První kapitola

Boží prorok přináší lidstvu světlo

1, 2. Jaká současná situace je příčinou toho, že mnoho lidí zažívá velkou úzkost?

ŽIJEME v době, kdy se zdá, že člověk může dosáhnout v podstatě všeho. Cesty do vesmíru, počítačové technologie, genové inženýrství a další pokrokové vědecké postupy otevírají lidem nové možnosti a skýtají naději na lepší život, a možná dokonce i na delší život.

² Umožnily nám však tyto pokroky odstranit zámky ze dveří? Zmizela snad díky nim hrozba války? Vyléčily se jejich prostřednictvím nemoci nebo pominul zármutek způsobený tím, že nám smrt vzala milovaného člověka? Sotva! Lidské pokroky, i když jsou možná pozoruhodné, mají své hranice. „Přišli jsme na to, jak cestovat na Měsíc, jak vyrábět ještě výkonnější křemíkové čipy a jak transplantovat lidské geny,“ uvádí se ve zprávě Worldwatch Institute. „Dosud jsme však nebyli schopni opatřit miliardě lidí čistou vodu, zpomalit vymírání tisíců [rostlinných a živočišných] druhů ani uspokojit potřebu energie, aniž bychom při tom narušovali atmosféru.“ Je tedy pochopitelné, že mnoho lidí hledí do budoucnosti s úzkostí a neví, kde hledat útěchu a naději.

3. Jaká situace byla v osmém století př. n. l. v Judě?

³ Naše dnešní situace se podobá situaci, v jaké byl Boží lid v 8. století př. n. l. Tehdy Bůh pověřil svého služebníka  Izajáše, aby obyvatelům Judy přinesl poselství útěchy, protože právě tu potřebovali. Národem otřásaly bouřlivé události. Zemi měla zanedlouho ohrozit krutá Asyrská říše, což mnoho obyvatel děsilo. Kde mohl Boží lid hledat záchranu? Za svého Boha prohlašovali Jehovu, ale svou důvěru přitom vkládali raději v člověka. (2. Královská 16:7; 18:21)

Světlo svítí v temnotě

4. Jaké dvojí poselství měl Izajáš ohlašovat?

⁴ Kvůli vzpurnému jednání Judy měl být Jeruzalém zničen a její obyvatelé měli být odvedeni jako zajatci do Babylónu. Ano, blížily se ponuré časy. Jehova pověřil svého proroka Izajáše, aby toto neblahé období předpověděl, ale dal mu také pokyn, aby ohlašoval dobrou zprávu. Po 70 letech vyhnanství mají Židé být z Babylónu vysvobozeni! Ostatek se s radostí vrátí na Sion a bude mít výsadu obnovit tam čisté uctívání. Tímto šťastným poselstvím Jehova prostřednictvím svého proroka způsobil, aby v temnotě zasvítilo světlo.

5. Proč Jehova zjevil své záměry tak dlouho dopředu?

⁵ Juda byla zpustošena až více než jedno století potom, co Izajáš zapsal svá proroctví. Proč tedy Jehova odhalil své záměry tak dlouho dopředu? Cožpak ti, kdo na vlastní uši slyšeli Izajášova prohlášení, nebyli v době, kdy se proroctví splnila, dávno mrtví? Ano, byli. Přesto díky zjevením, která Jehova předal Izajášovi, měli lidé žijící v době zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. písemné záznamy Izajášových prorockých poselství. To mělo být nezvratným důkazem toho, že Jehova je „Ten, kdo od počátku sděluje ukončení a odedávna věci, které ještě nejsou učiněny“. (Izajáš 46:10; 55:10, 11)

6. Ve kterých ohledech je Jehova nadřazen všem lidem, kteří předpovídají budoucnost?

 ⁶ Něco takového může oprávněně tvrdit pouze Jehova. Člověk možná dokáže na základě znalostí současných politických či sociálních podmínek předpovědět blízkou budoucnost. Pouze Jehova však může s absolutní jistotou předvídat, co se stane v kterémkoli okamžiku, a to dokonce i ve vzdálené budoucnosti. Může také zmocnit své služebníky, aby určité události předpověděli dlouho před tím, než nastanou. Bible říká: „Svrchovaný Pán Jehova ... neučiní nic, pokud nezjeví svou důvěrnou záležitost svým sluhům prorokům.“ (Amos 3:7)

Kolik bylo „Izajášů“?

7. V jakém ohledu mnoho znalců vzneslo pochybnosti o tom, kdo je pisatelem knihy Izajáš, a proč?

⁷ Otázka proroctví je jednou z věcí, která vede mnoho znalců ke zpochybnění toho, kdo knihu Izajáš napsal. Kritikové zastávají názor, že závěrečnou část knihy musel napsat někdo, kdo žil v 6. století př. n. l. — buď během babylónského zajetí nebo po něm. Podle nich byla proroctví o zpustošení Judy zapsána až po jejich splnění, a proto vlastně vůbec nebyla předpověďmi. Tito kritikové také uvádějí, že od 40. kapitoly se v knize Izajáš mluví tak, jako by Babylón byl vládnoucí mocností a Izraelité tam byli v zajetí. Kritikové tedy usuzují, že ať druhou část Izajáše napsal kdokoli, musel to udělat v tomto období, tedy někdy v 6. století př. n. l. Existuje pro takový závěr nějaký pevný podklad? Rozhodně ne!

8. Kdy vznikly pochybnosti o tom, kdo je pisatelem knihy Izajáš, a jak se šířily?

⁸ To, kdo je pisatelem knihy Izajáš, začalo být zpochybňováno až ve 12. století n. l. Přišel s tím židovský  komentátor Abraham Ibn Ezra. V díle Encyclopaedia Judaica se píše: „Ve svém komentáři k Izajášovi [Abraham Ibn Ezra] tvrdí, že druhá polovina knihy počínaje 40. kapitolou byla dílem proroka, který žil v době babylónského exilu a v počátečním období po návratu na Sion.“ Názory Ibn Ezry přejalo v 18. a 19. století mnoho učenců, mimo jiné i německý teolog Johann Christoph Döderlein. Ten napsal exegetické dílo o Izajášovi, jež poprvé vyšlo v roce 1775 a podruhé v roce 1789. V publikaci New Century Bible Commentary se uvádí: „Všichni učenci kromě těch nejkonzervativnějších nyní přijímají hypotézu, kterou vyjádřil Döderlein..., totiž že proroctví obsažená ve 40. až 66. kapitole knihy Izajáš nejsou slova proroka Izajáše z 8. století, ale pocházejí z pozdějšího období.“

9. (a) Jak byla kniha Izajáš rozdělena na řadu částí? (b) Jak jeden komentátor Bible shrnuje polemiku kolem toho, kdo je pisatelem knihy Izajáš?

⁹ Tím však dohady týkající se toho, kdo je pisatelem knihy Izajáš, neskončily. Na základě teorie, že existuje nějaký další Izajáš — neboli Deutero-Izajáš —, vznikla představa, že se na psaní podílel možná ještě nějaký třetí pisatel. * Kniha Izajáš byla rozdělována na další části. Jistý znalec tvrdí, že kapitoly 15 a 16 napsal neznámý prorok. Jiný učenec zase vnáší pochybnosti do toho, kdo napsal kapitoly 23 až 27. Další znalec říká, že Izajáš nemohl napsat slova obsažená v kapitolách 34 a 35. Proč? Protože to, co tam je napsáno, velmi připomíná informace obsažené v kapitolách 40 až 66, které už byly připsány někomu jinému, tedy ne Izajášovi, jenž žil v 8. století! Komentátor Bible Charles C. Torrey výstižně shrnuje výsledek těchto  úvah. Píše: „Kdysi velký ‚Prorok vyhnanství‘ se stal zcela bezvýznamnou postavou a je téměř pohřben pod změtí fragmentů.“ S tímto rozdělením knihy Izajáš na mnoho částí však ne všichni znalci souhlasí.

Doklady svědčící o jednom pisateli

10. Uveďte příklad toho, jak shodné vyjadřování dokládá, že kniha Izajáš má jediného pisatele.

¹⁰ Existuje pádný důvod pro názor, že kniha Izajáš je dílem jediného pisatele. Jednou důkazovou linií je shodné vyjadřování. Například slovní spojení „Svatý Izraele“ se 12krát vyskytuje u Izajáše v kapitolách 1 až 39 a 13krát v kapitolách 40 až 66, přičemž ve zbývající části Hebrejských písem je tento popis Jehovy obsažen pouze 6krát.  Opakované používání tohoto slovního spojení, které se jinde vyskytuje vzácně, svědčí o tom, že kniha Izajáš má jediného pisatele.

11. V čem jsou si kapitoly 1–39 a kapitoly 40–66 knihy Izajáš podobné?

¹¹ Ovšem 1. až 39. a 40. až 66. kapitola Izajáše jsou si podobné ještě v jiných ohledech. V obou částech se často používají stejné charakteristické metafory, například žena s porodními bolestmi a „cesta“ nebo „silnice“. * Opakovaně se tam mluví také o „Sionu“. Tento výraz je v kapitolách 1 až 39 použit 29krát a v kapitolách 40 až 66 je to 18krát. Zmínek o Sionu je u Izajáše víc než v kterékoli jiné biblické knize. Tyto doklady, jak uvádí The International Standard Bible Encyclopedia, „potvrzují, že se kniha vyznačuje jedinečností, kterou je obtížné vysvětlit“, pokud byla napsána dvěma, třemi nebo více pisateli.

12, 13. Jak je z Křesťanských řeckých písem patrné, že kniha Izajáš je dílem jediného pisatele?

¹² Nejpádnější doklad toho, že kniha Izajáš měla jen jednoho pisatele, je obsažen v inspirovaných Křesťanských řeckých písmech. Ta jasně ukazují, že křesťané v prvním století věřili, že kniha Izajáš je dílem jednoho pisatele. Například Lukáš mluví o etiopském úředníkovi, který četl text, jenž je nyní obsažen v 53. kapitole Izajáše, tedy v té části, kterou novodobí kritikové připisují Deutero-Izajášovi. Lukáš však říká, že Etiop „nahlas četl proroka Izajáše“. (Skutky 8:26–28)

¹³ Uvažujme také o evangelistu Matoušovi, který vysvětluje, jak se v případě služby Jana Křtitele splnila prorocká  slova, která nyní nacházíme u Izajáše 40:3. Komu Matouš připisuje toto proroctví? Nějakému neznámému Deutero-Izajášovi? Ne, jednoduše uvádí, že pisatelem je ‚prorok Izajáš‘. * (Matouš 3:1–3) Při jiné příležitosti četl Ježíš slova z jednoho svitku a tato slova dnes najdeme u Izajáše 61:1, 2. Když Lukáš o této události vypráví, říká: „Byl mu ... podán svitek proroka Izajáše.“ (Lukáš 4:17) Ve svém dopise Římanům Pavel mluví jak o první, tak i o druhé části Izajáše, ale nikdy ani v nejmenším  nenaznačuje, že by jejich pisatelem nebyl tentýž člověk, tedy Izajáš. (Římanům 10:16, 20; 15:12) Je tudíž zřejmé, že křesťané v prvním století nevěřili, že kniha Izajáš byla dílem dvou, tří nebo více pisatelů.

14. Jak svitky od Mrtvého moře vnesly světlo do otázky, kdo je pisatelem knihy Izajáš?

¹⁴ Zamysleme se také nad tím, jaké svědectví poskytují svitky od Mrtvého moře, což jsou starověké dokumenty, z nichž mnohé pocházejí z doby před Ježíšem. Jeden rukopis Izajáše, známý jako Izajášův svitek, pochází ze 2. století př. n. l. a vyvrací tvrzení kritiků, že od 40. kapitoly  převzal psaní jistý Deutero-Izajáš. Na jakém základě to vyvrací? Úsek, který nyní známe jako 40. kapitolu, začíná v tomto starověkém dokumentu na posledním řádku sloupce, přičemž úvodní věta je dokončena v následujícím sloupci. Opisovač si tedy zjevně nebyl vědom toho, že by se v tomto místě knihy změnil pisatel nebo že by zde kniha byla rozdělena.

15. Co židovský historik Flavius Josephus, který žil v prvním století n. l., říká o Izajášových proroctvích týkajících se Kýra?

¹⁵ Nakonec uvažujme o svědectví židovského historika Flavia Josepha, který žil v prvním století. Uvádí nejen to,  že proroctví v Izajášovi týkající se Kýra byla napsána v osmém století př. n. l., ale také to, že Kýros o těchto proroctvích věděl. Josephus píše: „Kýros tyto věci znal, protože četl knihu proroctví, kterou po sobě o 210 let dříve zanechal Izajáš.“ To, že Kýros znal tato proroctví, podle Josepha možná dokonce přispělo k tomu, že Kýros byl ochoten poslat Židy zpět do jejich vlasti. Josephus totiž píše, že Kýros „byl uchvácen silnou tužbou a ctižádostí, aby učinil, co bylo napsáno“. (Židovské starožitnosti, kniha XI, kapitola 1, odstavec 2)

16. Co je možné říci o tvrzení kritiků, že Babylón je ve druhé části Izajáše popisován jako vládnoucí mocnost?

¹⁶ Jak již bylo uvedeno, mnoho kritiků poukazuje na to, že od 40. kapitoly Izajáše je Babylón popisován jako vládnoucí mocnost a o Izraeli se mluví tak, jako by už byl ve vyhnanství. Nenaznačuje to snad, že pisatel žil v 6. století př. n. l.? Nemusí to tak být. Skutečností je, že i v kapitolách před 40. kapitolou Izajáše je Babylón někdy popisován jako vládnoucí světová velmoc. Například u Izajáše 13:19 je označen jako „okrasa království“ nebo, jak to podává Ekumenický překlad, „skvost mezi královstvími“. Tato slova jsou zcela nepochybně prorocká, protože Babylón se stal světovou velmocí až o více než století později. Jeden kritik „řeší“ tento takzvaný problém tím, že 13. kapitolu Izajáše prohlašuje za dílo jiného pisatele! Ale to, že se o budoucích událostech mluví tak, jako by se už staly, je v biblických proroctvích docela běžné. Tento literární prostředek účinně podtrhuje skutečnost, že se proroctví zcela jistě splní. (Zjevení 21:5, 6) Ano, pouze Bůh pravých proroctví může prohlásit: „Sděluji nové věci. Než začnou vznikat, působím, abyste je slyšeli.“ (Izajáš 42:9)

 Kniha spolehlivých proroctví

17. Jak je možné vysvětlit to, že od 40. kapitoly Izajáše se mění styl psaní?

¹⁷ K jakému závěru tedy směřují doklady? Ukazují, že kniha Izajáš je dílem jediného, inspirovaného pisatele. Celá tato kniha byla po staletí předávána jako jedno dílo, tedy ne jako dvě díla či více. Někdo by sice mohl říci, že od 40. kapitoly se styl knihy Izajáš poněkud mění. Ale nezapomeňme, že Izajáš sloužil Bohu nejméně 46 let. Dá se tedy očekávat, že se za tu dobu změnil obsah jeho poselství a s tím i způsob, jakým Izajáš poselství sděloval. Izajáš byl od Boha pověřen nejen tím, aby předal závažná varování před soudem. Měl také tlumočit Jehovova slova: „Utěšujte, utěšujte můj lid.“ (Izajáš 40:1) Boží smluvní lid byl opravdu utěšen slibem, že po 70 letech vyhnanství se Židé vrátí do své vlasti.

18. Co je jedním z námětů v knize Izajáš, o nichž bude pojednávat tato publikace?

¹⁸ Propuštění Židů z babylónského zajetí je námětem mnoha kapitol knihy Izajáš, které budou rozebírány v této knize. * Jak uvidíme, řada těchto proroctví má novodobé splnění. Kromě toho v knize Izajáš nacházíme vzrušující proroctví, která se splnila v souvislosti se životem — a také smrtí — Božího jediného zplozeného Syna. Je tedy jisté, že ze studia životně důležitých proroctví obsažených v knize Izajáš budou mít Boží služebníci a další lidé po celém světě opravdový užitek. Tato proroctví jsou totiž skutečně světlem pro celé lidstvo.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 9]

Doklady vyplývající z diachronické analýzy

Diachronické studie, které sledují jemné změny, k nimž v průběhu mnoha let dochází v jazyce, poskytují další doklady, že kniha Izajáš je dílem jediného pisatele. Kdyby část Izajáše byla napsána v 8. století př. n. l. a další část o 200 let později, hebrejština použitá v každé z částí by musela být odlišná. Ale podle studie uveřejněné ve Westminster Theological Journal „doklady z diachronické analýzy zcela podporují skutečnost, že Izajáš 40–66 pochází z doby před exilem“. Autor této studie dochází k závěru: „Pokud kritičtí znalci dále trvají na tom, že Izajáš pochází z období exilního nebo poexilního, dělají to navzdory tomu, že diachronická analýza svědčí o opaku.“

[Obrázek na straně 11]

Část Izajášova svitku od Mrtvého moře. Konec 39. kapitoly je označen šipkou

[Obrázky na straně 12 a 13]

Asi 200 let předem Izajáš předpovídá osvobození Židů