Dvacátá sedmá kapitola

Jehova žehná čistému uctívání

Izajáš 66:1–14

1. Které náměty jsou vyzdviženy v poslední kapitole Izajáše a které otázky jsou tam zodpovězeny?

V POSLEDNÍ kapitole knihy Izajáš vrcholí několik důležitých námětů této prorocké knihy a je tam zodpovězena řada významných otázek. K námětům, které jsou zde vyzdviženy, patří vznešenost Jehovy, jeho nenávist k pokrytectví, jeho rozhodnutí vyhladit ničemné a jeho láska k věrným lidem a zájem o ně. Kromě toho je tam dána odpověď na tyto otázky: Čím se pravé uctívání liší od uctívání falešného? Jak si můžeme být jisti, že Jehova přivede odplatu na pokrytce, kteří předstírají svatost, ale přitom utlačují Boží lid? A jak Jehova požehná těm, kdo mu zůstávají věrní?

Klíč k čistému uctívání

2. Co Jehova prohlašuje v souvislosti se svou majestátností, ale co toto prohlášení neznamená?

² Proroctví nejprve zdůrazňuje Jehovovu majestátnost: „Tak řekl Jehova: ‚Nebesa jsou můj trůn a země je má podnož. Kdepak je ten dům, který mi můžete vystavět, a kdepak je to místo jako místo odpočinku pro mne?‘“ (Izajáš 66:1) Někteří znalci se domnívají, že prorok Židy odrazuje od toho, aby po tom, co se vrátí do vlasti, národ znovu postavil chrám Jehovovi. Ale to těmito slovy není myšleno.  Jehova sám přikáže, aby byl chrám opět vybudován. (Ezra 1:1–6; Izajáš 60:13; Ageus 1:7, 8) Jaký význam má tedy tato pasáž?

3. Proč je vhodné to, že země je označena jako Jehovova „podnož“?

³ Nejprve se můžeme zamyslet nad tím, proč je země popsána jako Jehovova „podnož“. To není žádný ponižující výraz. Toto označení dostává ze všech těch miliard nebeských těles ve vesmíru pouze země. Naše planeta bude trvat navždy jako něco ojedinělého, protože právě zde Jehovův jediný zplozený Syn zaplatil výkupné a právě zde Jehova ospravedlní svou svrchovanost prostřednictvím mesiášského Království. Je skutečně vhodné, že země je označena jako Jehovova podnož. Král možná takovou podnožku používal k tomu, aby mohl usednout na svůj vznešený trůn, a potom mu sloužila jako místo odpočinku pro jeho nohy.

4. (a) Proč není možné, aby nějaká budova na zemi byla místem odpočinku Jehovy Boha? (b) Co je myšleno spojením „všechny ty věci“ a k jakému závěru v souvislosti s uctíváním Jehovy musíme dospět?

⁴ Král by samozřejmě neseděl na své podnoži, a stejně ani Jehova nesídlí na zemi. Vždyť ho nemohou obsáhnout ani ohromná doslovná nebesa! Oč méně by Jehovu mohla pojmout pouhá budova na zemi a tak doslova sloužit jako dům pro něj. (1. Královská 8:27) Jehovův trůn a místo jeho odpočinku jsou v duchovní říši, což je význam výrazu „nebesa“ použitého u Izajáše 66:1. Následující verš nám pomáhá pochopit jádro věci: „‚Všechny ty věci udělala má vlastní ruka, takže všechny vznikly,‘ je Jehovův výrok.“ (Izajáš 66:2a) Představte si, jak se Jehova doširoka rozmáchne, když ukazuje „všechny ty věci“ — všechno v nebi a na zemi. (Izajáš 40:26; Zjevení 10:6) Jakožto Vznešený Stvořitel celého vesmíru  si zaslouží, aby měl víc než jen pouhou budovu, která je mu zasvěcena. Zaslouží si víc než jen vnější formu uctívání.

5. Jak dáváme najevo, že jsme ‚ztrápení a zkroušení v duchu‘?

⁵ Jaké uctívání Svrchovaného Panovníka je vhodné? On sám nám říká: „Na takového tedy pohlédnu: na ztrápeného a zkroušeného v duchu, který se chvěje před mým slovem.“ (Izajáš 66:2b) Ano, u čistého uctívání je podstatné to, zda Boží ctitel má správný postoj srdce. (Zjevení 4:11) Jehovův ctitel musí být ‚ztrápený a zkroušený v duchu‘. Znamená to snad, že Jehova chce, abychom byli nešťastní? Ne, on sám je ‚šťastný Bůh‘ a přeje si, aby i jeho ctitelé byli šťastní. (1. Timoteovi 1:11; Filipanům 4:4) Všichni ale často hřešíme a své hříchy nesmíme brát na lehkou váhu. Měli bychom být kvůli nim ‚ztrápeni‘ a měli bychom být zarmouceni kvůli tomu, že míjíme cíl v podobě Jehovových spravedlivých měřítek. (Žalm 51:17) Musíme dávat najevo, že jsme ‚zkroušení v duchu‘, a to tím, že činíme pokání, bojujeme proti svým hříšným sklonům a modlíme se k Jehovovi o odpuštění. (Lukáš 11:4; 1. Jana 1:8–10)

6. V jakém smyslu by se měli praví ctitelé ‚chvět před Božím slovem‘?

⁶ Jehova pohlíží na ty, kdo se ‚chvějí před jeho slovem‘. Znamená to snad, že chce, abychom se chvěli strachem, kdykoli čteme jeho prohlášení? Ne. Jehova chce, abychom na to, co říká, pohlíželi s posvátnou úctou. Proto upřímně pátráme po jeho radách a používáme je k tomu, aby nás vedly ve všech životních situacích. (Žalm 119:105) ‚Chvět‘ se můžeme i v tom smyslu, že se bojíme už jen pomyslet na to, že bychom neposlouchali  Boha pravdy, že bychom jeho pravdu znečistili lidskými tradicemi nebo ji brali na lehkou váhu. Tento pokorný postoj je pro čisté uctívání nezbytný. Žel, v dnešním světě je vzácný.

Jehova nenávidí pokrytecké uctívání

7, 8. Jak Jehova pohlíží na formální uctívání, kterému se věnují náboženští pokrytci?

⁷ Izajáš přemýšlí o svých současnících a uvědomuje si, že jen málo z nich má takový postoj, jaký Jehova hledá u svých ctitelů. Proto si odpadlý Jeruzalém zaslouží blížící se rozsudek. Povšimněme si, co Jehova říká tomu, jak ho tam lidé uctívají: „Ten, kdo poráží býka, je jako ten, kdo sráží muže. Ten, kdo obětuje ovci, je jako ten, kdo láme vaz psovi. Ten, kdo obětuje dar — krev prasete! Ten, kdo předkládá památku v podobě vonné pryskyřice, je jako ten, kdo říká požehnání zlověstnými slovy. Jsou to také ti, kdo si vyvolili své vlastní cesty a právě jejich duše nalezla potěšení v jejich ohavnostech.“ (Izajáš 66:3)

⁸ Tento verš nám připomíná Jehovova slova, která jsou zaznamenána v 1. kapitole knihy Izajáš. Jehova tam příslušníkům svého vzpurného lidu řekl, že jejich formální projevy uctívání se mu nejen nelíbily, ale ve skutečnosti způsobily, že jeho spravedlivý hněv bude ještě silnější, protože jeho ctitelé jsou pokrytečtí. (Izajáš 1:11–17) I nyní Jehova přirovnává oběti, které předkládají, k odporným zločinům. Tím, že obětují nákladného býka, se Jehovovi nezavděčí, stejně jako by se nezavděčili tím, že by zabili člověka. Ostatní oběti jsou přirovnávány k obětování psa nebo prasete, což jsou podle mojžíšského Zákona nečistá zvířata a rozhodně se nehodí jako oběť.  (3. Mojžíšova 11:7, 27) Připustí Jehova, aby toto náboženské pokrytectví zůstalo bez trestu?

9. Jak většina Židů reaguje na připomínky, které jim Jehova dává prostřednictvím Izajáše, a k čemu to nevyhnutelně povede?

⁹ Jehova nyní říká: „Sám zase vyvolím cesty, jak s nimi špatně zacházet; a uvedu na ně věci, které jsou pro ně strašlivé; protože jsem volal, ale nikdo neodpovídal; mluvil jsem, ale nikdo nenaslouchal; a stále dělali, co bylo v mých očích špatné, a vyvolili to, v čem jsem neměl potěšení.“ (Izajáš 66:4) Izajáš nepochybně dokáže tato slova pronést s opravdovým přesvědčením. Už mnoho let je Jehovovým nástrojem, který ‚volá‘ a ‚mluví‘ k Božímu lidu. Prorok až moc dobře ví, že v podstatě nikdo nenaslouchá. Židé stále dělají to, co je špatné, a proto je odplata nevyhnutelná. Jehova si skutečně vyvolí jejich trest a na svůj odpadlý národ přivede strašlivé události.

10. Co se z toho, jak Jehova jednal s Judou, dozvídáme o jeho názoru na křesťanstvo?

¹⁰ Věci, ve kterých Jehova nemá zalíbení, dělá i novodobé křesťanstvo. V jeho kostelech bují modlářství, z jeho kazatelen jsou oslavovány nebiblické filozofie a tradice a jeho touha po politické moci vede k tomu, že křesťanstvo upadá stále hlouběji do duchovního cizoložství s národy světa. (Marek 7:13; Zjevení 18:4, 5, 9) Na křesťanstvo, podobně jako to bylo v případě starověkého Jeruzaléma, neúprosně přichází spravedlivá odplata — ‚strašlivá‘ věc. K důvodům, proč je trest křesťanstva jistý, patří i to, jak jednalo s Božím lidem.

11. (a) Čím je umocněn hřích odpadlíků v Izajášově době? (b) V jakém smyslu Izajášovi současníci vylučují věrné ‚pro Boží jméno‘?

¹¹ Izajáš pokračuje: „Slyšte slovo Jehovy, vy, kdo se chvějete před jeho slovem: ‚Vaši bratři, kteří vás nenávidí, kteří  vás vylučují pro mé jméno, řekli: „Kéž je Jehova oslaven!“ On se také objeví s radováním z vaší strany, a oni jsou ti, kdo budou zahanbeni.‘“ (Izajáš 66:5) Izajášovým ‚bratrům‘, jeho krajanům, Jehova Bůh svěřil odpovědnost reprezentovat ho a podřizovat se jeho svrchovanosti. Nedělají to však a tak se dopouštějí závažného hříchu. Jejich hřích je umocněn ještě tím, že nenávidí muže, kteří jsou věrní a pokorní, například Izajáše. Tito odpadlíci nenávidí věrné a vylučují je, protože ti věrní reprezentují Jehovu Boha opravdově. V tomto smyslu k vyloučení dochází ‚pro Boží jméno‘. Falešní Jehovovi služebníci také tvrdí, že Boha reprezentují a pokrytecky používají nábožně znějící fráze, například: „Kéž je Jehova oslaven!“ *

12. Uveďte některé příklady toho, jak náboženští pokrytci pronásledovali věrné Jehovovy služebníky.

 ¹² Nenávist, jakou falešné náboženství chová k přívržencům čistého uctívání, tedy není ničím novým. Je to další splnění proroctví zapsaného v 1. Mojžíšově 3:15, kde je předpověděno dlouhotrvající nepřátelství mezi semenem Satana a semenem Boží ženy. V prvním století Ježíš svým pomazaným následovníkům řekl, že i oni zažijí z rukou svých krajanů utrpení — budou vyloučeni ze synagog a pronásledováni tak, že dokonce mohou i zemřít. (Jan 16:2) A jak je to v dnešní době? Na začátku ‚posledních dnů‘ Boží lid poznal, že ho čeká podobné pronásledování. (2. Timoteovi 3:1) V roce 1914 Strážná věž citovala Izajáše 66:5 a uvedla: „Téměř veškeré pronásledování, které postihlo Boží lid, přišlo od těch, kdo se prohlašují za křesťany.“ Ve stejném článku se také psalo: „Nevíme, zda dnes půjdou až do krajnosti — zda budou zabíjet společensky, církevně a možná i doslovně.“ Tato slova se prokázala jako pravdivá. Nedlouho potom, co byla otištěna, pronásledování podnícené duchovenstvem dosáhlo během první světové války vrcholu. Ale křesťanstvo bylo v souladu s předpovědí zahanbeno. Jak?

Rychlá a náhlá obnova

13. Co v původním splnění znamená to, že „z města zaznívá vřava“?

¹³ Izajáš prorokuje: „Z města zaznívá vřava, zvuk z chrámu! Je to zvuk toho, jak Jehova oplácí svým nepřátelům, co je zasloužené.“ (Izajáš 66:6) V původním splnění těchto slov je ‚městem‘ Jeruzalém, kde stojí Jehovův chrám. To, že „zaznívá vřava“, ukazuje na válečný rozruch, který je ve městě slyšet, když na něj v roce 607 př. n. l. zaútočí babylónská vojska. Ale jak je to v novodobém splnění?

14. (a) Co Malachiáš předpověděl v souvislosti s tím, že Jehova přijde do svého chrámu? (b) K čemu podle Ezekielova proroctví vedlo to, že Jehova přišel do svého chrámu? (c) Kdy Jehova a Ježíš vykonali prohlídku duchovního chrámu a jaký vliv to mělo na ty, kdo tvrdili, že reprezentují čisté uctívání?

 ¹⁴ Tato slova z knihy Izajáš jsou v souladu s dvěma dalšími prorockými výroky. Jeden je zapsán u Ezekiela 43:4, 6–9 a druhý u Malachiáše 3:1–5. Jak Ezekiel, tak i Malachiáš předpovídají dobu, kdy Jehova Bůh přijde do svého chrámu. Malachiášovo proroctví ukazuje, že Jehova přichází, aby vykonal prohlídku svého domu čistého uctívání a aby jednal jako Přečišťovač, který zavrhne ty, kdo ho špatně reprezentují. Ezekielovo vidění popisuje Jehovu, jak vstupuje do chrámu a požaduje, aby byly odstraněny všechny stopy nemravnosti a modlářství. * V novodobém splnění těchto proroctví se v duchovním ohledu odehrály v roce 1918 významné události související s uctíváním Jehovy. Jehova a Ježíš zjevně vykonali prohlídku všech těch, kdo tvrdili, že reprezentují čisté uctívání. Tato prohlídka vedla ke konečnému zavržení zkaženého křesťanstva. Pro Kristovy pomazané následovníky znamenala krátké období přečišťování, po kterém v roce 1919 následovala rychlá duchovní obnova. (1. Petra 4:17)

15. Jaké zrození je předpověděno a jak se to plní v roce 537 př. n. l.?

¹⁵ Tato obnova je vhodně popsána v následujících verších Izajášova proroctví: „Než začala upadat do porodních bolestí, porodila. Než na ni mohly přijít bolestivé porodní křeče, dokonce ze sebe vydala dítě mužského rodu. Kdo slyšel o něčem takovém? Kdo viděl takové věci?  Narodí se země v porodních bolestech za jeden den? Nebo se najednou zrodí národ? Sion totiž upadl do porodních bolestí a rovněž porodil své syny.“ (Izajáš 66:7, 8) Tato slova se úžasným způsobem plní na židovských vyhnancích v Babylóně. Sion neboli Jeruzalém je opět popsán jako žena, která rodí, ale její porod je velmi neobvyklý. Je tak rychlý, tak náhlý, že k němu dochází dříve, než mohou začít porodní bolesti. To je vhodný obraz. Znovuzrození Božího lidu jakožto zvláštního národa je v roce 537 př. n. l. tak rychlé a náhlé, že vypadá jako zázrak. Vždyť od chvíle, kdy Kýros osvobozuje Židy ze zajetí, do doby, kdy se věrný ostatek vrací do své vlasti, uplynou pouhé měsíce! To se zcela liší od událostí, které vedly k původnímu zrození izraelského národa. V roce 537 př. n. l. není zapotřebí žádat vzdorujícího panovníka o svobodu, není nutné utíkat před nepřátelským vojskem ani 40 let putovat pustinou.

16. Co v novodobém splnění Izajáše 66:7, 8 znázorňuje Sion a jak došlo ke znovuzrození jeho potomků?

¹⁶ V novodobém splnění představuje Sion Jehovovu nebeskou „ženu“, Jehovovu nebeskou organizaci duchovních bytostí. V roce 1919 se tato „žena“ radovala, když zažila, jak se její pomazaní synové zrodili na zemi jakožto organizovaný lid, „národ“. Toto znovuzrození bylo rychlé a náhlé. * Za pouhých několik měsíců tak pomazaní jako skupina vyšli ze stavu nečinnosti podobajícího se smrti a začali naplno, aktivně žít ve své ‚zemi‘, tedy v Bohem dané sféře duchovní činnosti. (Zjevení 11:8–12) Na  podzim roku 1919 dokonce oznámili, že bude vydáván nový časopis, který doplní Strážnou věž. Tato nová publikace, jejíž název byl Zlatý věk (nyní Probuďte se!), byla dokladem toho, že Boží lid byl oživen a znovu zorganizován pro službu.

17. Jak Jehova svůj lid ujišťuje, že nic nemůže zabránit tomu, aby vykonal svůj záměr v souvislosti s duchovním Izraelem?

¹⁷ Tomuto duchovnímu znovuzrození nemohla zabránit žádná síla ve vesmíru. Další verš to jasně říká: „‚Pokud jde o mne, způsobím protržení a nezpůsobím zrození?‘ říká Jehova. ‚Nebo působím rození a ve skutečnosti způsobím uzavření?‘ řekl tvůj Bůh.“ (Izajáš 66:9) Když už zrození jednou začalo, rozhodně se dovrší. Stejné to bylo i se znovuzrozením duchovního Izraele. Když už jednou začalo, nebylo možné ho zastavit. Je pravda, že mu byl kladen odpor a že v budoucnosti bude odpor pravděpodobně ještě větší. Pouze Jehova však může zastavit to, co sám začne, nicméně to nikdy nedělá. Jak ale Jehova jedná se svým oživeným lidem?

Jehovova něžná péče

18, 19. (a) Jaké něžné přirovnání Jehova používá a jak se vztahuje na jeho lid ve vyhnanství? (b) Jak má pomazaný ostatek v dnešní době užitek z láskyplného vyživování a péče?

¹⁸ Následující čtyři verše popisují dojemný obraz Jehovovy něžné péče. Izajáš nejprve říká: „Radujte se s Jeruzalémem a mějte s ním radost, všichni, kdo ho milujete. Velice s ním jásejte, všichni, kdo nad ním stále truchlíte; protože budete sát a jistě dosáhnete nasycení z prsu plné útěchy od něho; protože budete srkat a zakusíte největší potěšení z bradavky jeho slávy.“ (Izajáš 66:10, 11) Jehova zde používá přirovnání k ženě, která kojí své dítě. Pocítí-li  kojenec svíravý hlad, neodbytně pláče. Když je však přinesen k prsu své matky, aby dostal najíst, jeho žal se mění v radost a uspokojení. Podobné to bude i v případě ostatku věrných Židů v Babylóně. Až nadejde čas propuštění a obnovy, rychle se ze stavu truchlení dostane do stavu štěstí a uspokojení. Židé se budou radovat. Až bude Jeruzalém znovu postaven a obydlen, bude obnovena jeho sláva. A sláva města silně zapůsobí na jeho věrné obyvatele. Ti budou opět duchovně vyživováni prostřednictvím činného kněžstva. (Ezekiel 44:15, 23)

¹⁹ I duchovní Izrael zažil požehnání v podobě bohaté výživy po obnově v roce 1919. Od té doby stále dochází k přísunu duchovní potravy, která je rozdělována prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45–47) Je to období, kdy pomazaný ostatek pociťuje útěchu a radost. Tím však požehnání nekončí.

20. Jak Jeruzalém zažil požehnání v podobě ‚zaplavující bystřiny‘, a to jednak ve starověku, a jednak v dnešní době?

²⁰ Proroctví pokračuje: „Tak ... řekl Jehova: ‚Hle, rozšiřuji k němu pokoj právě jako řeku a slávu národů právě jako zaplavující bystřinu, a jistě budete sát. Budete nošeni u boku a budete laskáni na kolenou.‘“ (Izajáš 66:12) Zde je představa kojení spojena s popisem bohatého přílivu požehnání — s ‚řekou‘ a ‚zaplavující bystřinou‘. Jeruzalém zažije požehnání nejen v podobě hojného pokoje od Jehovy, ale také v podobě ‚slávy národů‘, která proudí k Božímu lidu a je pro něj požehnáním. To znamená, že lidé z národů budou proudit k Jehovovu lidu. (Ageus 2:7) Ve starověkém splnění se mnozí lidé z různých národů skutečně připojili k Izraeli a stali se židovskými proselyty. K daleko většímu splnění však došlo v naší době, když se  „velký zástup ... ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“ — opravdu zaplavující bystřina lidí — připojil k ostatku duchovních Židů. (Zjevení 7:9; Zecharjáš 8:23)

21. Jaká útěcha je předpověděna přitažlivým slovním obrazem?

²¹ U Izajáše 66:12 se také mluví o projevech mateřské lásky — o laskání dítěte na kolenou a nošení dítěte u boku. Podobná myšlenka společně se zajímavou změnou, která je na obzoru, je vyjádřena v následujícím verši. „Jako muže, kterého stále utěšuje jeho vlastní matka, tak vás sám budu stále utěšovat; a v případě Jeruzaléma budete utěšeni.“ (Izajáš 66:13) Dítě je nyní ‚mužem‘, dospělým člověkem. Jeho matka však neztratila touhu utěšovat ho v čase tísně.

22. Jak Jehova ukazuje něžnost a sílu své lásky?

²² Tímto přitažlivým způsobem Jehova znázorňuje, jak silná a něžná je jeho láska k jeho lidu. I ta nejsilnější mateřská láska je pouze slabým odleskem Jehovovy hluboké lásky k jeho věrnému lidu. (Izajáš 49:15) Je opravdu důležité, aby tuto vlastnost svého nebeského Otce zrcadlili všichni křesťané. To dělal apoštol Pavel a zanechal tak znamenitý příklad pro starší v křesťanském sboru. (1. Tesaloničanům 2:7) Ježíš řekl, že bratrská láska bude hlavním poznávacím znakem jeho následovníků. (Jan 13:34, 35)

23. Popište, jaké štěstí bude prožívat Jehovův obnovený lid.

²³ Jehova svou lásku projevuje svým jednáním. Pokračuje tedy: „Jistě uvidíte a vaše srdce určitě zajásá a vaše kosti, ty vyraší právě jako hebká tráva. A Jehovovu ruku jistě poznají jeho sluhové, on však skutečně otevřeně odsoudí své nepřátele.“ (Izajáš 66:14) Jistý znalec hebrejské gramatiky se domnívá, že slovní obrat „jistě uvidíte“ naznačuje, že ať se vracející se vyhnanci podívají ve své obnovené  zemi kamkoli, „radost zasáhne jejich oči“. Židé skutečně budou jásat a budou nevýslovně nadšeni tím, že byli přivedeni zpět do své milované vlasti. Budou se cítit omlazeni, jako by jejich kosti znovu zesílily a byly oživeny jako tráva na jaře. Všichni budou vědět, že tento požehnaný stav nastal ne díky lidskému úsilí, ale ‚Jehovovou rukou‘.

24. (a) K jakému závěru docházíte, když uvažujete o událostech, které ovlivňují Jehovův lid v dnešní době? (b) K čemu bychom měli být rozhodnuti?

²⁴ Uznáváte, že Jehovova ruka dnes působí uprostřed Božího lidu? Žádný člověk by nemohl uskutečnit obnovu čistého uctívání. Žádný člověk by nemohl způsobit, aby se proud milionů lidí ze všech národů připojil k věrnému ostatku v jeho duchovní zemi. Něco takového může udělat pouze Jehova Bůh. Tyto projevy Jehovovy lásky jsou pro nás důvodem k nesmírné radosti. Kéž Jehovovu lásku nikdy nebereme jako samozřejmost. Dále se ‚chvějme před Božím slovem‘. Buďme rozhodnuti, že budeme žít podle biblických zásad a budeme se těšit ze služby pro Jehovu.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 395]

„Všechny ty věci udělala má vlastní ruka“

[Obrázek na straně 402]

Jehova rozšíří na Sion „slávu národů“