Jehova vyvyšuje svého mesiášského Sluhu

PŘEHRÁT V JAZYCE

Čtrnáctá kapitola

Jehova vyvyšuje svého mesiášského Sluhu

1, 2. (a) Znázorněte, v jaké situaci bylo mnoho Židů na začátku prvního století n. l.? (b) Co Jehova udělal, aby věrným Židům pomohl poznat Mesiáše?

PŘEDSTAVTE si, že se máte setkat s významným panovníkem. Čas a místo vašeho setkání jsou předem dány. Je tu však jeden problém — nevíte, jak ten člověk vypadá. Navíc přijede neokázale, bez fanfár. Jak ho tedy poznáte? Zcela jistě by vám pomohlo, kdybyste měli jeho podrobný popis.

²V podobné situaci bylo na začátku prvního století n. l. mnoho Židů. Očekávali Mesiáše — nejdůležitějšího muže, jaký kdy žil. (Daniel 9:24–27; Lukáš 3:15) Jak ho ale věrní Židé měli poznat? Události související s Mesiášem podrobně popsal Jehova prostřednictvím hebrejských proroků. Tento popis Mesiáše měl vnímavým lidem pomoci, aby ho zcela jasně poznali.

3. Jaké podrobnosti ohledně Mesiáše jsou zaznamenány u Izajáše 52:13–53:12?

³Snad žádné z hebrejských proroctví týkajících se Mesiáše neposkytuje o něm jasnější představu než proroctví, které je zapsáno u Izajáše 52:13–53:12. Více než 700 let předem Izajáš popsal ne to, jak bude Mesiáš doslova vypadat, ale zapsal podrobnosti, které byly mnohem významnější — proč a jak bude trpět a také konkrétní informace o jeho smrti, pohřbu a o tom, jak bude vyvýšen. Zamyšlení nad tímto proroctvím a jeho splněním potěší naše srdce a posílí naši víru.

„Můj sluha“ — Kdo jím je?

4. Jaké názory na totožnost ‚sluhy‘ předložili někteří židovští znalci, ale proč tyto představy neodpovídají Izajášovu proroctví?

⁴Izajáš právě mluvil o propuštění Židů z vyhnanství v Babylóně. Nyní hledí do budoucnosti a vidí mnohem významnější událost. Zapisuje Jehovova slova: „Pohleď, můj sluha bude jednat s pochopením. Bude ve vysokém postavení a jistě bude povznesen a velmi vyvýšen.“ (Izajáš 52:13) Kdo přesně je tímto ‚sluhou‘? V průběhu staletí předkládali židovští učenci různé názory. Někteří tvrdili, že „sluha“ představuje celý izraelský národ během svého vyhnanství v Babylóně. Toto vysvětlení však není v souladu s proroctvím. Boží Sluha trpí dobrovolně. Sám je sice nevinen, ale trpí za hříchy ostatních lidí. To sotva odpovídá situaci židovského národa, který odešel do vyhnanství kvůli svému hříšnému jednání. (2. Královská 21:11–15; Jeremjáš 25:8–11) Jiní znalci tvrdí, že Sluha představoval pobožnůstkářskou privilegovanou vrstvu v Izraeli a že tito lidé trpěli za hříšné Izraelity. Ale v obdobích, kdy Izrael nějak strádal, žádná konkrétní skupina netrpěla za jinou.

5. (a) Jak někteří židovští učenci uplatňují Izajášovo proroctví? (Viz poznámku pod čarou.) (b) Jakým zcela jasným způsobem je totožnost Sluhy objasněna v biblické knize Skutky?

⁵Před příchodem křesťanství a do určité míry i v průběhu prvních století našeho letopočtu jen několik židovských učenců uplatňovalo toto proroctví na Mesiáše. Skutečnost, že toto uplatnění je správné, je jasně patrná z Křesťanských řeckých písem. Kniha Skutky podává zprávu o tom, že když etiopský eunuch nevěděl, kdo je Sluha z Izajášova proroctví, Filip ‚mu oznámil dobrou zprávu o Ježíšovi‘. (Skutky 8:26–40; Izajáš 53:7, 8) I jiné biblické knihy ukazují, že Ježíš Kristus je mesiášským Sluhou z Izajášova proroctví. * Až toto proroctví budeme rozebírat, uvidíme, jaká nepopiratelná podobnost je mezi tím, koho Jehova označuje jako „můj sluha“, a mezi Ježíšem z Nazaretu.

6. Jak Izajášovo proroctví ukazuje, že Mesiáš úspěšně vykoná Boží vůli?

⁶Proroctví začíná popisem toho, jak Mesiáš nakonec úspěšně vykoná Boží vůli. Slovem „sluha“ je naznačeno, že se podrobí Boží vůli stejně, jako se sluha podrobuje svému pánovi. V tom bude „jednat s pochopením“. Pochopení je schopnost vidět do situace. Jednat s pochopením znamená jednat rozvážně. O hebrejském slovesu, které je zde použito, jedna publikace uvádí: „Jeho jádrem je myšlenka prozíravého a moudrého jednání. Ten, kdo jedná moudře, bude mít úspěch.“ To, že Mesiáš bude mít úspěch, je patrné ze slov proroctví: „Bude povznesen a velmi vyvýšen.“

7. Proč můžeme říci, že Ježíš Kristus ‚jednal s pochopením‘, a v jakém ohledu byl „povznesen a velmi vyvýšen“?

⁷Ježíš opravdu ‚jednal s pochopením‘. Ukázal totiž, že chápe biblická proroctví, která se na něho vztahovala, a že se jimi nechává vést, aby konal vůli svého Otce. (Jan 17:4; 19:30) K čemu to vedlo? Potom, co byl Ježíš vzkříšen a vystoupil do nebe, „Bůh [ho] vyvýšil do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem“. (Filipanům 2:9; Skutky 2:34–36) Později, v roce 1914, byl oslavený Ježíš povznesen ještě výš. Jehova ho vyvýšil na trůn mesiášského Království. (Zjevení 12:1–5) Ano, byl „povznesen a velmi vyvýšen“.

‚Zírají na něho v ohromení‘

8, 9. Jak budou pozemští panovníci reagovat, až vyvýšený Ježíš přijde, aby vykonal rozsudek, a proč jejich reakce bude právě taková?

⁸Jak budou národy a jejich panovníci reagovat na vyvýšeného Mesiáše? Jestliže zatím přeskočíme vsunutou poznámku ve druhé části 14. verše, pak v proroctví čteme: „Do té míry, že mnozí na něho zírali v ohromení..., podobně poleká mnoho národů. Králové před ním zavřou ústa, protože skutečně uvidí, co jim nebylo vylíčeno, a obrátí své úvahy k tomu, co neslyšeli.“ (Izajáš 52:14a, 15) Těmito slovy Izajáš popisuje ne to, jak bude Mesiáš zpočátku vypadat, ale to, jak se nakonec střetne s pozemskými panovníky.

⁹Až vyvýšený Ježíš přijde, aby vykonal rozsudek nad tímto bezbožným systémem věcí, budou na něho pozemští panovníci ‚zírat v ohromení‘. Je pravda, že lidští panovníci neuvidí oslaveného Ježíše doslova. Uvidí však zřetelné doklady jeho moci v postavení nebeského Bojovníka za Jehovu. (Matouš 24:30) Budou nuceni obrátit svou pozornost na to, co neslyšeli vyprávět od náboženských vůdců — totiž že Ježíš je Vykonavatel Božích rozsudků. Vyvýšený Sluha, s nímž se setkají, bude jednat způsobem, který neočekávají.

10, 11. V jakém smyslu je možné říci, že byl v prvním století Ježíš znetvořen, a jak je znetvořován dnes?

¹⁰V poznámce, která je vsunuta ve 14. verši, Izajáš říká: „O tolik bylo jeho znetvoření, pokud jde o jeho vzhled, větší než u kteréhokoli jiného muže, a pokud jde o jeho důstojnou podobu, větší než u synů lidstva.“ (Izajáš 52:14b) Byl Ježíš nějak znetvořen v tělesném ohledu? Ne, nebyl. Bible sice neuvádí podrobnosti o tom, jak Ježíš vypadal, ale tento dokonalý Boží Syn měl jistě příjemný vzhled i výraz obličeje. Je tedy zřejmé, že Izajáš svými slovy myslí pokoření, které Ježíš zakusil. Odvážně ukazoval, že náboženští vůdcové jeho doby jsou pokrytci, lháři a vrazi. A oni reagovali tím, že mu spílali. (1. Petra 2:22, 23) Obviňovali ho z toho, že porušuje zákon, že je rouhač a podvodník a že podněcuje povstání proti Římu. Tak tito falešní žalobci vytvořili zcela znetvořenou představu o Ježíšovi.

¹¹Ježíš je nesprávně vykreslován i dnes. Většina lidí si ho představuje jako nemluvně v jeslích nebo jako nešťastníka, jenž je přibit na kříž a jehož tvář je znetvořena bolestí, kterou mu působí trnová koruna. Tyto názory podporují ti, kdo patří k duchovenstvu křesťanstva. O Ježíšovi nemluví jako o mocném nebeském Králi, jemuž budou národy skládat účty. Až se však s vyvýšeným Ježíšem lidští panovníci v blízké budoucnosti střetnou, budou muset jednat s Mesiášem, který má ‚všechnu autoritu v nebi a na zemi‘. (Matouš 28:18)

Kdo této dobré zprávě uvěří?

12. Jaké zajímavé otázky vyvolávají slova zapsaná u Izajáše 53:1?

¹²Izajáš tedy nejprve popisuje úžasnou proměnu Mesiáše — od jeho „znetvoření“ až po stav, kdy je „velmi vyvýšen“. Potom se ptá: „Kdo uvěřil v to, co jsme slyšeli? A pokud jde o Jehovovu paži, komu byla zjevena?“ (Izajáš 53:1) Tato Izajášova slova vyvolávají zajímavé otázky: Splní se toto proroctví? Zjeví se ‚Jehovova paže‘ představující Jehovovu schopnost používat moc a způsobí, že se tato slova stanou skutečností?

13. Jak Pavel ukázal, že se Izajášovo proroctví splnilo na Ježíšovi, ale jak na to Židé reagovali?

¹³Odpověď zní nepochybně ano! Slova proroctví, které slyšel a zaznamenal Izajáš, cituje ve svém dopise Římanům Pavel, aby ukázal, že se toto proroctví splnilo na Ježíšovi. Oslavení Ježíše po tom, co trpěl na zemi, bylo dobrou zprávou. S ohledem na nevěřící Židy Pavel píše: „Přesto všichni neposlouchali dobrou zprávu. Izajáš totiž říká: ‚Jehovo, kdo uvěřil v to, co od nás slyšel?‘ Víra tedy následuje za slyšeným. Slyšené je zase prostřednictvím slova o Kristu.“ (Římanům 10:16, 17) Žel, v Pavlově době uvěřilo v dobrou zprávu o Božím Sluhovi jen málo lidí. Proč?

14, 15. Za jakých okolností má Mesiáš vstoupit na pozemskou scénu?

¹⁴Proroctví dále Izraelitům vysvětluje důvody pro otázky zapsané v 1. verši, a tím objasňuje, proč mnoho lidí nepřijme Mesiáše: „On vzejde před [pozorovatelem] jako proutek a jako kořen z bezvodé země. Nemá důstojnou podobu ani žádnou nádheru; a až ho uvidíme, nemá vzhled, že bychom po něm toužili.“ (Izajáš 53:2) Zde vidíme prostředí, v němž Mesiáš vstoupí na pozemskou scénu. Má začít ve skromných poměrech a pozorovatelům se bude zdát nepravděpodobné, že by někdy mohl něco znamenat. Kromě toho má být jako pouhý proutek, choulostivý výhonek, který vyrůstá na kmenu nebo na větvi stromu. Také má být jako kořen, který je závislý na vodě, ale přitom roste v suché, neúrodné půdě. A nemá přijít s královskou okázalostí a nádherou — nemá mít žádná královská roucha ani žádné zářivé čelenky. Naopak, má začít skromně a prostě.

¹⁵To je opravdu přesný popis toho, že Ježíšův lidský život začne v nízkém postavení. Židovská panna Marie porodila Ježíše ve stáji v malém městě známém jako Betlém. * (Lukáš 2:7; Jan 7:42) Marie a její manžel Josef byli chudí. Asi 40 dní po Ježíšově narození přinesli oběť za hřích, jaká byla dovolena v případě, že byl člověk chudý — „párek hrdliček nebo dva mladé holuby“. (Lukáš 2:24; 3. Mojžíšova 12:6–8) Za nějaký čas se Marie a Josef usadili v Nazaretu, kde Ježíš vyrůstal v početné rodině, a to pravděpodobně ve skromných poměrech. (Matouš 13:55, 56)

16. Jak pravdivá jsou slova, že Ježíš neměl „důstojnou podobu“ ani „nádheru“?

¹⁶Zdálo se, že člověk Ježíš nemá své kořeny v té správné půdě. (Jan 1:46; 7:41, 52) Byl sice dokonalý a byl potomkem krále Davida, ale skromné poměry, v nichž žil, mu nedodávaly „důstojnou podobu“ ani „nádheru“ — alespoň ne v očích těch, kdo očekávali, že Mesiáš musí pocházet z honosnějšího prostředí. Mnoho Židů, které podněcovali židovští náboženští vůdci, Ježíše přehlíželo, a dokonce jím opovrhovalo. Na dokonalém Božím Synovi zástupy nakonec neviděly nic žádoucího. (Matouš 27:11–26)

„Byl opovrhován a lidé se mu vyhýbali“

17. (a) Co Izajáš začíná popisovat a proč používá minulý čas? (b) Kteří lidé ‚opovrhovali‘ Ježíšem a „vyhýbali“ se mu a jak to dělali?

¹⁷Izajáš nyní začíná podrobně popisovat, jak budou na Mesiáše lidé pohlížet a jak s ním budou jednat: „Byl opovrhován a lidé se mu vyhýbali, muž určený k bolestem a k tomu, aby se seznámil s nemocí. A bylo to, jako by se před námi skrýval čísi obličej. Byl opovrhován a pokládali jsme ho za bezvýznamného.“ (Izajáš 53:3) Izajáš má jistotu, že se jeho slova stanou skutečností, a proto je píše v minulém čase, jako by se už splnila. Byl Ježíš Kristus skutečně opovrhován a opravdu se mu lidé vyhýbali? Ano, bylo to tak. Samospravedliví náboženští vůdci a ti, kdo je následovali, na něho pohlíželi jako na nejopovrženíhodnějšího člověka. Mluvili o něm jako o příteli výběrčích daní a nevěstek. (Lukáš 7:34, 37–39) Plivali mu do obličeje. Tloukli ho pěstmi a spílali mu. Posmívali se mu. (Matouš 26:67) Jeho „vlastní lid ho nepřijal“, protože byl podnícen těmito nepřáteli pravdy. (Jan 1:10, 11)

18. V jakém smyslu byl Ježíš „muž určený k bolestem a k tomu, aby se seznámil s nemocí“, i když nebyl nikdy nemocen?

¹⁸Ježíš byl dokonalý člověk, a proto nikdy neonemocněl. Přesto byl „muž určený k bolestem a k tomu, aby se seznámil s nemocí“. Nebyly to však jeho bolesti a nemoci. Ježíš přišel z nebe do churavého světa. Žil uprostřed utrpení a bolestí, ale těm, kdo byli nemocní, ať už tělesně či duchovně, se nevyhýbal. Jako starostlivý lékař důvěrně poznal utrpení lidí, kteří žili v jeho blízkosti. Navíc byl schopen dělat to, co žádný běžný lidský lékař nedokáže. (Lukáš 5:27–32)

19. Čí tvář byla ‚skryta‘ a jak Ježíšovi nepřátelé projevili, že ho považují „za bezvýznamného“?

¹⁹Jeho nepřátelé však za churavého považovali jej a odmítali projevovat mu přízeň. Jeho tvář byla ‚skryta‘ pohledu, ale ne proto, že by svou tvář schovával před ostatními lidmi. V překladu Václava Bognera je u Izajáše 53:3 použit slovní obrat „jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář“. Pro své odpůrce byl Ježíš tak odpuzující, že se od něj odvraceli, jako by se jim pohled na něj hnusil. Jeho hodnotu vyjádřili pouhou cenou za otroka. (2. Mojžíšova 21:32; Matouš 26:14–16) V jejich očích se těšil menší úctě než vrah Barabáš. (Lukáš 23:18–25) Jak víc mohli projevit svůj přezíravý náhled na Ježíše?

20. V čem jsou Izajášova slova útěchou pro Jehovův lid v dnešní době?

²⁰Z Izajášových slov mohou dnes Jehovovi služebníci načerpat velkou útěchu. Odpůrci někdy možná pohrdají věrnými Jehovovými ctiteli nebo s nimi zacházejí tak, jako by byli zcela bezvýznamní. Ale stejně jako v Ježíšově případě, i v tom našem je podstatné to, jak nás hodnotí Jehova Bůh. Koneckonců, i když lidé považovali Ježíše za nic, jistě to neovlivnilo skutečnost, že v Božích očích měl velkou hodnotu.

„Probodáván za náš přestupek“

21, 22. (a) Co Mesiáš nesl a snášel ve prospěch druhých? (b) Jak mnozí lidé pohlíželi na Mesiáše a čím jeho utrpení vyvrcholilo?

²¹Proč musel Mesiáš trpět a zemřít? Izajáš vysvětluje: „Sám opravdu nesl naše nemoci; a pokud jde o naše bolesti, ty snášel. Ale my jsme ho pokládali za stíhaného ranami, zkrušeného Bohem a ztrápeného. Byl však probodáván za náš přestupek; byl drcen za naše provinění. Potrestání zamýšlené pro náš pokoj přišlo na něho a kvůli jeho zranění nám nastalo uzdravení. Všichni jsme bloudili jako ovce; každý jsme se obraceli na svou vlastní cestu; a sám Jehova způsobil, aby provinění nás všech potkala jeho.“ (Izajáš 53:4–6)

²²Mesiáš nesl nemoci druhých lidí a snášel jejich bolesti. Takříkajíc pozvedl jejich břemena, vložil je na svá ramena a nesl je. A vzhledem k tomu, že nemoci a bolest jsou důsledkem hříšného stavu lidstva, Mesiáš nesl hříchy druhých. Mnoho lidí nechápalo, proč Mesiáš trpí, a mysleli si, že ho trestá Bůh, který ho postihuje ranou v podobě odporné nemoci. * Mesiášovo utrpení vyvrcholilo tím, že byl probodnut, drcen a zraněn, což jsou silná slova, která poukazují na násilnou a bolestivou smrt. Jeho smrt však má usmiřující hodnotu. Poskytuje základ pro uzdravení těch, kdo bloudí v provinění a hříchu, a pomáhá jim získat pokoj s Bohem.

23. V jakém ohledu Ježíš snášel utrpení druhých?

²³V jakém smyslu Ježíš snášel utrpení druhých? Matoušovo evangelium, které cituje Izajáše 53:4, říká: „Lidé k němu přivedli mnoho osob posedlých démony; a slovem vyháněl duchy a léčil všechny, kterým se špatně dařilo; aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Izajáše, který řekl: ‚Sám vzal naše nemoci a nesl naše choroby.‘“ (Matouš 8:16, 17) Tím, že Ježíš léčil ty, kdo za ním přicházeli s různými nemocemi, bral vlastně jejich utrpení na sebe. A toto uzdravování odčerpávalo jeho životní energii. (Lukáš 8:43–48) Jeho schopnost uzdravovat všechny druhy nemocí — tělesné i duchovní — byla důkazem toho, že dostal sílu očistit lidi od hříchu. (Matouš 9:2–8)

24. (a) Proč se mnoha lidem zdálo, že Ježíše ‚stíhá ranami‘ Bůh? (b) Proč Ježíš trpěl a zemřel?

²⁴Mnoha lidem se však zdálo, že Ježíše ‚stíhá ranami‘ Bůh. Vždyť trpěl na popud uznávaných náboženských vůdců. Nezapomeňme ale, že netrpěl kvůli svým vlastním hříchům. „Kristus trpěl za vás,“ píše Petr, „a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje. Nezhřešil ani se v jeho ústech nenašel podvod. Sám vynesl naše hříchy ve svém vlastním těle na kůl, abychom skoncovali s hříchy a žili pro spravedlnost. A ‚jeho podlitinami jste byli uzdraveni‘.“ (1. Petra 2:21, 22, 24) Všichni jsme kdysi byli ztraceni kvůli hříchu, „jako ovce, které bloudily“. (1. Petra 2:25) Prostřednictvím Ježíše však Jehova umožnil vyplacení z našeho hříšného stavu. Způsobil, aby naše provinění „potkala“ Ježíše, aby spočinula na něm. Ježíš byl bez hříchu, a přesto ochotně snesl trest za naše hříchy. Nezaslouženě vytrpěl potupnou smrt na kůlu a tak nám umožnil, abychom byli smířeni s Bohem.

„Nechával se trápit“

25. Jak víme, že Mesiáš trpěl a zemřel ochotně?

²⁵Byl Mesiáš ochoten trpět a zemřít? Izajáš říká: „Byl pod těžkým tlakem a nechával se trápit; přesto neotvíral svá ústa. Byl veden právě jako ovce na porážku; a jako dospělá ovce, která oněměla před svými střihači, také neotvíral svá ústa.“ (Izajáš 53:7) Poslední noc svého života si Ježíš mohl přivolat na pomoc „více než dvanáct legií andělů“. Řekl však: „Jak by se v tom případě splnila Písma, že se to musí takto stát?“ (Matouš 26:53, 54) „Boží Beránek“ naopak nekladl žádný odpor. (Jan 1:29) Když ho přední kněží a starší muži falešně obvinili před Pilátem, Ježíš „neodpovídal“. (Matouš 27:11–14) Nechtěl říci nic, co by mohlo narušit vykonání Boží vůle vzhledem k němu. Ježíš byl ochoten zemřít jako obětní Beránek. Dobře totiž věděl, že jeho smrtí bude poslušné lidstvo vyplaceno z hříchu, nemocí a smrti.

26. V jakém smyslu použili Ježíšovi náboženští odpůrci ‚zábranu‘?

²⁶Izajáš nyní uvádí další podrobnosti o Mesiášově utrpení a smrti. Prorok píše: „Kvůli zábraně a soudu byl odňat; a kdo se bude zabývat dokonce podrobnostmi jeho generace? Vždyť byl oddělen od země živých. Kvůli přestupku mého lidu dostal úder.“ (Izajáš 53:8) Když se Ježíše nakonec zmocnili jeho nepřátelé, tito náboženští odpůrci použili ‚zábranu‘ v tom, jak s ním zacházeli. Nejenže se nezdrželi projevů nenávisti, ale navíc postavili zábranu právu neboli právo potlačili. V řecké Septuagintě je u Izajáše 53:8 použit místo slova ‚zábrana‘ výraz „pokoření“. Ježíše pokořili jeho nepřátelé tím, že mu odepřeli nestranné zacházení, na které měl právo i obyčejný zločinec. Ježíšovo soudní přelíčení bylo výsměchem právu. Jak to?

27. Která pravidla přehlíželi židovští náboženští vůdci, když vedli soudní přelíčení s Ježíšem, a ve kterých ohledech porušili Boží Zákon?

²⁷Židovští náboženští vůdci byli tak pevně odhodláni zbavit se Ježíše, že porušovali svá vlastní pravidla. Podle tradice mohl člověka obviněného z hrdelního zločinu Sanhedrin vyslýchat pouze v síni z tesaného kamene, to znamená v prostorách chrámu, a ne v domě velekněze. Takové soudní přelíčení muselo probíhat ve dne, nikoli po západu slunce. A v případě hrdelního zločinu měl být rozsudek o vině oznámen den po ukončení výslechů. Žádné přelíčení se tedy nemohlo konat večer o Sabatu nebo o nějakém svátku. Všechna tato pravidla byla v případě Ježíšova soudního procesu přehlížena. (Matouš 26:57–68) A co víc, při projednávání tohoto případu náboženští vůdci nestoudně porušovali Boží Zákon. Například se rozhodli, že dají úplatek, aby se zmocnili Ježíše. (5. Mojžíšova 16:19; Lukáš 22:2–6) Dali na ty, kdo podali falešné svědectví. (2. Mojžíšova 20:16; Marek 14:55, 56) A tajně se dohodli, že propustí vraha, čímž na sebe a svou zemi uvedli vinu krve. (4. Mojžíšova 35:31–34; 5. Mojžíšova 19:11–13; Lukáš 23:16–25) Nebyl tedy žádný ‚soud‘ — žádný spravedlivý proces —, který by vedl k vynesení správného, nestranného rozhodnutí.

28. Co Ježíšovi nepřátelé nevzali v úvahu?

²⁸Pátrali snad Ježíšovi nepřátelé po tom, kdo opravdu je ten muž, kterého soudili? Izajáš klade podobnou otázku: „Kdo se bude zabývat dokonce podrobnostmi jeho generace?“ Slovem „generace“ může být myšlen původ člověka neboli prostředí, z něhož vyšel. Když byl Ježíš vyslýchán před Sanhedrinem, jeho členové nevzali v úvahu Ježíšův původ — to, že splňoval požadavky na slíbeného Mesiáše. Naopak, obvinili ho z rouhání a rozhodli, že podlehne smrti. (Marek 14:64) Římský místodržitel Pontský Pilát později ustoupil nátlaku, a Ježíše odsoudil k přibití na kůl. (Lukáš 23:13–25) Tak byl Ježíš v době, kdy mu bylo pouhých 33 a půl let, „oddělen“ neboli odříznut uprostřed svého života.

29. V jakém smyslu byl Ježíšův pohřeb „u ničemných“ a „u bohaté třídy“?

²⁹O Mesiášově smrti a pohřbu Izajáš dále píše: „Pohřební místo si on udělá dokonce u ničemných a u bohaté třídy ve své smrti, navzdory tomu, že se nedopustil násilí a v jeho ústech nebyl podvod.“ (Izajáš 53:9) V jakém smyslu byl při své smrti a pohřbu Ježíš u ničemných a také u bohatých? Dne 14. nisanu roku 33 n. l. zemřel na popravčím kůlu za hradbami Jeruzaléma. Vzhledem k tomu, že byl přibit na kůl mezi dvěma zločinci, jeho pohřební místo bylo v určitém smyslu mezi ničemnými. (Lukáš 23:33) Když ale Ježíš zemřel, Josef, bohatý člověk z Arimatie, se odvážil požádat Piláta, aby mu dovolil sejmout Ježíšovo tělo a pohřbít ho. Společně s Nikodémem Josef připravil Ježíšovo tělo na pohřeb a potom ho uložil do čerstvě vytesané hrobky, která mu patřila. (Matouš 27:57–60; Jan 19:38–42) Díky tomu bylo Ježíšovo pohřební místo také u bohaté třídy.

„Jehova nalezl potěšení v tom, že ho drtil“

30. V jakém smyslu měl Jehova potěšení v tom, že Ježíše drtil?

³⁰Izajáš potom říká překvapivá slova: „Sám Jehova nalezl potěšení v tom, že ho drtil; přivodil mu nemoc. Jestliže položíš jeho duši jako oběť za vinu, uvidí své potomstvo, prodlouží své dny a v jeho ruce se zdaří, co je Jehovovým potěšením. Kvůli těžkostem své duše uvidí, nasytí se. Prostřednictvím svého poznání ten spravedlivý, můj sluha, přinese spravedlivé postavení mnoha lidem; a jejich provinění ponese sám.“ (Izajáš 53:10, 11) Jak mohl Jehova nalézt potěšení v tom, že by viděl, jak je tento věrný sluha drcen? Je nepochybné, že samotný Jehova nezpůsobil svému milovanému Synovi utrpení. Za to, co udělali, byli plně odpovědní Ježíšovi nepřátelé. Jehova jim však dovolil jednat krutě. (Jan 19:11) Z jakého důvodu? Je jisté, že Bohu, který se dokáže vcítit a projevuje něžný soucit, působilo bolest, když viděl svého nevinného Syna trpět. (Izajáš 63:9; Lukáš 1:77, 78) Jehova nebyl s Ježíšem v žádném ohledu nespokojen. Nalezl potěšení v tom, že jeho Syn byl ochoten trpět kvůli veškerému požehnání, které to přinese.

31. (a) V jakém smyslu Jehova dal Ježíšovu duši jako „oběť za vinu“? (b) Co pro Ježíše musí být obzvláště uspokojující po všech útrapách, které jako člověk zažil?

³¹Jednou z podob tohoto požehnání bylo to, že Jehova dal Ježíšovu duši jako „oběť za vinu“. Když tedy Ježíš znovu vystoupil do nebe, vešel do Jehovovy přítomnosti a předložil hodnotu svého obětovaného lidského života jako oběť za vinu. A Jehova ji ve prospěch celého lidstva s potěšením přijal. (Hebrejcům 9:24; 10:5–14) Prostřednictvím své oběti za vinu Ježíš získal „potomstvo“. Jakožto „Věčný otec“ je schopen dát život — věčný život — těm, kdo projevují víru v jeho prolitou krev. (Izajáš 9:6) Po všech útrapách, jimiž Ježíš prošel jako lidská duše, musí pro něho být velmi uspokojující to, že lidstvo má vyhlídku na osvobození z hříchu a smrti. A ještě větší uspokojení mu jistě přináší vědomí, že svou ryzostí poskytl svému nebeskému Otci odpověď na popichování od Božího Protivníka, Satana Ďábla. (Přísloví 27:11)

32. Na základě jakého „poznání“ Ježíš přináší „spravedlivé postavení mnoha lidem“ a kdo toto postavení získává?

³²Další požehnání, které vyplývá z Ježíšovy smrti, je to, že přinese „spravedlivé postavení mnoha lidem“, a to dokonce už nyní. Izajáš říká, že Ježíš to dělá „prostřednictvím svého poznání“. Velmi pravděpodobně je to poznání, které získal díky tomu, že se stal člověkem a že nespravedlivě trpěl za svou poslušnost vzhledem k Bohu. (Hebrejcům 4:15) Ježíš trpěl až do té míry, že zemřel, a proto mohl předložit oběť potřebnou k tomu, aby ostatní lidé mohli získat spravedlivé postavení. Kdo toto spravedlivé postavení získává? V prvé řadě to jsou Ježíšovi pomazaní následovníci. Ti projevují víru v Ježíšovu oběť, a proto je Jehova prohlašuje za spravedlivé s vyhlídkou, že je přijme za syny a učiní z nich Ježíšovy spoludědice. (Římanům 5:19; 8:16, 17) Také členové ‚velkého zástupu‘ ‚jiných ovcí‘ projevují víru v Ježíšovu prolitou krev a mají spravedlivé postavení s nadějí na to, že budou Božími přáteli a přežijí Armagedon. (Zjevení 7:9; 16:14, 16; Jan 10:16; Jakub 2:23, 25)

33, 34. (a) Jakou informaci, která nás hřeje u srdce, se dozvídáme o Jehovovi? (b) Kdo patří k ‚mnohým‘, mezi nimiž mesiášský Sluha dostává „podíl“?

³³Izajáš nakonec popisuje, jakého triumfu Mesiáš dosáhne: „Proto mu přidělím podíl mezi mnohými a se siláky bude rozdělovat kořist na podíly, jelikož vylil svou duši právě na smrt a byl počítán mezi přestupníky; a hřích mnohých, ten nesl sám a přistoupil k tomu, aby zasáhl kvůli přestupníkům.“ (Izajáš 53:12)

³⁴Ze závěrečných slov této části Izajášova proroctví se o Jehovovi dozvídáme povzbuzující informaci — Jehova si váží těch, kdo mu zůstávají věrně oddáni. To je patrné ze slibu, že mesiášskému Sluhovi ‚přidělí podíl mezi mnohými‘. Tato slova mají zjevně souvislost se zvykem rozdělovat válečnou kořist. Jehova si váží věrné oddanosti ‚mnohých‘ věrných služebníků, kteří žili ve starověku, například Noema, Abrahama a Joba, a vyhradil jim „podíl“ ve svém přicházejícím novém světě. (Hebrejcům 11:13–16) Podobně přidělí podíl svému mesiášskému Sluhovi. Ano, Jehova jeho ryzost odmění. I my můžeme mít jistotu, že Jehova ‚nezapomene na naši práci a na lásku, kterou jsme projevovali k jeho jménu‘. (Hebrejcům 6:10)

35. Kdo jsou ‚siláci‘, s nimiž se Ježíš dělí o kořist, a co je myšleno kořistí?

³⁵Boží Sluha získá také válečnou kořist, protože zvítězí nad svými nepřáteli. Tuto kořist si rozdělí se „siláky“. Kdo jsou ve splnění tohoto proroctví ‚siláci‘? Jsou to první Ježíšovi učedníci, kteří zvítězí nad světem, stejně jako zvítězil Ježíš — totiž 144 000 občanů ‚Božího Izraele‘. (Galaťanům 6:16; Jan 16:33; Zjevení 3:21; 14:1) A co tedy je kořist? Velmi pravděpodobně ji tvoří „dary v podobě lidí“, které Ježíš jako by vytrhl ze Satanovy nadvlády a dává je křesťanskému sboru. (Efezanům 4:8–12) Sto čtyřiceti čtyřem tisícům ‚siláků‘ je dán podíl také z jiné kořisti. Tím, že vítězí nad světem, připravují Satana o jakýkoli základ pro to, aby mohl popichovat Boha. Svou nezlomnou oddaností Jehovu vyvyšují a působí radost jeho srdci.

36. Byl si Ježíš vědom toho, že se na něm plní proroctví o Božím Sluhovi? Vysvětlete to.

³⁶Ježíš si byl vědom toho, že se na něm splňuje proroctví o Božím Sluhovi. Tu noc, kdy byl zatčen, citoval slova zapsaná u Izajáše 53:12 a uplatnil je na sebe: „Říkám [vám], že to, co je napsáno, se musí na mně dovršit, totiž: ‚A byl počítán k nezákonným.‘ To, co se mě týká, se totiž dovršuje.“ (Lukáš 22:36, 37) Je smutné, že se s Ježíšem zacházelo jako s někým nezákonným. Byl popraven jako ten, kdo porušuje zákon — byl přibit na kůl mezi dvěma lupiči. (Marek 15:27) Ochotně však snášel tuto pohanu, protože velmi dobře věděl, že jedná v náš prospěch. Stál jakoby mezi hříšníky a ranou v podobě trestu smrti, a tu ránu obdržel on sám.

37. (a) Co nám historická zpráva o Ježíšově životě a smrti pomáhá zjistit? (b) Proč bychom měli být vděční Jehovovi Bohu a jeho vyvýšenému Sluhovi, Ježíši Kristu?

³⁷Historická zpráva o Ježíšově životě a smrti nám umožňuje zcela jednoznačně určit, že mesiášským Sluhou z Izajášova proroctví je Ježíš Kristus. Můžeme být opravdu velmi vděční, že Jehova byl ochoten nechat svého Syna splnit prorockou úlohu Sluhy, trpět a zemřít, abychom my mohli být vyplaceni z hříchu a smrti. Jehova nám tak projevil velkou lásku. V Římanům 5:8 čteme: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ Velmi vděční bychom tedy také měli být Ježíši Kristu, vyvýšenému Sluhovi, který ochotně vylil svou duši právě na smrt.

[Poznámky pod čarou]

^ 5. odst. V Targumu Jonatana ben Uzziela (1. století n. l.), který přeložil J. F. Stenning, znějí slova z Izajáše 52:13 takto: „Pohleďte, můj sluha, Pomazaný (neboli Mesiáš), bude vzkvétat.“ Podobně i Babylónský talmud (asi 3. století n. l.) uvádí: „Mesiáš — jak se jmenuje? ... [; ti] z rabínova domu [praví Nemocný], tak, jak je řečeno: ‚Jistě nesl naše nemoci.‘“ (Sanhedrin 98b; Izajáš 53:4)

^ 15. odst. Prorok Micheáš napsal, že Betlém je ‚příliš maličký, aby se dostal mezi judské tisíce‘. (Micheáš 5:2) Bylo to sice malé město, ale dostalo se mu jedinečné cti, protože se v něm narodil Mesiáš.

^ 22. odst. Hebrejské slovo přeložené jako ‚stíhaný ranami‘ je používáno také v souvislosti s malomocenstvím. (2. Královská 15:5) Podle některých znalců jistí Židé vyvodili z Izajáše 53:4 myšlenku, že Mesiáš má být malomocný. Tento verš uplatňuje na Mesiáše Babylónský talmud a mluví o něm jako o „malomocném učenci“. Katolická Bible česká (v překladu J. Hejčla), která se opírá o latinskou Vulgátu, překládá tento verš takto: „My pak jsme měli ho za malomocného.“

[Studijní otázky]

[Tabulka na straně 212]

JEHOVŮV SLUHA

Jak tuto úlohu Ježíš splnil

PROROCTVÍ

UDÁLOST

SPLNĚNÍ

Iz. 52:13

Povznesen a vyvýšen

Skutky 2:34–36; Fil. 2:8–11; 1. Petra 3:22

Iz. 52:14

Jsou o něm šířeny mylné informace a je pomlouván