Třicátá kapitola

„Utěšujte můj lid“

Izajáš 40:1–31

1. Jak, mimo jiné, nás Jehova utěšuje?

JEHOVA je ‚Bohem, který poskytuje útěchu‘. Jedním ze způsobů, jimiž nás utěšuje, jsou sliby, které nechal zapsat ve svém Slově. (Římanům 15:4, 5) Může se například stát, že nám zemře někdo, koho jsme měli velmi rádi. Co by nás v takové situaci mohlo utěšit více než vyhlídka, že tento milovaný člověk bude v Božím novém světě vzkříšen? (Jan 5:28, 29) A co slib, že Jehova brzy odstraní ničemnost a přemění tuto zemi v ráj? Cožpak není útěchou vyhlídka, že do tohoto přicházejícího ráje přežijeme a nikdy nezemřeme? (Žalm 37:9–11, 29; Zjevení 21:3–5)

2. Proč můžeme důvěřovat v Boží sliby?

² Můžeme ale Božím slibům opravdu důvěřovat? Určitě. Ten, kdo tyto sliby dal, je naprosto spolehlivý. Své slovo je schopen dodržet, a také to chce udělat. (Izajáš 55:10, 11) To se zřetelně projevilo ve spojitosti s tím, co Jehova prohlásil prostřednictvím proroka Izajáše, totiž že v Jeruzalémě obnoví pravé uctívání. Toto proroctví je zapsáno ve 40. kapitole knihy Izajáš. Zamysleme se nyní nad ním, protože to může posílit naši víru v Jehovu, který plní sliby.

Utěšující slib

3, 4. (a) Jaká slova útěchy, která bude Boží lid později potřebovat, zaznamenává Izajáš? (b) Proč obyvatelé Judy a Jeruzaléma půjdou do vyhnanství do Babylónu a jak dlouho jejich otroctví potrvá?

³ V 8. století př. n. l. zaznamenává prorok Izajáš slova  útěchy, kterou bude Jehovův lid později potřebovat. Izajáš nejprve říká králi Ezekjášovi o blížícím se zničení Jeruzaléma a o deportaci židovského národa do Babylónu a vzápětí oznamuje Jehovova slova, která jsou příslibem obnovy: „‚Utěšujte, utěšujte můj lid,‘ říká váš Bůh. ‚Mluvte k srdci Jeruzaléma a volejte k němu, že jeho vojenská služba se naplnila, že jeho provinění je splaceno. Vždyť dostal z Jehovovy ruky plný obnos za všechny své hříchy.‘“ (Izajáš 40:1, 2)

⁴ „Utěšujte“ — první slovo 40. kapitoly Izajáše — je vhodným vyjádřením poselství světla a naděje obsaženého ve zbývajících částech knihy Izajáš. Obyvatelé Judy a Jeruzaléma odpadli, a proto budou v roce 607 př. n. l. odvedeni do vyhnanství do Babylónu. Tito židovští zajatci však Babylóňanům nebudou sloužit navždy. Ne, jejich otroctví potrvá pouze do té doby, než bude jejich provinění „splaceno“. Jak dlouhé období to bude? Prorok Jeremjáš uvádí, že to má být 70 let. (Jeremjáš 25:11, 12) Potom Jehova odvede kajícný ostatek z Babylónu zpět do Jeruzaléma. Až přijde sedmdesátý rok zpustošení Judy, bude pro zajatce opravdovou útěchou vědomí, že jejich slíbené osvobození je na dosah. (Daniel 9:1, 2)

5, 6. (a) Proč dlouhá cesta z Babylónu do Jeruzaléma nebude zábranou ve splnění Božího slibu? (b) Jak na ostatní národy zapůsobí návrat Židů do jejich vlasti?

⁵ Z Babylónu do Jeruzaléma je to v závislosti na zvolené trase 800 až 1600 kilometrů. Zabrání snad ta dlouhá cesta splnění Božího slibu? Určitě ne. Izajáš píše: „Naslouchej! Někdo volá v pustině: ‚Vyčistěte Jehovovu cestu! Napřimte pouštní plání silnici pro našeho Boha. Ať je každé údolí pozvednuto a každá hora a pahorek sníženy. A hrbolatá zemská půda se stane rovinou a rozeklaná zemská půda  údolní plání. A jistě se zjeví Jehovova sláva a uvidí ji spolu všechno tělo, neboť tak mluvila samotná Jehovova ústa.‘“ (Izajáš 40:3–5)

⁶ Než se králové v Orientu vydali na nějakou výpravu, často předem vysílali muže, kteří jim měli upravit cestu, například tím, že odstranili velké kameny, a dokonce vybudovali vyvýšené silnice a snížili pahorky. V případě vracejících se Židů to bude tak, jako by vpředu šel Bůh a sám odstraňoval z cesty všechny překážky. Vždyť je to lid pro jeho jméno. A tím, že splní svůj slib a vrátí je do jejich vlasti, se jeho sláva stane zjevnou přede všemi národy. Ať se to národům bude líbit, nebo ne, budou muset poznat, že Jehova své sliby plní.

7, 8. (a) Jak se slova u Izajáše 40:3 splnila v 1. století n. l.? (b) Jaké větší splnění mělo Izajášovo proroctví v roce 1919?

⁷ Obnova, k níž došlo v 6. století př. n. l., nebyla jediným splněním tohoto proroctví. To se totiž splnilo i v 1. století n. l. V souladu s Izajášem 40:3 byl hlasem někoho, kdo „volá v pustině“, Jan Křtitel. (Lukáš 3:1–6) A pod inspirací Jan tato Izajášova slova sám na sebe uplatnil. (Jan 1:19–23) Od roku 29 n. l. začal připravovat cestu pro Ježíše Krista. * To, co Jan předem ohlašoval, podněcovalo lidi vyhlížet slíbeného Mesiáše, aby mu pak mohli naslouchat a následovat ho. (Lukáš 1:13–17, 76) Prostřednictvím Ježíše měl Jehova vést kajícné lidi ke svobodě, kterou může zajistit pouze Boží Království, totiž k osvobození z otroctví hříchu a smrti. (Jan 1:29; 8:32) Izajášova slova měla větší splnění v roce 1919, kdy byl ostatek duchovního  Izraele osvobozen z Velkého Babylónu a obnovil pravé uctívání.

⁸ Ale co lidé, kteří čekají, že budou mít užitek z prvního splnění zmíněného slibu, tedy židovští zajatci v Babylóně? Mohou skutečně důvěřovat tomu, že je Jehova dovede zpět do jejich milované vlasti, jak slíbil? Určitě mohou. Pomocí působivých slov a znázornění z každodenního života Izajáš nyní uvádí pádné důvody, proč mohou mít naprostou důvěru, že Jehova dostojí svému slovu.

Bůh, jehož slovo trvá navždy

9, 10. Jak Izajáš staví proti sobě pomíjivost lidského života a stálost Božího ‚slova‘?

⁹ Prvním důvodem je to, že slovo Toho, kdo slibuje obnovu, potrvá navždy. Izajáš píše: „Naslouchej! Někdo říká: ‚Volej!‘ A kdosi řekl: ‚Co mám volat?‘ ‚Všechno tělo je zelená tráva a všechna jejich milující laskavost je jako polní květ. Zelená tráva uschla, květ zvadl, protože na něj zavál samotný Jehovův duch. Jistě, lid je zelená tráva. Zelená tráva uschla, květ zvadl; ale pokud jde o slovo našeho Boha, to potrvá na neurčitý čas.‘“ (Izajáš 40:6–8)

¹⁰ Izraelité dobře vědí, že tráva nevydrží věčně. Působením silného slunečního žáru v období sucha zelená tráva uschne a zhnědne. Trávě se v určitých ohledech podobá lidský život — je také jen dočasný. (Žalm 103:15, 16; Jakub 1:10, 11) Pomíjivost lidského života staví Izajáš do protikladu s Božím ‚slovem‘ neboli s Božím vyjádřeným záměrem. Ano, „slovo našeho Boha“ trvá navždy. Jestliže Bůh něco prohlásí, nic nemůže jeho slova zrušit a nic nemůže zabránit tomu, aby se splnila. (Jozue 23:14)

11. Proč můžeme důvěřovat v to, že Jehova splní sliby obsažené v jeho psaném Slově?

 ¹¹ Dnes máme Jehovův záměr vyjádřen v písemné podobě v Bibli. Tato kniha se v průběhu staletí setkávala se silným odporem a nebojácní překladatelé a další lidé nasazovali život, aby se Bible dochovala až dodnes. Ale to, že Bible přetrvala přes všechny obtíže, není možné vysvětlit jen jejich úsilím. Především je to zásluha Jehovy, „živého a trvajícího Boha“, který své Slovo chrání. (1. Petra 1:23–25) Jestliže tedy Jehova uchránil své psané Slovo, nemůžeme snad mít důvěru i v to, že splní sliby, které jeho Slovo obsahuje?

Silný Bůh, který něžně pečuje o své ovce

12, 13. (a) Proč je možné důvěřovat slibu o obnově? (b) Jaká dobrá zpráva pro židovské vyhnance existuje a proč jí mohou důvěřovat?

¹² Izajáš uvádí druhý důvod, proč je možné věřit slibu o obnově. Ten, kdo ho dal, je totiž silný Bůh, který něžně pečuje o svůj lid. Izajáš pokračuje: „Vystup až na vysokou horu, ženo přinášející dobrou zprávu Sionu. Pozdvihni hlas dokonce s mocí, ženo přinášející dobrou zprávu Jeruzalému. Pozvedni jej. Neboj se. Řekni judským městům: ‚Zde je váš Bůh.‘ Pohleď, sám Svrchovaný Pán Jehova přijde dokonce jako někdo silný [„dokonce se silou“, poznámka pod čarou] a jeho paže bude za něho panovat. Pohleď, jeho odměna je s ním a před ním je mzda, kterou platí. Jako pastýř bude pást své vlastní stádo. Svou paží sesbírá jehňata; a ponese je v náručí. Kojící bude opatrně provázet.“ (Izajáš 40:9–11)

 ¹³ V biblických dobách ženy obvykle slavívaly vítězství a přitom provolávaly nebo zpívaly dobrou zprávu o vítězných bitvách nebo o přicházející úlevě. (1. Samuelova 18:6, 7; Žalm 68:11) Izajáš prorocky ukazuje, že existuje dobrá zpráva pro židovské vyhnance, zpráva, kterou je možné nebojácně provolávat, dokonce z vrcholků hor: Jehova odvede příslušníky svého lidu  zpět do jejich milovaného Jeruzaléma. Mohou v to důvěřovat, protože Jehova přijde „dokonce se silou“. Ve splnění slibu mu tedy nic nemůže zabránit.

14. (a) Jakým způsobem Izajáš znázorňuje, jak něžně Jehova povede svůj lid? (b) Jaký příklad ukazuje něžnou péči, s jakou se pastýři starají o své ovce? (Viz rámeček na straně 405.)

¹⁴ Tento silný Bůh je však také něžný. Izajáš vřelými slovy popisuje, jak Jehova povede svůj lid zpět do vlasti. Podobá se láskyplnému pastýři, který bere jehňata a nese je v „náručí“. Slovem ‚náruč‘ jsou zde nepochybně myšleny horní záhyby oděvu. V nich pastýři někdy nosili nově narozená jehňata, která nedokázala udržet krok se stádem. (2. Samuelova 12:3) Tato dojemná scéna ze života pastýřů nepochybně dává Jehovovu lidu ve vyhnanství jistotu, že o něj má Jehova láskyplný zájem. Určitě mohou důvěřovat v to, že tento silný a zároveň něžný Bůh splní, co jim slíbil.

15. (a) Kdy Jehova přišel „dokonce se silou“ a kdo je ‚paží, která za něho panuje‘? (b) Jaká dobrá zpráva musí být nebojácně ohlašována?

¹⁵ Izajášova slova mají prorocký význam také pro dnešní dobu. V roce 1914 Jehova přišel „dokonce se silou“ a zřídil v nebesích své Království. ‚Paží, jež za něho panuje‘, je jeho Syn, Ježíš Kristus, kterého Jehova dosadil na nebeský trůn. V roce 1919 Jehova své pomazané služebníky na zemi osvobodil z područí Velkého Babylónu a zajistil, aby bylo úplně obnoveno čisté uctívání živého a pravého Boha. Toto je dobrá zpráva, která musí být nebojácně ohlašována, jako kdyby byla provolávána z vrcholků hor, takže se volání nese široko daleko. Pozvedněme tedy svůj hlas a odvážně druhým lidem oznamujme, že zde na zemi Jehova obnovil své čisté uctívání.

16. Jakým způsobem vede Jehova svůj lid v dnešní době a jaký vzor tak dává?

 ¹⁶ Slova Izajáše 40:10, 11 mají dnes pro nás ještě jinou praktickou hodnotu. Je totiž povzbudivé vidět, jakým něžným způsobem Jehova vede svůj lid. Podobně jako pastýř chápe potřeby jednotlivých ovcí, dokonce malých jehňat, která nejsou schopna udržet krok s ostatními ovcemi, i Jehova chápe omezení každého svého věrného služebníka. Jehova je jakožto něžný Pastýř také vzorem pro křesťanské pastýře. Starší musí se stádem zacházet něžně a musí napodobovat Jehovu v jeho projevech láskyplného zájmu o ovce. Starší musí vždy pamatovat na to, jak Jehova smýšlí o každém členu stáda, které „vyplatil krví svého vlastního Syna“. (Skutky 20:28)

Absolutně mocný, absolutně moudrý

17, 18. (a) Proč mohou židovští vyhnanci důvěřovat slibu o obnově? (b) Jaké otázky, které vzbuzují posvátnou úctu, Izajáš klade?

¹⁷ Židovští vyhnanci mohou důvěřovat slibu, který se týká obnovy, protože Bůh je absolutně mocný a absolutně moudrý. Izajáš říká: „Kdo změřil vody pouhou hrstí a pouhou pídí zjistil rozměry nebes a do míry zahrnul zemský prach nebo zvážil hory přezmenem a pahorky na miskách vah? Kdo zjistil rozměry Jehovova ducha a kdo mu jako jeho muž rady může dát něco poznat? S kým se radil, aby mu někdo dával porozumění, nebo kdo ho vyučuje ve stezce práva nebo ho vyučuje poznání nebo mu dává poznat právě cestu skutečného porozumění?“ (Izajáš 40:12–14)

¹⁸ Tyto otázky, o nichž mají židovští vyhnanci přemýšlet, vzbuzují posvátnou úctu. Mohou snad obyčejní lidé zastavit příliv a odliv mohutných moří? Jistě ne!  Ale pro Jehovu jsou moře, která pokrývají zemi, jako kapka vody v jeho dlani. * Může snad nepatrný člověk změřit nekonečná hvězdnatá nebesa nebo zvážit hory a pahorky na zemi? Ne. Jehova však měří nebesa stejně snadno, jako možná změříme určitý předmět pídí, což je míra odpovídající vzdálenosti mezi koncem palce a koncem malíčku, když máme otevřenou dlaň. Bůh může zvážit hory a pahorky na vahách. Cožpak i ti nejmoudřejší lidé mohou radit Bohu, co má dělat za současné situace, nebo mu říkat, co má vykonat v budoucnosti? To určitě ne.

19, 20. Jaká působivá znázornění Izajáš používá, aby zdůraznil Jehovovu velikost?

¹⁹ A co mocné národy na zemi — mohou snad ty bránit Bohu, aby splnil slíbené slovo? Izajáš odpovídá tím, že o národech píše: „Pohleď, národy jsou jako krůpěj z vědra; a jsou považovány za povlak prachu na miskách vah. Pohleď, ostrovy zvedá jako pouhý jemný prach. Ani Libanon nepostačí k udržení ohně a jeho divoká zvířata nepostačí k zápalné oběti. Všechny národy jsou před ním jako něco neexistujícího; jsou jím považovány za nic a za neskutečnost.“ (Izajáš 40:15–17)

²⁰ Pro Jehovu jsou celé národy jako krůpěj vody, která steče z vědra. Nejsou nic víc, než jemný prach, který sedá na misku vah a nemá žádný vliv při vážení. * Dejme tomu, že by někdo měl postavit obrovský oltář, pro  nějž by se jako palivové dříví použily všechny stromy rostoucí na libanonských horách. Dále předpokládejme, že by měl jako oběti předložit všechna zvířata, která v těchto horách žila. Ani taková oběť by nebyla Jehovy hodna. Izajáš se však uchyluje k ještě silnějšímu výroku, jako by slovní obrazy, které dosud uvedl, nestačily. Říká totiž, že všechny národy jsou v Jehovových očích „méně nežli nic“. (Izajáš 40:17, Ekumenický překlad)

21, 22. (a) Jak Izajáš zdůrazňuje, že Jehova je nesrovnatelný? (b) K jakému závěru by nás měly vést Izajášovy působivé popisy? (c) Jaký vědecky přesný výrok zaznamenává prorok Izajáš? (Viz rámeček na straně 412.)

²¹ Izajáš chce ještě více zdůraznit, že Jehova je nesrovnatelný, a proto ukazuje pošetilost těch, kdo si dělají modly ze zlata, stříbra nebo dřeva. Je opravdu bláhové myslet si, že taková modla by mohla být vhodným znázorněním Toho, „který bydlí nad kruhem země“ a který panuje nad všemi jejími obyvateli. (Čti Izajáše 40:18–24.)

²² Všechny tyto působivé popisy nás vedou k jedinému závěru — nic nemůže absolutně mocnému, absolutně moudrému a nesrovnatelnému Jehovovi zabránit v tom, aby splnil svůj slib. Izajášova slova jistě musela velmi utěšit a posílit židovské vyhnance v Babylónu, kteří toužili po návratu do své vlasti. I dnes můžeme mít důvěru, že to, co Jehova slíbil vzhledem k naší budoucnosti, se uskuteční.

„Kdo stvořil tyto věci?“

23. Proč se židovští vyhnanci mohou vzmužit a co Jehova vzhledem k sobě nyní zdůrazňuje?

²³ Je však ještě další důvod, proč se mohou židovští vyhnanci cítit povzbuzeni. Ten, kdo slibuje vysvobození, je totiž Stvořitelem všeho a je Zdrojem veškeré dynamické  energie. Jehova chce vyzdvihnout své úžasné možnosti, a proto obrací pozornost na své schopnosti, které se projevily při stvoření: „‚Ke komu mě však můžete připodobnit, abych se mu stal rovným?‘ říká Svatý. ‚Vysoko pozvedněte oči a vizte. Kdo stvořil tyto věci? Je to Ten, kdo vyvádí jejich vojsko dokonce podle počtu, všechny je dokonce nazývá jménem. Kvůli hojnosti dynamické energie, a protože je také silný v moci, ani jedna z nich nechybí.‘“ (Izajáš 40:25, 26)

24. Jak Jehova sám ukazuje, že mu nikdo není roven?

²⁴ Svatý Izraele promlouvá sám. Aby ukázal, že mu nikdo není roven, obrací Jehova pozornost na nebeské hvězdy. Podobně jako je vojenský velitel schopen uspořádat své vojsko, velí Jehova hvězdám. Kdyby je nechal nastoupit, ‚ani jedna z nich by nechyběla‘. Hvězd je sice obrovské množství, ale Jehova je přesto všechny nazývá jménem, a to buď individuálním jménem nebo nějakým označením podobným jménu. Jako poslušní vojáci stojí hvězdy stále na svém místě a drží se přesného řádu, protože jejich Vůdce má hojnost „dynamické energie“ a je „silný v moci“. Židovští vyhnanci tedy mají důvod k důvěře. Stvořitel, který velí hvězdám, má jistě moc podpořit své sluhy.

25. Jak můžeme reagovat na Boží výzvu zapsanou u Izajáše 40:26 a k čemu to vede?

²⁵ Kdo z nás by mohl odolat Boží výzvě zapsané u Izajáše 40:26? „Vysoko pozvedněte oči a vizte.“ Díky objevům dnešních astronomů vzbuzují hvězdnatá nebesa snad ještě větší posvátnou úctu než v Izajášově době. Astronomové, kteří se dívají na nebesa pomocí silných teleskopů, odhadují, že v pozorovatelném vesmíru je až 125 miliard galaxií. A přitom v jediné z nich — v galaxii Mléčná dráha — je podle některých odhadů přes 100 miliard hvězd! Toto  poznání by v našem srdci mělo vzbuzovat úctu k našemu Stvořiteli a také naprostou důvěru ve slovo, které dal.

26, 27. Jak jsou popsány pocity vyhnanců v Babylóně a co by měli vědět?

²⁶ Jehova ví, že léta, která Židé stráví ve vyhnanství, otupí jejich ducha. Inspiruje tedy Izajáše, aby předem zapsal tato utěšující slova: „Proč říkáš, Jákobe, a promlouváš, Izraeli: ‚Má cesta je před Jehovou skrytá a právo vůči mně uniká i mému Bohu‘? Nepoznal jsi ani jsi neslyšel? Jehova, Stvořitel nejzazších konců země, je Bohem na neurčitý čas. Neunavuje se ani neumdlévá. Jeho porozumění se nedá vypátrat.“ (Izajáš 40:27, 28) *

 ²⁷ Izajáš zaznamenává Jehovova slova, jež vyjadřují pocity vyhnanců, kteří jsou v Babylóně, tedy stovky kilometrů od své vlasti. Někteří si myslí, že Bůh jejich ‚cestu‘ neboli těžký životní úděl nevidí, nebo nezná. Domnívají se, že Jehova je lhostejný k bezpráví, které zažívají. Jehova jim tedy připomíná to, co by měli vědět — když ne z vlastní zkušenosti, pak alespoň z informací, které byly předány. Jehova je schopen a také ochoten osvobodit svůj lid. Je věčným Bohem a Stvořitelem celé země. Stále tedy má moc, kterou projevil při stvoření, a nemůže se mu vyrovnat dokonce ani mocný Babylón. Tento Bůh se nemůže unavit ani nemůže zklamat svůj lid. Jeho příslušníci by neměli očekávat, že budou schopni plně pochopit Jehovovy skutky, protože Jehovovo porozumění — neboli pochopení, rozlišovací schopnost a vnímavost —, to je nad jejich možnosti.

28, 29. (a) Jak Jehova svému lidu připomíná, že přijde na pomoc zemdleným? (b) Jaké znázornění má ukázat, že Jehova dává svým sluhům sílu?

²⁸ Prostřednictvím Izajáše Jehova povzbuzuje zoufalé vyhnance dalšími slovy: „Unavenému dává sílu; a v člověku bez dynamické energie rozhojňuje plnou sílu. Chlapci se unaví i umdlí a mladí muži budou zcela jistě klopýtat, ale ti, kdo doufají v Jehovu, znovu získají sílu. Vznesou se na křídlech jako orli. Poběží a neumdlí; budou kráčet a neunaví se.“ (Izajáš 40:29–31)

²⁹ Když mluví o tom, že je třeba dát unavenému sílu, Jehova má možná na mysli náročnou cestu, kterou budou muset vyhnanci podniknout, aby se mohli vrátit domů. Jehova svému lidu připomíná, že jeho charakteristickým rysem je pomáhat zemdleným, kteří u něho hledají oporu. I ti nejenergičtější lidé — „chlapci“  a „mladí muži“ — se mohou vysílit a mohou klopýtat vyčerpáním. Ale Jehova slibuje, že těm, kdo v něj důvěřují, dá sílu — novou sílu, aby mohli běžet a kráčet. Ke znázornění toho, jak Jehova posiluje své služebníky, je použit zdánlivě nenáročný let orla, mohutného ptáka, který se dokáže celé hodiny vznášet. * S vyhlídkou na takovou  podporu od Boha nemají židovští vyhnanci důvod zoufat si.

30. Jak dnes mohou praví křesťané načerpat útěchu ze závěrečných veršů 40. kapitoly Izajáše?

³⁰ Tyto závěrečné verše 40. kapitoly Izajáše obsahují slova útěchy i pro pravé křesťany, kteří žijí v posledních dnech tohoto ničemného systému. Dnes na nás působí silné tlaky a zažíváme mnoho problémů, které nás mohou deptat, a proto je opravdu povzbudivé vědět, že náš Bůh nepřehlíží těžkosti a bezpráví, které zakoušíme. Můžeme mít jistotu, že Stvořitel všeho, Ten, jehož „porozumění je k nevylíčení“, ve svém čase a svým způsobem napraví všechny křivdy. (Žalm 147:5, 6) Než se to však stane, nemusíme všechno zvládat jen svou vlastní silou. Jehova, jehož možnosti jsou nevyčerpatelné, může totiž svým sluhům dát v době zkoušek moc — dokonce „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7)

31. Jaký slib, z něhož vyzařuje světlo, byl obsažen v Izajášově proroctví pro židovské vyhnance v Babylónu a v co můžeme mít naprostou důvěru?

³¹ Pamatujme na židovské zajatce v Babylóně v 6. století př. n. l. Stovky kilometrů daleko ležel ve zpustošeném stavu jejich milovaný Jeruzalém a jeho chrám byl v troskách. Pro tyto lidi byl v Izajášově proroctví obsažen utěšující slib, z něhož vyzařovalo světlo a naděje — Jehova je přivede zpět do jejich vlasti! V roce 537 př. n. l. Jehova svůj lid dovedl domů, a tak dokázal, že své sliby plní. I my můžeme mít v Jehovu naprostou důvěru. Jeho sliby týkající se Království, které jsou tak nádherně vyjádřeny v Izajášově proroctví, se stanou skutečností. To je opravdu dobrá zpráva. Je to poselství světla pro celé lidstvo!

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

 [Rámeček a obrázek na straně 404 a 405]

Jehova je láskyplný pastýř

Izajáš přirovnává Jehovu k láskyplnému pastýři, který jehňátka nosí v náručí. (Izajáš 40:10, 11) Izajáš toto hřejivé znázornění nepochybně zakládá na běžných zvycích pastýřů. Jistý člověk, který pozoroval pastýře na svazích hory Hermon na Středním východě, vypráví: „Každý pastýř pozorně sledoval své stádo, aby viděl, jak se ovce pasou. Když našel čerstvě narozené jehně, uložil ho do záhybů svého ... volného pláště bez rukávů, protože bylo příliš slabé na to, aby mohlo jít za svou matkou. Když měl náruč plnou, položil si jehňátka na ramena a držel je za nohy, nebo je uložil do vaku nebo koše na hřbetě osla, a nosil je tak dlouho, dokud každé mládě nebylo schopné jít za svou matkou.“ Není pro nás snad útěchou vědět, že sloužíme Bohu, který má tak láskyplný zájem o svůj lid?

 [Rámeček a obrázek na straně 412]

Jaký tvar má země?

Ve starověku se lidé běžně domnívali, že země je plochá. Už v 6. století př. n. l. řecký filozof Pythagoras přišel s teorií, že země musí být kulatá. Přesto asi dvě století před tím, než Pythagoras formuloval svou teorii, prorok Izajáš mimořádně jasně a přesvědčivě prohlásil: „Je Jeden, který bydlí nad kruhem země.“ (Izajáš 40:22) Hebrejské slovo chugh, které je zde přeloženo jako „kruh“, může být vyjádřeno také jako „koule“. Je zajímavé, že pouze kulovité předměty se jeví z každého úhlu jako kruh. * Prorok Izajáš tedy velmi předběhl dobu, když zaznamenal výrok, který je vědecky přesný a oproštěný od starověkých mýtů.

[Poznámka pod čarou]

 [Obrázek na straně 403]

Jan Křtitel byl hlasem, který „volá v pustině“