Jedenáctá kapitola

„Nevkládejte důvěru v urozené“

Izajáš 50:1–11

1, 2. (a) Na jakou inspirovanou radu Židé nedbají a k čemu to vede? (b) Proč se Jehova ptá: „Kdepak je potvrzení o rozvodu?“

„NEVKLÁDEJTE důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana. ... Šťastný je ten, kdo má ku pomoci Jákobova Boha, jehož naděje je v Jehovovi, jeho Bohu, v Původci nebe a země.“ (Žalm 146:3–6) Kdyby tak Židé žijící v Izajášově době jednali podle žalmistovy rady! Kdyby tak svou důvěru vkládali v „Jákobova Boha“, a ne v Egypt nebo jiný pohanský národ! Až by pak totiž proti Judě vytáhli její nepřátelé, Jehova by zakročil, aby ji ochránil. Juda však odmítá hledat pomoc u Jehovy. Ten proto dovolí, aby Jeruzalém byl zničen a obyvatelé Judy byli odvedeni do zajetí v Babylóně.

² To může Juda vyčítat jen sama sobě. Nemá právo tvrdit, že k jejímu zničení došlo proto, že s ní Jehova jednal zrádně nebo že zapomněl na smlouvu, kterou s národem uzavřel. Stvořitel nikdy smlouvy neporušuje. (Jeremjáš 31:32; Daniel 9:27; Zjevení 15:4) Tuto skutečnost Jehova zdůrazňuje, když se Židů ptá: „Kdepak je potvrzení o rozvodu vaší matky, kterou jsem poslal pryč?“ (Izajáš 50:1a) Mojžíšský Zákon říká, že když se muž rozvede se svou manželkou, musí jí dát potvrzení o rozvodu. Žena je pak volná a může se stát manželkou jiného muže. (5. Mojžíšova 24:1, 2) V obrazném smyslu takové potvrzení Jehova  vydal sesterskému království Judy — Izraeli —, ale v případě Judy to neudělal. * Je stále jejím „manželským vlastníkem“. (Jeremjáš 3:8, 14) Juda rozhodně není volná pro styky s pohanskými národy. Její vztah s Jehovou bude pokračovat, „dokud nepřijde Šilo [Mesiáš]“. (1. Mojžíšova 49:10)

3. Proč Jehova ‚prodává‘ svůj lid?

³ Jehova se Judy také ptá: „Kterému ze svých věřitelů jsem vás prodal?“ (Izajáš 50:1b) Židé nebudou do zajetí do Babylónu posláni proto, že by jimi měl být zaplacen nějaký domnělý dluh, který udělal Jehova. Jehova není jako chudý Izraelita, který musí dlužníkovi prodat své děti, aby vyrovnal účty. (2. Mojžíšova 21:7) Jehova poukazuje na pravý důvod toho, proč se jeho lid dostane do otroctví: „Pohleďte, kvůli svým vlastním proviněním jste byli prodáni a kvůli vašim vlastním přestupkům byla poslána pryč vaše matka.“ (Izajáš 50:1c) To Židé opustili Jehovu, ne on je.

4, 5. Jak Jehova dává najevo svou lásku ke svému lidu, ale jak na to Juda reaguje?

⁴ Další otázka, kterou Jehova klade, jasně ukazuje, jak velkou lásku má ke svému lidu: „Proč jen tu nikdo nebyl, když jsem přišel? Když jsem volal, nikdo neodpovídal?“ (Izajáš 50:2a) Prostřednictvím svých sluhů proroků Jehova jakoby přichází do domu svého lidu a prosí ho, aby se k němu vrátil celým srdcem. Boží lid na to však nereaguje. Židé raději hledají pomoc u pozemského člověka, a někdy se dokonce obracejí na Egypt. (Izajáš 30:2; 31:1–3; Jeremjáš 37:5–7)

 ⁵ Je Egypt spolehlivější zachránce než Jehova? Nevěrní Židé zřejmě zapomněli na události, které o staletí dříve vedly ke vzniku jejich národa. Jehova se jich ptá: „Zkrátila se má ruka vskutku tak, že nemůže vyplatit, nebo ve mně není síla osvobodit? Pohleďte, svým přísným napomenutím vysouším moře; z řek dělám pustinu. Jejich ryby zapáchají, jelikož není voda, a umírají žízní. Oblékám nebesa příšeřím a z pytloviny jim dělám příkrov.“ (Izajáš 50:2b, 3)

6, 7. Jak Jehova ukázal svou moc zachraňovat tváří v tvář egyptské hrozbě?

⁶ V roce 1513 př. n. l. byl Egypt vzhledem k Božímu lidu utlačovatelem, nikoli touženým osvoboditelem. V této pohanské zemi byli Izraelité otroky. Jehova je však osvobodil a toto osvobození bylo opravdu vzrušující. Jehova nejprve přivedl na Egypt deset ran. Po mimořádně zničující desáté ráně egyptský faraón naléhal na Izraelity, aby zemi opustili. (2. Mojžíšova 7:14–12:31) Ale nedlouho potom, co odešli, se faraónovo srdce změnilo. Faraón shromáždil svá vojska a vytáhl s cílem donutit Izraelity k návratu do Egypta. (2. Mojžíšova 14:5–9) Izraelité se dostali do pasti, protože za sebou měli nepřátelské egyptské vojáky a před sebou Rudé moře. Byl tam však Jehova, aby za ně bojoval.

⁷ Jehova Egypťany ihned zastavil tím, že mezi ně a Izraelity umístil oblačný sloup. Na té straně oblaku, která byla směrem k Egypťanům, byla tma. Na straně Izraelitů však bylo světlo. (2. Mojžíšova 14:20) Když se potom egyptská vojska zastavila, Jehova „silným východním větrem přiměl moře, aby po celou noc ustupovalo, a proměnil  mořskou nádrž v suchou zemskou půdu“. (2. Mojžíšova 14:21) Jakmile byly vody rozděleny, celý národ — muži, ženy a děti — mohl přejít přes Rudé moře, a dostal se tak do bezpečí. Když Boží lid už za sebou měl kus cesty na druhý břeh, Jehova pozvedl oblak. Egypťané, kteří Izraelity zuřivě pronásledovali, se bezhlavě hnali na mořské dno. Ve chvíli, kdy byl Boží lid v bezpečí na břehu, Jehova uvolnil vody a zaplavil faraóna a jeho vojska. Tak Jehova bojoval za svůj lid. To je opravdu velké povzbuzení pro křesťany v dnešní době. (2. Mojžíšova 14:23–28)

8. Jakých varování nedbají obyvatelé Judy, takže kvůli tomu nakonec jdou do vyhnanství?

⁸ Od tohoto Božího vítězství uplynulo do doby, kdy žije Izajáš, sedm set let. Juda je nyní plnoprávným národem.  Čas od času vstupuje do diplomatických jednání s cizími vládami, například s Asýrií a Egyptem. Ale vůdcům těchto pohanských národů není možné důvěřovat. Vždy pro ně budou důležitější jejich vlastní zájmy než jakákoli smlouva uzavřená s Judou. Proroci, kteří mluví v Jehovově jménu, varují národ, aby v tyto lidi nevkládal svou důvěru. Slova proroků však padají na neúrodnou půdu. Židé tedy nakonec budou odvedeni do vyhnanství do Babylónu a stráví tam 70 let v otroctví. (Jeremjáš 25:11) Jehova však na svůj lid nezapomene ani ho neopustí na neurčito. V ustanoveném čase si na něj vzpomene a umožní mu vrátit se do vlasti a obnovit čisté uctívání. Kvůli čemu? Aby se národ připravil na příchod Šila — toho, komu bude patřit poslušnost všech národů.

Přichází Šilo

9. Kdo je Šilo a jakým je učitelem?

⁹ Staletí plynou. Nastává „plná hranice času“ a na pozemské scéně se objevuje ten, kdo je nazýván Šilo, tedy Pán Ježíš Kristus. (Galaťanům 4:4; Hebrejcům 1:1, 2) Skutečnost,  že Jehova ustanovil svého nejbližšího společníka jako svého Mluvčího pro Židy, ukazuje, že Jehova svůj lid velmi miluje. Jakým mluvčím Ježíš je? Je mluvčím těch nejvyšších kvalit. Není však jen mluvčím, ale je také učitelem — Vynikajícím Učitelem. To není nijak překvapivé, protože on sám má úžasného Učitele — samotného Jehovu Boha. (Jan 5:30; 6:45; 7:15, 16, 46; 8:26) To potvrzují slova, která Ježíš prorocky pronáší prostřednictvím Izajáše: „Svrchovaný Pán Jehova mi dal jazyk poučených, abych věděl, jak slovem odpovědět unavenému. Probouzí ráno co ráno; probouzí mé ucho, abych slyšel jako ti poučení.“ (Izajáš 50:4) *

10. Jak Ježíš zrcadlí Jehovovu lásku k Božímu lidu a s jakou odezvou se setkává?

¹⁰ Před svým příchodem na zemi Ježíš pracoval po boku svého Otce v nebi. Vřelý vztah mezi Otcem a Synem je poeticky vyjádřen v Příslovích 8:30: „Stala [jsem se] vedle [Jehovy] mistrem v díle ... a neustále jsem se před ním radovala.“ To, že svému Otci naslouchal, působilo Ježíšovi velkou radost. Sdílel se svým Otcem lásku k ‚lidským synům‘. (Přísloví 8:31) Když přijde na zemi, Ježíš odpovídá ‚slovem unavenému‘. Svou službu začíná čtením povzbudivé pasáže z Izajášova proroctví: „Jehovův duch je na mně, protože mě pomazal, abych oznamoval dobrou zprávu chudým, ... abych zdrcené poslal pryč jako propuštěné.“ (Lukáš 4:18; Izajáš 61:1) Dobrá zpráva pro chudé! Osvěžení pro unavené! Tato zpráva by měla lidu jistě způsobit velkou radost. Někteří jeho příslušníci se radují,  ale ne všichni. Mnozí nakonec odmítnou uznat, že Ježíš má pověření jako ten, kdo byl vyučen Jehovou.

11. Kdo se ‚dostává pod jho‘ s Ježíšem a co tito lidé zažívají?

¹¹ Někteří Židé však chtějí slyšet víc. S radostí reagují na Ježíšovo upřímné pozvání: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ (Matouš 11:28, 29) Mezi těmi, kdo se přibližují k Ježíšovi, jsou muži, kteří se stávají jeho apoštoly. Vědí, že pokud se dostanou pod jho s Ježíšem, bude to pro ně znamenat tvrdou práci. K té patří mimo jiné i kázat dobrou zprávu o Království až do končin země. (Matouš 24:14) Když se apoštolové a další učedníci zapojí do tohoto díla, zjišťují, že skutečně přináší občerstvení jejich duším. Stejnou práci vykonávají věrní křesťané v dnešní době a mají z ní podobnou radost.

Nebouří se

12. Jak Ježíš projevuje poslušnost svému nebeskému Otci?

¹² Ježíš nikdy neztrácí ze zřetele to, proč přišel na zemi — totiž aby činil Boží vůli. Je předpověděno, jak bude smýšlet: „Svrchovaný Pán Jehova mi otevřel ucho a já, já se nebouřil. Neobrátil jsem se opačným směrem.“ (Izajáš 50:5) Ježíš vždy poslouchá Boha. Jde dokonce až tak daleko, že říká: „Syn nemůže dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy, ale jenom to, co vidí dělat Otce.“ (Jan 5:19) Během své předlidské existence Ježíš pracoval po boku svého Otce pravděpodobně miliony, a dokonce možná miliardy let. Po svém příchodu na zemi se dál řídí pokyny svého Otce. Oč více bychom se my, Kristovi nedokonalí následovníci, měli snažit, abychom jednali tak, jak nám Jehova ukazuje.

13. Co čeká Ježíše, ale jak dává najevo, že je odvážný?

 ¹³ Někteří z těch, kdo zavrhují Jehovova jediného zplozeného Syna, ho pronásledují, a také to je předpověděno: „Svá záda jsem nastavil bijícím a své tváře těm, kdo vytrhávají vous. Obličej jsem neskrýval před pokořujícími věcmi a před plivnutím.“ (Izajáš 50:6) Podle tohoto proroctví Mesiáš zakusí z rukou svých protivníků bolest a pokoření. Ježíš to ví. A také ví, kam až toto pronásledování zajde. Ježíš však neprojevuje žádný strach, i když se čas jeho působení na zemi chýlí ke konci. S odhodláním, které svou pevností připomíná pazourek, se vydává do Jeruzaléma, kde jeho pozemský život skončí. Cestou Ježíš svým učedníkům říká: „Hle, pokračujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán předním kněžím a znalcům Zákona, a odsoudí ho k smrti a vydají ho lidem z národů, budou si z něho tropit žerty, plivat na něj, mrskat ho a zabijí ho, ale o tři dny později vstane.“ (Marek 10:33, 34) Všechno toto špatné zacházení bude podníceno muži, kteří by měli mít poznání — předními kněžími a znalci Zákona.

14, 15. Jak se plní Izajášova slova, že Ježíše čeká bití a pokoření?

¹⁴ Noc 14. nisanu roku 33 n. l. tráví Ježíš s některými svými následovníky v zahradě Getsemane. Modlí se. Najednou se tam ale objeví dav a Ježíš je vzat do vazby. Nebojí se však. Ví, že Jehova je s ním. Ježíš své vyděšené apoštoly ujišťuje, že pokud by chtěl, mohl by se obrátit na svého Otce, aby poslal více než dvanáct legií andělů, kteří by ho zachránili. Dodává však: „Jak by se v tom případě splnila Písma?“ (Matouš 26:36, 47, 53, 54)

¹⁵ Všechno, co bylo předpověděno v souvislosti se zkouškami a smrtí Mesiáše, se splňuje. Po inscenovaném soudním přelíčení před Sanhedrinem vyslýchá Ježíše Pontský  Pilát a nechává Ježíše zbičovat. Římští vojáci ho ‚tlučou do hlavy rákosem a plivají na něho‘. Tak se plní Izajášova slova. (Marek 14:65; 15:19; Matouš 26:67, 68) Bible sice neříká, že Ježíšovi byly doslova vytrhány některé vousy, což je gesto vyjadřující naprosté pohrdání, ale je nepochybné, že se děje právě to, co Izajáš předpověděl. * (Nehemjáš 13:25)

16. Jak Ježíš jedná tváří v tvář silnému pronásledování a proč se necítí zahanben?

¹⁶ Když Ježíš stojí před Pilátem, nežádá ho, aby ušetřil jeho život, ale zachovává klid a důstojnost, protože ví, že musí zemřít, aby se naplnilo Písmo. Římský místodržitel poukáže na to, že má moc buď Ježíše odsoudit k smrti, nebo ho propustit, a Ježíš nebojácně odpovídá: „Neměl bys nade mnou vůbec žádnou autoritu, kdyby ti nebyla propůjčena shora.“ (Jan 19:11) Pilátovi vojáci zacházejí s Ježíšem nelidsky, ale nepodaří se jim ho zahanbit. Proč by se vůbec měl cítit zahanben? Vždyť není trestán spravedlivě za nějaký přestupek. Naopak, je pronásledován pro spravedlnost. Tak se plní další Izajášova prorocká slova: „Svrchovaný Pán Jehova mi pomůže. Proto se nebudu muset cítit pokořen. Proto jsem zatvrdil svůj obličej jako pazourek a vím, že nebudu zahanben.“ (Izajáš 50:7)

17. Jak Jehova stojí po boku Ježíše po celou dobu jeho služby?

¹⁷ To, že Ježíš projevuje odvahu, pramení z toho, že zcela důvěřuje Jehovovi. Jeho jednání ukazuje, že je v plném souladu s Izajášovými slovy: „Ten, kdo mě prohlašuje za spravedlivého, je blízko. Kdo může se mnou zápolit? Povstaňme spolu. Kdo je mým soudním odpůrcem? Ať se ke mně přiblíží. Pohleď, pomůže mi Svrchovaný Pán Jehova.  Kdo mě může prohlásit za ničemného? Pohleď, všichni se obnosí jako oděv. Pouhý mol je sežere.“ (Izajáš 50:8, 9) V den, kdy je Ježíš pokřtěn, ho Jehova prohlašuje za spravedlivého jakožto Božího duchovního syna. Při této události je slyšet Boží hlas, který říká: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Matouš 3:17) Ke konci svého pozemského života, když se Ježíš na kolenou modlí v zahradě Getsemane, ‚objevuje se anděl z nebe a posiluje ho‘. (Lukáš 22:41–43) Ježíš tedy ví, že jeho Otec schvaluje jeho životní dráhu. Tento dokonalý Boží Syn se nedopustil žádného hříchu. (1. Petra 2:22) Jeho nepřátelé ho falešně viní z toho, že porušuje Sabat, že je opilec a že má démona, ale Ježíše jejich lži nepotupí. Bůh je s ním. Kdo se tedy proti němu může postavit? (Lukáš 7:34; Jan 5:18; 7:20; Římanům 8:31; Hebrejcům 12:3)

18, 19. Jaké zážitky podobné tomu, co zažíval Ježíš, mají pomazaní křesťané?

¹⁸ Ježíš své učedníky varuje: „Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20) Události mu brzy dávají za pravdu. O Letnicích roku 33 n. l. jeho věrní učedníci dostávají svatého ducha a vzniká křesťanský sbor. Téměř ihned se náboženští vůdci snaží potlačit kazatelské dílo těchto věrných mužů a žen, kteří jsou nyní s Ježíšem spojeni jako součást ‚Abrahamova semene‘ a jsou přijati za Boží duchovní syny. (Galaťanům 3:26, 29; 4:5, 6) Od prvního století až dosud se pomazaní křesťané pevně staví za spravedlnost, a proto musí bojovat se lživou propagandou a krutým pronásledováním ze strany Ježíšových nepřátel.

¹⁹ Přesto nezapomínají na Ježíšova povzbudivá slova: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě  proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ (Matouš 5:11, 12) A proto i při těch nejnásilnějších útocích mají pomazaní křesťané hlavu vztyčenou. Ať jejich odpůrci říkají cokoli, křesťané vědí, že je Bůh prohlásil za spravedlivé. V jeho očích jsou ‚bezvadní a bez obžaloby‘. (Kolosanům 1:21, 22)

20. (a) Kdo podporuje pomazané křesťany a co tito lidé zažívají? (b) Jak pomazaní křesťané a „jiné ovce“ získávají jazyk poučených?

²⁰ Pomazané křesťany podporuje v dnešní době „velký zástup“ ‚jiných ovcí‘. I oni se staví na stranu spravedlnosti. Proto trpí společně se svými pomazanými bratry, a také „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“. Jehova je prohlašuje za spravedlivé s vyhlídkou na přežití „velkého soužení“. (Zjevení 7:9, 14, 15; Jan 10:16; Jakub 2:23) Jejich odpůrci se nyní sice zdají být silní, ale Izajášovo proroctví říká, že v Božím patřičném čase se tito odpůrci prokáží jako oděv, který se hodí jen na vyhození, protože je sežraný molem. Než se to stane, pomazaní i jiné ovce se posilují pravidelnou modlitbou, studiem Božího slova a účastí na shromážděních určených k uctívání. Tak jsou vyučováni Jehovou a učí se mluvit jazykem poučených.

Důvěřujte v Jehovovo jméno

21. (a) Kdo chodí ve světle a jak to s těmito lidmi dopadne? (b) Co se stane s těmi, kdo chodí ve tmě?

²¹ Povšimněme si nyní nápadného protikladu: „Kdo mezi vámi má bázeň před Jehovou a naslouchá hlasu jeho sluhy, kdo chodí v ustavičné tmě a pro koho nebyl žádný jas? Ať důvěřuje v Jehovovo jméno a opírá se o svého Boha.“ (Izajáš 50:10) Ti, kdo naslouchají hlasu Božího Sluhy, Ježíše Krista, chodí ve světle. (Jan 3:21) Nejenže používají Boží  jméno Jehova, ale v toho, kdo toto jméno nosí, také vkládají svou důvěru. I když kdysi chodili ve tmě, nyní nemají strach z lidí. Opírají se o Boha. Ale ty, kdo dál chodí ve tmě, svírá strach z člověka. Tak je to i v případě Pontského Piláta. Ví sice, že se Ježíš neprovinil tím, z čeho je falešně obviněn, ale strach tomuto římskému úředníkovi zabrání, aby Ježíše propustil. Římští vojáci zabijí Božího syna, ale Jehova ho vzkřísí a korunuje ho slávou a ctí. A co Pilát? Židovský historik Flavius Josephus uvádí, že pouhé čtyři roky po Ježíšově smrti nastoupil do úřadu římského místodržitele někdo jiný a Pilát dostal příkaz vrátit se do Říma, kde měl být vyslýchán kvůli obvinění ze závažného přestupku. A co Židé, kteří způsobili Ježíšovu smrt? Ani ne o čtyři desetiletí později římská vojska zničila Jeruzalém, a jeho obyvatele zabila nebo odvedla do otroctví. Těm, kdo dávají přednost tmě, žádné jasné světlo nezazáří. (Jan 3:19)

22. Proč je nanejvýš pošetilé hledat záchranu u lidí?

²² Hledat záchranu u lidí je nanejvýš pošetilé. Izajášovo proroctví vysvětluje, proč to tak je: „Pohleďte! Vy všichni, kdo zažíháte oheň, rozněcujete jiskry, choďte ve světle svého ohně a uprostřed jisker, které jste rozpálili. Z mé ruky jistě dostanete toto: Ulehnete v naprosté bolesti.“ (Izajáš 50:11) Lidští vůdci přicházejí a odcházejí. Člověk, který má charisma, možná na určitou dobu uspokojí lidské představy. Ale i ten nejupřímnější člověk je omezen tím, čeho je schopen dosáhnout. Místo aby roznítil silný požár, jak očekávají jeho podporovatelé, možná se mu podaří zažehnout pouze několik ‚jisker‘, které vydávají pouze málo světla a tepla a které brzy zmizí. Naproti tomu ti, kdo svou důvěru vkládají v Šilo — Božího slíbeného Mesiáše —, nikdy nebudou zklamáni.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

 [Obrázek na straně 155]

Židé vzhlížejí k lidským panovníkům místo k Jehovovi

[Obrázek na straně 156 a 157]

U Rudého moře Jehova chránil svůj lid tím, že mezi něj a Egypťany umístil oblačný sloup