Šestnáctá kapitola

Poselství naděje pro sklíčené zajatce

Izajáš 55:1–13

1. Popište, v jaké situaci byli židovští vyhnanci v Babylóně.

BYLO to temné období judských dějin. Boží smluvní lid byl násilím odveden ze své vlasti a nyní strádal v zajetí v Babylóně. Je pravda, že Židé měli určitou míru svobody a mohli vykonávat běžné věci. (Jeremjáš 29:4–7) Někteří se vyučili řemeslu nebo se věnovali obchodování. * (Nehemjáš 3:8, 31, 32) Přesto židovští vyhnanci neměli snadný život. Byli v otroctví, a to jak v tělesném, tak i v duchovním ohledu. Prozkoumejme, proč to můžeme říci.

2, 3. Jak vyhnanství ovlivnilo Židy v jejich uctívání Jehovy?

² Když v roce 607 př. n. l. babylónská vojska zničila Jeruzalém, podařilo se jim víc než jen podrobit jeden národ. Babylóňané totiž zasadili také ránu pravému uctívání. Vydrancovali a zničili Jehovův chrám a narušili kněžské uspořádání, protože některé příslušníky kmene Levi odvedli do zajetí a další zabili. Židé už neměli žádný dům sloužící k uctívání, žádný oltář ani žádné organizované kněžstvo, a proto oběti pravému Bohu nemohli předkládat tak, jak to předepisoval Zákon.

³ Věrní Židé si přesto mohli zachovat svou náboženskou identitu tím, že prováděli obřízku a v co možná největší  míře dodržovali Zákon. Například se mohli vzdát zakázaných jídel a mohli zachovávat Sabat. Tím se však vystavovali nebezpečí, že se jim jejich věznitelé budou posmívat, protože Babylóňané považovali židovské náboženské obřady za směšné. Vyhnanci byli velmi skleslí, jak je patrné ze žalmistových slov: „U babylónských řek — tam jsme seděli. Plakali jsme také, když jsme vzpomínali na Sion. Na topoly uprostřed něho jsme pověsili své harfy. Vždyť tam nás ti, kdo nás drželi v zajetí, žádali o slova písně, a ti, kdo se nám posmívali — o radování: ‚Zazpívejte nám jednu ze sionských písní.‘“ (Žalm 137:1–3)

4. Proč by pro Židy bylo pošetilé, aby hledali osvobození u ostatních národů, ale ke komu se mohli obrátit o pomoc?

⁴ U koho tedy mohli židovští vyhnanci hledat útěchu? Odkud měla přijít jejich záchrana? Jistě ne od některého z okolních národů. Ty všechny totiž byly bezmocné proti babylónským vojskům a mnohé z nich se k Židům chovaly nepřátelsky. Situace však nebyla beznadějná. Židům, kteří se v době, kdy ještě byli svobodným národem, proti Jehovovi vzbouřili, Jehova milostivě předložil povzbudivé pozvání, přestože byli ve vyhnanství.

„Pojďte k vodě“

5. Jaký význam mají slova „pojďte k vodě“?

⁵ Prostřednictvím Izajáše Jehova prorockými slovy promlouvá k židovským zajatcům v Babylóně: „Hej, všichni žízniví! Pojďte k vodě. A vy, kdo nemáte peníze! Pojďte, kupujte a jezte. Ano, pojďte, kupujte víno a mléko dokonce bez peněz a bez ceny.“ (Izajáš 55:1) Tato slova mají hlubokou symboliku. Zamysleme se například nad výzvou: „Pojďte k vodě.“ Bez vody není možný život. Bez této cenné tekutiny totiž můžeme my, lidé, žít jen asi týden. Je  tedy příhodné, že Jehova používá vodu jako metaforu, aby ukázal, jaký účinek budou jeho slova mít na židovské zajatce. Jeho poselství je občerství jako chladný doušek v horkém dnu. Pozvedne je z jejich malomyslnosti, uhasí jejich žízeň po pravdě a spravedlnosti. A naplní je nadějí na to, že budou osvobozeni ze zajetí. Ale mají-li z toho mít židovští vyhnanci užitek, musí Boží poselství pít, musí mu věnovat pozornost a musí podle něj jednat.

6. Jaký užitek budou mít Židé z toho, že si koupí „víno a mléko“?

⁶ Jehova také nabízí „víno a mléko“. Mléko dává mladému tělu sílu a napomáhá tomu, že děti rostou. Podobně i Jehovova slova posílí v duchovním ohledu příslušníky Božího lidu a umožní jim, aby upevnili svůj vztah k Bohu. Ale co víno? Víno bývá často používáno při  slavnostních příležitostech. V Bibli je spojováno s blahobytem a radováním. (Žalm 104:15) Jehova příslušníkům svého lidu říká, aby si ‚koupili víno‘, a tím je ujišťuje, že upřímný návrat k pravému uctívání je učiní ‚jedině radostnými‘. (5. Mojžíšova 16:15; Žalm 19:8; Přísloví 10:22)

7. Proč je Jehovův soucit s vyhnanci tak pozoruhodný a co se z toho o Jehovovi dozvídáme?

⁷ Od Jehovy je opravdu milosrdné, že Židům ve vyhnanství nabízí takové duchovní občerstvení. Jeho soucit je ještě pozoruhodnější, když si připomeneme, jak Židé byli v minulosti svéhlaví a vzpurní. Rozhodně si nezaslouží Jehovovo schválení. Ale o staletí dříve žalmista David napsal: „Jehova je milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti. Nebude po všechen čas vyčítat ani nebude na neurčitý čas rozezlený.“ (Žalm 103:8, 9) Jehova neukončí vztah ke svému lidu, ale podniká první krok k usmíření. Ano, je to Bůh, který „má potěšení v milující laskavosti“. (Micheáš 7:18)

Důvěra na nesprávném místě

8. Jaké varování Židé dostali a v co přesto mnoho z nich vkládalo důvěru?

⁸ Až dosud mnoho Židů nevkládalo plnou důvěru v to, že Jehova je zachrání. Například než padl Jeruzalém, jeho panovníci hledali pomoc u mocných národů, čímž se takříkajíc dopouštěli prostituce, a to jak s Egyptem, tak i s Babylónem. (Ezekiel 16:26–29; 23:14) Jeremjáš je tedy oprávněně varoval: „Prokletý je zdatný muž, který vkládá důvěru v pozemského člověka a skutečně činí tělo svou paží, a jehož srdce se odvrací od Jehovy.“ (Jeremjáš 17:5) Právě to však Boží lid dělal.

9. Jak možná mnozí Židé ‚vypláceli peníze za to, co není chléb‘?

 ⁹ Nyní jsou otroky jednoho z národů, ve které vkládali svou důvěru. Poučili se z toho snad? Je možné, že mnozí ne, protože Jehova se ptá: „Proč stále vyplácíte peníze za to, co není chléb, a proč se lopotíte pro to, co nevede k nasycení?“ (Izajáš 55:2a) Jestliže Židé v zajetí důvěřují komukoli jinému než Jehovovi, vlastně ‚vyplácejí peníze za to, co není chléb‘. Je jisté, že Babylón, který zajatcům v žádné době nedovoloval vrátit se domů, Židy nikdy nepropustí. Po pravdě řečeno, Babylón se svým imperialismem, komercialismem a falešným uctíváním neměl židovským vyhnancům co nabídnout.

10. (a) Jak Jehova odmění Židy ve vyhnanství, jestliže mu budou naslouchat? (b) Jakou smlouvu Jehova uzavřel s Davidem?

¹⁰ Jehova svůj lid úpěnlivě prosí: „Bedlivě mi naslouchejte a jezte, co je dobré, a ať vaše duše najde největší potěšení v tučnosti. Nakloňte své ucho a pojďte ke mně. Naslouchejte, a vaše duše zůstane naživu a pohotově s vámi uzavřu smlouvu trvající na neurčito vzhledem k projevům milující laskavosti k Davidovi, jež jsou věrné.“ (Izajáš 55:2b, 3) Jedinou nadějí pro tento duchovně podvyživený národ je Jehova, který k nim nyní prostřednictvím Izajáše promlouvá prorockými slovy. Život Židů závisí na tom, zda budou naslouchat Božímu poselství. Bůh totiž říká, že pokud to budou dělat, jejich „duše zůstane naživu“. Co však je ‚smlouva trvající na neurčito‘, kterou Jehova uzavře s těmi, kdo mu naslouchají? Tato smlouva je „vzhledem k projevům milující laskavosti k Davidovi“. O staletí dříve Jehova slíbil Davidovi, že jeho trůn se má stát „pevně založeným na neurčitý čas“. (2. Samuelova 7:16) Proto se ‚smlouva trvající na neurčito‘, o níž se zde mluví, týká panství.

 Trvalý dědic věčného Království

11. Proč splnění slibu, který dal Bůh Davidovi, mohlo vyhnancům v Babylóně připadat nepravděpodobné?

¹¹ Je přirozené, že představa panství v Davidově rodové linii se židovským vyhnancům mohla zdát nepravděpodobná. Přišli o svou zemi, a dokonce o svou národní identitu. To však je pouze dočasné. Jehova na svou smlouvu s Davidem nezapomněl. Bez ohledu na to, jak nepravděpodobné se to z lidského hlediska jeví, Boží záměry týkající se věčného Království v Davidově linii se uskuteční. Ale jak a kdy? V roce 537 př. n. l. Jehova osvobozuje svůj lid z babylónského vyhnanství a přivádí ho zpět do jeho vlasti. Vede to snad ke zřízení království trvajícího na neurčito? Ne, protože Židé jsou dál poddanými jiné pohanské říše — Médo-Persie. „Ustanovené časy“ pro to, aby vládu vykonávaly národy, ještě neskončily. (Lukáš 21:24) Slib, který dal Jehova Davidovi, zůstane během přicházejících staletí nesplněn a v Izraeli nebude žádný král.

12. Jaký krok Jehova podnikl, aby dodržel svou smlouvu o Království uzavřenou s Davidem?

¹² Více než 500 let potom, co byl Izrael propuštěn ze zajetí v Babylóně, podnikl Jehova významný krok k tomu, aby dodržel smlouvu o Království. Bylo to tehdy, když život svého prvorozeného Syna, počátku svého stvořitelského díla, přenesl z nebeské slávy do lůna židovské panny Marie. (Kolosanům 1:15–17) Když tuto událost Jehovův anděl ohlašoval Marii, řekl: „Ten bude velký a bude nazýván Syn Nejvyššího; a Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida, a bude kralovat nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ (Lukáš 1:32, 33) Ježíš se tedy narodil v Davidově královské linii  a zdědil právo na kralování. Jakmile bude Ježíš dosazen na trůn, má vládnout „na neurčitý čas“. (Izajáš 9:7; Daniel 7:14) Nyní se tedy otevřela cesta ke splnění slibu, který Jehova pronesl před staletími, totiž že králi Davidovi dá trvalého dědice.

‚Velitel národnostních skupin‘

13. V jakém smyslu byl Ježíš ‚svědkem národnostním skupinám‘ během své služby a po svém vystoupení do nebe?

¹³ Co tento budoucí král vykoná? Jehova říká: „Pohleďte, dal jsem ho jako svědka národnostním skupinám, jako vůdce a velitele národnostním skupinám.“ (Izajáš 55:4) Když Ježíš vyrostl, byl Jehovovým zástupcem na zemi, Božím svědkem národům. Během jeho lidského života byla jeho služba zaměřena na ‚ztracené ovce izraelského domu‘. Ale krátce před tím, než vystoupil do nebe, Ježíš svým následovníkům řekl: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů... Pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 10:5, 6; 15:24; 28:19, 20) Za čas tedy bylo poselství o Království předáváno Nežidům a někteří z nich měli užitek ze splnění smlouvy uzavřené s Davidem. (Skutky 13:46) V tomto ohledu byl Ježíš dokonce i po své smrti, vzkříšení a vystoupení do nebe dál Jehovovým ‚svědkem národnostním skupinám‘.

14, 15. (a) Jak Ježíš prokázal, že je ‚vůdce a velitel‘? (b) Jakou vyhlídku měli Ježíšovi následovníci v prvním století?

¹⁴ Ježíš měl být také ‚vůdce a velitel‘. V souladu s tímto prorockým popisem Ježíš zde na zemi plně přijímal odpovědnost spojenou s tím, že je hlavou, a poskytoval  vedení v každém ohledu, přitahoval obrovské zástupy lidí, vyučoval je slova pravdy a ukazoval, jaký užitek plyne těm, kdo se drží jeho vedení. (Matouš 4:24; 7:28, 29; 11:5) Účinně školil své učedníky a připravoval je na kazatelskou kampaň, která je čekala. (Lukáš 10:1–12; Skutky 1:8; Kolosanům 1:23) Za pouhých tři a půl roku Ježíš položil základ jednotného mezinárodního sboru, který měl tisíce členů pocházejících z mnoha ras. Tak velkolepý úkol mohl uskutečnit pouze pravý ‚vůdce a velitel‘. *

¹⁵ Ti, kdo byli do křesťanského sboru shromážděni v prvním století, byli pomazáni Božím svatým duchem a měli vyhlídku na to, že se stanou spoluvládci Ježíše v jeho nebeském Království. (Zjevení 14:1) Izajášovo proroctví však poukazuje dál než jen na dobu raného křesťanství. Doklady svědčí o tom, že Ježíš Kristus začal vládnout jako král Božího Království až v roce 1914. Nedlouho potom vznikla mezi pomazanými křesťany na zemi situace, která se v mnoha ohledech podobala situaci židovských vyhnanců v 6. století př. n. l. To, co se těmto křesťanům přihodilo, je vlastně větším splněním Izajášova proroctví.

Novodobé zajetí a propuštění

16. Jaké těžkosti následovaly potom, co byl Ježíš v roce 1914 dosazen na trůn?

¹⁶ Ježíšovo dosazení za Krále v roce 1914 se vyznačovalo nebývalými těžkostmi ve světě. Proč? Důvodem bylo to,  že potom, co se stal Králem, Ježíš vypudil Satana a další ničemné duchovní tvory z nebe. Jakmile byl Satan omezen do oblasti země, začal vést válku proti zbývajícím svatým, tedy ostatku pomazaných křesťanů. (Zjevení 12:7–12, 17) To vyvrcholilo v roce 1918, kdy se prakticky zastavilo veřejné kazatelské dílo a na základě falešných obvinění z pobuřování byli odpovědní úředníci Watch Tower Society uvězněni. Tak se Jehovovi novodobí služebníci dostali do duchovního zajetí, které připomínalo doslovné zajetí starověkých Židů. Ulpěla na nich velká pohana.

17. Jak se v roce 1919 změnila situace pomazaných a jak byli tehdy posíleni?

¹⁷ Boží pomazaní služebníci však nebyli v zajetí dlouho. Dne 26. března 1919 byli uvěznění úředníci propuštěni a později byla zrušena všechna obvinění, která proti nim byla vznesena. Jehova na svůj osvobozený lid vylil svatého ducha, a své služebníky posílil k práci, která je čekala. Jehovův lid radostně reagoval na výzvu, aby si ‚vzal zdarma vodu života‘. (Zjevení 22:17) Kupoval „víno a mléko dokonce bez peněz a bez ceny“ a byl duchovně posílen pro úžasný vzrůst, který se rýsoval na obzoru, vzrůst, jaký pomazaný ostatek vůbec nepředvídal.

Velký zástup poběží k Božím pomazaným

18. Které dvě skupiny patří k učedníkům Ježíše Krista a co tyto skupiny dnes tvoří?

¹⁸ Ježíšovi učedníci mají dva druhy naděje. Jednak bylo shromážděno „malé stádo“, jež má 144 000 členů — pomazaných křesťanů židovského i pohanského původu, kteří tvoří ‚Boží Izrael‘ a mají naději na to, že budou panovat s Ježíšem v jeho nebeském Království. (Lukáš 12:32; Galaťanům 6:16; Zjevení 14:1) A jednak se v posledních  dnech objevuje „velký zástup“ ‚jiných ovcí‘. Tito lidé mají naději na to, že budou žít navždy na rajské zemi. Před tím, než vypukne velké soužení, tento velký zástup, jehož počet není předem určen, slouží po boku malého stáda a obě skupiny tvoří ‚jedno stádo‘ pod ‚jedním pastýřem‘. (Zjevení 7:9, 10; Jan 10:16)

19. Jak „národ“, který byl pro Boží Izrael dříve neznámý, reagoval na zavolání od tohoto duchovního národa?

¹⁹ Shromažďování tohoto velkého zástupu můžeme rozpoznat v následujících slovech Izajášova proroctví: „Pohleď, zavoláš národ, který ty neznáš, a dokonce k tobě přiběhnou ti z národa, kdo tě neznali, kvůli Jehovovi, tvému Bohu, a kvůli Svatému Izraele, protože tě zkrášlí.“ (Izajáš 55:5) Pomazaný ostatek v prvních letech následujících po jeho propuštění z duchovního zajetí nechápal, že se před Armagedonem stane nástrojem, jehož prostřednictvím bude k uctívání Jehovy zavolán velký „národ“. Ale jak čas plynul, začalo se k pomazaným připojovat mnoho upřímných lidí, kteří neměli nebeskou naději, a začali Jehovovi sloužit stejně horlivě jako pomazaní. Tito lidé, kteří nově přicházeli, si povšimli, v jakém zkrášleném stavu je Boží lid, a poznali, že Jehova je s ním. (Zecharjáš 8:23) Ve třicátých letech pomazaní pochopili skutečnou totožnost této skupiny, jejíchž příslušníků mezi nimi stále přibývalo. Uvědomili si, že před nimi leží ještě ohromné shromažďovací dílo. Velký zástup se rychle připojoval k Božímu smluvnímu lidu a měl k tomu pádný důvod.

20. (a) Proč je v dnešní době tak naléhavé ‚pátrat po Jehovovi‘ a jak k tomu dochází? (b) Jak se Jehova zachová k těm, kdo po něm pátrají?

²⁰ V Izajášově době zaznělo volání: „Pátrejte po Jehovovi, dokud se dá nalézt. Volejte k němu, dokud se  prokazuje být blízko.“ (Izajáš 55:6) Tato slova jsou příhodná i v dnešní době, a to jak pro ty, kdo tvoří Boží Izrael, tak pro rostoucí velký zástup. Jehova své požehnání vylévá za určitých podmínek a své pozvání nebude pronášet nekonečně dlouho. Nyní je doba k tomu, aby lidé pátrali po Boží přízni. Až totiž nadejde ustanovený čas Jehovova soudu, bude už pozdě. Izajáš proto říká: „Ať ničema opustí svou cestu a muž, který škodí, své myšlenky; a ať se vrátí k Jehovovi, který se nad ním smiluje, a k našemu Bohu, neboť ve velkém měřítku odpustí.“ (Izajáš 55:7)

21. Jak členové izraelského národa prokázali, že nejsou věrni prohlášení, které učinili jejich předkové?

²¹ Slovní obrat „ať se vrátí k Jehovovi“ znamená, že ti, kdo musí činit pokání, dříve měli k Bohu vztah. Uvedené vyjádření nám připomíná, že mnoho stránek této části Izajášova proroctví se nejdříve vztahovalo na židovské zajatce v Babylóně. O staletí dříve předkové těchto zajatců prohlásili, že jsou rozhodnuti poslouchat Jehovu. Řekli totiž: „Je z naší strany nemyslitelné opustit Jehovu, abychom sloužili jiným bohům.“ (Jozue 24:16) Dějiny ukazují, že to, co bylo „nemyslitelné“, se stalo skutečností, a to dokonce opakovaně. Příslušníci Božího lidu neměli dostatečnou víru, a proto jsou nyní ve vyhnanství v Babylóně.

22. Proč Jehova říká, že jeho myšlenky a cesty jsou vyšší než lidské?

²² Co se stane, pokud budou činit pokání? Prostřednictvím Izajáše Jehova slibuje, že „ve velkém měřítku odpustí“. A dodává: „‚Vaše myšlenky totiž nejsou mými myšlenkami ani mé cesty nejsou vašimi cestami,‘ je Jehovův výrok. ‚Vždyť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou  mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.‘“ (Izajáš 55:8, 9) Jehova je dokonalý a jeho myšlenky a jeho cesty jsou nedosažitelně vysoko. Dokonce i jeho milosrdenství je na takové úrovni, jaké my lidé nemáme naději dosáhnout. Uvažujme: Když odpustíme jinému člověku, jedná se o případ, kdy hříšník odpouští hříšníkovi. Uvědomujeme si, že dříve či později budeme potřebovat, aby jiný člověk odpustil nám. (Matouš 6:12) Ale Jehova, i když nikdy nepotřebuje, aby mu někdo odpustil, sám odpouští „ve velkém měřítku“. Ano, je Bohem velké milující laskavosti. A ve svém milosrdenství Jehova otevírá nebeské propusti a vylévá požehnání na ty, kdo se k němu celým svým srdcem vracejí. (Malachiáš 3:10)

Požehnání pro ty, kdo se vracejí k Jehovovi

23. Jak Jehova znázorňuje to, že se jeho slovo jistě splní?

²³ Jehova svému lidu slibuje: „Vždyť právě jako sestupuje lijící se déšť  a sníh z nebes a nevrací se na to místo, ledaže skutečně prosytí zemi a přiměje ji rodit a rašit, a rozsévači je skutečně dáno semeno a tomu, kdo jí, chléb, takové se prokáže být mé slovo, jež vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Izajáš 55:10, 11) Všechno, co Jehova řekne, se jistě splní. Právě jako déšť a sníh padající z nebe splní svůj účel, totiž zavlaží zemi a způsobí, aby nesla ovoce, tak i slovo, které vychází z Jehovových úst, je naprosto spolehlivé. Co Jehova slíbí, to také splní, a navíc s absolutní jistotou. (4. Mojžíšova 23:19)

24, 25. Jaké požehnání čeká židovské vyhnance, kteří jednají v souladu s Jehovovým poselstvím proneseným prostřednictvím Izajáše?

²⁴ Jestliže se Židé budou držet prorockých slov, která jim Jehova sdělil prostřednictvím Izajáše, zcela jistě budou zachráněni, jak to slíbil. Díky tomu zažijí velkou radost.  Jehova prohlašuje: „S radováním vyjdete a s pokojem budete uvedeni. Hory i pahorky se před vámi rozveselí s radostným voláním a polní stromy, ty budou všechny tleskat. Místo trnité houštiny vzejde jalovec. Místo žahavé kopřivy vzejde stromová myrta. A stane se to pro Jehovu něčím proslulým, znamením na neurčitý čas, jež nebude odříznuto.“ (Izajáš 55:12, 13)

²⁵ V roce 537 př. n. l. Židé skutečně vycházejí z Babylónu s radováním. (Žalm 126:1, 2) Když se dostanou do Jeruzaléma, zjišťují, že země je zarostlá trnitými houštinami a žahavou kopřivou. Nezapomeňme, že země už desetiletí leží ladem. Ale Boží lid, který se vrátil do vlasti, může nyní napomoci nádherné proměně. Místo bodláčí a kopřiv porostou vysoké stromy, například jalovce a myrta. Požehnání, které Jehova vylévá, je dobře patrné, protože mu jeho lid slouží „s radostným voláním“. Je to, jako by se radovala samotná země.

26. Jaké požehnání zažívá Boží lid v dnešní době?

²⁶ V roce 1919 byl ostatek pomazaných křesťanů osvobozen z duchovního zajetí. (Izajáš 66:8) Společně s velkým zástupem jiných ovcí nyní s radováním slouží Bohu v duchovním ráji. Už nejsou nijak nakaženi babylónským vlivem, a proto zažívají stav Boží přízně, což je pro Jehovu „něčím proslulým“. Duchovní blahobyt Božích služebníků oslavuje Jehovovo jméno a vyvyšuje Jehovu jakožto Boha pravých proroctví. To, co pro ně Jehova udělal, dokazuje jeho Božství a svědčí o tom, že je věrný ve svém slovu a milosrdný k lidem, kteří činí pokání. Ať se všichni ti, kdo dál ‚kupují víno a mléko dokonce bez peněz a bez ceny‘, skutečně radují z toho, že Bohu mohou sloužit navždy!

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 234]

Židé, kteří mají duchovní žízeň, jsou vybízeni, aby ‚přišli k vodě‘ a ‚kupovali víno a mléko‘

 [Obrázek na straně 239]

Ježíš se prokázal jako ‚vůdce a velitel‘ národnostních skupin

[Obrázky na straně 244 a 245]

„Ať ničema opustí svou cestu“