„Můj vyvolený, jehož má duše schválila!“
Třetí kapitola
„Můj vyvolený, jehož má duše schválila!“
1, 2. Proč se křesťané v dnešní době zajímají o 42. kapitolu Izajáše?
„‚JSTE moji svědkové,‘ je Jehovův výrok, ‚ano můj sluha, kterého jsem vyvolil.‘“ (Izajáš 43:10) Toto Jehovovo prohlášení, které v osmém století př. n. l. zapsal prorok Izajáš, ukazuje, že Jehovův starověký smluvní lid byl národem svědků. Byl Božím vyvoleným sluhou. Asi o 2 600 let později, v roce 1931, pomazaní křesťané veřejně prohlásili, že se tato slova vztahují na ně. Přijali jméno svědkové Jehovovi a upřímně na sebe vzali povinnosti spojené s tím, že jsou Božím pozemským sluhou.
2 Svědkové Jehovovi mají opravdovou touhu líbit se Bohu. Každý z nich se tudíž horlivě zajímá o 42. kapitolu knihy Izajáš, protože tato kapitola popisuje jednak sluhu, kterého Jehova schvaluje, a jednak sluhu, kterého zavrhuje. Když o tomto proroctví a jeho splnění budeme uvažovat, pochopíme, jaké jednání vede k Božímu schválení a jaké jednání má za následek Boží nepřízeň.
„Vložil jsem do něho svého ducha“
3. Co Jehova prostřednictvím Izajáše prorokuje o ‚svém sluhovi‘?
3 Prostřednictvím Izajáše Jehova prorokuje, že přijde sluha, kterého on sám schválí: „Pohleďte, můj sluha, jehož pevně držím! Můj vyvolený, jehož má duše schválila! Vložil jsem do něho svého ducha. Vynese právo národům. Nebude volat ani zvyšovat hlas a nenechá svůj hlas slyšet na ulici. Nalomený rákos nedolomí; a pokud jde o pohasínající lněný knot, ten nezhasí. V opravdovosti vynese právo. Nepohasne ani se nenalomí, dokud na zemi nezavede právo; a ostrovy budou stále čekat na jeho zákon.“ (Izajáš 42:1–4)
4. Kdo je předpověděný „vyvolený“ a jak to víme?
4 Kdo je tím Sluhou, o kterém se zde mluví? Nejsme ponecháni na pochybách. Tato slova jsou citována v Matoušově evangeliu a jsou uplatněna na Ježíše Krista. (Matouš 12:15–21) Ježíš je tím milovaným Sluhou, tím ‚vyvoleným‘. Kdy Jehova vložil na Ježíše svého ducha? Bylo to v roce 29 n. l., když byl Ježíš pokřtěn. Inspirovaná zpráva tento křest popisuje a uvádí, že potom, co Ježíš vystoupil z vody, „otevřelo se nebe a sestoupil na něj svatý duch v tělesné podobě jako holubice a z nebe vyšel hlas: ‚Ty jsi můj milovaný Syn; schválil jsem tě.‘“ Tímto způsobem Jehova osobně ukázal, kdo je jeho milovaný Sluha. Služba, kterou potom Ježíš vykonával, a zázračné skutky, které prováděl, byly důkazem toho, že na něm skutečně spočívá Jehovův duch. (Lukáš 3:21, 22; 4:14–21; Matouš 3:16, 17)
„Vynese právo národům“
5. Proč bylo v 1. století n. l. zapotřebí jasně ukázat, co je právo?
5 Jehovův Vyvolený měl ‚vynést‘ neboli učinit zjevným opravdové právo. „Objasní národům, co je právo.“ (Matouš 12:18) V 1. století n. l. to bylo skutečně zapotřebí. Židovští náboženští vůdci předkládali překroucený názor na právo a spravedlnost. Snažili se dosáhnout spravedlnosti dodržováním sbírky přísných zákonů, z nichž mnohé sami vytvořili. Jejich formalistickému právu chybělo milosrdenství a soucit.
6. Jakými způsoby Ježíš učinil opravdové právo známým?
6 Na rozdíl od nich Ježíš zjevil Boží názor na právo. Tím, co učil, a tím, jak žil, ukázal, že opravdové právo je soucitné a milosrdné. Zamysleme se jen nad jeho známým Kázáním na hoře. (Matouš, 5.–7. kapitola) To je opravdu mistrné vysvětlení toho, jak by právo a spravedlnost měly vypadat. Když čteme zprávy v evangeliích, jistě na nás působí, jaký soucit s chudými a sklíčenými lidmi Ježíš měl. (Matouš 20:34; Marek 1:41; 6:34; Lukáš 7:13) Své utěšující poselství přinášel mnoha lidem, kteří se podobali nalomenému rákosu — byli ohnuti a zmítáni sem a tam. Byli jako doutnající lněný knot a jejich poslední jiskra života již téměř uhasínala. Ježíš ani nedolomil „nalomený rákos“, ani nezhasil „pohasínající lněný knot“. Naopak, jeho láskyplná a soucitná slova a skutky pozvedaly srdce mírných lidí. (Matouš 11:28–30)
7. Proč mohlo být v proroctví řečeno, že Ježíš ‚nebude volat ani zvyšovat hlas na ulici‘?
7 Proč však proroctví říká, že Ježíš „nebude volat ani zvyšovat hlas a nenechá svůj hlas slyšet na ulici“? Je to proto, že Ježíš neprosazoval sám sebe, jako to dělalo mnoho lidí v jeho době. (Matouš 6:5) Když uzdravil malomocného, řekl mu: „Hleď, abys nikomu nic nepovídal.“ (Marek 1:40–44) Ježíš netoužil po publicitě a nechtěl, aby si lidé dělali závěry na základě přejatých zpráv. Naopak si přál, aby to, že právě on je Kristus, Jehovův pomazaný sluha, poznali na základě pádných dokladů.
8. (a) Jak Ježíš vynesl „právo národům“? (b) Co se z Ježíšova podobenství o milosrdném Samaritánovi dozvídáme o právu?
8 Tento Vyvolený sluha měl vynést „právo národům“. A to Ježíš dělal. Nejenže zdůrazňoval, že se božské právo vyznačuje soucitem, ale také vyučoval, že by se mělo vztahovat na všechny lidi. Při jedné příležitosti připomenul jistému muži zběhlému v Zákoně, že by měl milovat Boha a svého bližního. Tento muž se Ježíše zeptal: „Kdo je skutečně můj bližní?“ Možná čekal, že mu Ježíš odpoví: „Kdokoli ze Židů.“ Ježíš mu však vyprávěl podobenství o milosrdném Samaritánovi. V tom podobenství jistý Samaritán pomohl muži, kterého přepadli lupiči, ale Levita ani kněz mu pomoci nechtěli. Tazatel musel připustit, že v této situaci se jako bližní zachoval opovrhovaný Samaritán, a nikoli Levita či kněz. Ježíš své podobenství uzavřel radou: „Sám jednej stejně.“ (Lukáš 10:25–37; 3. Mojžíšova 19:18)
„Nepohasne ani se nenalomí“
9. Jak nás ovlivní porozumění tomu, jak vypadá opravdové právo?
9 Ježíš jasně ukázal, jak vypadá opravdové právo, a proto se jeho učedníci učili tuto vlastnost projevovat. A to musíme dělat i my. Především musíme přijmout Boží měřítka pro to, co je dobré a špatné, protože Bůh má právo určovat, co je správné a spravedlivé. Jestliže se snažíme dělat věci Jehovovým způsobem, naše bezúhonné jednání jasně odhalí, co je to opravdové právo. (1. Petra 2:12)
10. Proč k projevování práva patří i účast na díle kázání a vyučování?
10 Opravdové právo projevujeme také tím, že se pilně podílíme na kázání a vyučování. Jehova štědře opatřil životně důležité poznání o sobě, o svém Synovi a svých záměrech. (Jan 17:3) Nebylo by správné ani spravedlivé nechávat si toto poznání pro sebe. „Nezadržuj dobro před těmi, jimž patří, když je v moci tvé ruky to učinit,“ říká Šalomoun. (Přísloví 3:27) To, co víme o Bohu, tedy upřímně sdělujme všem lidem, bez ohledu na to, jaké jsou rasy či národnosti nebo z jaké etnické skupiny pocházejí. (Skutky 10:34, 35)
11. Jak bychom měli Ježíše napodobovat v jednání s druhými lidmi?
11 Pravý křesťan také jedná s druhými stejně jako Ježíš. Mnozí lidé v dnešní době čelí skličujícím problémům a potřebují soucit a povzbuzení. I někteří křesťané zasvěcení Jehovovi mohou být tak ubiti okolnostmi, že připomínají nalomený rákos nebo doutnající knot. Cožpak nepotřebují naši podporu? (Lukáš 22:32; Skutky 11:23) Je skutečně občerstvující patřit do společenství pravých křesťanů, kteří se v projevování práva snaží napodobovat Ježíše.
12. Proč si můžeme být jisti, že právo pro všechny bude brzy skutečností?
12 Bude ale někdy právo pro všechny? Rozhodně ano. Jehovův vyvolený „nepohasne ani se nenalomí, dokud na zemi nezavede právo“. Král dosazený na trůn, vzkříšený Kristus Ježíš, „uvede pomstu na ty, kdo neznají Boha“. (2. Tesaloničanům 1:6–9; Zjevení 16:14–16) Lidské panování bude nahrazeno Božím Královstvím. Právo a spravedlnost budou převládat. (Přísloví 2:21, 22; Izajáš 11:3–5; Daniel 2:44; 2. Petra 3:13) Jehovovi služebníci všude na světě — i na těch nejodlehlejších místech, ‚ostrovech‘ — tento den dychtivě očekávají.
‚Dám ho jako světlo národům‘
13. Co Jehova prorokuje vzhledem ke svému Vyvolenému sluhovi?
13 Izajáš pokračuje: „Tak řekl pravý Bůh, Jehova, Stvořitel nebes a Ten vznešený, který je roztahuje; Ten, kdo rozprostírá zemi a její výnos, Ten, kdo dává dech lidem na ní a ducha těm, kdo po ní chodí.“ (Izajáš 42:5) To je opravdu působivý popis Stvořitele Jehovy. Tato připomínka Jehovovy moci dává jeho výroku velkou váhu. Jehova říká: „Já, Jehova, jsem tě povolal ve spravedlnosti a přistoupil jsem k tomu, abych tě uchopil za ruku. A budu tě bedlivě střežit a dám tě jako smlouvu lidu, jako světlo národům, abys otvíral slepé oči, vyváděl z kobky vězně, z domu zadržení ty, kdo sedí ve tmě.“ (Izajáš 42:6, 7)
14. (a) Jaký význam má to, že Jehova bere svého schváleného Sluhu za ruku? (b) Jakou úlohu hraje tento Vyvolený sluha?
14 Vznešený Stvořitel vesmíru, Dárce života a Ten, kdo život udržuje, bere svého Vyvoleného sluhu za ruku a slibuje mu naprostou a trvalou podporu. To je opravdu potěšující. Jehova mu také zajišťuje bezpečí, aby ho mohl dát jako „smlouvu lidu“. Smlouva je dohoda, ujednání nebo slavnostní slib. Je to pevný předpis. Ano, Jehova učinil svého Sluhu „zárukou pro národy“. (An American Translation)
15, 16. V jakém smyslu Ježíš sloužil jako „světlo národům“?
15 Slíbený Sluha jakožto ‚světlo národů‘ otevře „slepé oči“ a osvobodí „ty, kdo sedí ve tmě“. A to Ježíš také dělal. Tím, že vydával svědectví o pravdě, oslavoval jméno svého nebeského Otce. (Jan 17:4, 6) Odhaloval náboženské nepravdy, kázal dobrou zprávu o Království a těm, kdo byli v náboženském otroctví, otvíral dveře k duchovní svobodě. (Matouš 15:3–9; Lukáš 4:43; Jan 18:37) Varoval před konáním skutků, které patří tmě, a ukázal, že Satan je „otec lži“ a „panovník tohoto světa“. (Jan 3:19–21; 8:44; 16:11)
16 Ježíš řekl: „Jsem světlo světa.“ (Jan 8:12) Významným způsobem to prokázal tehdy, když obětoval svůj dokonalý lidský život jako výkupné. Tak otevřel cestu lidem, kteří projevují víru v to, že jim budou odpuštěny hříchy, že budou mít schválený vztah k Bohu a vyhlídku na věčný život. (Matouš 20:28; Jan 3:16) Tím, že po celý svůj život dokonale zachovával zbožnou oddanost, Ježíš podporoval Jehovovu svrchovanost a dokazoval, že Satan je lhář. Ježíš skutečně dával zrak slepým a osvobozoval ty, kdo byli uvězněni v duchovní tmě.
17. V jakých ohledech sloužíme jako nositelé světla?
17 V Kázání na hoře Ježíš řekl svým učedníkům: „Jste světlo světa.“ (Matouš 5:14) Nejsme snad i my nositeli světla? Máme výsadu, že svým způsobem života a kazatelským dílem přivádíme ostatní lidi k Jehovovi, Zdroji pravého osvícení. Napodobujeme Ježíše, a proto oznamujeme Jehovovo jméno, podporujeme Boží svrchovanost a ohlašujeme, že Jehovovo Království je jedinou nadějí lidstva. Kromě toho jakožto nositelé světla poukazujeme na náboženské nepravdy, varujeme před nečistými skutky, které patří tmě, a odhalujeme Satana, toho ničemného. (Skutky 1:8; 1. Jana 5:19)
„Zpívejte Jehovovi novou píseň“
18. Co Jehova dává svému lidu poznat?
18 Jehova nyní obrací pozornost ke svému lidu a říká: „Já jsem Jehova. To je mé jméno; a nikomu jinému nedám svou vlastní slávu, ani svou chválu rytým sochám. První věci — pohleď, přišly, ale já sděluji nové věci. Než začnou vznikat, působím, abyste je slyšeli.“ (Izajáš 42:8, 9) Proroctví o ‚svém sluhovi‘ pronesl nikoli jeden z nehodnotných bohů, ale jediný živý a pravý Bůh. Bylo jisté, že se toto proroctví splní, a také se to stalo. Jehova Bůh je Původcem nových věcí a způsobuje, že o nich jeho lid ví dříve, než nastanou. Jak bychom měli reagovat?
19, 20. (a) Jaká píseň se musí zpívat? (b) Kdo dnes zpívá píseň chvály Jehovovi?
19 Izajáš píše: „Zpívejte Jehovovi novou píseň, jeho chválu od nejzazšího konce země, vy, kdo sestupujete k moři a k tomu, co je naplňuje, ostrovy a vy, kdo je obýváte. Ať pustina a její města pozvednou svůj hlas, osady, které obývá Kedar. Ať obyvatelé skalního útesu v radosti volají. Z vrcholku hor ať lidé nahlas volají. Ať připisují Jehovovi slávu a na ostrovech ať vyprávějí dokonce o jeho chvále.“ (Izajáš 42:10–12)
20 Obyvatelé měst, vesnic v pustině, ostrovů, a dokonce ‚Kedaru‘ neboli tábořišť v pouštích, tedy lidé kdekoli, jsou vybízeni, aby zpívali píseň ke chvále Jehovy. Je opravdu vzrušující, že v dnešní době reagují na tuto prorockou výzvu miliony lidí. Přijali pravdu z Božího slova a učinili Jehovu svým Bohem. Tuto novou píseň zpívá Jehovův lid ve více než 230 zemích, a tak přispívá k Jehovově slávě. Je nádherné zpívat v tomto sboru, který je tvořen lidmi z tolika kultur, jazyků a ras.
21. Proč se nepřátelům Božího lidu nemůže podařit umlčet píseň chvály Jehovovi?
21 Mohou se odpůrci postavit proti Bohu a umlčet tuto píseň chvály? V žádném případě! „Jehova vyjde jako silný muž. Jako válečník probudí horlivost. Zvolá, ano, vydá válečné zvolání; ukáže se mocnějším než jeho nepřátelé.“ (Izajáš 42:13) Jaká mocnost může obstát proti Jehovovi? Asi před 3 500 lety prorok Mojžíš a synové Izraele zpívali: „Jehova je mužný válečník. Jehova je jeho jméno. Faraónovy dvoukolé vozy a jeho vojenské síly uvrhl do moře, a jeho vybraní válečníci byli potopeni v Rudém moři.“ (2. Mojžíšova 15:3, 4) Jehova zvítězil nad nejmocnější vojenskou silou té doby. Když Jehova vytáhne jako mocný válečník, žádný nepřítel Božího lidu nemůže uspět.
„Dlouho jsem byl zticha“
22, 23. Proč Jehova ‚zůstává dlouho zticha‘?
22 Jehova je nestranný a spravedlivý, i když vykonává rozsudek nad svými nepřáteli. Říká: „Dlouho jsem byl zticha. Stále jsem mlčel. Ovládal jsem se. Jako rodička budu současně sténat, těžce dýchat a lapat po dechu. Zpustoším hory a pahorky a všechno jejich rostlinstvo usuším. A řeky změním v ostrovy a rákosnaté tůně vysuším.“ (Izajáš 42:14, 15)
23 Než Jehova podnikne nějaký právní krok, nechá uplynout určitý čas, aby provinilci měli příležitost odvrátit se od svých špatných cest. (Jeremjáš 18:7–10; 2. Petra 3:9) Uvažujme například o Babylóňanech, kteří v roce 607 př. n. l. jakožto příslušníci přední světové velmoci pustoší Jeruzalém. Jehova to dovoluje, aby ukáznil Izraelity, protože jsou nevěrní. Babylóňané však neuznávají úlohu, která jim byla dána. S Božím lidem zacházejí s větší krutostí, než jakou vyžaduje Boží rozsudek. (Izajáš 47:6, 7; Zecharjáš 1:15) Když pravý Bůh vidí, jak jeho lid trpí, musí ho to velmi bolet. Ale Jehova nepodniká žádné kroky, dokud nepřijde jeho ustanovený čas. Potom bude pracovat — podobně jako rodící žena — na osvobození svého smluvního lidu a přivede ho na svět jako nezávislý národ. Proto v roce 539 př. n. l. vysuší a zpustoší Babylón a jeho obranný systém.
24. Jakou vyhlídku dává Jehova svému lidu Izraeli?
24 Boží lid musí být opravdu nadšen, když se mu po tolika letech vyhnanství konečně otevře možnost vrátit se domů. (2. Paralipomenon 36:22, 23) Jistě mají velkou radost, když zažívají splnění Jehovova slibu: „A slepé přiměji, aby kráčeli cestou, kterou neznali; způsobím, aby šlapali vozovou cestou, kterou neznali. Temné místo před nimi změním ve světlo a hrbolatý terén v rovinu. To pro ně udělám a neopustím je.“ (Izajáš 42:16)
25. (a) Čím si dnes může být Jehovův lid jistý? (b) K čemu bychom měli být rozhodnuti?
25 Jak se tato slova vztahují na dnešní dobu? Dlouhý čas, celá staletí, Jehova dovoloval národům, aby šly svou vlastní cestou. Ale nyní je už blízko Boží ustanovený čas k urovnání všech záležitostí. V nové době Jehova vzbudil lid, který má svědčit o jeho jménu. Jehova také potlačuje odpor, jenž je namířený proti jeho lidu, a tak mu urovnává cestu, aby ho mohl tento lid uctívat „duchem a pravdou“. (Jan 4:24) Jehova slíbil: „Neopustím je.“ A své slovo také dodržel. A co lidé, kteří dál vytrvale uctívají falešné bohy? Jehova říká: „Budou obráceni zpět, budou velmi zahanbeni ti, kdo vkládají důvěru ve vyřezávanou sochu, ti, kdo říkají lité soše: ‚Vy jste naši bohové.‘“ (Izajáš 42:17) Je opravdu životně důležité, abychom Jehovovi Bohu zůstali věrní stejně jako jeho Vyvolený.
‚Sluha, který je hluchý a slepý‘
26, 27. Jak se Izrael prokazuje jako ‚hluchý a slepý sluha‘ a jaké to má následky?
26 Boží Vyvolený sluha, Ježíš Kristus, zůstal věrný až do smrti. Jehovův lid Izrael se však prokázal jako nevěrný sluha, který byl v duchovním smyslu hluchý a také slepý. Jehova ke svému lidu promlouvá těmito slovy: „Slyšte, hluší; a prohlédněte, abyste viděli, slepí. Kdo je slepý, ne-li můj sluha, a kdo je hluchý jako můj posel, kterého posílám? Kdo je slepý jako ten odměněný, nebo slepý jako Jehovův sluha? Šlo o vidění mnoha věcí, ale ty jsi stále nebděl. Šlo o otevření uší, ale ty jsi stále nenaslouchal. Sám Jehova kvůli své spravedlnosti nalezl potěšení v tom, aby vyvýšil zákon a učinil jej majestátním.“ (Izajáš 42:18–21)
27 Izrael je politováníhodným ztroskotancem. Jeho obyvatelé se znovu a znovu oddávají uctívání démonských bohů jiných národů. Jehova ke svému lidu opakovaně vysílá posly, ale národ jim vůbec nevěnuje pozornost. (2. Paralipomenon 36:14–16) Izajáš předpovídá, k čemu to povede: „Je to však lid vydrancovaný a vypleněný, všichni jsou chyceni do pasti v děrách a jsou poschováváni v domech zadržení. Stali se něčím k drancování, a není osvoboditel, k plenění, a nikdo neříká: ‚Vracej zpět!‘ Kdo mezi vámi tomu dopřeje sluchu? Kdo bude věnovat pozornost a naslouchat pro pozdější časy? Kdo vydal Jákoba k pouhému plenění a Izrael těm, kdo drancují? Není to Jehova, Ten, proti němuž jsme hřešili a po jehož cestách nechtěli chodit a jehož zákonu nenaslouchali? Vyléval tedy na něho vztek, svůj hněv a sílu války. A stravovalo ho to všude kolem, ale nevšímal si toho; a planulo to proti němu, ale nic si nebral k srdci.“ (Izajáš 42:22–25)
28. (a) Co se můžeme naučit z příkladu obyvatel Judy? (b) Jak můžeme usilovat o Jehovovo schválení?
28 Obyvatelé Judy jsou nevěrní, a proto Jehova dovoluje, aby judská země byla v roce 607 př. n. l. zpustošena a vypleněna. Babylóňané zapálí Jehovův chrám, zpustoší Jeruzalém a odvedou Židy do zajetí. (2. Paralipomenon 36:17–21) Vezměme si tento varovný příklad k srdci a nikdy nebuďme hluší k Jehovovu poučování a slepí k jeho psanému Slovu. Naopak, usilujme o Jehovovo schválení, a to tím, že napodobujeme Krista Ježíše, Sluhu, kterého schválil samotný Jehova. Podobně jako Ježíš dávejme svými slovy i skutky najevo opravdové právo. Tak zůstaneme součástí Jehovova lidu a budeme sloužit jako nositelé světla, kteří chválí pravého Boha a oslavují ho.
[Studijní otázky]
[Obrázky na straně 33]
Opravdové právo se vyznačuje soucitem a milosrdenstvím
[Obrázek na straně 34]
V podobenství o milosrdném Samaritánovi Ježíš ukázal, že opravdové právo se vztahuje na všechny lidi
[Obrázky na straně 36]
Božské právo projevujeme tím, že druhé povzbuzujeme a jsme k nim laskaví
[Obrázky na straně 39]
Božské právo dáváme najevo svou kazatelskou činností
[Obrázek na straně 40]
Schválený Sluha byl dán jako „světlo národům“
