Sedmnáctá kapitola

Cizinci jsou shromážděni do Božího domu modlitby

Izajáš 56:1–12

1, 2. Jaké vzrušující oznámení zaznělo v roce 1935 a čeho bylo součástí?

V PÁTEK 31. května 1935 Joseph F. Rutherford promluvil k lidem shromážděným na sjezdu ve Washingtonu. Rozebíral otázku totožnosti ‚velkého zástupu‘, který ve vidění spatřil apoštol Jan. Proslov bratra Rutherforda vyvrcholil vybídkou: „Ať prosím vstanou všichni, kdo mají naději, že budou věčně žít na zemi.“ Podle jednoho z účastníků „vstala víc než polovina přítomných“. Řečník potom řekl: „Pohleďte! Velký zástup!“ Jiná účastnice vzpomíná: „Zprvu nastalo úplné ticho, ale pak se ozval radostný křik a dlouhý hlasitý jásot.“ (Zjevení 7:9)

² To byl významný okamžik v postupném splňování proroctví, které bylo zapsáno asi o 2 700 let dříve a v Bibli ho najdeme v 56. kapitole Izajáše. Stejně jako v případě mnoha dalších proroctví v knize Izajáš, i toto obsahuje nejen utěšující sliby, ale i závažná varování. Proroctví je uplatněno nejprve na Boží smluvní lid Izajášovy doby, ale splňuje se během celých staletí až do naší doby.

Co je třeba udělat pro záchranu

3. Co musí Židé dělat, jestliže chtějí, aby je Bůh zachránil?

³ Padesátá šestá kapitola knihy Izajáš začíná výstrahou určenou Židům. Ale tomu, co prorok píše, by měli  věnovat pozornost všichni praví ctitelé Jehovy Boha. Čteme: „Tak řekl Jehova: ‚Dodržujte právo a čiňte, co je spravedlivé. Vždyť má záchrana je na dosah, aby přišla, a má spravedlnost, aby se zjevila. Šťastný je smrtelný člověk, který to činí, a syn lidstva, který se toho chápe, dodržuje sabat, aby jej neznesvěcoval, a zadržuje svou ruku, aby neprovedl žádný druh špatnosti.‘“ (Izajáš 56:1, 2) Obyvatelé Judy, kteří hledají záchranu od Boha, musí poslouchat mojžíšský Zákon, dodržovat právo a žít spravedlivě. Proč? Protože samotný Jehova je spravedlivý. Ti, kdo usilují o spravedlnost, zažívají štěstí, protože mají Jehovovu přízeň. (Žalm 144:15b)

4. Proč je v Izraeli tak důležité dodržovat Sabat?

⁴ Proroctví klade důraz na dodržování Sabatu, protože Sabat je významný rys mojžíšského Zákona. Jedním z důvodů, proč obyvatelé Judy nakonec odcházejí do vyhnanství, je to, že Sabat zanedbávají. (3. Mojžíšova 26:34, 35; 2. Paralipomenon 36:20, 21) Sabat je znamením zvláštního vztahu, který má Jehova k Židům, a ti, kdo Sabat dodržují, dávají najevo, že si tohoto vztahu váží. (2. Mojžíšova 31:13) Kromě toho dodržování Sabatu má Izajášovým současníkům připomínat, že Jehova je Stvořitel. Tento svátek je má také upozorňovat na to, jaké milosrdenství jim Jehova projevuje. (2. Mojžíšova 20:8–11; 5. Mojžíšova 5:12–15) A dodržováním Sabatu mělo být zajištěno pravidelné, organizované uctívání Jehovy. To, že si obyvatelé Judy měli jednou za týden odpočinout od své běžné práce, jim dávalo příležitost modlit se, studovat a rozjímat.

5. Jak mohou křesťané uplatnit radu týkající se dodržování Sabatu?

⁵ Ale jak je to s křesťany? Vztahuje se povzbuzení k dodržování Sabatu i na ně? Přímo ne, protože křesťané  nejsou pod Zákonem, a tudíž se od nich dodržování Sabatu nevyžaduje. (Kolosanům 2:16, 17) Přesto apoštol Pavel vysvětlil, že pro věrné křesťany existuje „sabatní odpočinek“. Tento „sabatní odpočinek“ spočívá v tom, že člověk má víru v Ježíšovu výkupní oběť, která přináší záchranu, a že se přestává spoléhat jen na skutky. (Hebrejcům 4:6–10) Slova z Izajášova proroctví týkající se Sabatu tedy Jehovovým služebníkům v dnešní době připomínají, že je naléhavě nutné věřit v Boží opatření k záchraně. Jsou také vynikající připomínkou toho, jak důležité je pravidelně, soustavně Jehovu uctívat a vytvářet si k němu důvěrný vztah.

Útěcha pro cizince a eunucha

6. Kterým dvěma skupinám je nyní věnována pozornost?

⁶ Jehova nyní promlouvá ke dvěma skupinám lidí, kteří mu chtějí sloužit, ale kterým mojžíšský Zákon nedovoluje vejít do shromáždění Židů. Čteme: „Cizinec, který se připojil k Jehovovi, ať neříká: ‚Jehova mě bezpochyby oddělí od svého lidu.‘ Ani eunuch ať neříká: ‚Pohleď, jsem suchý strom.‘“ (Izajáš 56:3) Cizinec má strach, že bude odříznut od Izraele. Eunuch se obává, že nikdy nebude mít děti, které by zachovaly jeho jméno. Obě skupiny by měly sebrat odvahu. Než zjistíme, proč to mají udělat, zamysleme se nad tím, jaké postavení ve vztahu k izraelskému národu tyto skupiny mají v době platnosti Zákona.

7. Jak jsou v Izraeli cizinci omezeni Zákonem?

⁷ Neobřezaným cizincům není dovoleno podílet se na uctívání společně s Izraelem. Nesmějí například jíst Pasach. (2. Mojžíšova 12:43) Cizinci, kteří evidentně  neporušují zákony země, mají užitek ze spravedlnosti a pohostinnosti, ale nemají trvalé vazby s národem. Někteří z nich berou Zákon plně za svůj a na znamení toho se muži nechávají obřezat. Tak se stávají proselyty a mají výsadu uctívat Jehovu na nádvoří jeho domu a být považováni za součást izraelského sboru. (3. Mojžíšova 17:10–14; 20:2; 24:22) Ale ani proselyté nejsou plnohodnotnými účastníky Jehovovy smlouvy s Izraelem a nemají žádné územní dědictví v Zaslíbené zemi. Další cizinci se v modlitbě možná obracejí směrem k chrámu a je velmi pravděpodobné, že prostřednictvím kněží předkládají oběti, které odpovídají Zákonu. (3. Mojžíšova 22:25; 1. Královská 8:41–43) Izraelité však s nimi nemají mít úzký kontakt.

Eunuchové dostávají jméno na neurčitý čas

8. (a) Jak se v době platnosti Zákona pohlíželo na eunuchy? (b) Jak byli eunuchové používáni v pohanských národech a na co se výraz „eunuch“ může někdy vztahovat?

⁸ Eunuchům je zakázáno být plnoprávnými příslušníky izraelského národa, a to i v případě, že se narodili židovským rodičům. * (5. Mojžíšova 23:1) V některých pohanských národech biblických dob měli eunuchové zvláštní postavení a bylo zvykem vykastrovat některé děti zajaté ve válce. Eunuchové byli jmenováni jako úředníci na  královském dvoře. Eunuch mohl působit jako „strážce žen“, „strážce konkubín“ nebo sloužící královny. (Ester 2:3, 12–15; 4:4–6, 9) Nic nesvědčí o tom, že by Izraelité takové zvyky dodržovali nebo že by eunuchové byli zvlášť vyhledáváni pro službu izraelským králům. *

9. Jaká utěšující slova Jehova říká doslovným eunuchům?

⁹ Kromě toho, že se doslovní eunuchové mohou na uctívání pravého Boha podílet pouze v omezené míře, zažívají v Izraeli velké pokoření, protože se nemohou stát otci dětí, které by dál nesly jméno jejich rodiny. Velkou útěchou jsou proto následující slova proroctví. Čteme: „Tak řekl Jehova eunuchům, kteří dodržují mé sabaty a kteří si vyvolili, co mě těší, a kteří se chápou mé smlouvy: ‚Dokonce jim dám ve svém domě a uvnitř svých zdí pomník a jméno, něco lepšího než syny a dcery. Dám jim jméno na neurčitý čas, takové, jež nebude odříznuto.‘“ (Izajáš 56:4, 5)

10. Kdy se změnila situace eunuchů a jakou výsadu od té doby mají?

¹⁰ Ano, přijde doba, kdy skutečnost, že je někdo doslovným eunuchem, už nebude překážkou toho, aby ho Jehova plně přijal za svého služebníka. Pokud budou eunuchové poslušní, budou mít „pomník“ neboli místo v Jehovově domě a jméno, které bude lepší než synové a dcery. Kdy k tomu dochází? Až po smrti Ježíše Krista. Tehdy totiž byla stará smlouva Zákona nahrazena novou smlouvou, a tělesný Izrael byl nahrazen „Božím Izraelem“. (Galaťanům 6:16) Od té doby všichni ti,  kdo projevují víru, mohou Boha uctívat přijatelným způsobem. Tělesné odlišnosti a tělesný stav už nehrají roli. Ti, kdo věrně vytrvávají, ať už je jejich tělesný stav jakýkoli, budou mít „jméno na neurčitý čas, takové, jež nebude odříznuto“. Jehova na ně nezapomene. Jejich jméno bude zapsáno do jeho ‚pamětní knihy‘, a v čase, který Bůh ustanovil, obdrží věčný život. (Malachiáš 3:16; Přísloví 22:1; 1. Jana 2:17)

Cizinci Jehovu uctívají s jeho lidem

11. K čemu jsou cizinci povzbuzováni, chtějí-li obdržet požehnání?

¹¹ A co cizinci? Proroctví se k nim nyní vrací a Jehova má pro ně velmi utěšující slova. Izajáš píše: „Cizince, kteří se připojili k Jehovovi, aby mu sloužili a milovali Jehovovo jméno, aby se stali jeho sluhy, všechny, kdo dodržují sabat, aby jej neznesvěcovali, a chápou se mé smlouvy, ty také přivedu ke své svaté hoře a rozradostním je uvnitř svého domu modlitby. Jejich celé zápalné obětní dary a jejich oběti budou k přijetí na mém oltáři. Můj vlastní dům bude totiž nazýván dokonce domem modlitby pro všechny národy.“ (Izajáš 56:6, 7)

12. Jak bylo kdysi chápáno Ježíšovo proroctví o ‚jiných ovcích‘?

¹² V dnešní době se ‚cizinci‘ začali objevovat postupně. Před první světovou válkou panoval názor, že jednotlivců, kteří mají být zachráněni, bude více než těch, kdo mají naději na to, že budou v nebi vládnout s Ježíšem — tedy těch, které dnes považujeme za Boží Izrael. Badatelé Bible znali Ježíšova slova zapsaná u Jana 10:16: „Mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést a budou naslouchat mému hlasu a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ Tyto „jiné ovce“ byly  považovány za pozemskou třídu. Většina badatelů Bible se však domnívala, že se jiné ovce objeví až během Tisícileté vlády Ježíše Krista.

13. Proč se usoudilo, že ovce, o kterých se mluví ve 25. kapitole Matouše, se musí objevit během závěrečných dnů tohoto systému věcí?

¹³ Nakonec se prohloubilo porozumění verši, který s tím souvisí a který také mluví o ovcích. Ve 25. kapitole Matouše je zpráva o Ježíšově podobenství o ovcích a kozlech. Podle tohoto podobenství ovce získávají věčný život, protože podporují Ježíšovy bratry. Jsou tudíž samostatnou třídou, odlišnou od Kristových pomazaných bratrů. V roce 1923, během sjezdu v Los Angeles v Kalifornii ve Spojených státech, bylo vysvětleno, že tyto ovce se musí objevit během posledních dnů tohoto systému věcí, a ne až během Milénia. Proč? Protože Ježíš uvedl toto podobenství jako součást své odpovědi na otázku: „Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ (Matouš 24:3)

14, 15. Jak se prohlubovalo porozumění tomu, kdo jsou v čase konce jiné ovce?

¹⁴ Ve dvacátých letech si jistí jednotlivci, kteří byli ve spojení s badateli Bible, začali uvědomovat, že Jehovův duch jim nevydává svědectví o tom, že mají nebeské povolání. Přesto byli horlivými služebníky Nejvyššího Boha. Postavení těchto lidí bylo lépe pochopeno v roce 1931, kdy vyšla kniha Vindication (Ospravedlnění). Ta verš po verši rozebírala biblickou knihu Ezekiel a vysvětlovala také vidění ‚muže‘ s písařským kalamářem. (Ezekiel 9:1–11) Tento „muž“ je spatřen, jak prochází Jeruzalémem a označuje na čelo ty, kdo vzdychají a sténají nad ohavnostmi, které tam jsou páchány. „Muž“ představuje  Ježíšovy bratry, tedy ostatek pomazaných křesťanů, kteří žijí na zemi v době soudu protiobrazného Jeruzaléma — křesťanstva. Těmi, kdo dostávají označení, jsou jiné ovce, které v té době žijí. Ve vidění je ukázáno, že když se vykonavatelé Jehovova rozsudku mstí na zmíněném odpadlém městě, jiné ovce jsou zachovány naživu.

¹⁵ V roce 1932 získali badatelé Bible hlubší porozumění prorockému dramatu, v němž vystupuje izraelský král Jehu a jeho neizraelský podporovatel Jehonadab. Z tohoto porozumění vyplynulo, že jiné ovce podporují Kristovy pomazané bratry stejně jako Jehonadab podporoval Jehua, když s ním šel a pomáhal mu při odstranění Baalova uctívání. V roce 1935 bylo nakonec rozpoznáno, že jiné ovce žijící během času konce tohoto systému věcí jsou totožné s velkým zástupem, který ve vidění spatřil apoštol Jan. To bylo poprvé vysvětleno na sjezdu, o kterém už byla zmínka — na sjezdu ve Washingtonu. Tam Joseph F. Rutherford poukázal na to, že lidé s pozemskou nadějí tvoří „velký zástup“.

16. Z jakých výsad a povinností se radují ‚cizinci‘?

¹⁶ Postupně tak začalo být patrné, že ‚cizinci‘ mají během těchto posledních dnů sehrát významnou úlohu v Jehovových záměrech. ‚Cizinci‘ přicházejí k Božímu Izraeli, aby uctívali Jehovu. (Zecharjáš 8:23) Společně s tímto duchovním národem předkládají Bohu přijatelné oběti a vstupují do sabatního odpočinku. (Hebrejcům 13:15, 16) Kromě toho Jehovu uctívají v Božím duchovním chrámu, který — podobně jako chrám v Jeruzalémě — je „domem modlitby pro všechny národy“. (Marek 11:17) Projevují víru ve výkupní oběť Ježíše Krista  a ‚perou svá roucha a bělí je v Beránkově krvi‘. A neustále slouží Jehovovi a „prokazují mu dnem i nocí posvátnou službu“. (Zjevení 7:14, 15)

17. Jak se novodobí cizinci chápou nové smlouvy?

¹⁷ Tito novodobí cizinci se chápou nové smlouvy v tom smyslu, že díky spojení s Božím Izraelem jim z nové smlouvy plyne užitek a požehnání. Nejsou sice podílníky této smlouvy, ale upřímně se podřizují zákonům, které s ní souvisejí. Jehovův zákon je tak v jejich srdci a oni poznávají, že Jehova je jejich nebeský Otec a nejvyšší Svrchovaný Panovník. (Jeremjáš 31:33, 34; Matouš 6:9; Jan 17:3)

18. Jaké shromažďovací dílo probíhá v čase konce?

 ¹⁸ Izajášovo proroctví pokračuje: „Výrok Svrchovaného Pána Jehovy, který sbírá rozehnané z Izraele, je: ‚Seberu k němu jiné vedle těch jeho, kteří jsou již sebráni.‘“ (Izajáš 56:8) Během času konce Jehova sbírá „rozehnané z Izraele“, tedy členy pomazaného ostatku. Kromě nich sbírá další lidi, kterými jsou členové velkého zástupu. Ti společně s pomazanými Jehovu uctívají v míru a souladu, a to pod jeho dohledem a pod dohledem Krále, Krista Ježíše, dosazeného na trůn. Vzhledem k tomu, že jsou Jehovově vládě vykonávané Kristem věrně oddáni, učinil z nich Znamenitý Pastýř jednotné a radostné stádo.

Slepí strážní, němí psi

19, 20. K čemu jsou vyzvána divoká zvířata pole a lesa?

¹⁹ Po předcházejících vřelých, povzbudivých slovech následuje překvapivý a téměř děsivý opak. Jehova je připraven jednat milosrdně s cizinci a eunuchy. Ale mnoho lidí, kteří tvrdí, že jsou členy Božího sboru, je odsouzeno a čeká je vykonání rozsudku. A nejen to. Dokonce si ani nezaslouží, aby byli řádně pohřbeni, a hodí se jen k tomu, aby byli pohlceni dravými zvířaty. Čteme tedy: „Všechna divoká zvířata širého pole, pojďte žrát, vy všechna divoká zvířata v lese!“ (Izajáš 56:9) Na čem budou tato divoká zvířata hodovat? Proroctví to objasní. Možná nám to připomene, co v přicházející armagedonské bitvě čeká ty, kdo odporují Bohu — jejich zabitá těla budou ponechána nebeským ptákům, kteří je pohltí. (Zjevení 19:17, 18)

²⁰ Proroctví pokračuje: „Jeho strážní jsou slepí. Žádný z nich si nevšiml. Všichni jsou to oněmělí psi; nejsou  schopni štěkat, těžce dýchají, uléhají, milují dřímotu. Jsou to dokonce psi silní v touze duše; nepoznali sytost. Jsou to také pastýři, kteří nevěděli, jak porozumět. Všichni se obrátili ke své vlastní cestě, každý za svým nepoctivým ziskem ze svého vlastního pomezí: ‚Pojďte! Nechte mě, ať si vezmu trochu vína; a pijme opojný nápoj až do krajnosti. A zítřek se jistě vyvine právě jako dnešek, velký v mnohem větším měřítku.‘“ (Izajáš 56:10–12)

21. Jakých chyb se dopouštějí náboženští vůdcové, kteří jsou jakožto duchovní rádci zbyteční?

²¹ Náboženští vůdcové Judy o sobě prohlašují, že uctívají Jehovu. Tvrdí, že jsou „jeho strážní“. V duchovním ohledu jsou však slepí, němí a ospalí. K čemu vůbec jsou, když nedokáží zůstat bdělí a varovat před nebezpečím? Tito náboženští strážní nemají porozumění a nejsou schopni poskytnout duchovní vedení lidem podobným ovcím. Kromě toho jsou zkažení. Mají neukojitelné sobecké touhy. Místo aby se drželi vedení, které poskytuje Jehova, hledají svou vlastní cestu, usilují o nečestný zisk, příliš si dopřávají opojného nápoje, a ostatní povzbuzují, aby to dělali také. Na blížící se Boží rozsudek zcela zapomínají, a proto lidem říkají, že všechno bude v pořádku.

22. Proč můžeme říci, že se náboženští vůdcové v Ježíšově době podobají náboženským vůdců starověké Judy?

²² Podobný obraz Izajáš použil ve svém proroctví už dříve, když popisoval nevěrné judské náboženské vůdce — mluvil o tom, že jsou duchovně opilí, otupělí a chybí jim porozumění. Zatěžovali národ lidskými tradicemi, sdělovali mu náboženské nepravdy a spoléhali na pomoc od  Asýrie, místo aby ji hledali u Boha. (2. Královská 16:5–9; Izajáš 29:1, 9–14) Je zcela zřejmé, že se nepoučili. Je smutné, že stejní byli i vůdcové v prvním století. Místo aby přijali dobrou zprávu, kterou jim přinášel Boží vlastní Syn, zavrhli Ježíše a úkladně naplánovali, že ho zabijí. Ježíš je otevřeně označil jako ‚slepé vůdce‘ a dodal, že pokud „vede slepý slepého, oba spadnou do jámy“. (Matouš 15:14)

 Strážní v dnešní době

23. Které Petrovo proroctví o náboženských vůdcích se splňuje?

²³ Apoštol Petr varoval, že povstanou také falešní učitelé, kteří budou svádět křesťany. Napsal: „Mezi lidem [Izraele] se však také vyskytli falešní proroci, jako i mezi vámi budou falešní učitelé. Právě ti budou nenápadně zavádět ničivé sekty a zapřou dokonce majitele, který je koupil, a přivodí si rychlé zničení.“ (2. Petra 2:1) K čemu vedlo falešné učení a sektářství těchto falešných učitelů? Ke vzniku křesťanstva, jehož náboženští vůdcové se dnes modlí o to, aby Bůh požehnal jejich politickým přátelům, a potom slibují světlou budoucnost. Náboženští vůdcové křesťanstva se vzhledem k duchovním věcem prokázali jako slepí, němí a ospalí.

24. Jaká jednota panuje mezi duchovním Izraelem a cizinci?

²⁴ Jehova však přivádí miliony cizinců, aby ho v jeho velkém duchovním domě modlitby uctívali společně s posledními příslušníky Božího Izraele. Tito cizinci sice pocházejí z mnoha národů, ras a jazyků, ale mají mezi sebou jednotu, a jednota je také mezi nimi a Božím Izraelem. Jsou přesvědčeni, že záchrana může přijít pouze od Jehovy Boha prostřednictvím Ježíše Krista. Jsou podněcováni láskou k Jehovovi, a proto se připojují ke Kristovým pomazaným bratrům a vydávají svůj hlas, aby dosvědčili svou víru. A velkou útěchou jsou pro ně slova inspirovaného apoštola, který napsal: „Jestliže ... veřejně prohlašuješ ono ‚slovo ve svých vlastních ústech‘, že Ježíš je Pán, a projevuješ ve svém srdci víru, že ho Bůh vzbudil z mrtvých, budeš zachráněn.“ (Římanům 10:9)

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

 [Obrázek na straně 250]

Sabat měl být příležitostí k modlitbě, studiu a rozjímání

[Obrázky na straně 256]

Postavení jiných ovcí bylo jasně vysvětleno v roce 1935 na sjezdu ve Washingtonu (dole křest, vpravo program)

[Obrázek na straně 259]

Divoká zvířata jsou pozvána na hostinu

 [Obrázky na straně 261]

Cizinci a Boží Izrael jsou jednotní