Pátá kapitola

Pravý Bůh předpovídá vysvobození

Izajáš 44:1–28

1, 2. (a) Které otázky Jehova klade? (b) Jak Jehova prokáže, že on sám je pravý Bůh?

‚KDO je pravý Bůh?‘ Tuto otázku si lidé kladou po staletí. Je tedy velmi překvapivé, že v knize Izajáš ji vznáší samotný Jehova. Povzbuzuje lidi, aby přemýšleli: ‚Je Jehova jediný pravý Bůh? Nebo snad existuje někdo, kdo může jeho postavení napadnout?‘ Po zahájení této rozpravy Jehova poskytuje rozumná kritéria pro to, aby otázka, kdo je Bůh, mohla být vyřešena. Předložené argumenty vedou upřímné lidi k jedinému přesvědčivému závěru.

² V Izajášově době je velmi rozšířeno uctívání model. V otevřené a jasné rozpravě zapsané ve 44. kapitole Izajášovy prorocké knihy je ukázáno, jak je uctívání model pošetilé. Do léčky uctívání model však padl i Boží lid. A proto, jak je patrné z předchozích kapitol Izajáše, musí být Izraelité přísně ukázněni. Jehova přesto Izraelitům láskyplně předkládá ujištění, že sice dovolí, aby je Babylóňané odvedli do zajetí, ale v patřičném čase je vysvobodí. Splněná proroctví, která mluví o osvobození ze zajetí a o obnově čistého uctívání, prokáží nade vší pochybnost a k hanbě všech, kdo uctívají neživé bohy národů, že jedině Jehova je pravý Bůh.

3. Jak Izajášova prorocká slova pomáhají křesťanům v dnešní době?

 ³ Proroctví obsažená v této části Izajáše a to, jak se splnila ve starověku, posilují víru křesťanů v dnešní době. Izajášova prorocká slova se splňují navíc také v naší době, a dokonce se splní i v budoucnosti. A tyto události souvisejí s vysvoboditelem a vysvobozením ještě větším, než bylo předpověděno pro Boží starověký lid.

Naděje pro ty, kdo patří Jehovovi

4. Jak Jehova povzbuzuje Izrael?

⁴ Kapitola 44 začíná v pozitivním duchu — připomínkou toho, že Bůh si Izrael vyvolil a že ho oddělil od okolních národů, aby se stal jeho sluhou. Proroctví říká: „Teď naslouchej, Jákobe, můj sluho, a ty, Izraeli, kterého jsem vyvolil. Tak řekl Jehova, tvůj Původce a tvůj Tvůrce, který ti pomáhal již z břicha: ‚Neboj se, můj sluho Jákobe, a ty, Ješurune, jehož jsem vyvolil.‘“ (Izajáš 44:1, 2) Jehova pečoval o Izrael už jakoby od matčina lůna, tedy už od chvíle, kdy se Izrael stal po vyjití z Egypta národem. Svůj lid nazývá kolektivním označením ‚Ješurun‘, což znamená „přímý“. Je to titul, který vyjadřuje náklonnost a něžnost. Toto jméno je také připomínkou toho, že Izraelité musí zůstat přímí, a právě v tom často selhávají.

5, 6. Jaké osvěžující opatření Jehova poskytne Izraeli a k čemu to povede?

⁵ Velmi příjemná a osvěžující jsou také další Jehovova slova. Jehova říká: „Na žíznivého vyleji vodu a na suché místo řinoucí se toky. Na tvé semeno vyleji svého ducha  a na tvé potomky své požehnání. A jistě vyrazí jako v zelené trávě, jako topoly u vodních příkopů.“ (Izajáš 44:3, 4) I v horké a suché krajině se porostu stromů může dobře dařit, jestliže rostou u vodních zdrojů. Až Jehova opatří své životodárné vody pravdy a vylije svého svatého ducha, bude Izrael pozoruhodně vzkvétat, podobně jako stromy, které rostou podél zavlažovacích kanálů. (Žalm 1:3; Jeremjáš 17:7, 8) Jehova dá svým služebníkům sílu, aby mohli plnit svou úlohu, tedy svědčit o tom, že je Bůh.

⁶ Jedním z výsledků vylití svatého ducha bude to, že si někteří jednotlivci budou opět vážit vztahu, který má Izrael k Jehovovi. Čteme tedy: „Tento bude říkat: ‚Patřím Jehovovi.‘ A onen se bude nazývat Jákobovým jménem a jiný si napíše na ruku: ‚Patřící Jehovovi.‘ A někdo se bude titulovat Izraelovým jménem.“ (Izajáš 44:5) Nosit Jehovovo jméno bude ctí, protože se prokáže, že Jehova je jediný pravý Bůh.

Výzva k bohům

7, 8. Jak Jehova vyzývá bohy národů?

⁷ V době platnosti mojžíšského Zákona mohl výkupce — obvykle nejblíže příbuzný muž — vykoupit člověka z otroctví. (3. Mojžíšova 25:47–54; Rut 2:20) Jehova o sobě nyní mluví jako o Izraelově Výkupci, jako o tom, kdo k překvapení Babylónu a všech jeho bohů národ vyplatí. (Jeremjáš 50:34) Sám sebe konfrontuje s falešnými bohy a jejich ctiteli a říká: „Tak řekl Jehova, Král Izraele a jeho Výkupce, Jehova vojsk: ‚Jsem první a jsem poslední a mimo mne není žádný Bůh. A kdo je jako já? Ať zavolá, aby to pověděl a předložil mi to. Odkdy jsem  ustanovil dávný lid, ať to věci, které přicházejí, i věci, které vejdou, řeknou. Neděste se a nebuďte omráčeni. Nedávám ti to osobně od onoho času slyšet a nepovídám to? A jste moji svědkové. Existuje Bůh mimo mne? Ne, není žádná Skála. Žádnou jsem neuznal.‘“ (Izajáš 44:6–8)

⁸ Jehova vyzývá bohy, aby předložili své argumenty. Jsou snad schopni ty věci, které nejsou, povolat, jako by byly, a předpovědět budoucí události tak přesně, že se zdá, jako by se už odehrávaly? Toho je schopen jedině ‚první a poslední‘, který existoval dříve než byli vymyšleni všichni ti falešní bohové a který tu stále bude, až budou všichni dávno zapomenuti. Jeho lid se nemusí bát vydávat svědectví o této pravdě, protože ho podporuje Jehova, který je pevný a stálý jako masivní skála. (5. Mojžíšova 32:4; 2. Samuelova 22:31, 32)

Uctívat modly je marnost

9. Bylo nesprávné, aby si Izraelité dělali jakékoli vyobrazení něčeho živého? Vysvětlete to.

⁹ Jehovova výzva určená falešným bohům připomíná druhé z Deseti přikázání. Toto přikázání jasně stanovilo: „Neuděláš si vyřezávanou sochu ani podobu něčeho, co je nahoře v nebesích nebo co je dole na zemi nebo co je ve vodách pod zemí. Nebudeš se jim klanět ani se nedáš svést, abys jim sloužil.“ (2. Mojžíšova 20:4, 5) Tento zákaz samozřejmě neznamenal, že si Izraelita nesměl nic vyobrazit jako dekoraci. Vždyť samotný Jehova přikázal, aby ve svatostánku byla umístěna vyobrazení rostlin a cherubínů. (2. Mojžíšova 25:18, 33; 26:31) Tyto obrazy však Izraelité neměli uctívat. K těmto vyobrazením  se nikdo neměl modlit ani jim neměl předkládat oběti. Příkaz inspirovaný Bohem zakazoval zhotovovat sochy a obrazy používané jako předmět uctívání. To, že někdo sochy a obrazy uctívá nebo že se jim v úctě klaní, je modlářství. (1. Jana 5:21)

10, 11. Proč Jehova považuje sochy za něco hanebného?

¹⁰ Izajáš nyní popisuje, jak zbytečné jsou neživé sochy a jaká hanba čeká ty, kdo je zhotovují: „Tvůrci vyřezávané sochy jsou všichni neskutečností, a jejich miláčkové nebudou k žádnému prospěchu; a jako jejich svědkové nevidí nic a nevědí nic, aby byli zahanbeni. Kdo utvořil boha nebo odlil pouhou litou sochu? Nebylo to vůbec k žádnému prospěchu. Pohleď, všichni jeho společníci budou zahanbeni a řemeslníci jsou z pozemských lidí. Všichni se sesbírají. Zastaví se. Budou zděšeni. Současně budou zahanbeni.“ (Izajáš 44:9–11)

¹¹ Proč Bůh považuje tyto sochy za tak ohavné? V prvé řadě není možné přesně zobrazit Všemohoucího pomocí něčeho hmotného. (Skutky 17:29) Kromě toho uctívat stvořenou věc místo Stvořitele je urážkou Jehovova Božství. A není to snad pod důstojnost člověka, který byl stvořen „k obrazu Božímu“? (1. Mojžíšova 1:27; Římanům 1:23, 25)

12, 13. Proč člověk nemůže vytvořit žádnou sochu, která by byla hodna uctívání?

¹² Může něco hmotného získat svatost jen díky tomu, že to bylo vytvořeno za účelem uctívání? Izajáš nám připomíná, že vytvoření nějaké sochy je lidským dílem. Nástroje a postupy, které používá ten, kdo sochu zhotovuje, jsou stejné jako nástroje a postupy jakéhokoli jiného umělce: „Pokud jde o toho, kdo opracovává železo  sekáčem, ten na něm pilně pracoval s uhly; a pak je tvaruje kladívky a pilně na něm pracuje svou silnou paží. Také dostal hlad, a tak nemá sílu. Nenapil se vody; je tedy unavený. Pokud jde o dřevořezbáře, ten natáhl měřicí provazec; načrtává to červenou křídou; opracovává to pořízem; a stále to načrtává kružidlem a postupně to dělá jako znázornění muže, jako krásu lidstva, aby to sedělo v domě.“ (Izajáš 44:12, 13)

¹³ Pravý Bůh vytvořil na této zemi všechny živé tvory, k nimž patří i člověk. Forma života vybavená vědomím je znamenitým svědectvím toho, že Jehova je Bůh, ale všechno, co Jehova vytvořil, je pochopitelně nižší než on. Je možné, že by člověk dokázal udělat něco lepšího? Může snad vytvořit něco nadřazenějšího než je on sám — něco tak nadřazeného, že si to zasluhuje jeho oddanost? Když člověk udělá nějakou sochu, unaví se, dostane hlad a žízeň. To jsou lidská omezení, ale přinejmenším ukazují, že člověk žije. Socha, kterou udělá, možná vypadá jako člověk. Může být dokonce krásná. Ale je neživá. Sochy v žádném případě nejsou božské. Kromě toho žádná vyřezávaná socha nikdy ‚nespadla z nebe‘ — jejím původcem není nikdo jiný než smrtelný člověk. (Skutky 19:35)

14. Jak jsou výrobci soch zcela závislí na Jehovovi?

¹⁴ Izajáš dále ukazuje, že výrobci soch jsou zcela závislí na přírodních procesech a materiálech, které vytvořil Jehova: „Je ten, jehož zaměstnáním je kácet cedry; a vezme jistý druh stromu, dokonce mohutný strom, a nechá si jej zesílit mezi lesními stromy. Zasadil vavřín a lijící se déšť stále působí, že roste. A stal se pro člověka něčím k udržování ohně. Vezme tedy část z něho,  aby se ohřál. Ve skutečnosti založí oheň a opravdu upeče chléb. Pracuje také na bohu, kterému by se klaněl. Udělal z něho vyřezávanou sochu a vrhá se před ní k zemi. Polovinu z něho opravdu spálí v ohni. Na polovině z něho dobře opeče maso, které jí, a nasytí se. Také se ohřeje a říká: ‚Aha! Ohřál jsem se. Viděl jsem světlo ohně.‘ Ale ze zbytku opravdu udělá boha, jeho vyřezávanou sochu. Vrhne se před ní k zemi a klaní se a modlí se k ní a říká: ‚Osvoboď mě, vždyť jsi můj bůh.‘“ (Izajáš 44:14–17)

15. Jakou naprostou nerozumnost projevuje výrobce soch?

¹⁵ Vysvobodí snad někoho kus nespáleného palivového dříví? Jistě ne. Vysvobození může zajistit jedině pravý Bůh. Jak je vůbec možné, že lidé učiní modlou neživé věci? Izajáš ukazuje, že podstata problému je v srdci člověka: „Nepoznali ani nerozumějí, protože jejich oči byly zalepeny, aby neviděli, jejich srdce, aby nemělo pochopení. A nikdo si v srdci nepřipomíná ani nemá poznání ani porozumění, aby řekl: ‚Polovinu z něho jsem spálil v ohni a na jeho uhlech jsem také upekl chléb; opékám maso a jím. Ale ze zbytku mám udělat pouhou odpornou věc? Budu se vrhat k zemi před vyschlým dřevem stromu?‘ Živí se popelem. Jeho vlastní srdce, s nímž si bylo zahráváno, ho zavedlo na scestí. A neosvobozuje svou duši ani neříká: ‚Není v mé pravici faleš?‘“ (Izajáš 44:18–20) Ano, představovat si, že modlářství může člověku duchovně prospět, je jako jíst popel místo výživné stravy.

16. Jak vzniklo modlářství a jak k němu může dojít?

¹⁶ Modlářství ve skutečnosti začalo v nebesích, když mocný duchovní tvor, který se stal Satanem, toužil po  uctívání, které náleželo jedině Jehovovi. Satanova touha byla tak silná, že se tím Bohu odcizil. A to byl počátek modlářství. Apoštol Pavel totiž řekl, že chtivost je totéž co modlářství. (Izajáš 14:12–14; Ezekiel 28:13–15, 17; Kolosanům 3:5) Satan dovedl první lidskou dvojici k tomu, aby se zabývala sobeckými myšlenkami. Eva toužila po tom, co jí nabídl Satan: „Zcela jistě [se vám] otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ Ježíš řekl, že chtivost vychází ze srdce. (1. Mojžíšova 3:5; Marek 7:20–23) K modlářství tedy může dojít tehdy, když se zkazí srdce. Je proto opravdu velmi důležité, abychom všichni ‚střežili své srdce‘ a nikdy nedovolili, aby někdo nebo něco zaujalo v našem srdci místo, které právem náleží Jehovovi. (Přísloví 4:23; Jakub 1:14)

Jehova působí na srdce

17. Co by si měl Izrael vzít k srdci?

¹⁷ Jehova se potom obrací k Izraelitům, aby jim připomenul, že mají výsadní a odpovědné postavení. Vždyť jsou jeho svědky! Jehova říká: „Pamatuj na ty věci, Jákobe, a ty, Izraeli, protože jsi můj sluha. Utvořil jsem tě. Jsi sluha, který mi patří. Izraeli, z mé strany nebudeš zapomenut. Vymažu tvé přestupky právě jako oblakem a tvé hříchy právě jako velkým množstvím oblaků. Vrať se přece ke mně, vždyť tě vykoupím. Radostně volejte, nebesa, vždyť Jehova zasáhl! Vítězoslavně křičte, nejnižší části země! Rozveselte se, hory, s radostným voláním, lese a všechny stromy v něm! Vždyť Jehova vykoupil Jákoba a na Izraeli ukazuje svou krásu.“ (Izajáš 44:21–23)

18. (a) Proč má Izrael důvod k radosti? (b) Jak dnes mohou Jehovovi sluhové napodobovat Jehovovo milosrdenství?

 ¹⁸ Jehova nebyl vytvořen Izraelem. Není bohem, kterého udělal člověk. Naopak, to Jehova vytvořil Izrael, aby se tento národ stal jeho vyvoleným sluhou. A to, že Jehova je Bůh, on sám opět prokáže, až tento národ vysvobodí. K příslušníkům svého lidu promlouvá citlivě a ujišťuje je, že pokud budou činit pokání, zcela přikryje jejich hříchy a jakoby za neprostupnými mraky skryje jejich přestupky. Izrael má skutečně pádný důvod k radosti. Příklad, který Jehova dává, podněcuje jeho novodobé sluhy, aby napodobovali jeho milosrdenství. Mohou to dělat tak, že se snaží pomoci těm, kdo chybují — mohou se snažit obnovit jejich duchovní smýšlení, pokud je to možné. (Galaťanům 6:1, 2)

Zkouška božství vrcholí

19, 20. (a) Jak Jehova přivádí svůj soudní případ k vyvrcholení? (b) Jaké povzbudivé věci Jehova prorokuje v souvislosti se svým lidem a koho použije k tomu, aby tyto věci uskutečnil?

¹⁹ Jehova nyní přivádí svou právní při k vyvrcholení. Chystá se předložit svou odpověď na nejtěžší zkoušku Božství — schopnost přesně předpovídat budoucnost. Jeden znalec Bible označil následujících pět veršů 44. kapitoly Izajáše jako „báseň o transcendenci izraelského Boha“, jediného Stvořitele, jediného Zjevovatele budoucnosti a naděje na to, že Izrael bude vysvobozen. Pasáž začíná dramatickou gradací a vrcholí ohlášením jména muže, který národ vysvobodí z Babylónu.

²⁰ „Tak řekl Jehova, tvůj Výkupce a Ten, kdo tě utvořil z břicha: ‚Já, Jehova, činím všechno, sám roztahuji nebesa, rozprostírám zemi. Kdo byl se mnou? Mařím znamení  prázdných mluvků a jsem Ten, kdo nechává věštce jednat pomateně; Ten, kdo obrací moudré muže nazad, a Ten, kdo i jejich poznání obrací v pošetilost; Ten, kdo nechává, aby se splnilo slovo jeho sluhy, a Ten, kdo úplně provádí radu svých vlastních poslů; Ten, kdo říká o Jeruzalému: „Bude obýván“, a o judských městech: „Budou znovu vystavěna a pozdvihnu jeho zpustlá místa“; Ten, kdo říká vodní hlubině: „Vypař se; a vysuším všechny tvé řeky“; Ten, kdo říká o Kýrovi: „Je mým pastýřem a úplně provede všechno, co mě těší“; dokonce v tom, že říkám o Jeruzalému: „Bude znovu vystavěn“, a o chrámu: „Bude ti položen základ“.‘“ (Izajáš 44:24–28)

21. Co zaručují Jehovova slova?

²¹ Ano, Jehova je nejen schopen předpovědět budoucí události, ale má také moc zcela uskutečnit svůj zjevený záměr. Toto prohlášení bude pro Izrael zdrojem naděje. Je zárukou toho, že ačkoli babylónská vojska zemi zpustoší, Jeruzalém a jeho závislá městečka budou znovu postavena a bude tam obnoveno pravé uctívání. Ale jak se to stane?

22. Popište, jak se vypaří Eufrat.

²² Neinspirovaní věštci se obvykle neodváží být příliš konkrétní ve svých předpovědích, a to ze strachu, že by čas mohl prokázat, jak jsou nepravdivé. Naproti tomu prostřednictvím Izajáše Jehova zjevuje dokonce jméno muže, kterého použije k osvobození svého lidu ze zajetí. Boží lid bude tedy moci odejít domů a znovu vybudovat Jeruzalém a chrám. Jméno toho muže je Kýros a je znám jako Kýros Veliký, král perský. Jehova uvádí také podrobnosti o tom, jakou strategii Kýros použije, aby se dostal přes silný a důkladný obranný systém Babylónu.  Město bude chráněno vysokými zdmi a vodními kanály, které jím a kolem něj protékají. Hlavní součást tohoto systému — Eufrat — Kýros využije ve svůj prospěch. Starověcí historikové Hérodotos a Xenofón uvádějí, že směrem od Babylónu proti proudu řeky odvedl Kýros vody Eufratu z jeho koryta, až hladina poklesla natolik, že se vojáci mohli přebrodit. Pokud jde o schopnost této řeky ochránit Babylón, mohutný Eufrat se vypaří.

23. Jaká zpráva potvrzuje splnění proroctví, že Kýros osvobodí Izrael?

²³ A co slib, že Kýros propustí Boží lid a že se postará o to, aby byl znovu vybudován Jeruzalém a jeho chrám? V jednom oficiálním prohlášení, které je dochováno v Bibli, Kýros oznamuje: „Tak řekl perský král Kýros: ‚Všechna království země mi dal Jehova, Bůh nebes, a sám mě pověřil, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě, který je v Judovi. Kdokoli je mezi vámi ze všeho jeho lidu, kéž se jeho Bůh prokáže být s ním. Ať tedy vyjde do Jeruzaléma, který je v Judovi, a znovu staví dům Jehovy, Boha Izraele — on je pravý Bůh —, dům, který byl v Jeruzalémě.‘“ (Ezra 1:2, 3) Slovo, které Jehova pronesl prostřednictvím Izajáše, se zcela splnilo.

Izajáš, Kýros a křesťané v dnešní době

24. Jaká je souvislost mezi vyjitím Artaxerxova příkazu ‚obnovit a znovu postavit Jeruzalém‘ a příchodem Mesiáše?

²⁴ Čtyřicátá čtvrtá kapitola Izajáše oslavuje Jehovu jako jediného pravého Boha a jako Toho, kdo vysvobodí svůj starověký lid. Toto proroctví má však hluboký význam pro nás v dnešní době. Výnos, který někdy v letech 538/537 př. n. l. vydal Kýros a který se týkal opětného vybudování jeruzalémského chrámu, uvedl do pohybu  události, jež vyvrcholily splněním jiného pozoruhodného proroctví. Po Kýrově výnosu následoval výnos vydaný pozdějším panovníkem, a to Artaxerxem, který nařídil, že má být obnoven Jeruzalém. Biblická kniha Daniel odhalila, že „od vyjití slova, aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém [v roce 455 př. n. l.], do Vůdce Mesiáše“ bude 69 „týdnů“, z nichž každý bude trvat 7 let. (Daniel 9:24, 25) I toto proroctví se splnilo. Přesně, jak bylo stanoveno, v roce 29 n. l., tedy 483 let potom, co  v Zaslíbené zemi vešel v platnost Artaxerxův výnos, byl Ježíš pokřtěn a zahájil svou pozemskou službu. *

25. Na co v dnešní době poukazuje pád Babylónu způsobený Kýrem?

²⁵ Propuštění věrných Židů z vyhnanství bylo umožněno pádem Babylónu a bylo předobrazem propuštění pomazaných křesťanů z duchovního vyhnanství v roce 1919. Jejich propuštění bylo dokladem toho, že padl jiný Babylón popisovaný jako nevěstka, Velký Babylón — symbol všech falešných náboženství na světě, na která je pohlíženo kolektivně. Jeho pád, jak je to zapsáno v knize Zjevení, viděl předem apoštol Jan. (Zjevení 14:8) Dopředu viděl také jeho náhlé zničení. To, jak Jan popisuje zničení této světové říše plné model, připomíná v některých ohledech Izajášův popis Kýrova úspěšného dobytí starověkého města Babylón. Ochranné vodní kanály nezachránily Babylón před Kýrem. Podobně také ‚vody‘ lidstva, které podporují a chrání Velký Babylón, ‚vyschnou‘, než bude podle práva zničen. (Zjevení 16:12) *

26. Jak Izajášovo proroctví a jeho splnění posiluje naši víru?

²⁶ Dnes, více než dva a půl tisíce let potom, co Izajáš předal své proroctví, můžeme vidět, že Bůh skutečně „úplně provádí radu svých vlastních poslů“. (Izajáš 44:26) Splnění Izajášova proroctví je tedy vynikajícím příkladem důvěryhodnosti všech proroctví ve Svatém Písmu.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

 [Obrázek na straně 63]

Může nespálený kus palivového dříví někoho zachránit?

 [Obrázek na straně 75]

Kýros splňuje proroctví tím, že odvádí vody Eufratu