4. kapitola

Mohl život vzniknout náhodou?

1. a) Co připustil Charles Darwin ohledně vzniku života? b) Jaká představa byla oživena dnešní evoluční teorií?

KDYŽ Charles Darwin předložil svou evoluční teorii, připustil, že život mohl být ‚původně vdechnut Tvůrcem v několik málo forem či ve formu jedinou‘.¹ Ale dnešní evoluční teorie obvykle vylučuje jakoukoli zmínku o stvořiteli. Místo toho byla znovu v poněkud pozměněné podobě oživena kdysi zavržená teorie o samoplození.

2. a) Která dřívější představa o samoplození se prokázala jako falešná? b) Co předpokládají evolucionisté, ačkoli připouštějí, že dnes nedochází k žádnému samoplození života?

² Názor, že došlo k nějaké podobě samoplození, lze sledovat staletí do minulosti. V 17. století n. l. zastávali tuto teorii dokonce uznávaní vědci, mezi nimi Francis Bacon a William Harvey, ale v 19. století jí zasadil zdánlivě smrtelnou ránu Louis Pasteur a jiní vědci, kteří experimentálně dokazovali, že život může vzniknout jen ze života již existujícího. Evoluční teorie však musí naproti tomu předpokládat, že mikroorganismy v pravěku vznikly nějakým způsobem samovolně z neživé hmoty.

Nové pojetí samoplození

3, 4. a) Jak byly nastíněny kroky, které měly vést ke vzniku života? b) Jaký názor udržují evolucionisté, ačkoli je nahodilý vznik života nepravděpodobný?

³ Richard Dawkins ve své knize Egoistický gen (angl.) shrnuje názor dnešních evolucionistů na začátek života. Usuzuje, že Země byla na počátku obklopena atmosférou, která se skládala z oxidu  uhličitého, metanu, čpavku a vody. Tyto jednoduché chemické sloučeniny byly rozštěpeny sluneční energií, snad také blesky nebo vulkanickými výbuchy, a pak se přetvořily v aminokyseliny. Různé aminokyseliny se ponenáhlu nahromadily v moři a vytvořily sloučeniny podobné proteinům. Posléze, jak říká, se oceán stal jakousi „organickou polévkou“, i když zatím bez života.

⁴ Pak se podle Dawkinsova popisu „vytvořila náhodou zvlášť podivuhodná molekula“ — molekula, která měla schopnost sama se rozmnožovat. Ačkoli Dawkins připouští, že taková náhoda je více než nepravděpodobná, tvrdí, že k ní přece muselo dojít. Podobné molekuly se skládaly k sobě a pak opět naprosto nepravděpodobnou náhodou byly obklopeny ochranným obalem z jiných proteinových molekul, který slouží jako membrána. Tvrdí se, že tímto způsobem vznikla sama od sebe první živá buňka.²

5. Jak je obvykle v publikacích pojednáváno o vzniku života, ale co poznamenal jeden vědec?

⁵ Na tomto místě může čtenář začít chápat, co má Dawkins na mysli, když v předmluvě ke své knize říká: „Tuto knihu bychom měli číst téměř jako science fiction.“³ Čtenáři, kteří mají zájem o toto téma, však zjistí, že takový postoj není ojedinělý. Ve většině knih o evoluci se závažný problém, jak vysvětlit vznik života z neživé hmoty, rychle přechází. Proto řekl profesor William Thorpe z katedry zoologie na cambridžské univerzitě jiným vědcům: „Líbivé domněnky a výklady, jež byly uveřejněny v posledních 10 až 15 letech a které vysvětlují postup vzniku života, se vesměs prokázaly jako velice naivní a bezvýznamné. Zdá se, že jsme od řešení problému skutečně stejně daleko jako dříve.“⁴

6. Co ukazují nové poznatky?

⁶ Explozívní růst vědomostí v poslední době jen přispěl ke zvětšení propasti mezi neživou hmotou a živými organismy. Dokonce se ukázalo, že i nejstarší  známé jednobuněčné organismy jsou nepochopitelně složité. Astronomové Fred Hoyle a Chandra Wickramasinghe říkají: „V biologii tkví obtíž v tom, jak najít jednoduchý začátek. Jdeme-li časově zpět až k nejstarším formám života, jež byly objeveny v horninách,. . . nenacházíme ani tam žádný jednoduchý začátek. . . a tak chybí evoluční teorii správný základ.“⁵ S přibývajícími poznatky je stále těžší vysvětlit, jak mohly náhodou vzniknout tak neuvěřitelně složité mikroorganismy.

7. Co jsou údajné hlavní stupně vedoucí ke vzniku života?

⁷ Hlavní stupně vedoucí podle představ evoluční teorie ke vzniku života jsou: (1) existence vhodné prvotní atmosféry a okolnost, že (2) v oceánech se soustředí „jednoduché molekuly“, nezbytné pro život, a vytvoří organickou polévku. (3) Z těchto molekul vznikají proteiny a nukleotidy (složité chemické sloučeniny), které se (4) slučují a získávají membránu a ihned potom se u nich vyvíjí (5) genetický kód a tím začínají vytvářet své kopie. Souhlasí tyto stupně s dostupnými skutečnostmi?

Prvotní atmosféra

8. Jak selhal slavný experiment, který provedl Stanley Miller a jiní po něm?

⁸ V roce 1953 vystavil Stanley Miller atmosféru z vodíku, metanu, čpavku a vodní páry elektrickým výbojům. Přitom se tvořily některé z četných existujících aminokyselin, z nichž jsou vybudovány proteiny. Získal však pouze 4 z 20 aminokyselin, které jsou nutné pro existenci života. Více než 30 let později nebyli vědci stále ještě schopni vytvořit za přijatelných experimentálních podmínek všech 20 nezbytně nutných aminokyselin.

9, 10. a) Jaká je představa o možném složení prvotní atmosféry Země? b) Před jakým dilematem stojí evolucionisté a co je známo o prvotní atmosféře Země?

⁹ Miller předpokládal, že umělá atmosféra v jeho pokusné komoře se podobala prvotní atmosféře Země,  neboť se svým spolupracovníkem později prohlásil: „Syntéza biologicky zajímavých sloučenin nastává pouze za redukčních podmínek [žádný volný kyslík v atmosféře].“⁶ Jiní evolucionisté naproti tomu vytvořili teorii, že kyslík byl přítomen. Dilema, které tím vzniká pro zastánce evoluce, vyjadřuje Hitching slovy: „Ve vzduchu, který obsahuje kyslík, by nebyla nikdy vznikla první aminokyselina; bez kyslíku by byla ihned zničena kosmickým zářením.“⁷

¹⁰ Jakýkoli pokus určit skladbu prvotní atmosféry Země se může skutečně opírat pouze o domněnky nebo předpoklady. Nikdo přesně neví, z čeho se skládala.

Mohla se vytvořit „organická polévka“?

11. a) Proč je nepravděpodobné, že se v oceáně ponenáhlu hromadila jakási „organická polévka“? b) Jak mohl Miller uchránit před rozpadem těch několik aminokyselin, které vytvořil?

¹¹ Jak pravděpodobné potom je, že by se v atmosféře domněle vzniklé aminokyseliny snesly dolů a vytvořily v oceánech jakousi „organickou polévku“? To je zcela nepravděpodobné. Stejná energie, kterou by byly rozštěpeny jednoduché chemické sloučeniny v atmosféře, by ještě rychleji rozložila jakékoli nově vytvořené složité aminokyseliny. Je zajímavé, že v experimentu, při němž elektrický výboj procházel „atmosférou“, uchránil Miller čtyři vzniklé aminokyseliny jen tím, že je odstranil z dosahu výboje. Jinak by byly působením výboje rozloženy.

12. Jakým podmínkám by byly vystaveny aminokyseliny, i kdyby některé dosáhly oceánů?

¹² Ale předpokládáme-li, že by se aminokyseliny nějakým způsobem dostaly do oceánů a byly by uchráněny před narušujícím ultrafialovým zářením v atmosféře, co potom? Hitching vysvětluje: „Pod vodní hladinou by nebylo dost energie, která by mohla vyvolat další chemické reakce. Voda v každém případě brání růstu složitějších molekul.“⁸

13. Co se musí stát s aminokyselinami, které jsou ve vodě, mají-li z nich vzniknout proteiny, ale jakému nebezpečí pak jsou vystaveny?

 ¹³ Jakmile jsou tedy aminokyseliny jednou ve vodě, musí se z ní opět dostat, jestliže se z nich mají vytvořit větší molekuly a vyvinout se v proteiny vhodné ke vzniku života. Ale jakmile se dostanou z vody, jsou opět vystaveny rozkladnému ultrafialovému světlu. „Jinými slovy,“ říká Hitching, „není teoreticky vzato žádná naděje, že by [aminokyseliny] přetrvaly i jen toto první a poměrně jednoduché stádium ve vývoji života.“⁹

14. Co je tedy jedním z nejtvrdošíjnějších problémů, jimž musí čelit evolucionisté?

¹⁴ Všeobecně se tvrdí, že život vznikl samovolně v oceánech, ačkoli vodní prostředí není vhodné pro nutné chemické reakce. Chemik Richard Dickerson o tom říká: „Je obtížné představit si, jak mohlo ve vodním prostředí prvotního oceánu docházet k polymerizaci [spojování menších molekul ve větší], jestliže přítomnost vody napomáhá spíše depolymerizaci [štěpení velkých molekul v jednodušší] než polymerizaci.“¹⁰ Biochemik George Wald s tímto názorem souhlasí, když říká: „Samovolné rozpuštění je mnohem pravděpodobnější a postupuje tudíž mnohem rychleji než spontánní syntéza.“ To znamená, že nahromadění organické polévky nebylo možné. Wald to považuje za „nejtvrdošíjnější problém, kterému musíme my [evolucionisté] čelit“.¹¹

15, 16. Který velký problém vzniká, mají-li z aminokyselin v předpokládané organické polévce vzniknout proteiny potřebné k životu?

 ¹⁵ Evoluční teorie však musí čelit ještě jinému tvrdošíjnému problému. Je více než sto aminokyselin, ale jen 20 je nutných pro proteiny potřebné k životu. Mimo to se vyskytují ve dvou formách: některé molekuly jsou „pravotočivé“, jiné „levotočivé“. Při nahodilém vzniku, jako v případě teoretické organické polévky, by nejpravděpodobněji byla polovina molekul pravotočivých a druhá polovina levotočivých. A není známý žádný důvod, proč by u živých organismů měla mít přednost jedna orientace před druhou. Přesto však je všech těch 20 aminokyselin, z nichž jsou vytvořeny proteiny potřebné k životu, levotočivých.

¹⁶ Jak se mohly náhodně spojit v organické polévce jen ty výslovně potřebné druhy? Fyzik J. D. Bernal uznává: „Musíme připustit, že vysvětlení. . . zůstává jednou z nejobtížnějších oblastí strukturálních hledisek života.“ Dodal: „Pravděpodobně to nikdy nebudeme schopni vysvětlit.“¹²

Pravděpodobnost a samovolný vznik proteinů

17. Z kterého příkladu je patrný rozsah problému?

¹⁷ S jakou pravděpodobností by se mohly správné aminokyseliny spojit v jednu proteinovou molekulu? Pro srovnání si představme velkou hromadu červených a bílých fazolí. Červené a bílé jsou tu ve stejném počtu a důkladně promíchány. V našem případě je více než 100 různých druhů fazolí. Co bychom nabrali lopatkou z této hromady? Kdybychom chtěli nabrat jen fazole, které představují základní kameny proteinů, směly by být na lopatce jen fazole červené — ani jedna bílá! Dále by na lopatce muselo být pouze 20 druhů červených fazolí a každá jednotlivá fazole by musela být na lopatce na zvláštním, předem určeném místě. Kdyby — převedeno na proteiny — nebyly požadavky splněny v jednom jediném bodu,  nemohl by takový protein správně plnit svou úlohu. Kdybychom naši předpokládanou hromadu fazolí sebevíce promíchávali, mohli bychom dosáhnout správné kombinace? Ne. Jak by tedy bylo něco takového možné v případě předpokládané organické polévky?

18. Jak realistická je pravděpodobnost, že se náhodou vytvoří i jen jedna jednoduchá molekula proteinu?

¹⁸ Proteiny nezbytně nutné ke vzniku života se skládají z velmi složitých molekul. Jaká je pravděpodobnost, že i jen jedna jednoduchá proteinová molekula vznikla v organické polévce náhodou? Evolucionisté připouštějí, že pravděpodobnost je pouze 1 ku 10¹¹³ (1 se 113 nulami). Ovšem už každá událost, k níž by mělo dojít s pravděpodobností 1 ku 10⁵⁰, je z hlediska matematiků vyloučena jako neuskutečnitelná. Jak malá je to pravděpodobnost, je patrné z toho, když si uvědomíme, že 10¹¹³ je číslo, které převyšuje odhadovaný počet všech atomů ve vesmíru!

19. Jak velká je pravděpodobnost pro vznik enzymů, které jsou nutně potřebné pro živou buňku?

¹⁹ Některé proteiny slouží jako stavební látky, jiné jako enzymy. Ty urychlují potřebné chemické reakce v buňce. Bez nich by buňka odumřela. A buňka potřebuje ke své činnosti nikoli málo, nýbrž 2 000 proteinů, které působí jako enzymy. S jakou pravděpodobností by bylo možné všechny je získat náhodou? S pravděpodobností 1 ku 10^40 000! „[Je to] tak nepředstavitelně malá pravděpodobnost,“ připouští Hoyle, „že by to bylo nemyslitelné, i kdyby se celý vesmír skládal z organické polévky.“ Dodává: „Jestliže nejsme na základě společenských názorů nebo vědecké výchovy předem silně zaujati pro názor, že život na Zemi vznikl [samovolně], pak tento jednoduchý výpočet tuto koncepci zcela likviduje.“¹³

20. Proč se problém dále komplikuje tím, že buňka musí mít membránu?

²⁰ Ale pravděpodobnost je vlastně ještě daleko menší než naznačuje toto „nepředstavitelně malé“  číslo. Buňka musí být obklopena membránou. Tato membrána je však nesmírně složitá, skládá se z proteinů, cukrů a tukových molekul. Evolucionista Leslie Orgel píše: „Dnes patří k buněčným membránám kanály a pumpy, které ovládají přísun a odsun živin, odpadových produktů, iontů kovů atd. Tyto specializované kanály obsahují vysoce specifické proteiny, to jest molekuly, které nemohly existovat na počátku vývoje života.“¹⁴

Podivuhodný genetický kód

21. Jak obtížné by bylo získat histony, které jsou potřebné pro DNK?

²¹ Daleko obtížnější než získání výše uvedených látek je získání polynukleotidů — RNK a DNK —, z nichž je vybudován genetický kód. S DNK je spjato pět histonů (histony, jak se zdá, se účastní řízení genové aktivity). Pravděpodobnost, že by náhodou vznikl i ten nejjednodušší histon, se odhaduje na 1 ku 20¹⁰⁰ — další ohromné číslo, „které daleko přesahuje celkový počet všech atomů ve všech hvězdách a galaxiích, jež je možno rozeznat těmi největšími astronomickými teleskopy“.¹⁵

22. a) Jak je možné přenést starý problém ‚slepice, nebo vejce‘ na proteiny a DNK? b) Jaké řešení nabízí jeden evolucionista, a je rozumné?

²² Ještě obtížnější je vysvětlit evoluční teorií vznik úplného genetického kódu — předpoklad pro buněčné rozmnožování. Vzhledem k proteinům a DNK vyvstává opět stará otázka, zda byla dříve slepice  nebo vejce. Hitching říká: „Vznik proteinů závisí na DNK, ale DNK se nemůže vytvořit bez již existujících proteinů.“¹⁶ Stále je zde paradox, který vyjádřil Dickerson: „Co tu bylo dříve“, proteiny nebo DNK? Vysvětluje: „Odpověď musí být: ‚Vznikly současně.‘“¹⁷ Tím vlastně říká, že se „slepice“ a „vejce“ musely vyvinout současně a nemohlo vzniknout jedno z druhého. Je to rozumné? Jeden vědec napsal: „Vznik genetického kódu představuje ohromný problém ‚slepice, nebo vejce‘, který v přítomné době zůstává zcela nevyřešený.“¹⁸

23. Jak se vyjadřují jiní vědci o genetickém aparátu?

²³ Chemik Dickerson pronesl také zajímavou poznámku: „Evoluci genetického aparátu nelze v laboratoři napodobit. Je tedy možné o tom nekonečně spekulovat, aniž jsme spoutáni nepohodlnými fakty.“¹⁹ Je však slučitelné s přesnou vědeckou prací odsunout tak snadno stranou ohromné množství „nepohodlných faktů“? Pro Leslie Orgela je existence genetického kódu „nejspletitější hledisko otázky o vzniku života“.²⁰ A Francis Crick došel k závěru, že „genetický kód je téměř univerzální, ale mechanismus potřebný k jeho realizaci je mnohem komplikovanější, než aby mohl vzniknout v jednom okamžiku“.²¹

24. Co lze říci o přirozeném výběru a o první buňce, která se rozmnožovala?

²⁴ Evolucionisté se pokoušejí o jiné řešení, aby nemožné nemuselo nastat „v jednom okamžiku“. Zastávají názor, že proces probíhal krok za krokem, a při tom se svým dílem účastnil přirozený výběr. Avšak bez genetického kódu, kterým začíná rozmnožování, nemůže existovat žádný podklad pro přirozený výběr.

Úžasná fotosyntéza

25. Jaký úžasný vynález je podle evoluční teorie připisován jednoduché buňce?

²⁵ Pro evoluční teorii vystupuje ještě další překážka. Kdysi dávno musela prvotní buňka vynalézt něco,  co znamenalo pro život na zemi revoluční změnu — totiž fotosyntézu. Tomuto procesu, při němž rostliny přijímají oxid uhličitý a vydávají kyslík, vědci dosud plně nerozumějí. Jak říká biolog F. W. Went, jedná se o „proces, který se dosud nikomu nepodařilo v žádné laboratoři zopakovat“.²² Přesto se evolucionisté domnívají, že vznikl v nepatrné buňce náhodou.

26. Jaká revoluční změna byla způsobena fotosyntézou?

²⁶ Fotosyntézou vznikla z atmosféry bez volného kyslíku atmosféra, ve které každá pátá molekula je molekulou kyslíku. Výsledkem bylo, že zvířata mohla dýchat a žít a že mohla vzniknout vrstva ozónu, která chrání všechno živé před škodlivým účinkem ultrafialového záření. Vznikla tato pozoruhodná řada okolností jednoduše náhodou?

Účastní se při tom inteligence?

27. K čemu se cítí někteří evolucionisté nuceni na základě důkazů?

²⁷ Vzhledem k astronomicky vysoké nepravděpodobnosti, která mluví proti nahodilému vzniku života buňky, se někteří evolucionisté cítili nuceni poněkud ustoupit. Například autoři knihy Evoluce z kosmu (angl.) (Hoyle a Wickramasinghe) to uznali, když řekli: „Tyto problémy jsou příliš složité, než aby jim bylo možné přiřadit nějaká čísla.“ Dodávají: „Ani  větší a lepší organická polévka nám zde již nestačí, jak jsme snad mohli doufat ještě před rokem nebo před dvěma lety. Výpočty, které jsme provedli, jsou v podstatě stejně nepřijatelné pro kosmickou polévku jako pro polévku zemskou.“²³

28. a) Proč se zřejmě zdráhají uznat nutnost inteligence? b) Co není zdrojem této inteligence podle názoru evolucionistů, kteří jsou přesvědčeni o nutnosti vyšší inteligence?

²⁸ Autoři uznali, že při vývoji života musela nějak spolupůsobit inteligence, a pak prohlásili: „Taková teorie se vlastně přímo nabízí, takže se musíme ptát, proč ji vlastně každý nepřijímá jako samozřejmou. Důvody jsou spíše psychologické než vědecké.“²⁴ Z toho je tedy možné vyvozovat, že „psychologická“ zábrana je jediným přijatelným vysvětlením otázky, proč většina evolucionistů dále trvá na tom, že život mohl vzniknout náhodou, a zavrhuje „plán, záměr nebo řízenost“²⁵, jak to formuloval Dawkins. Dokonce i Hoyle a Wickramasinghe připustili, že zde musela být inteligence, ale prohlásili, že nevěří, že by za vznik života byl zodpovědný osobní stvořitel.²⁶ Podle jejich názoru je zde inteligence nezbytná, ale stvořitel je nepřijatelný. Není v tom rozpor?

Je to vědecké?

29. V čem tkví vědecká metoda?

²⁹ Má-li být samovolný počátek života přijat jako vědecká skutečnost, mělo by to být prověřeno vědeckou metodou. Zde je popis této metody: Pozoruj, co se děje; na základě těchto pozorování sestav teorii o tom, co snad odpovídá pravdě; teorii prověř dalším pozorováním a pokusy; a dávej pozor, zda se splňují předpovědi založené na teorii.

30. Jak dalece nelze dokázat uplatněním vědecké metody samoplození života?

³⁰ Postupujeme-li podle této vědecké metody, není možné pozorovat samoplození života. Není žádný důkaz, že k tomu dochází dnes, a přirozeně nebyl žádný lidský pozorovatel přítomen ani v době, kterou  pro samoplození života udávají evolucionisté. Žádná teorie o tom nebyla potvrzena pozorováním. V laboratorních pokusech se nepodařilo tento proces opakovat. Předpovědi založené na této teorii se nesplnily. Jedná se potom o poctivou vědu, jestliže se taková teorie povyšuje na úroveň skutečnosti, ačkoli na ni není možné uplatnit vědeckou metodu?

31. Jaké rozporné názory o samoplození života zastává jeden vědec?

³¹ Na druhé straně je dostatek důkazů pro závěr, že samoplození života z neživé hmoty je nemožné. Profesor Wald z Harvardovy univerzity přiznává: „Stačí se jen zamyslet nad tím, jak veliký je to úkol, a uznáme, že samoplození živého organismu je nemožné.“ Ale co si ve skutečnosti myslí onen zastánce evoluce? Odpovídá: „A přece jsme zde, jak věřím, jako výsledek samoplození.“²⁷ Zní to jako objektivní vědecký výrok?

32. Jak dalece připouštějí dokonce i evolucionisté, že jsou takové úvahy nevědecké?

³² Britský biolog Joseph Henry Woodger charakterizuje takové úvahy jako „čirý dogmatismus, jestliže se tvrdí, že to, čemu chceme věřit, se opravdu stalo“.²⁸ Co přimělo vědce k tomu, aby ve své vlastní mysli tolerovali toto zřejmé porušení vědecké metody? Známý evolucionista Loren Eiseley připustil: „Teologům se vždy vytýkalo, že se spoléhají na mýty a zázraky, a nyní ani vědě nezbývá nic jiného, než si vytvořit svou vlastní mytologii: totiž předpoklad, že proces, který nebylo možné přes všechno úsilí dokázat, v prvopočáteční minulosti skutečně proběhl.“²⁹

33. Jaký závěr ohledně samoplození života a ohledně uplatnění vědecké metody vyplývá ze všech předcházejících důkazů?

³³ Podle důkazů se zdá, že teorie o samoplození života patří spíše do říše science fiction, než aby byla vědeckou skutečností. Mnozí zastánci této teorie zřejmě v těchto věcech opustili vědeckou metodu, aby mohli uvěřit tomu, čemu chtějí uvěřit. Ačkoli je naprosto nepravděpodobné, že by život vznikl  náhodou, převládá neochvějný dogmatismus místo opatrnosti, kterou se normálně vyznačuje vědecká metoda.

Není uznávána všemi vědci

34. a) Jak projevil jeden fyzik vědeckou nezaujatost? b) Jako co popsal evoluci a co řekl o mnoha vědcích?

³⁴ Všichni vědci však nevylučují jinou možnost. Například fyzik H. S. Lipson si je vědom toho, jak nepravděpodobné je samoplození života, a říká: „Jediné přijatelné vysvětlení je stvoření. Vím, že to znamená pro fyziky, a vlastně také pro mne, prokletí,  ale jestliže je teorie, která se nám nelíbí, podepřena experimentálními důkazy, nesmíme ji zavrhnout.“ Dále poznamenává, že po vyjití Darwinovy knihy O vzniku druhů se „evoluce stala v jistém smyslu vědeckým náboženstvím; téměř všichni vědci ji přijali a mnozí jsou ochotni náležitě ‚přizpůsobit‘ svá pozorování, aby je s ní uvedli do souladu.“³⁰ Smutný, ale pravdivý komentář.

35. a) Kterou představu je podle zjištění jednoho univerzitního profesora bolestné opustit? b) Jak znázornil možnost, že se život vyvinul náhodou?

³⁵ Chandra Wickramasinghe, profesor na univerzitě v Cardiffu, řekl: „Od počátku své vědecké výchovy jsem byl intenzívním přesvědčováním nucen k víře, že vědě nemůže odpovídat nějaký záměrný způsob stvoření. Bylo velmi bolestné muset se vzdát této představy. V této situaci nemám ve svém myšlenkovém rozpoložení dobrý pocit. Není však žádné logické východisko. . . Chtít připsat život chemické náhodě na zemi je jako hledat jedno určité zrnko písku na všech plážích na všech planetách ve vesmíru — a najít je.“ Jinými slovy: Je prostě nemožné, že by život mohl vzniknout chemickou náhodou. Wickramasinghe proto dochází k závěru: „Není žádná jiná možnost, jak porozumět přesnému uspořádání chemických stavebních kamenů života, než odvolat se na stvoření v kosmickém měřítku.“³¹

36. Jak se vyjádřil Robert Jastrow?

³⁶ Astronom Robert Jastrow o tom řekl: „Vědci nemají žádný důkaz, že život není výsledkem stvořitelského činu.“³²

37. Která další otázka o evoluci vzniká a kde lze najít odpověď?

³⁷ I kdybychom však připustili, že první živá buňka přece vznikla nějakým způsobem sama od sebe, je nějaký důkaz, že se dále vyvíjela ve všechny ty živé formy, které kdy žily na zemi? Odpověď nám dávají zkameněliny. V následující kapitole uvidíme, o čem zkameněliny svědčí.

[Studijní otázky]

[Praporek na straně 44]

„Vznik proteinů závisí na DNK, ale DNK se nemůže vytvořit bez již existujících proteinů“

[Praporek na straně 45]

„Vznik genetického kódu představuje ohromný problém ‚slepice, nebo vejce‘, který v přítomné době zůstává zcela nevyřešený“

[Praporek na straně 46]

Genetický kód je „nejspletitější hledisko otázky o vzniku života“

[Praporek na straně 47]

Při fotosyntéze vytvářejí rostliny pomocí slunečního světla z oxidu uhličitého, vody a minerálů kyslík a živiny. Mohla by to všechno vynalézt jednoduchá buňka?

[Praporek na straně 50]

Z výpovědí některých vědců plyne: ‚Inteligence je zde nezbytná, ale stvořitel je nepřijatelný‘

[Praporek na straně 53]

Jeden vědec připustil: „Jediné přijatelné vysvětlení je stvoření“

[Praporek na straně 53]

Jastrow: „Vědci nemají žádný důkaz, že život není výsledkem stvořitelského činu“

 [Rámeček a obrázek na straně 48 a 49]

Neuvěřitelně složitá buňka

Živá buňka je mimořádně složitá. Biolog Francis Crick se snažil popsat její funkce jednoduše, ale nakonec shledává, že je to možné jen do určité míry, „protože je to velmi složité a čtenář nemusí zápolit se všemi podrobnostmi“.^a

Pokyny uvnitř buněčné DNK, „kdyby byly vypsány, vyplnily by tisíc 600stránkových knih“, vysvětluje časopis National Geographic. „Každá buňka je svět překypující asi dvěma sty bilióny nepatrných atomových skupin, zvaných molekuly. . . Našich 46 chromozómových ‚vláken‘ by mělo celkem délku téměř dva metry. Jádro, které je obsahuje, však má průměr menší než jednu setinu milimetru.“^b

Časopis Newsweek používá následujícího znázornění, aby zprostředkoval představu o procesech v buňce: „Každá z těch 100 biliónů buněk pracuje jako ohrazené město. Elektrárny vyrábějí pro buňku energii. Továrny vyrábějí proteiny, nezbytné látky pro chemický výměnný styk. Objemné přepravní systémy dopravují určité chemické látky uvnitř buňky z jednoho místa na druhé a také mimo buňku. Na hraničních přechodech kontrolují strážní export a import a zkoumají zevní svět, pokud jde o příznaky nebezpečí. Biologické ozbrojené síly jsou ukázněně připraveny zakročit proti vetřelcům. Centrální genetická vláda udržuje pořádek.“^c

Když začali vědci šířit moderní evoluční teorii, neměli představu o fantasticky komplikované stavbě živé buňky. Na protější straně jsou popsány některé základní složky typické buňky, které jsou uloženy v pouzdře o průměru asi 0,025 milimetru.

 BUNĚČNÁ MEMBRÁNA

Obal, který kontroluje vše, co vchází do buňky a co z ní vychází

RIBOZÓMY

Útvary, na nichž jsou aminokyseliny sestaveny v bílkoviny

BUNĚČNÉ JÁDRO

Dvojitou membránou obklopené řídící centrum, jež řídí veškerou činnost buňky

CHROMOZÓMY

Obsahují DNK buňky, její genetický stavební plán

JADÉRKO

Místo, kde se sestavují ribozómy

ENDOPLAZMATICKÉ RETIKULUM

Navrstvené membrány, které ukládají nebo transportují bílkoviny; bílkoviny jsou vyráběny ribozómy, které na membrány nasedají (některé ribozómy se vyskytují v buňce i volně)

MITOCHONDRIE

Centra produkující molekuly ATP, nositele buněčné energie

GOLGIHO KOMPLEX

Skupina plochých membránových váčků, které balí a rozdělují bílkoviny, jež vyrobila buňka

CENTRIOLY

Nacházejí se v blízkosti buněčného jádra a mají důležitou úlohu při dělení buňky

[Obrázek]

Je zde těch 100 000 000 000 000 buněk tvého těla pouze náhodou?

[Rámeček na straně 52]

Evolucionisté v minulosti i dnes komentují vznik života

„Hypotéza, že život vznikl z anorganické látky, je v přítomné době stále ještě článkem víry.“ — Matematik J. W. N. Sullivan^d

„Pravděpodobnost, že život vznikl náhodou, by bylo možno srovnat s pravděpodobností, že úplný slovník je výsledkem exploze v tiskárně.“ — Biolog Edwin Conklin^e

„Stačí se jen zamyslet nad velikostí tohoto úkolu, abychom připustili, že samoplození živých organismů je nemožné.“ — Biochemik George Wald^f

„Vyzbrojen všemi poznatky, kterými dnes disponujeme, může člověk, je-li čestný, konstatovat pouze to, že v přítomné době se vznik života jeví téměř jako zázrak.“ — Biolog Francis Crick^g

„Jestliže nejsme na základě společenských názorů nebo vědecké výchovy předem silně zaujati pro názor, že život na Zemi vznikl [samovolně], pak tento jednoduchý výpočet [matematická nepravděpodobnost] tuto koncepci zcela likviduje.“ — Astronomové Fred Hoyle a N. C. Wickramasinghe^h

[Nákres a obrázky na straně 47]

Lidé a zvířata vdechují kyslík a vydávají oxid uhličitý. Rostliny přijímají oxid uhličitý a vydávají kyslík

[Nákres]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Světlo

Kyslík

Vodní pára

Oxid uhličitý

[Obrázek na straně 40]

Každá velká budova musí stát na nějakém základu. Dva vědci říkají: „Evoluční teorii chybí správný základ“

[Obrázek na straně 42]

Jen červené, všechny správného druhu, každá na předem určeném místě — náhodou?

[Obrázek na straně 43]

V živých organismech se vyskytují pouze „levotočivé“ aminokyseliny: „Pravděpodobně to nebudeme nikdy schopni vysvětlit“

[Obrázky na straně 45]

Co bylo dříve?