Třináctá kapitola

„Jednohlasně radostně volejte!“

Izajáš 52:1–12

1. Proč jsou prorocká slova z 52. kapitoly Izajáše zdrojem radosti a jaké dvojí splnění mají?

OSVOBOZENÍ! Může snad národ, který je v zajetí, mít radostnější vyhlídku? Osvobození a obnova je hlavním námětem knihy Izajáš, a proto není překvapivé, že více radostných prohlášení než tato biblická kniha obsahují pouze Žalmy. Zejména 52. kapitola Izajáše poskytuje Božímu lidu důvod k radosti. Prorocká slova, která jsou v ní zapsána, se v roce 537 př. n. l. splňují na Jeruzalému. A mají větší splnění související s ‚Jeruzalémem nahoře‘, Jehovovou nebeskou organizací duchovních tvorů, která je někdy popisována jako matka a manželka. (Galaťanům 4:26; Zjevení 12:1)

„Oblékni se svou silou, Sione!“

2. Kdy se Sion probouzí a jak se to stane?

² Jehova prostřednictvím Izajáše volá na své milované město Sion: „Probuď se, probuď se, oblékni se svou silou, Sione! Oblékni si své krásné oděvy, Jeruzaléme, svaté město! Vždyť již do tebe nevejde neobřezaný a nečistý. Setřes ze sebe prach, vstaň, posaď se, Jeruzaléme. Uvolni si pouta na šíji, zajatá sionská dcero.“ (Izajáš 52:1, 2) Obyvatelé Jeruzaléma popouzeli Jehovu k hněvu, a proto je toto město 70 let ve zpustošeném stavu. (2. Královská  24:4; 2. Paralipomenon 36:15–21; Jeremjáš 25:8–11; Daniel 9:2) Nyní je čas, aby se Jeruzalém probudil z dlouhého období nečinnosti a oděl se krásnými oděvy svobody. Jehova zapůsobil na srdce Kýra, aby osvobodil ‚zajatou sionskou dceru‘, a bývalí obyvatelé Jeruzaléma a jejich potomci tak mohli odejít z Babylónu, vrátit se do Jeruzaléma a obnovit pravé uctívání. V Jeruzalémě nesmí být žádný neobřezaný a nečistý člověk. (Ezra 1:1–4)

3. Proč může být sbor pomazaných křesťanů označen jako ‚sionská dcera‘ a v jakém smyslu jsou osvobozeni?

³ Tato Izajášova slova se plní také na křesťanském sboru. O sboru pomazaných křesťanů je možné říci, že je novodobou ‚sionskou dcerou‘, protože jeho matkou je „Jeruzalém nahoře“. * Pomazaní křesťané jsou osvobozeni od pohanského učení a odpadlických nauk a musí si zachovat čisté postavení před Jehovou, ne však tělesnou obřízkou, ale tím, že jsou obřezáni v srdci. (Jeremjáš 31:33; Římanům 2:25–29) K tomu patří i to, aby před Jehovou zůstávali čistí v duchovním, duševním a mravním ohledu. (1. Korinťanům 7:19; Efezanům 2:3)

4. Jaké zážitky představitelů ‚Jeruzaléma nahoře‘, přestože vzhledem k Jehovovi nikdy nebyl neposlušný, se zrcadlí v tom, co zažili obyvatelé starověkého Jeruzaléma?

⁴ Je pravda, že „Jeruzalém nahoře“ nikdy neprojevil ve vztahu k Jehovovi neposlušnost. Během první světové války však jeho zástupci na zemi — pomazaní křesťané — nevědomky porušili Jehovův zákon, protože nesprávně chápali, co je pravá křesťanská neutralita. Ztratili Boží přízeň a dostali se do duchovního zajetí ve ‚Velkém  Babylónu‘, světové říši falešného náboženství. (Zjevení 17:5) Jejich otroctví vyvrcholilo v červnu 1918, kdy osm pracovníků Watch Tower Society bylo uvězněno na základě falešných obvinění, mimo jiné i obvinění ze spiknutí. Tehdy se organizované kázání dobré zprávy v podstatě zastavilo. V roce 1919 však zazněla zvučná výzva k duchovní bdělosti. Pomazaní křesťané se začali úplně oddělovat od mravní a duchovní nečistoty Velkého Babylónu. Povstali z prachu otroctví, a „Jeruzalém nahoře“ získal slávu ‚svatého města‘, kde duchovní nečistota není dovolena.

5. Proč má Jehova absolutní právo, aby vykoupil svůj lid, aniž by se s těmi, kdo ho zajali, musel nějak vyrovnat?

⁵ Jak v roce 537 př. n. l., tak i v roce 1919 n. l. měl Jehova absolutní právo osvobodit svůj lid. Izajáš vysvětluje: „Tak řekl Jehova: ‚Za nic jste byli prodáni a bez peněz budete vykoupeni.‘“ (Izajáš 52:3) Ani starověký Babylón, ani Velký Babylón nezaplatily nic, když si příslušníky Božího smluvního lidu podmanily jako otroky. Vzhledem k tomu, že nedošlo k žádné peněžní transakci, Jehova byl stále zákonným Vlastníkem svého lidu. Měl se snad cítit jako něčí dlužník? Jistě ne. V obou případech mohl Jehova právem vykoupit své ctitele, aniž by se s těmi, kdo se jich zmocnili, musel nějak vyrovnat. (Izajáš 45:13)

6. Na jaké poučení z historie nedbali Jehovovi nepřátelé?

⁶ Jehovovi nepřátelé se vůbec nepoučili z dějin. Čteme: „Tak totiž řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Nejprve šel můj lid do Egypta, aby tam přebývali jako někdo cizí; a Asýrie, ta je utlačovala bez příčiny.‘“ (Izajáš 52:4) Egyptský faraón si zotročil Izraelity, kteří byli pozváni, aby se  v jeho zemi usadili jako hosté. Jehova však nechal faraóna a jeho vojsko utonout v Rudém moři. (2. Mojžíšova 1:11–14; 14:27, 28) Když asyrský král Senacherib ohrožoval Jeruzalém, Jehovův anděl pobil 185000 králových vojáků. (Izajáš 37:33–37) Podobně ani starověký Babylón, ani Velký Babylón nemohou uniknout následkům toho, že utlačují Boží lid.

„Můj lid pozná mé jméno“

7. Jaký vliv má na Jehovovo jméno to, že je Boží lid v zajetí?

⁷ To, že Jehovův lid je v zajetí, má vliv na Jehovovo jméno. Proroctví totiž ukazuje: „‚Teď, jaký tu mám zájem?‘ je Jehovův výrok. ‚Můj lid byl totiž vzat za nic. Právě ti, kdo nad nimi panovali, stále kvíleli,‘ je Jehovův výrok, ‚a s mým jménem bylo neustále, celý den, zacházeno s neúctou. Proto můj lid pozná mé jméno, ano proto v ten den, protože já jsem Ten, kdo mluví. Pohleďte, to jsem já.‘“ (Izajáš 52:5, 6) Jaký zájem má Jehova na té situaci? Jak se ho dotýká to, že Izrael je v otroctví v Babylóně? Jehova musí zakročit, protože Babylón odvedl příslušníky jeho lidu jako zajatce a vítězoslavně nad nimi jásá. Tímto chvástáním  Babylón zachází s Jehovovým jménem neuctivě. (Ezekiel 36:20, 21) Odmítá uznat, že ke zpustošení Jeruzaléma došlo proto, že se Boží lid Jehovovi znelíbil. Babylón naopak pohlíží na zotročení Židů jako na důkaz toho, že jejich Bůh je slabý. Babylónský spoluvládce Belšacar se Jehovovi dokonce vysmívá, protože při slavnosti na počest babylónských bohů používá nádoby z jeho chrámu. (Daniel 5:1–4)

8. Jak bylo po smrti apoštolů nakládáno s Jehovovým jménem?

⁸ Jak to všechno souvisí s ‚Jeruzalémem nahoře‘? Od doby, kdy mezi údajnými křesťany zakořenilo odpadlictví, je možné mluvit o tom, že „kvůli [těm lidem] se Božímu jménu rouhají mezi národy“. (Římanům 2:24; Skutky 20:29, 30) Židé nakonec kvůli pověrám přestali Boží jméno používat. Jejich příklad pak brzy po smrti apoštolů následovali odpadlí křesťané a také přestali používat Boží osobní jméno. Odpadlictví vedlo ke vzniku křesťanstva, které je hlavní částí Velkého Babylónu. (2. Tesaloničanům 2:3, 7; Zjevení 17:5) Bezmezná nemravnost a bezostyšné krveprolévání, kterých se křesťanstvo dopouští, vrhá na Jehovovo jméno špatné světlo. (2. Petra 2:1, 2)

9, 10. Jaké hlubší porozumění Jehovovým měřítkům a Jehovovu jménu získal novodobý Boží smluvní lid?

⁹ Když příslušníci Božího smluvního lidu byli v roce 1919 osvobozeni Větším Kýrem, Ježíšem Kristem, ze zajetí ve Velkém Babylónu, lépe porozuměli Jehovovým požadavkům. Už se očistili od mnoha nauk křesťanstva, které mají kořeny v předkřesťanských pohanských náboženstvích a ke kterým patří trojice, nesmrtelnost duše a věčná muka v ohnivém pekle. Nyní se začali zbavovat všech  pozůstatků babylónského vlivu. Také si postupně uvědomili, jak důležité je zachovávat přísnou neutralitu, pokud jde o spory mezi různými stranami v tomto světě. Dokonce se chtěli očistit od veškeré viny krve, kterou snad na sebe někteří uvalili.

¹⁰ Novodobí Boží služebníci také do větší hloubky porozuměli významu Jehovova jména. V roce 1931 přijali jméno svědkové Jehovovi, a tak dali veřejně najevo, že se hlásí k Jehovovi a jeho jménu. Navíc svědkové Jehovovi od roku 1950 vydávají Překlad nového světa, v němž má Boží jméno opět takové místo, jaké mu v Bibli náleží. Ano, začali uznávat Jehovovo jméno a oznamují ho ve všech končinách země.

‚Ten, jenž přináší dobrou zprávu‘

11. Proč s ohledem na události v roce 537 př. n. l. je zvolání „Tvůj Bůh se stal králem!“ vhodné?

¹¹ Naše pozornost je nyní obrácena zpět k Sionu, a to v době, kdy je stále ve zpustošeném stavu. Promlouvá posel, který přináší dobrou zprávu. „Jak půvabné jsou na horách nohy toho, jenž přináší dobrou zprávu, jenž zvěstuje pokoj, jenž přináší dobrou zprávu o něčem lepším, jenž zvěstuje záchranu, jenž říká Sionu: ‚Tvůj Bůh se stal králem!‘“ (Izajáš 52:7) Jak je možné v roce 537 př. n. l. říci, že Bůh Sionu se stal králem? Cožpak Jehova nebyl králem vždy? Vždyť je ‚Král věčnosti‘! (Zjevení 15:3) Přesto je zvolání „Tvůj Bůh se stal králem!“ vhodné, protože pád Babylónu a královská výzva, aby byl znovu postaven chrám v Jeruzalémě a aby tam bylo obnoveno čisté uctívání, jsou novým projevem Jehovova kralování. (Žalm 97:1)

12. Kdo poskytoval vedení v ‚přinášení dobré zprávy‘ a jak to dělal?

 ¹² V Izajášově době nebyl s ‚tím, jenž přináší dobrou zprávu‘, ztotožněn žádný jednotlivec ani žádná skupina lidí. Dnes je ale známo, kdo je nositelem dobré zprávy. Jehovovým největším poslem pokoje je Ježíš Kristus. Když byl na zemi, kázal dobrou zprávu o tom, že lidé budou osvobozeni od všech účinků hříchu zděděného po Adamovi, tedy i od nemocí a smrti. (Matouš 9:35) Ježíš byl příkladem v horlivém zvěstování této dobré zprávy o něčem lepším a každou příležitost využíval k tomu, aby lidi vyučoval o Božím Království. (Matouš 5:1, 2; Marek 6:34; Lukáš 19:1–10; Jan 4:5–26) A Ježíšovi učedníci tento příklad napodobovali.

13. (a) Jakým způsobem apoštol Pavel rozšiřuje význam vyjádření „Jak půvabné jsou na horách nohy toho, jenž přináší dobrou zprávu“? (b) Proč je možné říci, že nohy poslů jsou „půvabné“?

¹³ Slova z Izajáše 52:7 cituje ve svém dopise Římanům apoštol Pavel, aby ukázal, jak důležité je dílo kázání dobré  zprávy. Klade řadu podnětných otázek. Mimo jiné se ptá: ‚Jak lidé uslyší, nebude-li někdo kázat?‘ Potom říká: „Právě jak je napsáno: ‚Jak půvabné jsou nohy těch, kdo oznamují dobrou zprávu o dobrých věcech!‘“ (Římanům 10:14, 15) Použitím množného čísla ve slově „těch“ — místo jednotného čísla „toho“, které je obsaženo v původním textu Izajáše — Pavel uplatnění Izajáše 52:7 rozšiřuje. Všichni křesťané napodobují Ježíše Krista, a jsou tudíž posly dobré zprávy pokoje. V jakém ohledu jsou jejich nohy „půvabné“? Izajáš mluví tak, jako by posel přicházel do Jeruzaléma směrem od nedalekých judských hor. Z velké dálky není možné vidět poslovy nohy. Pozornost je zde zaměřena spíše na posla, protože nohy představují jej samotného. Stejně jako byli v prvním století Ježíš a jeho učedníci krásnou podívanou pro mírné, novodobí svědkové jsou příjemnou podívanou pro pokorné lidi, kteří naslouchají životodárnému poselství dobré zprávy.

14. Jak se Jehova stal Králem v nové době a odkdy je tato skutečnost oznamována lidstvu?

¹⁴ Odkdy je v dnešní době slyšet volání „Tvůj Bůh se stal králem!“? Je to od roku 1919. V tom roce na sjezdu v Cedar Point v Ohiu tehdejší prezident Watch Tower Society J. F. Rutherford vybízel své posluchače proslovem nazvaným „Projev ke spolupracovníkům“. Tento proslov byl založen na slovech z Izajáše 52:7 a ze Zjevení 15:2 a povzbuzoval všechny přítomné, aby se chopili kazatelského díla. A tak se na „horách“ začaly objevovat ‚půvabné nohy‘. Dobrou zprávu o tom, že se Jehova stal Králem, vyšli horlivě kázat nejdříve pomazaní křesťané a později i jejich společníci z ‚jiných ovcí‘. (Jan 10:16) V jakém  smyslu se Jehova stal Králem? Své kralování znovu projevil v roce 1914, kdy svého Syna Ježíše Krista dosadil jako Krále v nově zřízeném nebeském Království. A své kralování projevil ještě v roce 1919, kdy ‚Boží Izrael‘ osvobodil z Velkého Babylónu. (Galaťanům 6:16; Žalm 47:8; Zjevení 11:15, 17; 19:6)

„Tvoji vlastní strážní pozvedli hlas“

15. Kdo jsou „strážní“, kteří v roce 537 př. n. l. pozvedají svůj hlas?

¹⁵ Má zvolání „Tvůj Bůh se stal králem“ nějakou odezvu? Ano. Izajáš píše: „Naslouchej! Tvoji vlastní strážní pozvedli hlas. Jednohlasně stále radostně volají; vždyť z očí do očí uvidí, až Jehova opět shromáždí Sion.“ (Izajáš 52:8) V roce 537 př. n. l. nejsou na svá stanoviště v Jeruzalémě postaveni žádní doslovní strážní, kteří by vítali zpět první vracející se vyhnance. Město bylo 70 let zpustošené. (Jeremjáš 25:11, 12) ‚Strážnými‘, kteří pozvedají svůj hlas, musí tedy být ti Izraelité, kteří předem dostávají zprávu o tom, že Sion bude obnoven, a kteří mají tuto zprávu předat zbývajícím dětem Sionu. Když v roce 539 př. n. l. vidí, že Jehova dává Babylón do rukou Kýra, strážní vůbec nepochybují o tom, že to Jehova osvobozuje svůj lid. Společně s těmi, kdo reagují na jejich volání, strážní dál radostně jednohlasně volají, aby tu dobrou zprávu slyšeli i další lidé.

16. Koho „strážní“ vidí „z očí do očí“ a v jakém smyslu?

¹⁶ Bdělí strážní si budují úzký, osobní vztah k Jehovovi, protože ho vidí jakoby „z očí do očí“ neboli tváří v tvář. (4. Mojžíšova 14:14) Jejich úzký kontakt s Jehovou a jejich blízký vzájemný vztah vyzdvihuje jejich jednotu a radostnou povahu jejich poselství. (1. Korinťanům 1:10)

17, 18. (a) Jak novodobá třída strážného pozvedá svůj hlas? (b) V jakém smyslu třída strážného volá jednohlasně?

 ¹⁷ V novodobém splnění je třídou strážného „věrný a rozvážný otrok“, který pozvedá svůj hlas, a to nejen směrem k těm, kdo v Boží viditelné organizaci už jsou, ale také směrem k těm, kdo jsou vně. (Matouš 24:45–47) V roce 1919 zazněla výzva, aby byli shromážděni zbývající z pomazaných, a tato výzva byla v roce 1922 na sjezdu v Cedar Point v Ohiu zdůrazněna vybídkou „zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte Krále a jeho království“. Od roku 1935  se pozornost obrátila na shromažďování velkého zástupu lidí podobných ovcím. (Zjevení 7:9, 10) Ohlašování Jehovova kralování je v posledních letech ještě intenzivnější. Proč to můžeme říci? V roce 2000 se na oznamování Jehovova kralování podílelo přes šest milionů lidí ve více než 230 zemích a oblastech. Kromě toho Strážná věž, hlavní nástroj třídy strážného, ohlašuje toto radostné poselství ve více než 130 jazycích.

¹⁸ Podílet se na tomto sjednocujícím díle vyžaduje pokoru a bratrskou lásku. Má-li být volání účinné, musí všichni, kdo se ho účastní, kázat totéž poselství, klást důraz na jméno Jehovy, na jeho opatření výkupného, jeho moudrost, lásku a Království. Křesťané po celém světě pracují bok po boku, a tak je jejich pouto s Jehovou posilováno a oni jednohlasně ohlašují radostnou zvěst.

19. (a) Jak se „zpustošená místa Jeruzaléma“ začínají radovat? (b) V jakém smyslu Jehova „obnažil svou svatou paži“?

¹⁹ Radostné volání Božího lidu vede dokonce k tomu, že radostně vypadá i místo, kde bydlí. Proroctví pokračuje: „Rozveselte se, jednohlasně radostně volejte, zpustošená místa Jeruzaléma, vždyť Jehova utěšil svůj lid; vykoupil Jeruzalém. Jehova obnažil svou svatou paži před očima všech národů; a všechny konce země uvidí záchranu našeho Boha.“ (Izajáš 52:9, 10) S příchodem Židů, kteří se vracejí z Babylónu, truchlivě působící místa zpustošeného Jeruzaléma vypadají radostně, protože tam může být obnoveno Jehovovo čisté uctívání. (Izajáš 35:1, 2) Je jisté, že to je dílo Jehovovy ruky. „Obnažil svou svatou paži“, tedy jako by si vyhrnul rukávy a pustil se do záchrany svého lidu. (Ezra 1:2, 3)

20. K čemu vede to, že v nové době Jehova obnažuje svou paži, a co to ještě přinese?

 ²⁰ V těchto „posledních dnech“ Jehova obnažil svou svatou paži, aby oživil pomazaný ostatek, „dva svědky“ z knihy Zjevení. (2. Timoteovi 3:1; Zjevení 11:3, 7–13) Od roku 1919 jsou tito lidé přiváděni do duchovního ráje, což je jejich duchovní vlastnictví, které nyní sdílejí s miliony svých druhů, jiných ovcí. Jehova nakonec obnaží svou svatou paži, aby svůj lid zachránil v ‚Har-Magedonu‘. (Zjevení 16:14, 16) Pak „všechny konce země uvidí záchranu našeho Boha“.

Nezbytný požadavek

21. (a) Co se vyžaduje od těch, kdo ‚nesou Jehovovo náčiní‘? (b) Proč Židé, kteří odcházejí z Babylónu, nemají důvod k panice?

²¹ Ti, kdo vycházejí z Babylónu a vracejí se do Jeruzaléma, musí splňovat určitý požadavek. Izajáš píše: „Odvraťte se, odvraťte se, vyjděte odtamtud, nedotýkejte se ničeho nečistého; vyjděte z jeho středu, uchovejte se čistí, vy, kdo nesete Jehovovo náčiní. Nevyjdete totiž v panice a nebudete prchat. Vždyť Jehova dokonce půjde před vámi a Bůh Izraele bude vaší zadní stráží.“ (Izajáš 52:11, 12) Izraelité, kteří odcházejí z Babylónu, musí v tomto městě nechat všechno, co bylo poskvrněno babylónským falešným uctíváním. Nesou Jehovovo náčiní, které pochází z chrámu v Jeruzalémě, a proto musí být čistí, a to nejen navenek, v obřadním smyslu, ale zejména ve svém srdci. (2. Královská 24:11–13; Ezra 1:7) Kromě toho Jehova jde před nimi, takže se nemusí bát ani nemusí šíleně utíkat, jako by jim krvežízniví pronásledovatelé byli v patách. Bůh Izraele je totiž jejich zadní stráží. (Ezra 8:21–23)

22. Jak Pavel zdůrazňuje, že pomazaní křesťané musí být čistí?

 ²² Izajášova slova o tom, že je třeba zůstat čistý, mají větší splnění na potomstvu ‚Jeruzaléma nahoře‘. Když Pavel vybízel korintské křesťany, aby se nedali nerovně spojit jhem s nevěřícími, citoval slova z Izajáše 52:11: „‚Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,‘ říká Jehova, ‚a přestaň te se dotýkat nečistého.‘“ (2. Korinťanům 6:14–17) Stejně jako Izraelité, kteří z Babylónu mířili domů, ani křesťané se nesmějí znečistit babylónským falešným uctíváním.

23. V jakých ohledech se dnes Jehovovi služebníci snaží zůstat čistí?

²³ To se týkalo zejména těch pomazaných následovníků Ježíše Krista, kteří v roce 1919 unikli z Velkého Babylónu. Postupně se očišťovali od všech stop falešného uctívání. (Izajáš 8:19, 20; Římanům 15:4) Stále více si také uvědomovali, jak důležité je, aby byli čistí v mravním ohledu. Jehovovi svědkové sice vysoká mravní měřítka zastávali vždy, ale v roce 1952 přinesla Strážná věž články, ve kterých bylo zdůrazněno, že ti, kdo se dopustili nemravnosti, musí být ukázněni, aby sbor zůstal čistý. Tato kárná opatření pomáhají také samotnému provinilci, aby si uvědomil, že musí činit opravdové pokání. (1. Korinťanům 5:6, 7, 9–13; 2. Korinťanům 7:8–10; 2. Jana 10, 11)

24. (a) Co je v novodobém splnění „Jehovovo náčiní“? (b) Proč dnes mají křesťané důvěru v to, že Jehova dál půjde před nimi a že bude také jejich zadní stráží?

²⁴ Pomazaní křesťané jsou společně s velkým zástupem jiných ovcí rozhodnuti nedotýkat se ničeho, co je v duchovním ohledu nečisté. Díky tomu, že jsou očištěni, splňují požadavky, aby mohli nést „Jehovovo náčiní“, což jsou znamenitá opatření, která Bůh dělá ve prospěch posvátné služby vykonávané dům od domu a na biblických studiích a při dalších křesťanských činnostech. Boží lid si dnes udržuje čisté postavení, a proto se může spolehnout na to, že Jehova dál půjde před ním a také že bude jeho zadní stráží. Boží čistý lid má mnoho důvodů, aby ‚jednohlasně radostně volal‘.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 183]

Sion bude vysvobozen ze zajetí

[Obrázek na straně 186]

Od roku 1919 se na „horách“ opět objevují ‚půvabné nohy‘

[Obrázek na straně 189]

Svědkové Jehovovi mluví jednohlasně

[Obrázek na straně 192]

Ti, kdo ‚nesou Jehovovo náčiní‘, musí být v mravním a duchovním ohledu čistí