Dvacátá šestá kapitola

„Mějte navždy radost z toho, co tvořím“

Izajáš 65:1–25

1. Která utěšující slova zapsal apoštol Petr a jaká otázka tak vzniká?

ZAŽIJEME někdy konec nespravedlnosti a utrpení? Před více než 1 900 lety apoštol Petr zapsal tato utěšující slova: „Jsou ... nová nebesa a nová země, které očekáváme podle [Božího] slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) Petr a také mnoho dalších věrných Božích služebníků, kteří žili v průběhu staletí, se těšili na ten velkolepý den, kdy přestane existovat nezákonnost, útlak a násilí a kdy zavládne spravedlnost. Můžeme si být jisti, že se tento slib splní?

2. Který prorok mluvil o ‚nových nebesích a nové zemi‘ a jak se toto starověké proroctví splňuje?

² Ano, tím si můžeme být jisti. Když Petr mluvil o ‚nových nebesích a nové zemi‘, neuváděl nějakou novou myšlenku. Podobná slova totiž asi o 800 let dříve pronesl Jehova prostřednictvím Izajáše. Tento dřívější slib se v malém měřítku splnil v roce 537 př. n. l., kdy byli Židé propuštěni ze zajetí v Babylóně a díky tomu se mohli vrátit do své vlasti. Izajášovo proroctví se však velkolepým způsobem splňuje v dnešní době a my se těšíme na to, že ještě úžasnější splnění bude mít v přicházejícím Božím novém světě. Ano, povzbudivé proroctví, které Jehova dal prostřednictvím Izajáše, nám umožňuje letmo  spatřit požehnání, jež Bůh chystá pro ty, kdo ho milují.

Jehova naléhá na ‚zatvrzelý lid‘

3. Na jakou otázku dostáváme odpověď v 65. kapitole knihy Izajáš?

³ Připomeňme si, že v knize Izajáš 63:15–64:12 je obsažena prorocká modlitba za židovské vyhnance v Babylóně. Izajášova slova ukazují, že mnoho Židů neuctívá Jehovu celou duší. Někteří však činí pokání a obracejí se k Bohu. Obnoví snad nyní Jehova národ právě kvůli tomuto kajícnému ostatku? Odpověď najdeme v 65. kapitole knihy Izajáš. Než ale Jehova pronese slib, že vysvobodí těch málo Židů, kteří jsou věrní, popisuje, jaký rozsudek čeká mnoho těch, kdo jsou bez víry.

4. (a) Kdo na rozdíl od Božího vzpurného lidu bude pátrat po Jehovovi? (b) Jak slova z Izajáše 65:1, 2 uplatnil apoštol Pavel?

⁴ Jehova musí snášet trvalou vzpurnost svého lidu. Nadejde ale čas, kdy ho vydá napospas jeho nepřátelům a vlídně přijme do své přízně jiné lidi. Prostřednictvím Izajáše říká: „Nechal jsem po sobě pátrat těmi, kdo se po mně neptali. Nechal jsem se nalézt těmi, kdo mě nehledali. Řekl jsem: ‚Tady jsem, tady jsem!‘ národu, který nevzýval mé jméno.“ (Izajáš 65:1) To, že lidé z národů přijdou k Jehovovi, ale zatvrzelá Juda jako celek to odmítne udělat, je opravdu smutný výrok o Jehovově smluvním lidu. Izajáš však není jediným prorokem, který předpovídá, že Bůh si nakonec vyvolí národ, jejž dříve neuznával. (Ozeáš 1:10; 2:23) Slova z Izajáše 65:1, 2 citoval ze Septuaginty apoštol Pavel na důkaz toho, že lidé z národů získají „spravedlnost, která vyplývá z víry“, i když přirození Židé to odmítli. (Římanům 9:30; 10:20, 21)

5, 6. (a) Jakou upřímnou touhu Jehova projevuje, ale jak na to jeho lid reaguje? (b) Co se můžeme naučit z toho, jak Jehova jednal s Judou?

 ⁵ Jehova vysvětluje, proč dovolí, aby jeho vlastní lid zažil neštěstí: „Po celý den jsem rozprostíral ruce k zatvrzelému lidu, k těm, kdo chodí cestou, jež není dobrá, podle svých myšlenek.“ (Izajáš 65:2) Rozprostírání rukou má význam pozvání nebo naléhavé prosby. Jehova rozprostírá své ruce, a to nejen na chvíli, ale po celý den. Upřímně si přeje, aby se k němu Juda vrátila. Tento zatvrzelý lid na to však nereaguje.

⁶ Z Jehovových slov můžeme načerpat povzbudivé poučení. Jehova chce, abychom se k němu přiblížili, protože je přístupný Bůh. (Jakub 4:8) Uvedená slova nám také ukazují, že Jehova je pokorný. (Žalm 113:5, 6) Vždyť opakovaně obrazně rozprostírá své ruce a snažně svůj lid prosí, aby se vrátil. A jedná tak i přes to, že mu Židé svou zatvrzelostí ‚ubližují‘. (Žalm 78:40, 41) Do rukou nepřátel je nakonec vydává až potom, co na ně celá staletí naléhal. Ani tehdy však nezavírá dveře před těmi, kdo jsou pokorní.

7, 8. Ve kterých ohledech Jehovu dráždí jeho zatvrzelý lid?

⁷ Zatvrzelí Židé opakovaně dráždili Jehovu svým hanebným jednáním. Jehova jejich skutky, které ho urážejí, popisuje takto: „K lidu tvořenému těmi, kdo mě neustále urážejí přímo do obličeje, obětují v zahradách a přinášejí obětní dým na cihlách, usedají mezi pohřebními místy, také tráví noc dokonce v strážních budkách a jedí maso prasete a ve svých nádobách mají i vývar ze zkažených věcí; k těm, kdo říkají: ‚Jdi si po svých. Nepřibližuj se ke mně, neboť na tebe jistě přenesu svatost.‘ Ti jsou  dýmem v mém chřípí, ohněm hořícím po celý den.“ (Izajáš 65:3–5) Tito zdánlivě zbožní lidé urážejí Jehovu „přímo do obličeje“, což je vyjádření, které může naznačovat drzost a neúctu. Své opovržení se nesnaží zakrýt. Skutečnost, že se někdo dopouští hříchů v samotné přítomnosti Toho, komu by měla být projevována čest a poslušnost, si opravdu zaslouží pokárání.

⁸ Tito samospravedliví hříšníci ostatním Židům vlastně říkají: ‚Drž se ode mě dál, protože jsem svatější než ty.‘ To je opravdu pokrytecké. Tito „zbožní“ lidé předkládají oběti a pálí kadidlo falešným bohům, což Boží Zákon odsuzuje. (2. Mojžíšova 20:2–6) Sedí mezi pohřebními místy a tak se podle Zákona znečisťují. (4. Mojžíšova 19:14–16) Jedí maso prasete, tedy nečisté jídlo. * (3. Mojžíšova 11:7) Přesto si díky svým náboženským aktivitám připadají svatější než ostatní Židé a chtějí, aby se druzí od nich drželi dál a nebyli jakoby posvěceni či očištěni pouhým společenstvím s nimi. Ale Bůh, který vyžaduje „výlučnou oddanost“, pohlíží na věci úplně jinak. (5. Mojžíšova 4:24)

9. Jak Jehova pohlíží na samospravedlivé hříšníky?

⁹ Jehova tyto samospravedlivé lidi rozhodně nepovažuje za svaté. Naopak o nich říká: „Ti jsou dýmem v mém chřípí.“ Hebrejské slovo pro „nos“ či „chřípí“ je často obrazně používáno pro hněv. Také dým mívá spojitost s Jehovovým planoucím hněvem. (5. Mojžíšova 29:20) Ten je vyvoláván odporným modlářstvím, do něhož národ upadl.

10. Jak Jehova lidem v Judě odplatí za jejich hříchy?

 ¹⁰ V souladu se svým právem Jehova nemůže tyto svévolné hříšníky nechat bez trestu. Izajáš píše: „‚Pohleď, je to přede mnou napsáno. Nezůstanu tichý, ale dám odměnu; dokonce jim dám odměnu do jejich vlastní náruče za jejich vlastní provinění a současně za provinění jejich praotců,‘ řekl Jehova. ‚Protože na horách přinášeli obětní dým a na pahorcích mě haněli, především jim také vyměřím jejich mzdu do jejich vlastní náruče.‘“ (Izajáš 65:6, 7) Tím, že se tito Židé zapletli do falešného uctívání, pohaněli Jehovu. Způsobili, že se uctívání pravého Boha nezdá být o nic lepší než uctívání, jakému se věnují okolní národy. Jehova jim „za jejich vlastní provinění“, k nimž patří i modlářství a spiritismus, dá odměnu „do jejich vlastní náruče“. Výrazem ‚náruč‘ je nepochybně myšlen záhyb na svrchním oděvu, tedy jakýsi vak, kam prodávající mohli nasypat odměřené množství určitého produktu. (Lukáš 6:38) V případě odpadlých Židů je význam jasný — Jehova jim odměří jejich „odměnu“ neboli trest. Bůh práva bude vyžadovat odplatu. (Žalm 79:12; Jeremjáš 32:18) Jehova se nemění, a proto můžeme mít důvěru v to, že ve svůj ustanovený čas podobným způsobem vyměří trest tomuto ničemnému systému věcí. (Malachiáš 3:6)

„Kvůli svým sluhům“

11. Jak Jehova ukazuje, že zachrání věrný ostatek?

¹¹ Projeví snad Jehova věrným příslušníkům svého lidu milosrdenství? Izajáš vysvětluje: „Tak řekl Jehova: ‚Stejně jako se v hroznu najde mladé víno a někdo musí říci: „Nekaz jej, protože je v něm požehnání“, tak to udělám kvůli svým sluhům, abych nezničil každého. A vyvedu z Jákoba  potomstvo a z Judy dědičného vlastníka mých hor; a moji vyvolení to vezmou do vlastnictví a moji vlastní sluhové tam budou přebývat.‘“ (Izajáš 65:8, 9) Jehova přirovnává svůj lid k hroznu, což je znázornění, které Židé mohou snadno pochopit. V jejich zemi roste vinné révy hodně a víno vyrobené z hroznů je pro lidi požehnáním. (Žalm 104:15) Uvedeným znázorněním je možná myšlen hrozen, na němž ne všechny bobule jsou dobré. Nebo to může znamenat, že jeden hrozen je dobrý, ale jiné hrozny jsou nezralé nebo shnilé. Každopádně dobré hrozny vinař nezničí. Tak Jehova svůj lid ujišťuje, že nezničí celý národ, ale že zachrání věrný ostatek. Říká, že tento ostatek, který má jeho přízeň, bude vlastnit jeho ‚hory‘, tedy Jeruzalém a judskou zemi — kopcovitou krajinu, kterou Jehova prohlásil za svou vlastní.

12. Jaké požehnání je připraveno pro věrný ostatek?

¹² Jaké požehnání je pro tento věrný ostatek připraveno? Jehova vysvětluje: „Šaron se stane pastvinou pro ovce a nížina Achor místem odpočinku pro skot, pro můj lid, který mě hledal.“ (Izajáš 65:10) Stáda hrají v životě mnoha Židů významnou roli a díky četným pastvinám je v dobách míru blahobyt. Jehova chce mír a blahobyt vykreslit, a proto mluví o dvou nejzazších místech jejich země. Pláň Šaron, která je známá svou krásou a úrodností, se na západě táhne podél pobřeží Středozemního moře. Údolí Achor tvoří část severovýchodní hranice země. (Jozue 15:7) Během přicházejícího období vyhnanství budou tato území opuštěná stejně jako zbývající části země. Jehova však slibuje, že po skončení vyhnanství se stanou překrásnými pastvinami, které bude využívat vracející se ostatek. (Izajáš 35:2; Ozeáš 2:15)

 Důvěra v „boha Štěstí“

13, 14. Jaké zvyklosti prozrazují, že příslušníci Božího lidu opustili Jehovu, a co se s nimi proto stane?

¹³ Izajášovo proroctví se nyní znovu obrací k těm, kdo opustili Jehovu a setrvávají v modlářství. Říká: „To vy ale opouštíte Jehovu, zapomínáte na mou svatou horu, prostíráte stůl pro boha Štěstí a naléváte míchané víno pro boha Osudu.“ (Izajáš 65:11) Tím, že tito nevěrní Židé prostírají stůl plný jídla a pití před „boha Štěstí“ a „boha Osudu“, upadají do modlářských zvyklostí pohanských národů. * Co se stane s lidmi, kteří těmto bohům naivně důvěřují?

¹⁴ Jehova je otevřeně varuje: „Přisoudím vás meči, a všichni se skloníte, abyste byli pobiti; protože jsem volal, ale neodpovídali jste; mluvil jsem, ale nenaslouchali jste; a stále jste dělali, co je v mých očích špatné, a zvolili jste si to, v čem nemám potěšení.“ (Izajáš 65:12) V původní hebrejštině souvisí se jménem boha Osudu slovní hříčka, pomocí níž Jehova říká, že ti, kdo zmíněné falešné božstvo uctívají, budou ‚přisouzeni meči‘, to znamená zničení. Tyto lidi Jehova prostřednictvím svých proroků opakovaně vyzývá k pokání, ale oni na něho nedbají a zatvrzele chtějí dělat to, co je v jeho očích špatné. Dávají najevo, že Bohem opravdu opovrhují. Ve splnění Božího varování národ zažije v roce 607 př. n. l. velké neštěstí, až Jehova dovolí, aby Babylóňané zničili Jeruzalém  a jeho chrám. V té době ‚bůh Štěstí‘ své oddané stoupence v Judě a v Jeruzalémě nezachrání. (2. Paralipomenon 36:17)

15. V jakém smyslu dnes praví křesťané dbají na varování zapsané u Izajáše 65:11, 12?

¹⁵ Na varování zapsané u Izajáše 65:11, 12 dnes dbají praví křesťané. Nevěří v „boha Štěstí“, jako by to byla určitá nadpřirozená síla schopná projevit přízeň. Odmítají promrhat své hmotné prostředky ve snaze uspokojit „boha Štěstí“, a proto se vyhýbají všem formám hazardního hraní. Jsou přesvědčeni, že ti, kdo se oddávají tomuto bohu, nakonec přijdou o všechno, protože těmto lidem Jehova říká: „Přisoudím vás meči.“

„Pohleďte, moji vlastní sluhové se budou radovat“

16. V jakých ohledech Jehova požehná svým věrným sluhům, ale jak to bude s těmi, kdo ho opustili?

¹⁶ Proroctví kárá lidi, kteří opustili Jehovu, a přitom popisuje, jaký odlišný úděl čeká ty, kdo uctívají Boha upřímně, a ty, kdo to dělají pokrytecky: „Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Pohleďte, moji vlastní sluhové budou jíst, ale vy budete hladovět. Pohleďte, moji vlastní sluhové budou pít, ale vy budete žíznit. Pohleďte, moji vlastní sluhové se budou radovat, ale vy utrpíte hanbu. Pohleďte, moji vlastní sluhové budou radostně volat kvůli dobrému stavu srdce, ale vy budete vykřikovat kvůli bolesti srdce a budete kvílet kvůli naprostému zhroucení ducha.‘“ (Izajáš 65:13, 14) Jehova požehná svým věrným sluhům. Se srdcem překypujícím radostí propuknou v jásot. Jídlo, pití a radování jsou výrazy, které ukazují, že Jehova v hojné míře uspokojí potřeby svých ctitelů. Naproti tomu ti, kdo  se rozhodli opustit Jehovu, budou v duchovním ohledu hladovět a žíznit. Jejich potřeby nebudou uspokojeny. Budou volat a kvílet kvůli úzkosti a tísni, které na ně přijdou.

17. Proč má dnes Boží lid pádný důvod radostně volat?

¹⁷ Jehovova slova jsou velmi vhodným popisem toho, v jakém duchovním stavu jsou dnes lidé, kteří pouze tvrdí, že slouží Bohu. Miliony lidí v  křesťanstvu zažívají zhroucení ducha, ale Jehovovi ctitelé radostně volají. A k radosti mají pádné důvody. V duchovním ohledu jsou dobře syceni. Jehova jim dává hojnost duchovního pokrmu prostřednictvím publikací založených na Bibli a křesťanských shromáždění. Povzbudivé pravdy a utěšující sliby z Božího slova opravdu přispívají k „dobrému stavu srdce“.

18. Co zůstane po těch, kdo opustili Jehovu, a co může znamenat to, že jejich jméno je použito jako přísaha?

¹⁸ Jehova dál promlouvá k těm, kdo ho opustili: „Jistě zanecháte své jméno u mých vyvolených jako přísahu a Svrchovaný Pán Jehova vás vskutku jednotlivě usmrtí, ale své vlastní sluhy nazve jiným jménem; kdokoli si tedy bude na zemi žehnat, bude si žehnat při Bohu víry, a kdokoli bude na zemi činit přísežné prohlášení, bude přísahat při Bohu víry; protože dřívější tísně budou opravdu zapomenuty a protože budou opravdu skryty před mýma očima.“ (Izajáš 65:15, 16) Po těch, kdo opustili Jehovu, zůstává jedině jejich jméno, které bude používáno pouze jako přísaha neboli kletba. To možná znamená, že ti, kdo se chtějí k něčemu slavnostně zavázat přísahou, budou vlastně říkat: ‚Jestliže tento slib nesplním, ať mě postihne trest, který potkal ty, kdo odpadli.‘ Může to dokonce  znamenat, že jejich jméno bude podobně jako Sodoma a Gomora použito obrazně jako symbol trestu, který Bůh vykoná na ničemných.

19. V jakém smyslu budou Boží služebníci nazváni jiným jménem a proč budou mít důvěru v Boha věrnosti? (Viz také poznámku pod čarou.)

¹⁹ Naprosto odlišný bude úděl Božích vlastních sluhů. Budou nazváni jiným jménem. To je znakem požehnání a cti, které zažijí, až budou zpět ve své vlasti. Nebudou usilovat o požehnání od žádného falešného boha ani nebudou přísahat při nějaké neživé modle. Až si budou žehnat nebo dávat nějakou přísahu, budou to dělat při Bohu věrnosti. (Izajáš 65:16, poznámka pod čarou) Obyvatelé země budou mít důvod, aby plně důvěřovali Bohu. Prokáže totiž, že je věrný svým slibům. * Až budou Židé v bezpečí ve své vlasti, brzy zapomenou na dřívější tíseň.

„Tvořím nová nebesa a novou zemi“

20. Jak se Jehovův slib o ‚nových nebesích a nové zemi‘ splnil v roce 537 př. n. l.?

²⁰ Jehova nyní rozšiřuje svůj slib, že obnoví kajícný ostatek po jeho návratu z vyhnanství v Babylóně. Prostřednictvím Izajáše říká: „Hle, tvořím nová nebesa a novou zemi; a dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce.“ (Izajáš 65:17) Jehovův slib o obnově se určitě splní, a proto o ní Jehova mluví tak, jako by už probíhala. Toto proroctví se poprvé splnilo v roce 537 př. n. l., když se židovský ostatek vrátil do Jeruzaléma. Co tehdy  tvořilo „nová nebesa“? Bylo to postavení místodržitele, které zastával Zerubbabel, jenž byl podporován veleknězem Jozuem. Střediskem tohoto uspořádání byl Jeruzalém. Obnovený židovský ostatek tvořil ‚novou zemi‘, tedy očištěnou společnost, která byla zmíněnému panství podřízena a která pomáhala znovu zavést v zemi čisté uctívání. (Ezra 5:1, 2) Radost z této obnovy zastínila veškeré předchozí utrpení. Dřívější tíseň nebyla dokonce ani připomínána. (Žalm 126:1, 2)

21. Která nová nebesa začala existovat v roce 1914?

²¹ Připomeňme si však, že na Izajášovo proroctví navázal Petr a ukázal, že proroctví má budoucí splnění. Tento apoštol napsal: „Jsou ... nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) Dlouho očekávaná nová nebesa začala existovat v roce 1914. V tom roce se zrodilo mesiášské Království, které panuje z nebe, a Jehova mu dal autoritu nad celou zemí. (Žalm 2:6–8) Tato vláda Království v rukou Krista a jeho 144 000 spoluvládců představuje nová nebesa. (Zjevení 14:1)

22. Kdo bude tvořit novou zemi, a jak se lidé už nyní připravují na to, že se stanou jádrem tohoto uspořádání?

²² A co nová země? V souladu s tím, jak se proroctví splnilo ve starověku, bude nová země tvořena lidmi, kteří se rádi podřizují panování nové nebeské vlády. Už nyní jsou poddanými této vlády miliony lidí, kteří jsou správně nakloněni k věčnému životu a snaží se dodržovat její zákony zapsané v Bibli. Tito lidé pocházejí ze všech národností, jazyků a ras a společně slouží vládnoucímu Králi Ježíši Kristu. (Micheáš 4:1–4) Až zmizí současný ničemný systém věcí, bude tato skupina tvořit jádro nové země,  z něhož nakonec vznikne celosvětová společnost bohabojných lidí, kteří zdědí pozemskou říši Božího Království. (Matouš 25:34)

23. Kterou informaci o ‚novém nebi a nové zemi‘ nacházíme v knize Zjevení a jak se toto proroctví splní?

²³ V knize Zjevení je popsáno vidění, v němž apoštol Jan spatřil přicházející Jehovův den, ve kterém bude současný systém věcí odstraněn. Potom bude Satan uvržen do propasti. (Zjevení 19:11–20:3) Po tomto popisu Jan navazuje na Izajášova prorocká slova. Píše: „Viděl jsem nové nebe a novou zemi.“ Následující verše zprávy, která zaznamenává toto slavné vidění, mluví o době, kdy Jehova Bůh radikálně změní k lepšímu poměry na zemi. (Zjevení 21:1, 3–5) Je zřejmé, že Izajášův slib týkající se ‚nových nebes a nové země‘ se velkolepým způsobem splní v Božím novém světě. Pod novými vládními nebesy se bude nová lidská společnost radovat z ráje, a to jak duchovního, tak doslovného. Opravdovou útěchou je slib, že „dřívější věci [nemoci, utrpení a mnoho dalších těžkostí, které lidi postihují] nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce“. Ať si v té době vzpomeneme na cokoli, nezpůsobí nám to hlubokou ránu či bolest, jaké nyní tíží srdce mnoha lidí.

24. Proč se Jehova bude radovat z obnovy Jeruzaléma a co už v ulicích tohoto města nebude slyšet?

²⁴ Izajášovo proroctví pokračuje: „Jásejte však a mějte navždy radost z toho, co tvořím. Vždyť hle, tvořím Jeruzalém jako příčinu k radosti a jeho lid jako příčinu k jásotu. A budu mít z Jeruzaléma radost a budu jásat nad svým lidem; a už v něm nebude slyšet zvuk pláče ani zvuk žalostného křiku.“ (Izajáš 65:18, 19) Nejenže se budou radovat  Židé, až budou přivedeni zpět do své vlasti, ale bude se radovat samotný Bůh, neboť učiní Jeruzalém krásným — znovu se stane střediskem čistého uctívání v zemi. Zvuk pláče nad neštěstím, který se v ulicích tohoto města ozýval o desetiletí dříve, už slyšet nebude.

25, 26. (a) V jakém smyslu Jehova v dnešní době činí Jeruzalém „jako příčinu k radosti“? (b) Jak Jehova použije Nový Jeruzalém a proč dnes můžeme jásat?

²⁵ I dnes Jehova činí „Jeruzalém jako příčinu k radosti“. V jakém smyslu? Jak už bylo ukázáno, k novým nebesům, která začala existovat v roce 1914, bude nakonec patřit 144 000 spoluvládců, kteří mají podíl na nebeské vládě. Ti jsou prorocky označeni jako „Nový Jeruzalém“. (Zjevení 21:2) A právě v souvislosti s Novým Jeruzalémem Bůh říká: „Hle, tvořím Jeruzalém jako příčinu k radosti a jeho lid jako příčinu k jásotu.“ Nový Jeruzalém bude Bůh používat k tomu, aby na poslušné lidstvo vylil nepopsatelné požehnání. Už nebude slyšet zvuk pláče ani žalostného křiku, protože Jehova uspokojí to, „oč žádá [naše] srdce“. (Žalm 37:3, 4)

²⁶ Ano, dnes máme opravdu mnoho důvodů k jásání. Jehova brzy posvětí své slavné jméno tím, že zničí všechny odpůrce. (Žalm 83:17, 18) Nová nebesa pak budou mít vládu zcela ve svých rukou. To jsou opravdu nádherné důvody k tomu, abychom navždy jásali a radovali se z toho, co Bůh tvoří.

Je slíbena bezpečná budoucnost

27. Jak Izajáš popisuje bezpečí, z něhož se budou ve své vlasti radovat vracející se Židé?

²⁷ Pokud jde o první splnění, jaký život pod vládou nových nebes čeká vracející se Židy? Jehova říká: „Už z toho  místa nebude několik dnů starý kojenec ani stařec, který nenaplní své dny; vždyť někdo, ačkoli stoletý, zemře jako pouhý chlapec; a pokud jde o hříšníka, ačkoli bude stoletý, bude na něj svoláno zlo.“ (Izajáš 65:20) To je opravdu krásný obraz bezpečí, které vracející se vyhnanci zažijí v obnovené vlasti. Novorozence, kterému je pouze několik dní, nepostihne předčasná smrt. Ta nepotká ani staršího muže, který za sebou ještě nemá celý svůj život. * Izajášova slova jsou pro Židy, kteří se vrátí do Judy, opravdu útěchou. Až budou v bezpečí ve své zemi, nebudou se muset bát, že nepřátelé odnesou jejich děti nebo pobijí jejich muže.

28. Co se z Jehovových slov dozvídáme o životě v novém světě pod vládou Božího Království?

²⁸ Co nám Jehovova slova říkají o životě v přicházejícím novém světě? Pod vládou Božího Království bude mít každé dítě vyhlídku na bezpečnou budoucnost. Bohabojného muže v nejlepších letech nikdy nepostihne smrt. Naopak, poslušné lidstvo bude žít v bezpečí a bude se moci radovat ze života. Ale co ti, kdo se rozhodnou, že se vzbouří proti Bohu? Tito lidé ztratí výsadu žít. I když bude vzpurný hříšník „stoletý“, zemře. V takovém případě bude ‚pouhým chlapcem‘ ve srovnání s tím, kým mohl být — mužem, jehož život neskončí.

29. (a) Jakou radost bude v obnovené judské zemi zažívat Boží poslušný lid? (b) Proč jsou stromy vhodným znázorněním dlouhověkosti? (Viz poznámku pod čarou.)

²⁹ Jehova pokračuje v popisu poměrů, které zavládnou v obnovené judské zemi: „Jistě budou stavět domy  a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; nebudou sázet, a někdo jiný jíst. Vždyť dny mého lidu budou jako dny stromu; a moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou.“ (Izajáš 65:21, 22) Až se Boží poslušný lid vrátí do zpustošené judské země, v níž nepochybně nebudou žádné domy ani vinice, bude jistě pociťovat radost z toho, že nakonec bude moci žít ve svých vlastních domech a jíst plody svých vlastních vinic. Bůh požehná dílu svého lidu a jeho příslušníci budou mít dlouhý život — jako dny stromu —, během nějž se budou radovat z plodů své práce. *

30. Z jakých radostných okolností se Jehovovi služebníci těší dnes a co je čeká v novém světě?

³⁰ V dnešní době dochází ke splňování tohoto proroctví. V roce 1919 vyšel Jehovův lid z duchovního vyhnanství a začal obnovovat svou „zemi“ neboli sféru činnosti a uctívání. Zřizoval sbory a pěstoval duchovní plody. To vše vedlo k tomu, že dnes Jehovův lid zažívá duchovní ráj a pokoj, který dává Bůh. Můžeme si být zcela jisti, že tento pokoj bude panovat i v doslovném ráji. Ani si nedokážeme plně představit, čeho Jehova v novém světě dosáhne díky tomu, že jeho ctitelé budou mít ochotné srdce a ochotné ruce. Bude velmi radostné, až si postavíme svůj vlastní dům a potom v něm budeme bydlet. Pod vládou Království nebude nedostatek uspokojivé práce. To, že lidé budou vždy „vidět dobré“ za svou tvrdou práci, jim přinese velké uspokojení. (Kazatel 3:13)  Budeme mít ale dost času na to, abychom si díla svých rukou plně užili? To určitě ano. Nekonečný život věrných lidí bude „jako dny stromu“ — tisíce let, a dokonce ještě více.

31, 32. (a) Jaké požehnání zažijí vracející se vyhnanci? (b) Jakou vyhlídku budou mít lidé v novém světě?

³¹ Jehova popisuje další požehnání, které čeká vracející se vyhnance: „Nebudou se lopotit zbytečně ani nebudou rodit pro rozrušení; protože jsou potomstvem vytvořeným z Jehovových požehnaných a jejich potomci s nimi.“ (Izajáš 65:23) Židé, kteří se vrátí, budou mít Jehovovo požehnání, takže nebudou pracovat nadarmo. Rodiče nebudou rodit děti jen proto, aby záhy zemřely. Někdejší vyhnanci se z požehnání v podobě obnovy nebudou těšit sami — jejich potomci budou s nimi. Bůh velmi touží uspokojit tuto lidskou potřebu, a proto slibuje: „Skutečně se stane, že než zavolají, já odpovím; zatímco ještě budou mluvit, já uslyším.“ (Izajáš 65:24)

³² Jak Jehova tyto sliby splní v přicházejícím novém světě? Na to si budeme muset počkat. Jehova nám nesdělil všechny podrobnosti, ale můžeme si být jisti, že věrní lidé se už nikdy nebudou muset „lopotit zbytečně“. Velký zástup lidí, kteří přežijí Armagedon, a všechny děti, které se jim snad narodí, budou mít vyhlídku na velmi dlouhý a uspokojující život — na věčný život. Také ti, kdo budou vzkříšeni a kdo se rozhodnou žít v souladu s Božími měřítky, budou v novém světě zažívat radost. Jehova jim bude naslouchat a bude reagovat na jejich potřeby. Dokonce je bude předvídat. Ano, Jehova otevře svou ruku a uspokojí správnou „touhu všeho živého“. (Žalm 145:16)

33. V jakém smyslu budou zvířata žít v míru, až se Židé vrátí do své vlasti?

 ³³ Jak dalekosáhlý bude slibovaný pokoj a bezpečí? Jehova uzavírá tuto část proroctví slovy: „‚Vlk a beránek se budou svorně pást a lev bude žrát slámu právě jako býk; a pokud jde o hada, jeho potravou bude prach. Nebudou nijak škodit ani působit zkázu na celé mé svaté hoře,‘ řekl Jehova.“ (Izajáš 65:25) Až se věrný židovský ostatek vrátí do své vlasti, bude v Jehovově péči. Lev bude žrát slámu jako býk, a tak nezpůsobí škodu ani Židům, ani jejich domácím zvířatům. Tento slib je jistý, protože končí slovy: „Řekl Jehova.“ A jeho slovo se vždycky vyplní. (Izajáš 55:10, 11)

34. Jakým úžasným způsobem se Jehovova slova splňují v dnešní době a jak se splní v novém světě?

³⁴ Jehovova slova se úžasným způsobem splňují na pravých křesťanech v dnešní době. Od roku 1919 Bůh žehná duchovní zemi svého lidu a přeměňuje ji v duchovní ráj. Ti, kdo do tohoto duchovního ráje přicházejí, dělají pozoruhodné změny v životě. (Efezanům 4:22–24) Lidé, kteří kdysi měli osobnost připomínající rysy zvířat — kteří možná zneužívali nebo jinak šikanovali ostatní lidi —, s pomocí Božího ducha dělají pokroky v potlačování nežádoucích vlastností. Díky tomu zažívají pokoj a jednotu uctívání se spoluvěřícími. Požehnání, ze kterého se Jehovův lid nyní raduje v duchovním ráji, se rozšíří i na doslovný ráj, kde zavládne mír nejen mezi lidmi, ale také mezi zvířaty. Můžeme si být jisti, že až nadejde Bohem ustanovený čas, bude splněn původní příkaz daný lidstvu: „Podmaňte si [zemi] a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28)

35. Proč máme pádné důvody pro to, abychom ‚měli navždy radost‘?

 ³⁵ Jsme opravdu vděční, že Jehova slíbil vytvoření ‚nových nebes a nové země‘. Tento slib se splnil v roce 537 př. n. l. a má další splnění v dnešní době. Tato dvě splnění poukazují na slavnou budoucnost, která čeká poslušné lidstvo. Jehova nám prostřednictvím Izajášova proroctví láskyplně umožňuje letmý pohled na to, co chystá pro lidi, kteří ho milují. Ano, máme opravdu pádné důvody jednat podle Jehovových slov: „Mějte navždy radost z toho, co tvořím.“ (Izajáš 65:18)

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 389]

V Božím novém světě budeme mít mnoho času na to, abychom si užívali díla svých rukou