovovi? Ne! Juda se podobá vzbouřenci popsanému v Příslovích 29:1: „Muž, který je opětovně kárán, ale zatvrzuje svou šíji, bude zlomen náhle, a to bez uzdravení.“ Národ se patrně neuzdraví. Podle Izajášových slov jeho rány „nebyly vymačkány ani zavázány ani se nezměkčovalo olejem“. * V určitém smyslu Juda připomíná  otevřený, neovázaný bolák, který se rozšiřuje do všech stran.

15. Jakými způsoby se můžeme chránit před duchovním onemocněním?

¹⁵ Chceme-li se z toho, co se stalo Judě, poučit, musíme se střežit před duchovním onemocněním. Podobně jako doslovná nemoc totiž může postihnout každého z nás. Vždyť kdo je odolný vůči tělesným žádostem? V našem srdci může zakořenit chamtivost a touha po přílišných radovánkách. Proto musíme pracovat na tom, abychom si ‚ošklivili, co je ničemné‘ a ‚lnuli k tomu, co je dobré‘. (Římanům 12:9) Také musíme v každodenním životě pěstovat ovoce Božího ducha. (Galaťanům 5:22, 23) Když to budeme dělat, nedostaneme se do stavu, který postihl Judu — do stavu duchovního onemocnění od hlavy až k patě.

Zpustošená země

16. (a) Jak Izajáš popisuje stav judské země? (b) Proč někteří znalci říkají, že tato slova byla pronesena pravděpodobně za vlády Achaza, ale jak je máme chápat?

¹⁶ Izajáš nyní opouští lékařskou analogii a přechází ke stavu judského území. Jako by shlížel dolů na pláň poznamenanou bitvou. Říká: „Vaše země je spoušť, vaše města jsou spálena ohněm; vaše zemská půda — přímo před vámi ji pohlcují cizí lidé, a ta spoušť je jako rozvrat od cizích lidí.“ (Izajáš 1:7) Někteří znalci říkají, že i když jsou tato slova obsažena na začátku knihy Izajáš, byla pravděpodobně pronesena v pozdějším období prorokova života, možná za vlády ničemného krále Achaza. Tvrdí, že Uzzijášova vláda byla příliš úspěšná na to, aby opravňovala k tomuto chmurnému popisu. Samozřejmě není možné s jistotou prohlásit, zda kniha Izajáš  byla sepsána chronologicky. Zdá se však, že Izajášova slova o bezútěšném stavu jsou prorocká. Výše uvedený výrok Izajáš pronesl s největší pravděpodobností způsobem, s nímž se můžeme setkat i na jiných místech v Bibli — budoucí událost popisuje tak, jako by se už stala, čímž zdůrazňuje, že se proroctví jistě splní. (Srovnej Zjevení 11:15.)

17. Proč by prorocký popis zpustošení neměl být pro judský lid překvapením?

¹⁷ Prorocký popis zpustošení Judy by pro tento zatvrzelý a neposlušný lid rozhodně neměl být překvapením. O staletí dříve Jehova tento národ varoval před následky vzpoury. Řekl: „Já, já zpustoším zemi, a vaši nepřátelé, kteří v ní bydlí, budou na to prostě zírat v ohromení. A vás rozptýlím mezi národy, a vytasím na vás meč, a vaše země se stane spouští a vaše města se stanou opuštěnou troskou.“ (3. Mojžíšova 26:32, 33; 1. Královská 9:6–8)

18–20. Kdy se splňují slova z Izajáše 1:7, 8 a v jakém smyslu Jehova tentokrát ‚nechává pár přežijících‘?

¹⁸ Ke splnění slov z Izajáše 1:7, 8 dochází podle všeho během vpádů Asýrie, které vedou ke zničení Izraele a k rozsáhlému ničení a utrpení v Judě. (2. Královská 17:5, 18; 18:11, 13; 2. Paralipomenon 29:8, 9) Judský lid však není zcela vyhlazen. Izajáš říká: „Sionská dcera zůstala jako chýše na vinici, jako budka hlídače v okurkovém poli, jako obležené město.“ (Izajáš 1:8)

¹⁹ ‚Sionská dcera‘, Jeruzalém, bude přes všechno to pustošení ponechána. Ale bude vypadat velmi zranitelně — jako chatrč na vinici nebo jako budka hlídače v okurkovém poli. Izajášova slova si během svého putování po Nilu připomenul jeden znalec, který žil v 19. století. Viděl totiž podobné chýše a napsal o nich, že jsou „trochu víc  než ohrada chránící před severním větrem“. Když v Judě skončila žeň, byly tyto chýše ponechány na místě, aby se rozpadly. Nicméně Jeruzalém, i když před asyrským vojskem dobývajícím jedno místo za druhým možná vypadal velmi uboze, měl existovat dál.

²⁰ Toto prorocké prohlášení Izajáš uzavírá slovy: „Kdyby nám byl Jehova vojsk nenechal těch pár přežijících, stali bychom se podobnými Sodomě, byli bychom se podobali i Gomoře.“ (Izajáš 1:9) * Proti asyrské moci Jehova nakonec Judě pomůže. Na rozdíl od Sodomy a Gomory nebude vyhlazena. Přežije.

21. Proč Jehova ‚nechal pár přežijících‘, když byl Jeruzalém zničen Babylónem?

 ²¹ O více než 100 let později však byla Juda opět v nebezpečí. Národ se nepoučil z lekce, která mu byla uštědřena prostřednictvím Asýrie. „Ustavičně si tropili žerty z poslů pravého Boha a opovrhovali jeho slovy a posmívali se jeho prorokům.“ To vedlo k tomu, že ‚Jehovův vztek vystoupil proti jeho lidu, až nebylo uzdravení‘. (2. Paralipomenon 36:16) Judu dobyl babylónský panovník Nebukadnecar a tentokrát nezůstalo nic „jako chýše na vinici“. I Jeruzalém byl zničen. (2. Paralipomenon 36:17–21) Jehova přesto ‚nechal pár přežijících‘. Juda sice trpěla 70 let ve vyhnanství, ale Jehova zajistil, aby národ a zejména Davidova linie, z níž měl vzejít slíbený Mesiáš, existovaly dál.

22, 23. Proč Jehova ‚nechal pár přežijících‘ v prvním století?

 ²² Svou poslední krizí v postavení Božího smluvního lidu prošel Izrael v prvním století. Když se tehdy Ježíš představil jako slíbený Mesiáš, Izraelité ho zavrhli, a proto Jehova zavrhl je. (Matouš 21:43; 23:37–39; Jan 1:11) Přestal tak mít Jehova na zemi nějaký zvláštní národ? Ne. Apoštol Pavel ukázal, že Izajáš 1:9 má ještě další splnění. Pavel citoval ze Septuaginty, když napsal: „Právě jako Izajáš také dříve řekl: ‚Kdyby nám Jehova vojsk nenechal semeno, stali bychom se podobnými Sodomě a byli bychom učiněni právě jako Gomora.‘“ (Římanům 9:29)

²³ Tentokrát byli přežijícími pomazaní křesťané, kteří projevovali víru v Ježíše Krista. V prvé řadě šlo o věřící Židy. Později se k nim připojili věřící pohané. Společně vytvořili nový Izrael, ‚Boží Izrael‘. (Galaťanům 6:16; Římanům 2:29) Toto „semeno“ přežilo zničení židovského systému věcí v roce 70 n. l. ‚Boží Izrael‘ je s námi i dnes. Nyní se k němu připojují miliony věřících z národů a tito lidé tvoří „velký zástup, který žádný člověk [nemůže] sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjevení 7:9)

24. Čemu by všichni lidé měli věnovat pozornost, jestliže chtějí přežít největší krizi lidstva?

²⁴ Tento svět brzy zažije armagedonskou bitvu. (Zjevení 16:14, 16) Bude to větší krize než vpád Asýrie nebo Babylónu do Judy, a dokonce větší než zpustošení Judeje Římany v roce 70 n. l. Přesto někteří lidé tuto krizi přežijí. (Zjevení 7:14) Je tedy velmi důležité, abychom všichni důkladně uvažovali o tom, co Izajáš řekl Judě. Pro ty, kdo tehdy byli věrní, Izajášova slova znamenala přežití — a přežití mohou znamenat i pro ty, kdo víru projevují dnes.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 20]

Na rozdíl od Sodomy a Gomory Juda nebude trvale neobydlená