Šestá kapitola

S ostatkem jedná Jehova milosrdně

Izajáš 4:2–6

1, 2. Co v souvislosti s Judou a Jeruzalémem předpovídá prorok Izajáš?

NA HUSTĚ osídlenou oblast se přižene ničivá bouře. Prudký vítr, přívalové deště a silné záplavy nechají za sebou naprostou spoušť — rozbořené domy, zničenou úrodu a oběti na životech. Tato bouře však brzy ustane a po zkáze, kterou způsobila, se rozhostí klid. Pro ty, kdo ji přežili, nyní začíná období obnovy země a opětovné výstavby.

² Prorok Izajáš předpovídá, že něco podobného potká Judu a Jeruzalém. Bouřková mračna v podobě Božího rozsudku se zlověstně stahují — a oprávněně! Provinění národa je totiž velké. Panovníci i lid naplnili zemi nespravedlností a krveprolitím. Prostřednictvím Izajáše Jehova odhaluje provinění Judy a varuje, že nad tímto zlovolným národem vykoná rozsudek. (Izajáš 3:25) Po této bouři bude judská země zcela zpustošená. Izajáše tato vyhlídka jistě trápí.

3. Jaká dobrá zpráva je obsažena v inspirovaném poselství u Izajáše 4:2–6?

³ Je tu však dobrá zpráva! Bouře Jehovova spravedlivého rozsudku pomine a ostatek zůstane naživu. Ano, Jehovův soud nad Judou bude zmírněn milosrdenstvím. Na toto šťastné období se zaměřuje inspirované  poselství zapsané u Izajáše 4:2–6. Jako by se mezi mraky ukázalo slunce. Scéna se mění — doznívá soud popisovaný u Izajáše 2:6–4:1 a objevuje se překrásná obnovená země a obnovený lid.

4. Proč bychom měli zkoumat Izajášovo proroctví o obnově ostatku?

⁴ Izajášovo proroctví o obnově ostatku a jeho následném stavu bezpečí se splňuje i v dnešní době — „v konečné části dnů“. (Izajáš 2:2–4) Prozkoumejme tedy toto aktuální poselství. Nejenže má prorocký význam, ale také se z něj dovídáme o Jehovově milosrdenství a o tom, jak každému z nás může být toto milosrdenství projeveno.

‚Jehovův výhonek‘

5, 6. (a) Jak Izajáš popisuje pokojné období, které následuje po přicházející bouři? (b) Jaký je význam výrazu „výhonek“ a co to naznačuje o judské zemi?

⁵ Izajášův způsob vyjadřování je nyní vřelejší, protože za přicházející bouří spatřuje prorok pokojnější období. Izajáš píše: „To, co nechá Jehova vyrašit [„Jehovův výhonek (Jehovova ratolest)“, poznámka pod čarou], bude v ten den pro okrasu a pro slávu, a ovoce země bude něco, nač lze být pyšný, a něco krásného pro ty z Izraele, kdo unikli.“ (Izajáš 4:2)

⁶ Izajáš zde mluví o obnově. Hebrejské podstatné jméno, které se překládá jako „výhonek“ či „ratolest“, se vztahuje na ‚to, co vyráží; odnož, větev‘. Bývá používáno ve spojitosti s blahobytem, úrodou a požehnáním od Jehovy. Izajáš tak názorně popisuje naději — přicházející zpustošení nebude věčné. Díky Jehovovu požehnání judská země,  která kdysi vzkvétala, znovu vydá hojnost ovoce. * (3. Mojžíšova 26:3–5)

7. V jakém smyslu bude Jehovův výhonek „pro okrasu a pro slávu“?

⁷ K popisu velkolepé přeměny, která má nastat, používá Izajáš působivá slova. Jehovův výhonek bude „pro okrasu a slávu“. Slovo ‚okrasa‘ připomíná nádheru Zaslíbené země o staletí dříve, v době, kdy ji Jehova dal Izraeli. Tato země byla tak krásná, že byla považována za ‚okrasu [‚skvost‘, Ekumenický překlad] všech zemí‘. (Ezekiel 20:6) Izajášova slova jsou tedy pro lid ujištěním, že judská země  bude obnovena a získá svou původní slávu a krásu. Ano, bude jako korunovační klenot na zemi.

8. Kdo se bude radovat z obnovené krásy země a jak Izajáš popisuje pocity těchto lidí?

⁸ Kdo se však bude radovat z obnovené krásy judské země? ‚Ti z Izraele, kdo uniknou,‘ píše Izajáš. Ano, někteří lidé přežijí ponižující zničení, které bylo předpověděno dříve. (Izajáš 3:25, 26) Do Judy se vrátí ostatek přežijících a bude se podílet na její obnově. Pro tyto lidi, kteří se vrátí — „ty, kdo uprchli“ — se bohatý výnos jejich obnovené země stane ‚něčím, nač být pyšný, a něčím krásným‘. (Izajáš 4:2, poznámka pod čarou) Pokoření způsobené zpustošením bude vystřídáno znovu získaným pocitem hrdosti.

9. (a) Jak se v roce 537 př. n. l. splnila Izajášova slova? (b) Proč je možné říci, že k ‚těm, kdo uprchli‘, patří i určitý počet Izraelitů, kteří se narodili ve vyhnanství? (Viz poznámku pod čarou.)

⁹ Bouře soudu přišla přesně podle Izajášových slov, a to v roce 607 př. n. l., kdy Babylóňané zničili Jeruzalém, a mnoho Izraelitů zahynulo. Někteří přežili a byli odvedeni do vyhnanství do Babylónu. Ovšem nebýt Božího milosrdenství, nepřežil by vůbec nikdo. (Nehemjáš 9:31) Juda pak zůstala úplně zpustlá. (2. Paralipomenon 36:17–21) Později, v roce 537 př. n. l., milosrdný Bůh dovolil, aby se ‚ti, kdo uprchli‘, vrátili do Judy a obnovili pravé uctívání. * (Ezra 1:1–4; 2:1) Upřímné pokání těchto vyhnanců, kteří se vrátili, je velmi pěkně popsáno ve 137. žalmu, jenž byl napsán pravděpodobně během vyhnanství nebo krátce po něm. Po návratu do Judy  obdělávali Židé půdu a zasévali semeno ve své zemi. Představte si, jak se asi museli cítit, když viděli, že Bůh žehná jejich úsilí a působí, aby země rašila jako úrodná ‚zahrada Eden‘! (Ezekiel 36:34–36)

10, 11. (a) V jakém smyslu byli na začátku 20. století badatelé Bible v zajetí ‚Velkého Babylónu‘? (b) Jak Jehova požehnal ostatku duchovních Izraelitů?

¹⁰ K podobné obnově došlo i v dnešní době. Na začátku 20. století se badatelé Bible, jak tehdy byli svědkové Jehovovi známi, dostali do duchovního zajetí ve ‚Velkém Babylónu‘, světové říši falešného náboženství. (Zjevení 17:5) I když zavrhli mnoho nauk falešného náboženství, byli stále poskvrněni určitými babylónskými představami a zvyklostmi. Duchovenstvo podněcovalo odpor proti badatelům Bible, a proto byli někteří z nich doslovně uvězněni. Jejich duchovní země — jejich náboženské neboli duchovní vlastnictví — zůstala zpustlá.

¹¹ Ale na jaře roku 1919 Jehova projevil tomuto ostatku duchovních Izraelitů milosrdenství. (Galaťanům 6:16) Viděl jejich pokání a jejich touhu uctívat ho v pravdě, a proto způsobil, aby byli propuštěni nejen z doslovného vězení, ale i z duchovního zajetí, což bylo ještě důležitější. Tito lidé, ‚kteří uprchli‘, byli navráceni ke svému duchovnímu vlastnictví, jež dostali od Boha a jež díky němu začalo v hojné míře rašit. Toto duchovní vlastnictví působilo příjemně a přitažlivě, a tak podnítilo miliony dalších bohabojných lidí, aby se k ostatku připojili v pravém uctívání.

12. Jak Izajášova slova velebí milosrdenství, které Jehova projevuje svému lidu?

¹² Izajášova slova velebí milosrdenství, které Bůh projevuje svému lidu. Izraelité se jako národ sice obrátili proti Jehovovi, ale on jednal s kajícným ostatkem milosrdně.  Když víme, že se k Jehovovi mohou s nadějí vrátit i ti, kdo se vážně provinili, může to pro nás být útěchou. Lidé, kteří činí pokání, si nemusí myslet, že Jehova jim své milosrdenství neprojeví. On totiž neodmítne zkroušené srdce. (Žalm 51:17) Bible nás ujišťuje: „Jehova je milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti. Jako otec projevuje milosrdenství svým synům, Jehova projevil milosrdenství těm, kdo se ho bojí.“ (Žalm 103:8, 13) Tento milosrdný Bůh si tedy jistě zaslouží veškerou naši chválu!

Ostatek se Jehovovi stává svatým

13. Jak je podle slov u Izajáše 4:3 popsán ostatek, kterému Jehova projeví milosrdenství?

¹³ Právě nám byl představen ostatek, kterému má Jehova projevit milosrdenství, ale Izajáš popisuje tento ostatek ještě podrobněji. Píše: „Stane se, že o těch, kdo zůstanou na Sionu, a o těch, kdo zbudou v Jeruzalémě, se řekne, že jsou mu svatí, každý zapsaný pro život v Jeruzalémě.“ (Izajáš 4:3)

14. Kdo jsou ‚ti, kdo zůstanou‘ a ‚ti, kdo zbudou‘, a proč jim Jehova projeví milosrdenství?

¹⁴ Koho představují ‚ti, kdo zůstanou‘ a ‚ti, kdo zbudou‘? Jsou to lidé, o nichž se v předchozím verši říká, že uprchli — tedy židovští vyhnanci, kterým bylo dovoleno vrátit se do Judy. Izajáš nyní ukazuje, proč jim Jehova projeví milosrdenství. Budou mu totiž „svatí“. Svatost je „náboženská čistota nebo ryzost; posvátnost“. Být svatý znamená být čistý neboli ryzí, a to jak ve slovech, tak i ve skutcích, znamená to odpovídat Jehovovu měřítku pro to, co je správné. Ano, Jehova bude jednat milosrdně s těmi, kdo „jsou mu svatí“, a dovolí jim, aby se vrátili do ‚svatého města‘, Jeruzaléma. (Nehemjáš 11:1)

15. (a) Jaký židovský zvyk nám připomíná vyjádření „zapsaný pro život v Jeruzalémě“? (b) Jaké varování přivádějící k zamyšlení je obsaženo v Izajášových slovech?

 ¹⁵ Zůstane tam ale tento věrný ostatek? Jeho členové budou ‚zapsáni pro život v Jeruzalémě‘, slibuje Izajáš. To nám připomíná židovský zvyk vést přesné záznamy o izraelských rodinách a kmenech. (Nehemjáš 7:5) To, že byl někdo zapsán v soupisu, znamenalo, že je naživu. Když totiž člověk zemřel, jeho jméno bylo ze soupisu vymazáno. Na jiných místech v Bibli se píše o obrazném soupisu neboli knize, jež obsahuje jména lidí, které Jehova odmění životem. Do této knihy jsou však jména zapsána podmínečně, protože Jehova je může ‚vymazat‘. (2. Mojžíšova 32:32, 33; Žalm 69:28) Izajášova slova tedy vyjadřují varování, které člověka přivádí k zamyšlení — ti, kdo se navrátí, mohou ve své obnovené zemi žít dál pouze tehdy, když zůstanou v Božích očích svatí.

16. (a) Co Jehova požadoval od lidí, kterým dovolil vrátit se v roce 537 př. n. l. do Judy? (b) Proč je možné říci, že milosrdenství, které Jehova projevil pomazanému ostatku a ‚jiným ovcím‘, nebylo zbytečné?

¹⁶ V roce 537 př. n. l. ostatek, který se vrátil do Jeruzaléma, jednal z čistých pohnutek — chtěl obnovit pravé uctívání. Nikdo znečištěný pohanskými náboženskými zvyklostmi nebo nečistým chováním, před kterým Izajáš tak důrazně varoval, neměl právo se vrátit. (Izajáš 1:15–17) Zpět do Judy mohli odejít pouze ti Židé, které Jehova považoval za svaté. (Izajáš 35:8) Podobně i pomazaný ostatek, k němuž jsou nyní připojeny miliony ‚jiných ovcí‘, tedy lidí, kteří mají naději na věčný život na zemi, se už od svého osvobození z duchovního zajetí v roce 1919 ze všech sil snaží být svatý v Božích očích. (Jan 10:16) Očistil se od babylónských nauk a zvyklostí.  A všichni jednotlivci usilují o to, aby se drželi Božích vysokých měřítek mravnosti. (1. Petra 1:14–16) Milosrdenství, které těmto lidem Jehova projevil, nebylo zbytečné.

17. Čí jména Jehova zapisuje do své „knihy života“ a co bychom měli být rozhodnuti dělat?

¹⁷ Připomeňme si, že Jehova si všímal těch v Izraeli, kdo byli svatí, a že ‚zapsal jejich jména pro život‘. I dnes si Jehova všímá našeho úsilí být čistí, pokud jde o mysl a tělo, když ‚předkládáme svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť‘. (Římanům 12:1) A všechny lidi, kteří takto žijí, Bůh zapisuje do své „knihy života“ neboli do obrazného seznamu, jenž obsahuje jména těch, kdo mají obdržet věčný život v nebi, nebo na zemi. (Filipanům 4:3; Malachiáš 3:16) Ze všech sil se tedy snažme zůstat svatí v Božích očích, protože jedině tak mohou naše jména zůstat zapsaná v této vzácné ‚knize‘. (Zjevení 3:5)

Jehova slibuje láskyplnou péči

18, 19. Jaké očišťování má podle Izajáše 4:4, 5 Jehova vykonat a jak toho bude dosaženo?

¹⁸ Izajáš dále ukazuje, jak se obyvatelé obnovené země budou stávat svatými a jaké požehnání je čeká. Říká: „Až Jehova smyje výkaly sionských dcer a duchem soudu a duchem spalování vypláchne dokonce z nitra Jeruzaléma krveprolití, Jehova také jistě stvoří nad každým stanoveným místem na hoře Sionu a nad jejím místem shromáždění oblak ve dne a dým a jas planoucího ohně v noci; protože nade vší slávou bude přístřeší.“ (Izajáš 4:4, 5)

¹⁹ Už dříve Izajáš přísně napomenul ‚sionské dcery‘, které svou mravní zkaženost zakrývaly svými okázalými ozdobami. Otevřeně také poukázal na vinu krve, kterou nesl lid jako celek, a vybízel ho, aby se umyl. (Izajáš 1:15, 16;  3:16–23) Nyní však Izajáš hledí do budoucnosti, na dobu, kdy samotný Bůh „smyje výkaly“ neboli mravní špínu a ‚vyčistí krvavé skvrny‘. (Izajáš 4:4; New International Version) Jak bude toto očištění provedeno? Bude to „duchem soudu“ a „duchem spalování“. Přicházející zničení Jeruzaléma a následné vyhnanství v Babylónu bude mocným projevem Božího soudu a Božího planoucího hněvu nad nečistým národem. Ostatek, který tyto pohromy přežije a vrátí se domů, bude pokořen a očištěn. Tak se stane Jehovovi svatým a Jehova mu projeví milosrdenství. (Srovnej Malachiáše 3:2, 3.)

20. (a) Co připomínají výrazy „oblak“, „dým“ a ‚planoucí oheň‘? (b) Proč se očištění vyhnanci nebudou muset bát?

²⁰ Jehova prostřednictvím Izajáše slibuje, že tento očištěný ostatek vezme do své láskyplné péče. Výrazy „oblak“,  „dým“ a ‚planoucí oheň‘ připomínají to, jak se Jehova staral o Izraelity po jejich odchodu z Egypta. ‚Sloup ohně a oblaku‘ je chránil před Egypťany, kteří je pronásledovali, a také je vedl pustinou. (2. Mojžíšova 13:21, 22; 14:19, 20, 24) Když se Jehova projevil na hoře Sinaj, z hory „se kouřilo“. (2. Mojžíšova 19:18) Očištění vyhnanci se tedy nebudou muset bát. Jehova bude jejich Ochráncem. Bude s nimi, ať už se sejdou doma, nebo na svatých shromážděních.

21, 22. (a) Za jakým účelem se často stavěly chýše neboli boudy? (b) Jakou vyhlídku má očištěný ostatek?

²¹ Svůj popis toho, jak Bůh bude chránit ostatek, uzavírá Izajáš tím, že se zaměřuje na každodenní život. Říká: „Chýše bude jako stín před suchým žárem ve dne, a jako útočiště a jako úkryt před dešťovou bouří a před srážkami.“ (Izajáš 4:6) Chýše neboli bouda se často stavěla na vinici nebo na poli, aby poskytla velmi potřebný úkryt před palčivým sluncem v období sucha a před chladem a bouřemi v období dešťů. (Srovnej Jonáše 4:5.)

²² Až bude očištěný ostatek vystaven spalujícímu žáru pronásledování a bouřím odporu, zjistí, že Jehova je Tím, kdo jim poskytne ochranu a bezpečí a kdo jim bude útočištěm. (Žalm 91:1, 2; 121:5) Před členy ostatku je tedy nádherná vyhlídka: Pokud zanechají nečisté babylónské nauky a zvyklosti, podvolí se očišťování v podobě Jehovova soudu a budou se snažit zůstat svatí, budou v bezpečí, jakoby v ‚chýši‘ Boží ochrany.

23. Proč Jehova požehnal pomazanému ostatku a jeho druhům?

²³ Povšimněme si, že nejprve přichází očišťování a teprve potom požehnání. Tak to bylo i v dnešní době. V roce 1919 se pomazaný ostatek pokorně podvolil očišťování a Jehova ‚smyl‘ jejich nečistotu. Od té doby se i „velký  zástup“ jiných ovcí nechává Jehovou očišťovat. (Zjevení 7:9) Když jsou takto očištěni, ostatek a jejich druhové zažívají požehnání — Jehova je vzal do své ochranné péče. To neznamená, že by zázračně zařídil, aby je nijak nepostihl žár pronásledování nebo bouře odporu. Ne, ale přesto je chrání a jakoby nad nimi staví ‚chýši jako stín a jako úkryt před dešťovou bouří‘. V jakém smyslu?

24. Z čeho je zřejmé, že Jehova žehná svému lidu jakožto organizaci?

²⁴ Uvažujme o této skutečnosti. Některé z nejmocnějších vlád v dějinách zakázaly kazatelské dílo svědků Jehovových nebo se snažily svědky úplně vyhladit. Ale svědkové zůstali pevní a bez ustání pokračovali v kazatelské práci. Proč mocné národy nedokázaly zastavit činnost této relativně malé a zdánlivě bezbranné skupiny lidí? Protože Jehova postavil své čisté služebníky do ochranné „chýše“, kterou žádný člověk nemůže strhnout.

25. Co skutečnost, že máme Jehovu jako Ochránce, znamená pro každého z nás?

²⁵ A co každý z nás? To, že máme Jehovu jako svého Ochránce, neznamená, že náš život v tomto systému věcí je zcela bez problémů. Mnoho věrných křesťanů zažívá nejrůznější těžkosti, například chudobu, přírodní katastrofy, války, nemoci, a někteří možná zemřou. I když nás takové neštěstí potkává, nikdy nezapomeňme, že náš Bůh je s námi. V duchovním ohledu nás chrání a dává nám všechno, co potřebujeme — dokonce i „moc, která je nad to, co je normální“ —, abychom ve zkouškách vytrvávali ve věrnosti. (2. Korinťanům 4:7) V jeho přítomnosti jsme v bezpečí, a proto se nemusíme bát. Vždyť pokud uděláme všechno pro to, abychom zůstali v jeho očích svatí, nic ‚nás nebude schopno oddělit od Boží lásky‘. (Římanům 8:38, 39)

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

 [Obrázek na straně 63]

Na Judu přichází bouře Božího rozsudku