Jehovova ruka se nezkrátila
Dvacátá kapitola
Jehovova ruka se nezkrátila
1. Jaká situace převládá v Judě a jakou otázku si mnoho Židů klade?
JUDSKÝ národ tvrdí, že je ve smluvním vztahu s Jehovou. Všude jsou však těžkosti. Právo je vzácné, bují zločinnost a útlak, a naděje na to, že se poměry zlepší, jsou nereálné. Něco je opravdu v nepořádku. Mnozí Židé si kladou otázku, zda to Jehova vůbec někdy napraví. Taková je situace v době proroka Izajáše. Ale jeho zpráva o tomto období není pouze historií toho, co se stalo ve starověku. Izajášova slova obsahují také prorocká varování pro všechny, kdo tvrdí, že uctívají Boha, ale přitom přehlížejí jeho zákony. A inspirované proroctví zapsané v 59. kapitole knihy Izajáš je laskavým povzbuzením pro všechny ty, kdo se snaží sloužit Jehovovi, i když žijí v obtížné a nebezpečné době.
Odděleni od pravého Boha
2, 3. Proč Jehova nechrání Judu?
2 Jen si to představme — Jehovův smluvní lid sklouzl k odpadlictví! Židé se odvrátili od svého Tvůrce, a tak se vzdálili zpod jeho ochranné ruky. Kvůli tomu zažívají nesmírnou tíseň. Svalují snad na Jehovu vinu za to, v jaké obtížné situaci jsou? Izajáš jim říká: „Pohleď, Jehovova ruka se nezkrátila tak, že nemůže zachránit, ani jeho ucho neztěžklo tak, že nemůže slyšet. Ne, ale právě vaše provinění se stala tím, co působí rozdělení mezi vámi a vaším Bohem, a vaše vlastní hříchy způsobily, že před vámi skrývá obličej, aby neslyšel.“ (Izajáš 59:1, 2)
3 Tato slova jsou přímá, ale pravdivá. Jehova je stále Bohem záchrany. Je „Tím, který slyší modlitbu“, a proto naslouchá modlitbám svých věrných služebníků. (Žalm 65:2) Provinilcům však nežehná. Národ sám je odpovědný za to, že je odcizen Jehovovi. Ničemnost jeho příslušníků vedla Jehovu k tomu, aby před nimi skryl svůj obličej.
4. Jaká obvinění jsou vznesena proti Judě?
4 Juda má za sebou opravdu strašlivou historii. Izajášovo proroctví uvádí některá obvinění proti Židům: „Vaše vlastní dlaně se totiž znečistily krví a vaše prsty proviněním. Vaše vlastní rty mluvily faleš. Váš vlastní jazyk stále mumlal naprostou nespravedlnost.“ (Izajáš 59:3) Lidé lžou a říkají nespravedlivé věci. Zmínka o ‚dlaních znečištěných krví‘ ukazuje, že někteří Židé se dokonce dopustili vraždy. Tím velmi zneuctívají Boha, jehož zákon nejenže zakazuje vraždy, ale zakazuje také „nenávidět svého bratra ve svém srdci“. (3. Mojžíšova 19:17) Bezmezná hříšnost obyvatel Judy a nevyhnutelné důsledky toho by měly každému z nás v dnešní době připomínat, že musíme ovládat hříšné myšlenky a pocity. Jinak bychom mohli dopadnout tak, že bychom spáchali nějaký ničemný skutek, který by nás oddělil od Boha. (Římanům 12:9; Galaťanům 5:15; Jakub 1:14, 15)
5. Kam až ve své zkaženosti Juda zašla?
5 Hříchem je infikován celý národ. Proroctví říká: „Nikdo nevolá ve spravedlnosti a vůbec nikdo nešel k soudu ve věrnosti. Důvěřovalo se v neskutečnost a mluvila se bezcennost. Byly počaty těžkosti a zrodilo se to, co ubližuje.“ (Izajáš 59:4) Nikdo neříká to, co je spravedlivé. I v soudních dvorech se jen vzácně najde někdo, kdo je spolehlivý nebo věrný. Juda se odvrátila od Jehovy a vkládá svou důvěru ve spojenectví s národy, a dokonce v neživé modly. To všechno je „neskutečnost“ a je to zcela nehodnotné. (Izajáš 40:17, 23; 41:29) Výsledkem je, že se hodně mluví, ale všechno je bezcenné. Spřádají se plány, ale ty vedou k těžkostem a bolesti.
6. V jakém smyslu má křesťanstvo podobnou historii jako Juda?
6 Nespravedlnost a násilí v Judě mají pozoruhodnou obdobu v křesťanstvu. (Viz „Odpadlý Jeruzalém — Obdoba křesťanstva“, strana 294.) Takzvané křesťanské národy byly zapojeny do dvou strašlivých světových válek. Až do dnešní doby se prokazuje, že náboženství vyznávané křesťanstvem není schopno zastavit etnické čistky a mezikmenové vraždění, k nimž dochází mezi členy samotného křesťanstva. (2. Timoteovi 3:5) Ježíš své následovníky učil, aby důvěřovali v Boží Království, a přesto národy křesťanstva dál spoléhají na to, že jim bezpečnost zajistí vojenský arzenál a politická spojenectví. (Matouš 6:10) Většina velkých světových výrobců zbraní je v národech křesťanstva. Ano, když křesťanstvo věří, že bezpečná budoucnost spočívá v lidských snahách a institucích, i ono důvěřuje v „neskutečnost“.
Sklízí trpké ovoce
7. Proč plány, které vytvořila Juda, vedou pouze k tomu, co je škodlivé?
7 Tam, kde je modlářství a nepoctivost, nemůže vzniknout zdravá společnost. K těmto věcem se uchýlili nevěrní Židé, a proto nyní sklízejí těžkosti, které sami zaseli. Čteme: „Vyseděli vejce jedovatého hada a tkali pouhou pavoučí síť. Kdokoli by pojedl z jejich vajec, zemřel by, a z vejce, které by se rozbilo, by se vylíhla zmije.“ (Izajáš 59:5) Plány Judy, a to od jejich vzniku až po jejich realizaci, nepřinášejí nic podstatného. Nesprávné uvažování Židů má jen zhoubné důsledky, podobně jako se z vajec jedovatého hada narodí pouze jedovatí hadi. A národ trpí.
8. V čem se projevuje mylné uvažování Judy?
8 Někteří obyvatelé Judy se ve snaze zajistit si ochranu možná uchylují k násilí, ale marně. Jakožto ochrana nemůže tělesná síla nahradit důvěru v Jehovu a jeho spravedlivé skutky, stejně jako pavučina nemůže nahradit skutečnou tkaninu, která má chránit před nepřízní počasí. Izajáš prohlašuje: „Jejich pouhá pavučina neposlouží jako oděv ani se nepřikryjí svými díly. Jejich díla jsou ubližujícími díly a v jejich dlaních je násilnost. Jejich vlastní nohy běží stále k naprosté špatnosti a spěchají prolít nevinnou krev. Jejich myšlenky jsou ubližující myšlenky; na jejich silnicích je plenění a zhroucení.“ (Izajáš 59:6, 7) Uvažování Judy je mylné. Tím, že se své problémy snaží řešit za použití násilí, projevuje bezbožný postoj. Nestará se o to, že mnohé její oběti jsou nevinné a že některé z nich jsou praví Boží služebníci.
9. Proč vůdcové křesťanstva nejsou schopni dosáhnout pravého míru?
9 Tato inspirovaná slova nám připomínají krvavé dějiny křesťanstva. Je jisté, že ho Jehova bude volat k odpovědnosti za to, jak strašlivě zkreslovalo křesťanství. Podobně jako Židé v Izajášově době, i křesťanstvo jedná v mravním ohledu zvráceně, protože jeho vůdcové se domnívají, že jedině to je praktické. Mluví sice o míru, ale jednají nespravedlivě. To je opravdu licoměrné chování. Vzhledem k tomu, že vůdcové křesťanstva tuto taktiku používají stále, nebudou schopni dosáhnout pravého míru. Je to tak, jak proroctví ukazuje dál: „Nebrali na vědomí cestu pokoje a v jejich stopách není právo. Pokřivili si své vozové cesty. Vůbec nikdo, kdo po nich šlape, skutečně nepozná pokoj.“ (Izajáš 59:8)
Tápou v duchovní temnotě
10. Jaké vyznání za Judu činí Izajáš?
10 Jehova nemůže požehnat pochybeným a ničemným cestám Judy. (Žalm 11:5) Izajáš takříkajíc za celý národ vyznává vinu Judy: „[Daleko] se od nás ... vzdálilo právo, a spravedlnost nás nedostihuje. Stále doufáme ve světlo, ale pohleď, tma; v jas, ale stále jsme chodili v ustavičné temnotě. Stále tápeme po stěně jako slepci a stále tápeme jako lidé bez očí. V pravé poledne jsme klopýtli právě jako ve večerní tmě; mezi statnými jsme právě jako mrtví. Všichni stále sténáme právě jako medvědi; a truchlivě vrkáme jako holubice.“ (Izajáš 59:9–11a) Židé nedovolili, aby Boží slovo bylo lampou jejich nohám a světlem jejich vozové cestě. (Žalm 119:105) Všechno tedy vypadá pochmurně. Dokonce i v pravé poledne tápou, jako kdyby byla noc. Jako by byli mrtví. Ve své touze po úlevě hlasitě sténají jako hladoví nebo poranění medvědi. Někteří lítostivě vrkají jako osamělé holubice.
11. Proč jsou naděje Judy na právo a záchranu marné?
11 Izajáš si je velmi dobře vědom toho, že důvodem nepříznivé situace, do níž se Juda dostala, je vzpoura proti Bohu. Proto říká: „Stále jsme doufali v právo, ale nebylo; v záchranu, ale zůstala od nás daleko. Přibylo totiž našich vzbouření před tebou; a pokud jde o naše hříchy, každý svědčil proti nám. Vždyť naše vzbouření jsou s námi; a pokud jde o naše provinění, ta dobře známe. Bylo přestupování a zapírání Jehovy; a ustupovalo se od našeho Boha, mluvilo se o útlaku a vzbouření, počínala se a mumlala se slova falše ze samotného srdce.“ (Izajáš 59:11b–13) Obyvatelé Judy nečiní pokání, a proto jsou jim jejich hříchy počítány v neprospěch. Právo opustilo zemi, protože lid opustil Jehovu. Prokazuje se, že Židé jsou skrz naskrz falešní, a dokonce utlačují své bratry. Značně připomínají ty, kdo dnes patří ke křesťanstvu. Mnoho jeho členů totiž nejen přehlíží právo, ale také aktivně pronásleduje věrné svědky Jehovovy, kteří se snaží konat Boží vůli.
Jehova vykonává rozsudek
12. Jak jednají ti, kdo jsou v Judě odpovědní za uplatňování práva?
12 V Judě není právo, spravedlnost ani pravda. „Právo bylo donuceno ustoupit a spravedlnost prostě zůstala stát daleko. Vždyť pravda dokonce klopýtla na veřejném prostranství, a co je přímočaré, není schopno vejít.“ (Izajáš 59:14) Za městskými branami v Judě jsou veřejná prostranství, kde se starší muži scházejí k projednávání právních případů. (Rut 4:1, 2, 11) Tito muži by měli soudit ve spravedlnosti a usilovat o právo, a ne přijímat úplatky. (5. Mojžíšova 16:18–20) Místo toho soudí podle svých vlastních sobeckých představ. Ještě horší je však to, že všechny, kdo se upřímně snaží konat dobro, považují za snadnou kořist. Čteme: „Prokazuje se, že pravda schází, a kdokoli se odvrací od špatnosti, je olupován.“ (Izajáš 59:15a)
13. Co Jehova udělá kvůli tomu, že judští soudci nedbají svých povinností?
13 Ti, kdo nemluví otevřeně proti mravní zkaženosti, zapomínají, že Bůh není ani slepý, ani neinformovaný, ani bezmocný. Izajáš píše: „Jehova to uviděl a v jeho očích bylo špatné, že není smysl pro právo. A když viděl, že není žádný muž, začal projevovat úžas, že nikdo nezakročí. A jeho paže přistoupila k tomu, aby pro něho zachraňovala, a jeho vlastní spravedlnost, ta ho podpořila.“ (Izajáš 59:15b, 16) Jmenovaní soudci nedbají svých povinností, a proto Jehova zakročí. Až to udělá, bude jednat ve spravedlnosti a s mocí.
14. (a) Jaký postoj má dnes mnoho lidí? (b) Jak se Jehova připravuje na to, aby zakročil?
14 Dnes je situace podobná. Žijeme ve světě, v němž mnozí lidé „nechali za sebou všechen mravní smysl“. (Efezanům 4:19) Jen málo jich věří, že Jehova někdy zasáhne, aby ze země odstranil zlo. Izajášovo proroctví však ukazuje, že Jehova pozorně sleduje lidské záležitosti. Vynáší rozsudky a podle nich ve svůj čas jedná. Jsou jeho soudy spravedlivé? Izajáš ukazuje, že jsou. V souvislosti s judským národem píše: „Pak [Jehova] oblékl spravedlnost jako drátěnou košili a na hlavu přilbu záchrany. Dále si oblékl oděvy pomsty jako háv a zahalil se horlivostí jako pláštěm bez rukávů.“ (Izajáš 59:17) Tato prorocká slova popisují Jehovu jako válečníka, který se připravuje do bitvy. Je zaměřen na záchranu. Je si jist svou vlastní absolutní a nenapadnutelnou spravedlností. A ve svých skutcích soudu bude neohrožený a horlivý. Není pochyb o tom, že právo zvítězí.
15. (a) Jak budou praví křesťané jednat, až Jehova bude vykonávat rozsudek? (b) Co je možné říci o Jehovových soudech?
15 Nepřátelé pravdy se dnes v některých zemích snaží překazit dílo Jehovových služebníků tím, že šíří lživou a hanlivou propagandu. Praví křesťané se nezdráhají postavit se za pravdu, ale nikdy neusilují o to, aby se sami mstili. (Římanům 12:19) Dokonce ani tehdy, až Jehova bude vyřizovat účty s odpadlým křesťanstvem, Boží ctitelé na zemi se na jeho zničení nebudou podílet. Vědí, že Jehova si pomstu vyhradil pro sebe, a že až nastane čas, podnikne potřebné kroky. Proroctví nás ujišťuje: „Odmění podle jednání odpovídajícím způsobem: vztekem svým protivníkům, náležitým zacházením svým nepřátelům. Ostrovům dá náhradou náležité zacházení.“ (Izajáš 59:18) Stejně jako to bylo v Izajášově době, Boží rozsudky budou nejen spravedlivé, ale také úplné. Dosáhnou dokonce až k „ostrovům“, až do vzdálených končin. Nikdo nebude ani tak daleko, ani tak odloučen, že by byl mimo dosah Jehovových skutků soudu.
16. Kdo přežije Jehovovy skutky soudu a co tito lidé poznají díky tomu, že přežijí?
16 Ty, kdo se snaží jednat správně, soudí Jehova spravedlivě. Izajáš předpovídá, že tito lidé z jedné končiny země k druhé, tedy odevšad na zemi, přežijí. A to, že zažijí ochranu od Jehovy, značně posílí jejich úctu k němu. (Malachiáš 1:11) Čteme: „Od západu slunce se začnou bát Jehovova jména a od východu slunce jeho slávy, neboť přijde jako tísnící řeka, kterou přihnal samotný Jehovův duch.“ (Izajáš 59:19) Podobně jako silná větrná bouře, která před sebou valí ničivou masu vody odplavující všechno, co jí stojí v cestě, tak Jehovův duch zničí všechny překážky, které by mohly bránit vykonání Jehovovy vůle. Boží duch je mocnější než jakákoli síla, jíž disponuje člověk. Až svého ducha Jehova použije, aby vykonal rozsudek nad lidmi a národy, dosáhne jistého a naprostého úspěchu.
Naděje a požehnání pro ty, kdo činí pokání
17. Kdo je Výkupce Sionu a kdy ho vykupuje?
17 V době platnosti mojžíšského Zákona mohl Izraelitu, který se prodal do otroctví, vykoupit z otroctví výkupce. V Izajášově prorocké knize byl už dříve Jehova popsán jako Výkupce kajícných lidí. (Izajáš 48:17) Nyní se o něm jako o Výkupci těch, kdo činí pokání, píše znovu. Izajáš zaznamenává Jehovův slib: „‚Výkupce jistě přijde k Sionu a k těm, kdo se v Jákobovi odvracejí od přestupku,‘ je Jehovův výrok.“ (Izajáš 59:20) Tento potěšující slib je splněn v roce 537 př. n. l. Ale má ještě další splnění. Tato slova citoval ze Septuaginty apoštol Pavel a uplatnil je na křesťany. Napsal: „Tímto způsobem bude celý Izrael zachráněn. Právě jak je napsáno: ‚Osvoboditel vyjde ze Sionu a odvrátí bezbožné zvyklosti od Jákoba. A to je z mé strany ta smlouva s nimi, když odejmu jejich hříchy.‘“ (Římanům 11:26, 27) Ano, Izajášovo proroctví má mnohem širší uplatnění — uplatnění, které se týká naší doby i budoucnosti. Proč to můžeme říci?
18. Kdy a jak Jehova způsobil, že začal existovat ‚Boží Izrael‘?
18 V prvním století malý ostatek izraelského národa přijal Ježíše jako Mesiáše. (Římanům 9:27; 11:5) V den Letnic roku 33 n. l. Jehova vylil svého svatého ducha asi na 120 těchto věřících a uvedl je do své nové smlouvy, jejímž prostředníkem byl Ježíš Kristus. (Jeremjáš 31:31–33; Hebrejcům 9:15) Toho dne začal existovat ‚Boží Izrael‘, nový národ, pro jehož členy je příznačné ne to, že by byli tělesnými potomky Abrahama, ale to, že byli zplozeni Božím duchem. (Galaťanům 6:16) K tomuto novému národu začali — počínaje Kornéliem — patřit neobřezaní pohané. (Skutky 10:24–48; Zjevení 5:9, 10) Jehova Bůh je tedy adoptoval a oni se stali jeho duchovními dětmi, spoludědici s Ježíšem. (Římanům 8:16, 17)
19. Jakou smlouvu Jehova uzavírá s Božím Izraelem?
19 Jehova nyní s Božím Izraelem uzavírá smlouvu. Čteme: „‚Pokud jde o mne, to je má smlouva s nimi,‘ řekl Jehova. ‚Můj duch, který je na tobě, a má slova, která jsem ti vložil do úst — nebudou odstraněny z tvých úst ani z úst tvého potomstva ani z úst potomstva tvého potomstva,‘ řekl Jehova, ‚od nynějška až na neurčitý čas.‘“ (Izajáš 59:21) Ať už se tato slova vztahovala na samotného Izajáše nebo ne, určitě se splnila na Ježíšovi, který dostal ujištění, že „uvidí své potomstvo“. (Izajáš 53:10) Ježíš říkal to, co se naučil od Jehovy, a byl na něm jeho duch. (Jan 1:18; 7:16) Je příhodné, že Ježíšovi bratři a spoludědicové, příslušníci Božího Izraele, také získávají Jehovova svatého ducha a kážou poselství, které jim dal poznat jejich nebeský Otec. Jsou to všechno ‚lidé vyučení Jehovou‘. (Izajáš 54:13; Lukáš 12:12; Skutky 2:38) Ať už prostřednictvím Izajáše nebo prostřednictvím Ježíše, kterého Izajáš prorocky předobrazuje, Jehova se nyní smluvně zavazuje, že je nikdy nikým nenahradí a že je jako své svědky bude používat na neurčitý čas. (Izajáš 43:10) Kdo ale ještě jakožto jejich ‚potomstvo‘ bude mít užitek z této smlouvy?
20. Jak se slib, který dal Jehova Abrahamovi, splnil v prvním století?
20 Ve starověku Jehova slíbil Abrahamovi: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 22:18) V souladu s tím malý ostatek přirozených Izraelitů, kteří přijali Mesiáše, vyšel do mnoha národů a kázal dobrou zprávu o Kristu. Počínaje Kornéliem si velké množství neobřezaných pohanů ‚žehnalo‘ prostřednictvím Abrahamova semene, Ježíše. Stali se částí Božího Izraele a druhotnou částí Abrahamova semene. Patří k Jehovovu ‚svatému národu‘, jehož pověřením je ‚široko daleko oznamovat znamenitosti toho, který je povolal ze tmy do svého podivuhodného světla‘. (1. Petra 2:9; Galaťanům 3:7–9, 14, 26–29)
21. (a) Jaké ‚potomstvo‘ plodí Boží Izrael v dnešní době? (b) Jak je pro ‚potomstvo‘ útěchou smlouva, kterou Jehova uzavřel s Božím Izraelem?
21 Dnes se zdá, že už je shromážděn plný počet příslušníků Božího Izraele. Národy přesto dál zažívají požehnání, a to ve velkolepém měřítku. V jakém smyslu? V tom, že Boží Izrael má ‚potomstvo‘, Ježíšovy učedníky, jejichž nadějí je věčný život na rajské zemi. (Žalm 37:11, 29) Toto ‚potomstvo‘ je také vyučováno Jehovou a poučováno o jeho cestách. (Izajáš 2:2–4) Ti, kdo k němu patří, nejsou sice pokřtěni svatým duchem ani nejsou považováni za účastníky nové smlouvy, ale jsou posilováni Jehovovým svatým duchem, aby překonali všechny překážky, které jejich kazatelskému dílu staví do cesty Satan. (Izajáš 40:28–31) Jejich počet nyní dosahuje milionů a dále roste tím, jak tito lidé plodí vlastní ‚potomstvo‘. Jehovova smlouva s pomazanými dává tomuto ‚potomstvu‘ důvěru v to, že i je bude Jehova dál, na neurčitý čas, používat jako své mluvčí. (Zjevení 21:3, 4, 7)
22. Jakou důvěru můžeme mít v Jehovu a jak by nás to mělo ovlivňovat?
22 Uchovejme si tedy všichni víru v Jehovu. On je ochoten a schopen nás zachránit. Jeho ruka nebude nikdy krátká. Svůj věrný lid vždy zachrání. Všichni, kdo v něj důvěřují, dál ponesou v ústech jeho dobrá slova, a to „od nynějška až na neurčitý čas“.
[Studijní otázky]
[Rámeček na straně 294]
Odpadlý Jeruzalém — Obdoba křesťanstva
Jeruzalém, hlavní město Božího vyvoleného národa, předobrazuje Boží nebeskou organizaci duchovních tvorů a také sbor pomazaných křesťanů vzkříšených do nebe jako Kristova nevěsta. (Galaťanům 4:25, 26; Zjevení 21:2) Obyvatelé doslovného Jeruzaléma však byli Jehovovi často nevěrní a město bylo popsáno jako prostitutka a cizoložnice. (Ezekiel 16:3, 15, 30–42) V tomto stavu slouží Jeruzalém jako vhodný předobraz odpadlého křesťanstva.
Ježíš o Jeruzalému řekl, že „zabíjí proroky a kamenuje ty, kdo jsou k němu vysláni“. (Lukáš 13:34; Matouš 16:21) Podobně jako nevěrný Jeruzalém, i křesťanstvo tvrdí, že slouží pravému Bohu, ale velmi se odchyluje od Božích spravedlivých cest. Můžeme mít důvěru, že Jehova křesťanstvo odsoudí podle stejných spravedlivých měřítek, podle jakých odsoudil odpadlý Jeruzalém.
[Obrázek na straně 296]
Soudce by měl soudit ve spravedlnosti, měl by hledat právo a nepřijímat úplatky
[Obrázek na straně 298]
Jehovovy soudy jako rozvodněná řeka odplaví všechny překážky, které brání činění Boží vůle
[Obrázek na straně 302]
Jehova se smluvně zavazuje, že jeho lid nikdy neztratí výsadu být jeho svědkem
