7. kapitola

Kdo byli „opolidé“?

1, 2. Co tvrdí evoluční teorie o našich předcích?

JIŽ mnoho let se objevují zprávy o nálezech zkamenělých zbytků lidí podobných opicím. Ve vědecké literatuře existuje mnoho uměleckých znázornění takových tvorů. Jsou to evoluční přechody mezi zvířetem a člověkem? Jsou „opolidé“ našimi předky? Vědci, kteří zastávají evoluci, to tvrdí. Proto se často setkáváme s podobnými formulacemi jako v nadpisu článku jednoho vědeckého časopisu: „Jak se lidoop stal člověkem.“¹

² Mnozí evolucionisté sice nepovažují za správné označovat hypotetické předky člověka jako „lidoopy“, ale někteří jejich kolegové nejsou tak přísní.² Stephen Jay Gould řekl: „Lidé . . . se vyvíjeli z předků podobných lidoopům.“³ A George Gaylord Simpson prohlásil: „Každý, kdo by tohoto společného předka viděl, musel by ho ovšem označit jako lidoopa nebo opici. Protože se všeobecně používá označení lidoop a opice, pochází člověk z lidoopů nebo opic.“⁴

3. Proč je svědectví zkamenělin považováno za důležité pro určení předků člověka?

³ Proč je svědectví zkamenělin tak důležité ve snaze dokázat existenci takových předků lidí, kteří by se podobali lidoopům? Protože mezi dnešními živými  tvory nelze nalézt nic, co by tuto teorii podporovalo. Jak bylo ukázáno v 6. kapitole, je mezi člověkem a všemi dnes žijícími živočichy, včetně čeledi lidoopů, ohromná propast. Protože svět živých organismů neposkytuje žádný spojovací článek mezi člověkem a lidoopem, byla vyjadřována naděje, že se spojovací článek najde ve zkamenělinách.

4. Proč je ze stanoviska evoluce tak podivné, že dnes neexistují žádní „opolidé“?

⁴ Z hlediska evolucionistů je podivné, že existuje zřejmá propast mezi člověkem a lidoopem. Zastávají názor, že zvířata vystupovala po stupních evolučního žebříku a získávala při tom stále větší schopnost přežít. Proč tedy stále existuje „podřadná“ čeleď lidoopů, a neexistuje ani jediný z domnělých mezistupňů, o nichž se předpokládalo, že ve svém vývoji pokročily dále? Dnes vidíme šimpanze, gorily a orangutany, ale žádné „opolidi“. Je pravděpodobné, že vymřel každý jednotlivý z novějších a údajně pokročilejších „spojovacích článků“ mezi tvory podobnými lidoopům a dnešním člověkem, ale nižší lidoopi nevymřeli?

Kolik podkladů nacházíme ve zkamenělinách?

5. Jaký dojem o vývoji člověka vyvolávají fosilní podklady?

⁵ Vědecká literatura, muzea a televize budí dojem, že pro vývoj člověka z tvorů podobných lidoopům existují hojné důkazy. Ale je to skutečně tak? Které fosilní důkazy o tom byly například v Darwinově  době? Podnítily jej k vytvoření jeho teorie právě důkazy tohoto druhu?

6. a) Jsou dřívější teorie o evoluci člověka založeny na podkladech zkamenělin? b) Proč mohla být evoluční teorie přijata, aniž existovaly opodstatněné důkazy?

⁶ Časopis The Bulletin of the Atomic Scientists přináší tuto informaci: „Zkoumáme-li první teorie o evoluci člověka, vidíme, že jsou velmi zvláštní. Podle Davida Pilbeama jsou ‚bez zkamenělin‘. Byly to tedy teorie o evoluci člověka, o nichž bychom řekli, že by měly být podloženy větším počtem zkamenělin; ve skutečnosti však zkameněliny vůbec nebyly nebo jich bylo tak málo, že nemohly mít na teorii žádný vliv. Spojovací článek mezi údajnými nejbližšími příbuznými člověka a ranými zkamenělinami člověka tedy existoval jen v představě vědců 19. století.“ V této vědecké publikaci je pro to uváděn důvod: „Chtěli věřit v evoluci, v evoluci člověka, a to ovlivnilo výsledky jejich práce.“⁵

7–9. Jak početné jsou dnes podklady v podobě zkamenělin, pokud jde o evoluci člověka?

⁷ Kolik fosilních dokladů pro „opočlověka“ je po více než stu letech pátrání? Richard Leakey poznamenal: „Ti, kteří pracují v tomto oboru, mají tak málo podkladů, o které mohou opírat své závěry, že musí své závěry často měnit.“⁶ Časopis New Scientist přináší komentář: „Studie fosilií člověka — soudě podle počtu důkazů, o něž se opírají — lze zařadit nanejvýše jen jako vedlejší obor paleontologie nebo antropologie . . . sbírka je až mučivě neúplná a vzorky jsou často velmi zlomkovité a neprůkazné.“⁷

⁸ Něco podobného se připouští v knize O původu (angl.): „Pokoušíme-li se nyní jít dále po cestě evoluce až k člověku, stávají se naše kroky nejistými, protože je nedostatek fosilních podkladů.“⁸ Časopis Science k tomu dodává: „Základní vědecké důkazy se skládají z uboze malé sbírky kostí, z níž mají být vykonstruovány dějiny vývoje člověka. Jeden antropolog přirovnal tento úkol k pokusu rekonstruovat děj románu Vojna a mír ze 13 nahodile vybraných stránek.“⁹

 ⁹ Je svědectví zkamenělin o „opočlověku“ opravdu tak skrovné? Uvažuj o následujících příkladech. Časopis Newsweek: „‚Všechny zkameněliny by se vešly na jediný psací stůl,‘ řekl Elwyn Simons z Duke University.“¹⁰ List The New York Times: „Známé fosilní zbytky předků člověka by se vešly na jeden kulečníkový stůl. Pro pohled do temnoty posledních několika miliónů let jsou chudou základnou.“¹¹ Science Digest: „Je pozoruhodné, že celkově dostupný průkazný materiál, který máme pro vývoj člověka, se stále ještě vejde jen do jedné jediné rakve, a ještě v ní zůstane místo . . . Například dnes žijící lidoopi povstali zřejmě z ničeho. Nemají žádnou minulost, není o nich záznam ve zkamenělinách. A pravý původ dnešních lidí — inteligentních bytostí, které chodí zpříma, jsou holé, vyrábějí nástroje a mají velký mozek — je, jsme-li čestní sami k sobě, stejně velkou záhadou.“¹²

10. Co ukazují podklady o tom, jak se objevil novodobý člověk?

¹⁰ Člověk se objevuje ve svědectví zkamenělin náhle, a to takový, jaký je dnes, se schopností přemýšlet, plánovat, vynalézat, stavět na dřívějších poznatcích a mluvit složitými jazyky. Gould ve své knize Nesprávné kritérium člověka (angl.) poznamenává: „Nemáme žádné doklady pro biologické změny velikosti nebo struktury mozku od doby, kdy se ve fosilním záznamu objevil asi před 50 000 lety Homo sapiens.“¹³ Proto se v knize Vesmír v nás (angl.) klade otázka: „Co bylo příčinou toho, že evoluce vytvořila . . . jakoby přes noc  dnešní lidstvo s jeho zvláštním mozkem?“¹⁴ Evoluční teorie nechává otázku otevřenou. Mohlo by stvoření velmi složitého odlišného tvora být odpovědí?

Kde jsou „spojovací články“?

11. Co je zřejmě „pravidlem“ u fosilních dokladů?

¹¹ Nenašli však vědci potřebné „spojovací články“ mezi živočichy podobnými lidoopům a člověkem? Zřejmě ne. V časopisu Science Digest se mluví o tom, že „chybí spojovací článek, který by vysvětlil, jak se mohl relativně náhle objevit novodobý člověk“.¹⁵ Časopis Newsweek uvádí: „Chybějící spojovací článek mezi člověkem a lidoopy . . . je pouze nejnápadnější z celé hierarchie neexistujících tvorů. Ve svědectví zkamenělin jsou chybějící spojovací články pravidlem.“¹⁶

12. K čemu vedlo to, že chybějí spojovací články?

¹² Žádné spojovací články nejsou k dispozici, a proto musí být „neexistující tvorové“ vykonstruováni z minimálních důkazů a musí se o nich pojednávat tak, jako by byli skutečně existovali. To vysvětluje, jak mohlo dojít k rozporu, o němž je zpráva v jednom vědeckém časopise: „Lidé se vyvíjeli ponenáhlu z předků podobných lidoopům, a ne, jak někteří vědci tvrdí, v náhlých skocích z jedné formy ke druhé . . . Jiní antropologové, kteří mají k dispozici v podstatě stejné údaje, však prý dospěli k přesně opačnému závěru.“¹⁷

13. Co vyplynulo z toho, že nebyly nalezeny žádné chybějící „spojovací články“?

¹³ Tak můžeme lépe porozumět výroku uznávaného anatoma Solly Zuckermana, který napsal: „Pátrání po příslovečném ‚chybějícím spojovacím článku‘ ve vývoji člověka, po tom svatém grálu nehynoucí sekty anatomů a biologů, umožňuje, aby spekulace a mýty vzkvétaly dnes stejně dobře jako před padesáti i více léty.“¹⁸ Poznamenal, že skutečnosti byly příliš často ignorovány a místo toho bylo obhajováno to, co bylo právě populární, ačkoli důkazy svědčily o opaku.

 „Rodokmen“ člověka

14, 15. Jak zapůsobily existující důkazy na názor o vývojovém „rodokmenu“ lidstva?

¹⁴ Často znázorňovaný „rodokmen“ domnělé evoluce od nižších zvířat k člověku je proto stále měněn. Například Richard Leakey uvedl, že jedním novějším fosilním nálezem „byla zmařena představa, že všechny dřívější zkameněliny mohly být sestaveny do dobře uspořádaného pořadí evolučních změn“.¹⁹ A v jednom novinovém článku, který pojednává o tomto objevu, bylo řečeno: „Každá jednotlivá kniha o antropologii, každý článek o vývoji člověka, každá kresba rodokmenu člověka budou muset být odloženy. Jsou zřejmě nepravdivé.“²⁰

¹⁵ Teoretický rodokmen lidské evoluce byl škrtáním dříve přijatých „spojovacích článků“ uveden do nepořádku. Redaktor listu The New York Times se zmínil o tom, že ve vědě o evoluci je „tolik prostoru pro dohady, že teorie o tom, jak vznikl člověk, spíše vypovídají o jejich autorovi než o jejich námětu . . . Často se zdá, že ten, kdo našel nějakou novou lebku, staví nový rodokmen člověka, přičemž klade svůj objev do střední linie rodokmenu, která vede k člověku, a lebky všech ostatních na vedlejší linie, které nevedou nikam“.²¹

16. Proč se dva vědci ve své knize nezmiňují o evolučním rodokmenu?

¹⁶ V recenzi o knize Mýty o evoluci člověka (angl.) od evolucionistů Nilese Eldredgea a Iana Tattersalla je v časopise Discover řečeno, že autoři vyloučili jakýkoli evoluční rodokmen. Proč? Po zmínce, že o „spojovacích článcích, které tvoří pořadí předků lidského rodu, mohou být pouze dohady“, říká se v publikaci dále: „Eldredge a Tattersall tvrdí, že pátrání po původu člověka je marné . . . Tvrdí, že kdyby existovaly důkazy, ‚mohli bychom s důvěrou očekávat, že dějinám vývoje člověka budeme moci porozumět tím lépe, čím více zkamenělin hominidů bude nalezeno. Pokud však vůbec k něčemu došlo, byl to pravý opak‘.“

17, 18. a) Jak může být „nalezeno“ to, co někteří evolucionisté pokládají za „ztracené“? b) Jak to potvrzují fosilní záznamy?

 ¹⁷ Časopis Discover dochází k závěru: „Druh člověk a všechny ostatní druhy zůstanou v jistém smyslu sirotky, neboť totožnost jejich předků se v minulosti ztratila.“²² Snad se „ztratila“ z hlediska evoluční teorie. Nebyli však ve zprávě o stvoření „nalezeni“ naši rodiče takoví, jací se objevují ve zkamenělinách — plně vyvinutí lidé, takoví, jací jsme my?

¹⁸ Ve fosilním záznamu je původ lidí a původ lidoopů od sebe zřetelně oddělen. Proto neexistují žádné fosilní doklady pro spojení člověka se zvířaty podobnými lidoopům. Spojovací články ve skutečnosti nikdy neexistovaly.

Jak vypadali?

19, 20. Na čem jsou založena vyobrazení „opolidí“?

¹⁹ Proč se však ve vědeckých publikacích a v muzeích na celém světě nachází tolik obrazů a reprodukcí „opolidí“, jestliže se předkové člověka nepodobali lidoopům? Jaká je pro ně předloha? Odpověď v knize Biologie rodu (angl.) zní: „Tvar těla a ochlupení musí ten, kdo provádí rekonstrukci, připojit podle vlastní fantazie.“ Dále se píše: „Barva kůže; barva, druh a rozdělení vlasového porostu; rysy a výraz obličeje — o těchto znacích kteréhokoli prehistorického člověka nevíme absolutně nic.“²³

²⁰ Rovněž v časopise Science Digest je řečeno: „Převážná většina uměleckých návrhů je založena spíše na fantazii než na důkazech . . . Umělci jsou nuceni navrhnout něco mezi lidoopem a člověkem; čím má být vzorek starší, tím více se znázornění podobá lidoopu.“²⁴ Lovec zkamenělin Donald Johanson připustil: „Nikdo nemůže s jistotou říci, jak skutečně vypadali vymřelí hominidé.“²⁵

21. Co jsou ve skutečnosti kresby „opolidí“?

²¹ Časopis New Scientist uvádí, že „ve fosilních materiálech není dost podkladů k tomu, abychom své teoretizování vyvedli z říše fantazie.“²⁶ Kresby „opolidí“  jsou, jak připustil jeden evolucionista, „většinou jen umělé konstrukce . . . pouhé výmysly“.²⁷ Ivar Lissner v knize Bůh však zde byl (něm.) prohlásil: „Jako dnes pozvolna poznáváme, že přírodní člověk není nutně žádný ‚divoch‘, tak se budeme muset učit chápat, že dávní lidé ledové doby nebyla žádná divoká zvířata ani žádní částeční lidoopi nebo kreténi. Proto jsou všechny pokusy o rekonstrukci neandrtálce nebo dokonce pekingského člověka nevýslovně směšné.“²⁸

22. Jak byli oklamáni mnozí zastánci evoluce?

²² Přání nalézt důkazy pro „opolidi“ vedlo některé vědce k vyloženému podvodu, jako například v roce 1912 v souvislosti s piltdownským člověkem. Po dobu čtyřiceti let ho téměř všichni evolucionisté považovali za pravého. V roce 1953 bylo konečně odhaleno, že jde o padělek, když bylo moderními metodami dokázáno, že byly sestaveny kosti opic a lidí a byly uměle upraveny, aby vypadaly staré. V jiném případě byl načrtnut „chybějící spojovací článek“ podobný opici a uveřejněn v tisku. Později se však připustilo, že „podklady“ spočívaly v jednom zubu, který pocházel z vymřelého druhu vepře.²⁹

Čím byli?

23. Co byly ve skutečnosti některé zkameněliny, o nichž se tvrdilo, že patří předkům člověka?

²³ Jestliže jsou rekonstrukce „opočlověka“ neplatné, vznikne otázka, co byli ti dávní tvorové, jejichž zkamenělé kosti byly nalezeny. Jedním z těchto raných savců, o nichž se tvrdí, že náležejí k vývojové  linii člověka, je malý živočich podobný hlodavcům, který prý žil asi před 70 milióny lety. Ve své knize Lucy: Počátky lidstva napsali Donald Johanson a Maitland Edey: „Byli to hmyzožraví čtyřnožci velikostí a tvarem podobní asijským rejskům.“³⁰ Richard Leakey označil tyto savce jako „primáty podobné krysám“.³¹ Je však nějaký opodstatněný důkaz, že tato maličká zvířata byli předkové lidí? Nikoli, je to jen spekulace ovlivněná toužebným přáním. Nikdy neexistovaly žádné přechodné stupně mezi nimi a jinými zvířaty. Zůstali malými savci podobnými hlodavcům, jimiž byli vždy.

24. Jaké otázky vznikají při pokusu zařadit aegyptopitéka mezi předky člověka?

²⁴ Jako další ve všeobecně přijímané řadě předků — po uznávané mezeře asi 40 miliónů let — se objevují zkameněliny, které byly nalezeny v Egyptě a nazvány Aegyptopithecus (egyptský lidoop). O tomto tvoru se říká, že žil asi před 30 milióny lety. V časopisech, novinách a knihách se objevují k vyobrazením tohoto malého tvora různé komentáře, například: „Tvor podobný opicím byl náš předek.“ (Time)³² „Africký primát podobný opicím byl označen jako společný předek člověka a lidoopů.“ (The New York Times)³³ „Aegyptopithecus je společným předkem nás i žijících lidoopů.“ (O původu, angl.)³⁴ Kde však jsou spojovací články mezi ním a předcházejícím hlodavcem? Kde jsou spojovací články k následujícím členům evolučního rodokmenu? Žádné dosud nebyly nalezeny.

Vzestup a pád „opočlověka“

25, 26. a) Jaké tvrzení bylo vysloveno o ramapitékovi? b) O jaký fosilní důkaz se opírali evolucionisté při jeho rekonstrukci, aby vypadal jako „opočlověk“?

²⁵ V návaznosti na další nesporně ohromnou propast ve fosilních záznamech byl uveden další fosilní tvor popsaný jako první lidoop podobný člověku. Jeho stáří se odhadovalo asi na 14 miliónů let a byl nazván Ramapithecus — Ramův lidoop (Rama byl indický mytologický kníže). Zkameněliny tohoto tvora byly  nalezeny asi před půl stoletím v Indii. Z těchto zkamenělin byl vykonstruován tvor podobný lidoopu, stojící vzpřímeně na dvou nohách. V knize O původu (angl.) se o něm říká: „Podle dnešního stavu našich vědomostí je to první zástupce lidského rodu.“³⁵

²⁶ O který fosilní podklad se opírá tento závěr? V téže knize je řečeno: „Důkazy o ramapitékovi jsou významné — ačkoli objektivně je jich stále ještě zoufale málo: zlomky dolní a horní čelisti a pár zubů.“³⁶ Byl počet „dǔkazů“ skutečně tak „významný“, že z toho mohl být rekonstruován vzpřímeně chodící „opočlověk“ — předchůdce člověka? A přece výtvarníci nakreslili tohoto nanejvýš hypotetického tvora jako „opočlověka“ a jeho obraz zaplavil vědeckou literaturu o evoluci — a to na základě zubů a úlomků čelistních kostí. A Ramapithecus „seděl po řadu desetiletí s naprostou jistotou u základu lidského evolučního rodokmenu“³⁷, píší The New York Times.

27. Co dokázaly pozdější nálezy ohledně ramapitéka?

²⁷ Okolnosti se však změnily. Novější a úplnější nálezy zkamenělin ukázaly, že Ramapithecus se velmi podobá dnešní čeledi lidoopů. V časopise New Scientist se nyní tvrdí: „Ramapithecus nemohl být prvním článkem řady předků člověka.“³⁸ Tento nový poznatek vedl k tomu, že ve vědeckém časopise Natural History byla položena otázka: „Jak došlo k tomu, že Ramapithecus . . . rekonstruovaný pouze ze zubů a čelistních kostí — bez pánve, končetin nebo lebky — se mohl  potajmu vplížit do procesu, jímž vznikl člověk?“³⁹ Takové pokusy o rekonstrukci byly zřejmě do značné míry výsledkem vědomého přání, takže nálezům byla přisouzena průkaznost, kterou ve skutečnosti neměly.

28, 29. Co se tvrdilo o australopitékovi?

²⁸ Další propast ohromného rozsahu se otvírá mezi tímto tvorem a dalším, který je uváděn v řadě předků jako „opočlověk“. Jmenují ho Australopithecus — jižní opice. Jeho zkameněliny byly nejprve nalezeny ve dvacátých letech v Jižní Africe. Jeho mozkovna byla malá jako u opic, měl silné čelisti a byl zobrazován, jak jde po dvou nohách, nachýlený dopředu, chlupatý a podobný lidoopu. Podle odhadu se vyskytl poprvé asi před třemi nebo čtyřmi milióny let. Časem ho téměř všichni evolucionisté uznali jako předchůdce člověka.

²⁹ V knize Společenská úmluva (angl.) je poznámka: „Až na jednu nebo dvě výjimky souhlasí dnes všichni uznávaní badatelé s tím, že australopitékové . . . jsou skuteční předchůdci člověka.“⁴⁰ List The New York Times prohlašuje: „Právě Australopithecus . . . se posléze vyvinul v Homo sapiens neboli dnešního člověka.“⁴¹ V knize Člověk, čas a zkameněliny (angl.) řekla Ruth Mooreová: „Podle všech důkazů nyní konečně člověk našel své dávné, dlouho neznámé předky.“ Výslovně prohlásila: „Důkazy byly naprosto přesvědčivé . . . chybějící spojovací článek byl konečně nalezen.“⁴²

30, 31. Co je z pozdějších důkazů patrné o australopitékovi?

³⁰ Jestliže jsou však pro něco ve skutečnosti jen chabé důkazy nebo jestliže žádné důkazy vůbec neexistují nebo je-li nějaké tvrzení založeno na výslovném podvodu, pak se tvrzení dříve nebo později prokáže jako neplatné. To se již stalo s mnoha údajnými „opolidmi“.

³¹ Stalo se to i v případě australopitéka. Z rozsáhlých bádání vyplynulo, že „se jeho lebka lišila od lebky člověka ve větším počtu znaků než jen menší mozkovou kapacitou“.⁴³ Anatom Zuckerman  napsal: „Srovnání lebek lidí a opic [lidoopů] ukázalo, že lebka australopitéka se nápadně podobá lebce opic — nikoli lebce člověka. Opačné tvrzení by se rovnalo tvrzení, že černé je bílé.“⁴⁴ Dále řekl: „Naše nálezy sotva připouštějí pochyby, že se . . . Australopithecus nepodobá Homo sapiens, ale dnešním opicím a lidoopům.“⁴⁵ Donald Johanson řekl: „Australopitékové nebyli lidé.“⁴⁶ Podobně i Richard Leakey považoval za „nepravděpodobné, že by naši předkové byli evolučními potomky australopitéků“.⁴⁷

32. Za co by byli pokládáni takoví tvorové, kdyby žili v dnešní době?

³² Kdybychom našli australopitéky dnes, přiřadili bychom je v zoologických zahradách k lidoopům. Nikdo by je nenazval „opolidmi“. Totéž platí pro jiné fosilní „bratrance“, kteří se jim podobají. Například jeden menší druh australopitéků byl nazván „Lucy“. O „Lucy“ říká Robert Jastrow: „Objektivně řečeno, tento mozek nebyl velký; jeho velikost obnášela třetinu lidského mozku.“⁴⁸ Zřejmě to byl také jen „lidoop“. V časopise New Scientist je řečeno, že „Lucy“ měla lebku „velmi podobnou lebce šimpanze“.⁴⁹

33. U kterého fosilního druhu není jisté, zda se jedná o člověka?

³³ Další fosilní druh je nazván Homo erectus — vzpřímeně chodící člověk. Vzhledem k tvaru a velikosti  jeho mozku se nedá jasně odlišit od dnešního člověka. Encyclopædia Britannica uvádí, že „kosti končetin, pokud byly nalezeny, nebylo možno odlišit od kostí končetin H[omo] sapiens“.⁵⁰ Ale není jasné, zda to byl člověk nebo ne. A jestliže ano, pak to byla jen jedna větev lidského rodu, která vymřela.

Lidský rod

34. Jak se změnily představy o neandrtálci?

³⁴ Neandrtálec (nazvaný podle místa Neandertal v Německu, kde byla nalezena jeho první zkamenělina) byl nepochybně člověk. Na prvních zobrazeních se objevil předkloněný, s tupým výrazem obličeje, chlupatý a podobný opici. Dnes víme, že k chybné rekonstrukci došlo proto, že byla vzata v úvahu fosilní kostra deformovaná následkem nemoci. Od té doby bylo nalezeno mnoho zkamenělin neandrtálce, které potvrzují, že se příliš neliší od dnešního člověka. Ve své knize Led (angl.) konstatoval Fred Hoyle: „Není žádný důkaz, že neandrtálec byl ve srovnání s námi v nějakém ohledu podřadný.“⁵¹ Na základě toho je neandrtálec na novějších kresbách podobnější dnešnímu člověku.

35. Kdo byli kromaňonští lidé?

³⁵ Další fosilní typ, se kterým se často setkáváme ve vědecké literatuře, je kromaňonský člověk. Byl pojmenován podle naleziště Cro–Magnon v jižní Francii. Kostry těchto jedinců „se opravdu nijak nelišily od koster dnešního člověka, takže i největší skeptikové museli připustit, že jde o člověka,“ píše se v knize Lucy.⁵²

36. Co lze říci o dávných zkamenělinách tvorů podobných opicím a o zkamenělinách, jež vypadají jako lidé?

³⁶ Jednoznačné důkazy tedy svědčí o tom, že víra v „opolidi“ je nepodložená. Člověk naproti tomu nese všechny znaky toho, že byl stvořen, a to odděleně a odlišně od každého živočicha. Lidé se rozmnožují pouze podle svého druhu. Je tomu tak dnes a bylo tomu tak i v minulosti. Tvorové podobní lidoopům, kteří žili  v minulosti, nebyli nic jiného než lidoopi nebo opice — nebyli to lidé. A zkameněliny člověka ze staré doby, které se poněkud liší od dnešních lidí, jsou prostě důkazem mnoha typů uvnitř lidského rodu. I dnes žije vedle sebe mnoho odlišných typů. Jsou například lidé dvoumetroví a jsou trpaslíci, a jejich kostry se liší velikostí i tvarem. Ale všichni patří k témuž lidskému „druhu“, a ne k nějakému „druhu“ zvířecímu.

Jak je to s datováním?

37. Jak dlouho žijí na zemi lidé podle biblické chronologie?

³⁷ Biblická chronologie ukazuje, že od stvoření člověka uplynulo asi 6 000 let. Proč se tedy od doby, kdy byly nalezeny zkameněliny uznaných lidských typů, mluví v literatuře často o mnohem delších časových obdobích?

38. Dokazuje skutečnost, že datování na základě radioaktivity je v rozporu s biblickou chronologií, že se Bible mýlí?

³⁸ Než zavrhneme biblickou chronologii jako mylnou, měli bychom si uvědomit, že někteří vědci ostře kritizují metody datování na základě radioaktivity. V jednom vědeckém časopise byla zpráva o studiích, které ukazují, že „datování provedená na základě radioaktivního rozpadu, se mohou navzájem lišit nejen o několik let, nýbrž o celé řády“. Bylo tam uvedeno: „Tvrdí se, že člověk obývá zemi 3,6 miliónu let, ale možná, že je zde jen několik málo tisíciletí.“⁵³

39. Jsou radiouhlíkové „hodiny“ vždy spolehlivé?

³⁹ Uvažujme například o radiouhlíkových „hodinách“. Tuto metodu datování podle radioaktivního uhlíku vyvíjeli vědci po celém světě po dvě desetiletí. V širokých kruzích byla s nadšením přijímána jako postup k přesnému určení stáří lidských výtvorů z dávných dějin lidstva. Potom se však sešli odborníci z oboru radiochemie, archeologie a geologie ke světové konferenci v Uppsale (Švédsko), aby si vyměnili zkušenosti. Zpráva o konferenci ukázala, že základní předpoklady, na nichž se zakládalo měření, se prokázaly ve větší nebo menší míře jako nespolehlivé.  Zjistilo se například, že se v minulosti netvořilo v ovzduší stále stejné množství radioaktivního uhlíku a že datování předmětů z doby kolem roku 2 000 př. n. l. a dříve není spolehlivé.⁵⁴

40. Jak dalece potvrzují historické záznamy biblickou chronologii, pokud jde o stáří lidstva?

⁴⁰ Uvědom si, že skutečně spolehlivé důkazy lidské činnosti na Zemi nejsou udávány řádově v miliónech let, ale v tisíciletích. V knize Osud Země (angl.) je řečeno: „Teprve před šesti nebo sedmi tisíci lety . . . se objevila civilizace, která nám umožnila vybudovat lidský svět.“⁵⁵ Publikace Poslední dva milióny let (angl.) prohlašuje: „Ve starém světě byla většina z rozhodujících kroků zemědělské revoluce učiněna  mezi rokem 10 000 a 5 000 př. n. l.“ Dále se tam říká: „Teprve posledních 5 000 let zanechává člověk písemné zprávy.“⁵⁶ Skutečnost, že se dnešní člověk, podle svědectví zkamenělin, objevil na zemi náhle a že spolehlivé historické záznamy jsou nesporně nedávné, je v plném souladu s biblickou chronologií lidského života na zemi.

41. Co řekl jeden průkopník radiouhlíkového datování o „prehistorických“ datech?

⁴¹ Je pozoruhodné, co o tom napsal v časopise Science jaderný fyzik a nositel Nobelovy ceny W. F. Libby, jeden z průkopníků radiouhlíkového datování: „Výzkum zabývající se vývojem metody k určování stáří probíhal ve dvou fázích — určování stáří nálezů z historické doby a z doby prehistorické. Arnold [jeden spolupracovník] a já jsme zažili svá první překvapení, když nás naši poradci informovali o tom, že dějiny sahají jen 5 000 let do minulosti . . . Tvrdí se, že určitá kultura nebo určité archeologické naleziště je staré 20 000 let. Dozvěděli jsme se celkem náhle, že tyto údaje o stáří nespočívají na přesných poznatcích.“⁵⁷

42. Jak se vyjádřil jeden britský autor o rozdílu mezi sděleními zastánců evoluce a zprávou o stvoření?

⁴² V recenzi jedné knihy o evoluci upozornil britský autor Malcolm Muggeridge na nedostatek důkazů pro evoluci. Poukázal na to, že je však přesto ponecháván volný průchod domněnkám. Potom prohlásil: „Ve srovnání s tím je zpráva o stvoření naprosto věcná a musíme přinejmenším uznat, že úplně souhlasí s tím, co víme o člověku a jeho chování.“ Řekl, že neodůvodněná tvrzení o miliónech let lidské evoluce „a nespoutané skoky od lebky k lebce mohou u každého, kdo není v zajetí [evolucionistického] mýtu, vzbudit jedině dojem, že jde o pouhou fantazii“. Muggeridge došel k závěru: „Potomci budou jistě udiveni a myslím také velmi pobaveni tím, že tak ledabylé a nepřesvědčivé teoretizování mohlo tak rychle zaujmout myšlenkový svět 20. století a že mohlo být uplatňováno tak lehkomyslně a v takovém rozsahu.“⁵⁸

[Studijní otázky]

[Praporek na straně 84]

Proč přežili „podřadní“ lidoopi a opice, ale ani jediný „nadřazený“ „opočlověk“?

[Praporek na straně 85]

Základ pro rané teorie o evoluci člověka existoval pouze „v představě vědců 19. století“

[Praporek na straně 85]

„Základní vědecké důkazy se skládají z uboze malé sbírky kostí“

[Praporek na straně 87]

„Pátrání po příslovečném ‚chybějícím spojovacím článku‘ . . . umožňuje, aby spekulace a mýty vzkvétaly“

[Praporek na straně 88]

„Každá kresba rodokmenu člověka bude muset být odložena“

[Praporek na straně 90]

„Ve fosilních materiálech není dost podkladů k tomu, abychom své teoretizování vyvedli z říše fantazie“

[Praporek na straně 93]

„Ramapithecus nemohl být prvním článkem řady předků člověka“

[Praporek na straně 95]

„Není žádný důkaz, že neandrtálec byl ve srovnání s námi v nějakém ohledu podřadný“

[Praporek na straně 98]

„Potomci budou jistě udiveni tím . . . že tak ledabylé a nepřesvědčivé teoretizování mohlo tak rychle zaujmout myšlenkový svět 20. století“

[Rámeček a obrázky na straně 94]

Kdysi byl Australopithecus uznáván za předka člověka — za „chybějící spojovací článek“. Dnes se někteří vědci shodují na tom, že se jeho lebka „nápadně podobá lebce [lidoopů] — nikoli lebce člověka“

[Obrázky]

Lebka australopitéka

Lebka šimpanze

Lebka člověka

[Obrázek na straně 84]

Živočišná říše neposkytuje žádný spojovací článek mezi člověkem a zvířetem, a proto evolucionisté doufali, že jej najdou ve zkamenělinách

[Obrázek na straně 86]

Jeden evolucionista uznává: „Nemáme žádné doklady pro biologické změny velikosti nebo struktury mozku od doby, kdy se ve fosilním záznamu objevil . . . Homo sapiens“

[Obrázek na straně 89]

Co slouží jako předloha pro vyobrazení „opolidí“? Evolucionisté odpovídají: „Fantazie“, „většinou jen umělá konstrukce“ a „pouhé výmysly“

[Obrázky na straně 91]

Malý hlodavec podobný rejskovi je pokládán za předka člověka. Ale pro takové příbuzenství neexistuje ve zkamenělinách žádný podklad

Tento živočich podobný opici je pokládán za jednoho z našich předků. Pro toto tvrzení není ve zkamenělinách žádný podklad

[Obrázky na straně 92]

Na základě zubů a částí čelistí byl Ramapithecus označen jako „první zástupce lidského rodu“. Později byl prokázán opak

[Obrázek na straně 96]

Dnešní lidé mají kostry velmi rozmanitých velikostí a tvarů, jako je tomu u zkamenělin. Ale všichni patří k lidskému „druhu“

[Obrázek na straně 97]

Všechny znaky lidí poukazují na to, že se lidé liší od lidoopů a byli stvořeni odlišně a odděleně od nich

[Nákres a obrázek na straně 90]

Piltdownský člověk byl přijímán po dobu čtyřiceti let jako „chybějící spojovací článek“, dokud se neukázalo, že jde o padělek. Části dolní čelisti a chrupu orangutana byly připojeny k částem lidské lebky

[Nákres]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Temné zóny jsou úlomky lidské lebky

Všechny světlé zóny jsou ze sádry

Temné zóny jsou úlomky dolní čelisti a chrupu orangutana