Co říká zpráva o stvoření?
3. kapitola
Co říká zpráva o stvoření?
1. a) K čemu slouží náš výklad zprávy o stvoření, a na co bychom měli pamatovat? b) Jak se pojednává o událostech v první kapitole první knihy Mojžíšovy?
PRVNÍ kapitola Bible zasluhuje, abychom ji alespoň čestně prozkoumali, což je obvyklé i v jiných případech, kdy došlo ke zkreslení nějakých skutečností nebo k jejich nesprávnému pochopení. Je nutné ji podrobit zkoumání a zjistit, zda souhlasí se známými skutečnostmi, a ne přizpůsobovat její obsah nějakému teoretickému systému. Musíme si též uvědomit, že zpráva o stvoření nebyla zaznamenána proto, aby vysvětlila, „jak“ bylo provedeno stvoření. Spíše postupně pojednává o hlavních událostech tak, že popisuje, co bylo stvořeno, v jakém pořadí to bylo stvořeno a ve kterém časovém období neboli „dnu“ se něco objevilo poprvé.
2. a) Z jakého hlediska jsou popsány události uvedené v první knize Mojžíšově? b) Jak je to zřejmé z popisu svítících těles?
2 Při zkoumání zprávy o stvoření je prospěšné pamatovat na to, že přistupuje k věci ze stanoviska lidí na zemi. Události jsou proto popsány tak, jak by je viděli lidští pozorovatelé, kdyby byli při tom. To je patrné z líčení událostí čtvrtého „dne“ stvoření. Slunce a Měsíc jsou ve srovnání s hvězdami popsány jako velká světelná tělesa, i když mnohé hvězdy jsou daleko větší než naše Slunce, a Měsíc je ve srovnání s nimi nepatrný. To však neplatí z hlediska pozemského pozorovatele. Když se díváme ze Země, jeví se Slunce jako ‚větší svítící těleso, které panuje nad dnem‘, a Měsíc jako ‚menší svítící těleso, které panuje nad nocí‘. — 1. Mojžíšova 1:14–18.
3. Jak je popsán stav, v němž se nacházela Země před prvním „dnem“?
3 První část zprávy o stvoření naznačuje, že Země mohla trvat před prvním stvořitelským „dnem“ miliardy let, i když není řečeno, jak dlouho. Je však popsáno, v jakém stavu byla Země bezprostředně před začátkem prvního „dne“. „Země byla beztvará a pustá a na povrchu vodní hlubiny byla tma; a Boží činná síla se pohybovala sem a tam nad povrchem vod.“ — 1. Mojžíšova 1:2.
Jak dlouhý je stvořitelský „den“?
4. Který náznak přímo ve zprávě o stvoření ukazuje, že výraz „den“ neznamená pouze dobu 24 hodin?
4 Mnozí se domnívají, že slovo „den“, které je použito v první kapitole první knihy Mojžíšovy, znamená časové období o 24 hodinách. V 1. Mojžíšově 1:5 však sám Bůh říká, že rozdělil den na kratší časová období a jako „den“ pojmenoval pouze dobu denního světla. V 1. Mojžíšově 2:4 se všechna stvořitelská období označují jako jeden „den“: „To jsou dějiny nebes a země v době, kdy byly tvořeny, v den [ve všech šesti stvořitelských obdobích], kdy Jehova Bůh udělal zemi a nebe.“
5. Který z významů hebrejského slova pro „den“ naznačuje, že může toto slovo znamenat delší časové úseky?
5 Hebrejské slovo johm, které se překládá jako „den“, může znamenat různě dlouhý čas. V díle Význam slov ve Starém zákoně (angl.) říká William Wilson: „Den; toto slovo často znamená čas všeobecně, nebo dlouhou dobu; celé časové období, o kterém se uvažuje. . . [Pojmu] den se také používá pro jednotlivá roční období nebo pro dobu, ve které se děje něco neobyčejného.“1 Zdá se, že poslední věta se hodí na stvořitelské „dny“, protože to byla jistě časová období, v nichž podle popisu došlo k neobyčejným událostem. Tato definice také připouští časové období delší než 24 hodin.
6. Proč výraz „večer“ a „ráno“ nutně neomezují „den“ na 24 hodin?
6 V první kapitole 1. knihy Mojžíšovy jsou pro stvořitelská období použity výrazy „večer“ a „ráno“. Nenaznačuje to, že šlo o období, z nichž každé bylo dlouhé 24 hodin? Tak tomu nemuselo být. V některých jazycích se užívá výrazů odpovídajících slovu „den“ a míní se tím doba, v níž někdo žil, například „den mého otce“ nebo „den Shakespearův“. Takový životní „den“ mohou lidé rozdělit na „jitro [či úsvit] jeho života“ nebo na „večer [či soumrak] jeho života“. Proto se význam výrazů „večer“ a „ráno“ v první kapitole 1. Mojžíšovy neomezuje pouze na doslovných 24 hodin.
7. Které další případy užití slova „den“ ukazují, že „den“ může trvat déle než 24 hodin?
7 Slovo „den“, jak se používá v Bibli, může zahrnovat i léto a zimu, průběh ročních dob. (Zecharjáš 14:8) „Den žně“ zahrnuje mnoho dnů. (Srovnej Přísloví 25:13 a 1. Mojžíšovu 30:14.) Tisíc let je přirovnáno k jednomu dnu. (Žalm 90:4; 2. Petra 3:8, 10) „Den soudu“ se vztahuje na mnoho let. (Matouš 10:15; 11:22–24) Zdá se logické, že rovněž „dny“ stvoření mohly zahrnovat dlouhá časová období — celá tisíciletí. Co se událo během oněch stvořitelských období? Odpovídá biblická zpráva vědeckým poznatkům? Následuje přehled o „dnech“, o nichž se mluví v první knize Mojžíšově.
První „den“
8, 9. Co nastalo prvního „dne“? Říká se ve zprávě o stvoření, že tehdy bylo stvořeno Slunce a Měsíc?
8 „‚Ať nastane světlo.‘ Pak nastalo světlo. A Bůh začal nazývat světlo Dnem a tmu nazval Nocí. A nastal večer a nastalo ráno, první den.“ — 1. Mojžíšova 1:3, 5.
9 Slunce a Měsíc existovaly v kosmu přirozeně již dlouho před oním prvním „dnem“, ale jejich světlo nepronikalo až k zemskému povrchu, takže pro pozorovatele na Zemi by nebylo viditelné. Nyní, v tomto prvním „dnu“, začalo být zřejmě světlo na Zemi viditelné; a na otáčející se zeměkouli se začaly střídat den a noc.
10. Jakým způsobem mohlo začít existovat toto světlo a o jaký druh světla se jedná?
10 Jak se zdá, vyjasňování probíhalo pozvolna během dlouhého časového období, nenastalo tedy okamžitě jako při rozsvícení elektrické žárovky. V překladu první knihy Mojžíšovy od J. W. Wattse je to vyjádřeno slovy: „A ponenáhlu začalo existovat světlo.“ (A Distinctive Translation of Genesis) Světlo pocházelo ze Slunce, ale Slunce samo nemohlo být vidět, protože bylo zakryto. A tak světlo, které dosáhlo k Zemi, bylo „světlo difúzní“, jak je naznačeno v komentáři k třetímu verši v Rotherhamově překladu nazvaném Zdůrazněná Bible (angl.). — Viz pod čarou poznámku b k verši 14.
Druhý „den“
11, 12. a) Jak je popisován druhý „den“? b) Jak je někdy nesprávně překládáno hebrejské slovo pro prostor a co ve skutečnosti znamená?
11 „‚Ať nastane prostor mezi vodami a ať se oddělí vody od vod.‘ A pak Bůh udělal prostor a oddělil vody, které měly být pod prostorem, od vod, které měly být nad prostorem. A stalo se tak. A Bůh začal nazývat prostor Nebem.“ — 1. Mojžíšova 1:6–8.
12 Místo výrazu „prostor“ používají některé české překlady slovo „klenba“. To pak vede k závěru, že zpráva o stvoření byla převzata z bájí o stvoření, v nichž je „nebeská klenba“ znázorňována jako kovová kopule. (Viz Komentář k 1. Mojžíšově 1:6–8 ve Starém zákonu, svazku 1, Kalich, Praha, 1968.) Ale i v Překladu krále Jakuba (angl.), který používá slova s významem „nebeská klenba“, je v okrajové poznámce uveden výraz, který má význam „prostor“. Hebrejské slovo rakia, které se překládá jako „prostor“, totiž znamená rozprostřít, rozšířit nebo roztáhnout.
13. Co se pravděpodobně stalo s vodami, aby vznikl prostor?
13 Zpráva o stvoření sice naznačuje, že Bůh vytvořil prostor, ale neříká jak. Ať již ke zmíněnému rozdělení došlo jakkoli, zdá se, že ‚vody nad prostorem‘ byly od Země vytlačeny nahoru. A později mohlo být řečeno, že „v nebeském prostoru“ mají létat ptáci, jak vyplývá z 1. Mojžíšovy 1:20.
Třetí „den“
14. Jak je popsán třetí „den“?
14 „‚Ať se shromáždí vody pod nebesy na jedno místo a ať se objeví souš.‘ A stalo se tak. A Bůh začal nazývat souš Zemí, ale shromážděné vody nazval Moři.“ (1. Mojžíšova 1:9, 10) Také v této zprávě není popsáno, jak k tomu došlo. Při vytváření suché země docházelo bezpochyby na Zemi k ohromným pohybům. Geologové by vysvětlili tyto významné převraty teorií o katastrofách. Zpráva o stvoření však ukazuje, že toto dění řídil a ovládal stvořitel.
15, 16. a) Jaké otázky ohledně Země dostal Job? b) Jak hluboko sahají kořeny kontinentů a horstev a co bylo přirovnáno k ‚rohovému kameni‘ Země?
15 V biblické zprávě, která pojednává o tom, jak se Bůh dotazoval Joba na jeho znalosti o Zemi, jsou uvedeny různé údaje o dějinách Země: velikost Země, vznik velkého množství oblaků, vznik moří a ohraničení jejich vln suchou zemí — vůbec mnoho údajů o stvoření, které zahrnuje dlouhá časová období. Země je zde přirovnána ke stavbě a Bible v té souvislosti říká, že se Bůh zeptal Joba: „Do čeho byly zapuštěny její podstavce, nebo kdo položil její rohový kámen?“ — Job 38:6.
16 Je zajímavé, že zemská kůra je pod kontinenty podstatně silnější, jako ‚zapuštěné podstavce‘, zejména pod horskými hřebeny, a zasahuje hluboko do pláště zemského jádra jako kořeny stromů do půdy. V knize Putnamova geologie (angl.)2 je řečeno: „Myšlenka, že horstva a kontinenty měly kořeny, je vždy znovu ověřována a prokazuje se jako opodstatněná“. Zemská kůra pod oceány je silná pouze asi 8 kilometrů, ale kořeny kontinentů dosahují hloubky 30 kilometrů a kořeny horstev vnikají přibližně dvakrát tak hluboko. A všechny zemské vrstvy vyvíjejí ze všech stran tlak na jádro Země, které se tak stává podobným velkému nosnému „rohovému kameni“.
17. Co je významné v souvislosti se vznikem souše?
17 Bez ohledu na to, jakým způsobem vyvstala souš, je důležité, že jak Bible tak i věda uznávají tuto fázi jako jeden ze stupňů utváření Země.
Ve třetím „dnu“ vznikají suchozemské rostliny
18, 19. a) Co se ještě objevilo třetího „dne“ kromě souše? b) O čem se nezmiňuje zpráva o stvoření?
18 V biblické zprávě se dále uvádí: „‚Ať ze země vyrazí tráva, rostlinstvo nesoucí semeno, ovocné stromy, které na zemi podle svých druhů vydávají ovoce, v němž je jejich semeno.‘ A stalo se tak.“ — 1. Mojžíšova 1:11.
19 Tak byly do konce třetího stvořitelského období stvořeny tři velké třídy zemských rostlin. Mezitím zesílilo difúzní světlo natolik, že byla možná fotosyntéza, tak životně důležitá pro zelené rostliny. Zpráva se zde ovšem nezmiňuje o každém nově vznikajícím „druhu“ rostlin. Neuvádějí se jmenovitě mikroorganismy, rostliny vodní a jiné, ale pravděpodobně byly stvořeny v tomto „dnu“.
Čtvrtý „den“
20. Jaké rozdělení času bylo umožněno, když se v prostoru objevila svítící tělesa?
20 „‚Ať nastanou v nebeském prostoru svítící tělesa, aby oddělovala den od noci; a budou sloužit jako znamení a k určování období a dnů a roků. A budou sloužit v nebeském prostoru jako svítící tělesa, aby svítila na zem.‘ A stalo se tak. A Bůh potom udělal dvě velká svítící tělesa, větší svítící těleso, aby panovalo nad dnem, a menší svítící těleso, aby panovalo nad nocí, a také hvězdy.“ — 1. Mojžíšova 1:14–16; Žalm 136:7–9.
21. V čem se lišilo světlo čtvrtého „dne“ od světla prvního „dne“?
21 Předtím ve zprávě o prvním „dnu“ byl použit výraz „ať nastane světlo“. Hebrejské slovo, které je zde použito pro „světlo“, je or a znamená světlo ve všeobecném smyslu. Ve zprávě o čtvrtém „dnu“ je však užito hebrejské slovo maor, které označuje zdroj světla. Komentář ve Starém zákonu, svazku 1, (Kalich, Praha, 1968) říká: „Na nebeské báni dává Bůh zazářit světlům, dosl. svítilnám.“ Rotherham říká ve svém překladu Zdůrazněná Bible (angl.) v poznámce pod čarou o „světlech“: „V třetím verši or, difúzní světlo“. Dále vysvětluje, že hebrejské slovo maor ve verši 14 znamená to „co vydává světlo“. V prvním „dnu“ sice difúzní světlo zřejmě proniklo vzdušný obal, ale pozorovatel na Zemi by ještě nemohl vidět zdroje tohoto světla, protože vrstvy oblaků dosud zahalovaly Zemi. Nyní, ve čtvrtém „dnu“, zřejmě došlo ke změně.
22. Jakým vývojem, který nastal čtvrtého „dne“, mohl být vytvořen předpoklad pro živočišný život?
22 Zprvu byla atmosféra bohatá na oxid uhličitý, a proto mohlo být na celé Zemi horké podnebí. Bujným růstem vegetace během třetího a čtvrtého stvořitelského období však byla strávena velká část tohoto oxidu uhličitého, který jako obal udržoval teplo. Rostlinstvo naopak uvolňovalo kyslík — předpoklad pro život živočichů.
23. Které změny, jež nastaly v oné době, jsou popsány?
23 Kdyby byl tehdy na Zemi nějaký pozorovatel, byl by mohl rozeznávat Slunce, Měsíc a hvězdy, které měly „sloužit jako znamení a k určování období a dnů a roků“. (1. Mojžíšova 1:14) Měsíc ukazoval průběh lunárních měsíců a Slunce ukazovalo průběh slunečních let. Roční období, která nastala čtvrtého „dne“, byla nepochybně mnohem mírnější než později. — 1. Mojžíšova 1:15; 8:20–22.
Pátý „den“
24. Které druhy tvorů se měly objevit pátého „dne“, a v rámci kterých hranic se měly rozmnožovat?
24 „‚Ať se vody zahemží hemžením živých duší a ať létající tvorové létají nad zemí na přední straně nebeského prostoru.‘ A Bůh pak stvořil velké mořské obludy a každou živou duši, jež se pohybuje, kterou se zahemžily vody, podle jejího druhu, a každého okřídleného létajícího tvora podle jeho druhu.“ — 1. Mojžíšova 1:20, 21.
25. Jak byli nazváni tvorové, kteří se objevili pátého „dne“?
25 Zajímavé je zjištění, že tvorové jiní než lidé, totiž tvorové, kterými se měly zahemžit vody, jsou nazýváni „živými dušemi“. Tento výraz se dá také použít na ‚létající tvory, kteří létají nad zemí na přední straně nebeského prostoru‘. K nim také patří životní formy ve vodě a ve vzduchu — například mořské obludy, jejichž fosilní zbytky byly nalezeny v posledních letech.
Šestý „den“
26–28. Co se událo šestého „dne“ a čím se vyznačuje poslední stvořitelský čin?
26 „‚Ať země vydá živé duše podle jejich druhu, domácí zvíře a pohybujícího se živočicha a divoké zemské zvíře podle jeho druhu.‘ A stalo se tak.“ — 1. Mojžíšova 1:24.
27 Šestého „dne“ se tedy objevila suchozemská zvířata označená jako zvířata domácí a zvířata žijící divoce. Tento poslední „den“ však dosud nebyl u konce. Měl přijít ještě poslední pozoruhodný „druh“.
28 „A Bůh dále řekl: ‚Udělejme člověka ke svému obrazu, podle své podoby, a ať mají v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a domácí zvířata a celou zemi a každého pohybujícího se živočicha, který se pohybuje po zemi.‘ A Bůh pak stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu; stvořil je mužského a ženského rodu.“ — 1. Mojžíšova 1:26, 27.
29, 30. Jak můžeme pochopit rozdíl mezi 1. a 2. kapitolou 1. knihy Mojžíšovy?
29 Ve druhé kapitole první knihy Mojžíšovy je zřejmě ještě zmínka o několika podrobnostech. Není to však, jak se někteří domnívali, jiná zpráva o stvoření, která by byla v rozporu s tím, co je v první kapitole. Začíná se pouze znovu zabývat událostmi třetího „dne“ poté, kdy se objevila suchá země, ale předtím, než bylo stvořeno zemské rostlinstvo. Přidává další podrobnosti o lidech — o živé duši Adamovi, jeho domovu, totiž zahradě Eden, a o ženě Evě, jeho manželce. — 1. Mojžíšova 2:5–9, 15–18, 21, 22.
30 Tyto poznatky byly uvedeny proto, aby nám pomohly porozumět zprávě o stvoření. A tato skutečně realistická zpráva naznačuje, že se proces stvoření vztahoval na časové období nikoli o 144 hodinách (6 × 24), ale na mnoho tisíciletí.
Odkud pochází zpráva o stvoření?
31. a) Co někteří mylně tvrdí o zprávě o stvoření? b) Jak dalece se prokazují jejich tvrzení jako nepřesná?
31 Mnohým připadá zatěžko přijmout tuto zprávu o stvoření. Tvrdí, že pochází z mýtů o stvoření, které měly starověké národy, především obyvatelé starověkého Babylóna. Jeden novější biblický slovník však vysvětluje: „Až dosud nebyl nalezen žádný mýtus, který se výslovně vztahuje na stvoření vesmíru“ a mýty „se vyznačují polyteismem a pojednávají o tom, jak božstva zápasila o svrchované panství, což je v nápadném protikladu k hebrejskému monoteismu.“3 (1. Mojžíšova 1. a 2. kapitola) Kurátoři Britského muzea řekli o babylónských legendách o stvoření: „Základní koncepce babylónské zprávy a zprávy hebrejské se podstatně liší.“4
32. Jak dalece se prokázala zpráva o stvoření v první knize Mojžíšově jako vědecky zdůvodněná?
32 Z našeho pojednání vyplývá, že zpráva o stvoření je vědecky dobře odůvodněný doklad. Uvádí větší třídy rostlin a zvířat, jež se rozmnožují ve velké rozmanitosti pouze podle svého druhu. Zkameněliny to potvrzují. Ano, ukazují, že se každý „druh“ objevil náhle, aniž existovaly skutečné přechodné formy, které by jej spojovaly s nějakým dřívějším druhem, jak by to vyžadovala evoluční teorie.
33. Jedině odkud mohou pocházet informace ve zprávě o stvoření?
33 Egyptští mudrci by při vší své moudrosti nemohli dát Mojžíšovi, pisateli Genesis, ani jediný opěrný bod pro proces stvoření. Legendy o stvoření u starověkých národů se ničím nepodobají tomu, co napsal Mojžíš ve své první knize. Odkud tedy čerpal Mojžíš své poznatky? Zřejmě od někoho, kdo byl při tom.
34. Co dále dokazuje, že zpráva o stvoření musí pocházet z kompetentního pramene?
34 Počet pravděpodobnosti poskytuje přesvědčivý důkaz o tom, že zpráva o stvoření musí pocházet z pramene, který události dobře zná. V této zprávě je vypočítáno deset hlavních stupňů v následujícím pořadí: (1) počátek; (2) prapůvodní Země v temnotě a zahalená těžkými plyny a vodou; (3) světlo; (4) prostor neboli atmosféra; (5) velké plochy souše; (6) suchozemské rostliny; (7) Slunce, Měsíc a hvězdy viditelné v prostoru, počátek ročních období; (8) mořské obludy a létající tvorové; (9) savci (divoce žijící zvířata a zvířata krotká); (10) člověk. Vědci souhlasí s pořadím těchto stupňů. Jak velká je pravděpodobnost, že pisatel zprávy o stvoření prostě toto pořadí uhodl? Je stejná jako pravděpodobnost, že namátkou vytáhneme z krabice čísla 1 až 10 postupně za sebou. Pravděpodobnost, že se to podaří při prvním pokusu, je 1 ku 3 628 800. Bylo by tedy nerealistické říci, že pisatel uvedl shora popsané události náhodou ve správném pořadí, aniž byl obeznámen s jejich průběhem.
35. Které otázky jsou dále uvedeny a kde o nich bude pojednáno?
35 Evoluční teorie však vylučuje existenci stvořitele, který zná skutečné okolnosti a mohl je oznámit lidem. Podle této teorie se život na Zemi objevil samovolným vznikem živých organismů z neživých chemických látek. Mohl však vzniknout život nekontrolovanými chemickými reakcemi, které by spočívaly na pouhé náhodě? Jsou sami vědci přesvědčeni o tom, že se to mohlo stát? O těchto otázkách se bude pojednávat v následující kapitole.
[Studijní otázky]
[Praporek na straně 25]
Zpráva o stvoření je podávána ze stanoviska pozemského pozorovatele
[Praporek na straně 36]
Svědectví zkamenělin potvrzuje rozmnožování pouze ‚podle jejich druhu‘
[Rámeček na straně 35]
Babylónský mýtus o stvoření, o němž někteří tvrdí, že byl podkladem zprávy o stvoření v první knize Mojžíšově:
Bůh Apsu a bohyně Tiamat stvořili jiné bohy.
Později však měl Apsu s těmito bohy potíže a pokusil se je zabít, ale místo toho byl sám zabit bohem Easem.
Tiamat bažila po pomstě a pokusila se zabít Ease, ale místo toho byla sama zabita Easovým synem Mardukem.
Marduk rozpůlil její tělo a z jedné poloviny stvořil nebe a z druhé zemi.
Potom Marduk s pomocí Ease stvořil lidstvo z krve jiného boha, Kingu.a
Podobá se nějak toto pohádkové vyprávění zprávě o stvoření v 1. knize Mojžíšově?
[Rámeček na straně 36]
Jeden známý geolog řekl o biblické zprávě o stvoření:
„Kdybych byl jako geolog vyzván, abych krátce vysvětlil naše novodobé představy o vzniku Země a vývoji života na ní jednoduchému pastýřskému národu, jako byly kmeny, k nimž se obrací první kniha Mojžíšova, sotva bych to mohl dokázat lépe, kdybych se co nejpřesněji nedržel doslovného znění první kapitoly Genesis.“b Tento geolog, Wallace Pratt, se také zmínil o tom, že pořadí událostí — od vzniku oceánů přes vystoupení souše až po objevení se mořských živočichů, ptáků a savců — v podstatě odpovídá pořadí základního rozdělení geologických dob.
[Obrázek na straně 27]
1. den: „Ať nastane světlo“
[Obrázek na straně 28]
2. den: „Ať nastane prostor“
[Obrázek na straně 29]
3. den: „Ať se objeví souš“
[Obrázek na straně 30]
3. den: „Ať ze země vyrazí tráva“
[Obrázek na straně 31]
4. den: ‚Ať nastanou v prostoru svítící tělesa, větší aby panovalo nad dnem, a menší aby panovalo nad nocí‘
[Obrázek na straně 32]
5. den: ‚Ať se vody zahemží hemžením živých duší a ať létající tvorové létají nad zemí‘
[Obrázek na straně 33]
6. den: ‚Domácí zvíře a divoké zemské zvíře podle jeho druhu‘
[Obrázek na straně 34]
6. den: „Stvořil je mužského a ženského rodu“
[Obrázek na straně 37]
Pravděpodobnost, že se to podaří při prvním pokusu, je 1 ku 3 628 800
