Ohromné propasti — může je evoluce překlenout?
6. kapitola
Ohromné propasti — může je evoluce překlenout?
1. Co je známo o mezerách ve zkamenělinách?
ZKAMENĚLINY jsou hmatatelnými důkazy toho, že život existoval v rozmanitých formách dlouho předtím, než se objevil člověk. Neposkytují však očekávanou podporu evolucionistickému názoru na vznik života a počátek nových forem života. O tom, že chybějí zkamenělé přechodné formy, které by měly překlenout biologické propasti, řekl Francis Hitching: „Je podivné, že mezery ve zkamenělinách se objevují jaksi soustavně: zkameněliny chybějí na všech důležitých místech.“1
2. Jak dalece jsou tyto mezery patrné například ve zkamenělinách ryb?
2 Důležitá místa, o nichž se zmiňuje, jsou mezery mezi hlavními oddíly živočišné říše. Příklad pro to je představa, že se ryby vyvinuly z bezobratlých — živočichů bez páteře. Hitching řekl: „Ve zkamenělinách se ryby objevují jakoby z ničeho: záhadně, náhle a zcela vyvinuté.“2 Zoolog N. J. Berrill komentuje své vlastní evolucionistické vysvětlení vzniku ryb těmito slovy: „V jistém smyslu je toto líčení science fiction.“3
3. Jak vysvětluje evoluční teorie původ velkých skupin živočichů?
3 Evoluční teorie předpokládá, že se z ryb stali obojživelníci, z některých obojživelníků plazi, z plazů savci a ptáci, a konečně z některých savců lidé. V předcházející kapitole jsme ukázali, že zkameněliny nepodporují tato tvrzení. Tato kapitola se zabývá především velkým množstvím údajných mezistupňů. Když budeš číst, uvažuj, zda je pravděpodobné, že by k takovým změnám docházelo samovolně a nahodile.
Propast mezi rybami a obojživelníky
4, 5. Co patří k velkým rozdílům mezi rybami a obojživelníky?
4 Hlavní znak, který odlišuje ryby od bezobratlých, je páteř. Na této páteři by bylo muselo dojít k velkým změnám, aby se mohl z ryby stát obojživelník, živočich, který může žít jak ve vodě tak na souši. Musela by dále vzniknout pánev, ale nejsou známé žádné fosilní ryby, na kterých by bylo patrné, jak se vyvíjela pánev obojživelníků. U některých obojživelníků, jako jsou žáby a ropuchy, by se musela celá páteř změnit k nepoznání. Lebeční kosti jsou rovněž odlišné. Při vývoji obojživelníků se podle evoluční teorie musely rybí ploutve změnit v končetiny s klouby, chodidly a prsty a muselo také dojít k velkým změnám na svalech a nervech. Žábry by se byly musely přeměnit v plíce. Srdce ryb má dva oddíly, naproti tomu u obojživelníků má oddíly tři.
5 K překlenutí propasti mezi rybami a obojživelníky by bylo muselo dojít k zásadním změnám ve sluchovém vnímání. Ryby všeobecně vnímají šumy svým tělem, naproti tomu většina ropuch a žab k tomu má sluchový bubínek. Také jazyk by se musel změnit. Žádná ryba nemá jazyk, který by se mohl vymrštit, jako je to u obojživelníků, například u ropuch. Obojživelníci mimo to mohou mrkat očima, a to pomocí blanky, kterou mohou stáhnout přes oční bulvu, aby ji udrželi čistou.
6. Kteří živočichové byli uznáváni jako spojovací články mezi rybami a plazy a proč to tak není?
6 Byla vyvíjena usilovná snaha spojit obojživelníky s nějakými předky v podobě ryb, ale bez úspěchu. Jako příklad se s oblibou uváděla dvojdyšná ryba, protože může použít k dýchání plovací měchýř místo žaber, když je přechodně mimo vodu. V knize Ryby (angl.) je řečeno: „Protože dvojdyšné ryby mají pravé plíce. . . nabízí se domněnka, že by mohly mít přímé spojení s obojživelníky, kteří by pak vedli k pravým suchozemským obratlovcům. To však neodpovídá skutečnosti. Jsou zcela samostatnou skupinou.“4 Podle Davida Attenborougha nepřichází v úvahu ani dvojdyšná ryba ani latimérie, „protože jejich lebeční kosti se tak liší od lebečních kostí prvních fosilních obojživelníků, že ti z nich nemohli vzniknout.“5
Propast mezi obojživelníky a plazy
7. Co je jedním z nejobtížnějších problémů, jež vyvstávají při pokusu vysvětlit přechod od obojživelníků k plazům?
7 Pokus překlenout propast mezi obojživelníky a plazy vyvolává jiné vážné problémy. Jeden z nejobtížnějších je vznik vejce ve skořápce. Živočichové tvořící domnělé předstupně plazů kladli svá měkká rosolovitá vajíčka do vody, kde byla zvnějšku oplodněna. Plazi jsou suchozemská zvířata a kladou svá vejce na zem, ale embrya ve vejcích přesto potřebují vodní prostředí. Řešením bylo vejce ve skořápce. Byla však také nutná velká změna procesu oplodnění. Je nutné vnitřní oplodnění dříve, než je vejce opatřeno skořápkou. Aby k tomu došlo, nutně zde musely být nové pohlavní orgány, nové instinkty a nové chování při páření — to všechno tvoří obrovskou propast mezi obojživelníky a plazy.
8, 9. Které další znaky musí vykazovat vejce obalené skořápkou?
8 Obalení vejce skořápkou si vyžádalo další pozoruhodné změny, aby se mohl plaz vyvíjet a aby se nakonec mohl ze skořápky vyprostit. Ve skořápce například musí být různé blány a obaly, jako třeba amnion. Ten obklopuje tekutinu, ve které roste zárodek. V knize Plazi (angl.) je popsána další blána, alantois: „Alantois přijímá odpadové produkty embrya a slouží takříkajíc jako jakýsi měchýř. Má také krevní cévy, které sbírají kyslík prostupující skořápkou a přivádějí ho k zárodku.“6
9 Evoluční teorie nemůže vysvětlit další složité rozdíly. Zárodky ve vejcích ryb a obojživelníků vydávají své odpadové produkty ve formě rozpustné močoviny do okolní vody. Uvnitř opouzdřeného vejce plaza by však močovina zárodek usmrtila. Proto dochází v opouzdřeném vejci k podstatně jinému chemickému pochodu: odpadové látky — nerozpustná kyselina močová — se ukládají v alantois. Dále je nutné si uvědomit, že vaječný žloutek je výživou pro rostoucí zárodek plaza, která mu umožňuje plně se vyvinout dříve, než se vynoří ze skořápky — na rozdíl od obojživelníků, kteří se nevylíhnou ve své konečné podobě. A aby se zárodek mohl dostat ze skořápky, vyznačuje se tím, že má vaječný zub, kterým prolomí své vězení.
10. Na co si stěžoval jeden evolucionista?
10 K překlenutí propasti mezi obojživelníky a plazy je třeba ještě mnohem více, ale tyto příklady ukazují, že slepá náhoda by nikdy nemohla způsobit všechny ty různé složité změny nutné k překlenutí této široké propasti. Není divu, že evolucionista Archie Carr si povzdechl: „Jedním z nedostatků ve fosilních záznamech o dějinách obratlovců je, že ukazují tak málo o evoluci plazů v jejich nejranějším období, kdy se vyvíjelo opouzdřené vejce.“7
Propast mezi plazy a ptáky
11, 12. V čem tkví velký rozdíl mezi plazy a ptáky a jak se někteří snaží vyřešit tuto záhadu?
11 Plazi jsou studenokrevní živočichové, to znamená, že jejich tělesná teplota stoupá nebo klesá podle vnější teploty. Naproti tomu ptáci jsou teplokrevní; jejich tělesná teplota zůstává relativně stálá, nezávisle na teplotě vnější. Ve snaze rozluštit záhady, jak mohou teplokrevní ptáci pocházet z plazů, kteří jsou studenokrevní, říkají dnes mnozí evolucionisté, že někteří dinosauři (počítaní k plazům) byli teplokrevní. Všeobecný názor však odpovídá názoru Roberta Jastrowa, který řekl: „Dinosauři byli studenokrevní jako všichni plazi.“8
12 K názoru, že teplokrevní ptáci pocházejí z plazů, kteří jsou studenokrevní, řekl francouzský evolucionista Lecomte du Noüy: „To je dnes jedna z největších záhad vývoje.“ Rovněž připustil, že ptáci vykazují „všechny neuspokojivé znaky absolutního stvoření“9 — totiž neuspokojivé pro evoluční teorii.
13. Co dělají ptáci, aby vyseděli vejce?
13 Je sice pravda, že jak plazi tak ptáci kladou vejce, ale jen ptáci musejí svá vejce vysedět. Jsou k tomu vybaveni. Někteří ptáci mají na hrudi místečko bez peří vybavené sítí krevních cév, a zde se mohou vejce zahřívat. Někteří ptáci sice nemají toto místo k sezení na vejcích, ale vytrhávají si na hrudi peří. Aby mohli ptáci vysedět vejce, musela by jim evoluce vštípit nové instinkty, například pro stavbu hnízd, pro sezení na vejcích a krmení mláďat — což je velmi nesobecký, nezištný, ohleduplný způsob chování, při němž je nutná obratnost, pilná práce a schopnost obrany v nebezpečných situacích. To všechno tvoří velkou propast mezi plazy a ptáky. Ale zdaleka to ještě není vše.
14. Jak složitá jsou pera a proč je tedy neuvěřitelné, že by vznikla ze šupin plazů?
14 Jen ptáci mají peří. Tvrdí se, že se šupiny plazů prostě přeměnily v tyto útvary s úžasnou strukturou. Z osy pera vycházejí řady větviček. Každá větvička má mnoho paprsků a každý paprsek má stovky řasinek a háčků. Při mikroskopickém zkoumání holubího pera bylo zjištěno, že má „několik set tisíc větviček a milióny řasinek a háčků“.10 Tyto háčky drží pohromadě všechny části pera, takže vzniká souvislá plocha neboli prapor. Pero je jako nosná plocha nepřekonatelné a jen několik málo látek jsou stejně dobré izolátory. Pták velikosti labutě má asi 25 000 per.
15. Jak pečují ptáci o svá pera?
15 Když se větvičky pera rozdělí, zobák je „češe“. Když se protahují zobákem, působí zobák tlakem a háčky na paprscích se opět spojují jako zoubky zdrhovadla. Většina ptáků má na kořenu ocasu žlázu, jejímž mazovým výměškem uhlazují každé jednotlivé pero. Někteří ptáci nemají tuto žlázu, ale místo ní mají zvláštní pera, která se na konci třepí a vytvářejí jemný prášek podobný mastku, kterým si uhlazují peří. Obvykle jednou v roce se peří při línání obnoví.
16. Co řekl jeden evolucionista o vzniku per?
16 Ačkoli se o peří tolik ví, je až podivuhodné, jak se vysvětluje jeho vývoj: „Jak se vyvinula tato úžasná struktura? Není zapotřebí žádná velká představivost k tomu, abychom viděli pero jako změněnou šupinu, v podstatě podobnou šupině plaza — dlouhou, volně upevněnou šupinu, jejíž vnější okraje se třepily a rozšiřovaly, až se vyvinula dnešní velice složitá struktura pera.“11 Je to skutečně vědecké vysvětlení? Nebo to zní spíše jako science fiction?
17. Čím se liší kosti ptáka od kostí plaza?
17 Konstrukce ptáka také pozoruhodně vyhovuje životu ve vzduchu. Ptačí kosti jsou na rozdíl od masivních kostí hada tenké a duté. Protože však k létání je zapotřebí mnoho síly, jsou ptačí kosti uvnitř vyztuženy, podobně jako jsou vyztužena křídla letadel. Konstrukce kostí však slouží ještě k něčemu jinému. Pomáhá vysvětlit jiný div ptačího světa — dýchací systém ptáků.
18. Jaké systémy umožňují ptákům, aby udržovali nízkou tělesnou teplotu při dlouhých letech?
18 Během letu trvajícího celé hodiny nebo i celé dny vyrábějí svaly křídel mnoho tepla. Ptáci se s tím však vyrovnávají bez potních žláz ke chlazení. Mají „motor“ chlazený vzduchem. Široce rozvětvený systém vzdušných vaků dosahuje do téměř každé důležité části těla, dokonce i do dutin kostí. Touto vnitřní cirkulací vzduchu je odváděno tělesné teplo. Pomocí těchto vzdušných vaků využívají ptáci také vzdušný kyslík mnohem účinněji než kterýkoli jiný obratlovec. Jak se to děje?
19. Co umožňuje ptákům dýchat řídký vzduch?
19 Ptáci a savci vdechují a vydechují tím, že se plíce střídavě plní vzduchem a vyprazdňují jako dmychadla. Ale u ptáků proudí při vdechu a výdechu plícemi ustavičně čerstvý vzduch. Zjednodušeně řečeno, systém pracuje takto: Když pták vdechuje, proudí vzduch do určitých vzdušných vaků, které pak slouží jako dmychadla a vhánějí vzduch do plic. Z plic přichází vzduch do jiných vzdušných vaků, z nichž je pak vyháněn ven. To znamená, že plícemi stále proudí jedním směrem čerstvý vzduch, což je možno přirovnat k houbě, kterou proudí voda. Krev prochází plicními kapilárami opačným směrem. A je to právě tento obrácený směr toku vzduchu a krve, který činí dýchací systém ptáků tak podivuhodným. Tento systém jim umožňuje vdechovat řídký vzduch, když nepřetržitě překonávají po celé dny vzdálenosti dlouhé tisíce kilometrů ve výšce až přes šest kilometrů.
20. Kterými dalšími znaky je prohloubena propast mezi ptáky a plazy?
20 Propast mezi ptáky a plazy se ještě prohlubuje dalšími znaky. Jedním z nich je zraková ostrost. Některé oči, například orlí, pracují jako teleskop, a jiné — například u pěnice — jako zvětšovací sklo. Ptáci mají na své sítnici více světločivých buněk než jiní živočichové. Také nohy ptáků jsou odlišné. Když usedají na větev, sevřou se šlachy prstů na nohách automaticky kolem větve. A mají pouze čtyři prsty na nohou oproti plazu, který jich má pět. Zpěv ptáků, například slavíků a drozdů, není vytvářen hlasivkami, ale pomocí ptačího zpěvného ústrojí. Srdce plazů má tři oddíly, ale srdce ptáků čtyři. Ptáci se liší od plazů také svými zobáky. Tak například existují zobáky k louskání ořechů, jiné k filtrování potravy z bahnité vody nebo ke klování děr ve stromech, a jsou také zkřížené zobáky k otvírání škeblí — zdá se, že rozmanitost je nekonečná. A přece se o takových vysoce specializovaných zobácích říká, že se vyvinuly náhodou z nosu plaza. Je to věrohodné vysvětlení?
21. Proč nemůže být Archaeopteryx považován za spojovací článek mezi plazy a ptáky?
21 Evolucionisté se kdysi domnívali, že Archaeopteryx jehož jméno znamená „prakřídlo“ nebo „prapták“, je spojovacím článkem mezi plazy a ptáky. Ale dnes o tom již mnozí nejsou přesvědčeni. V jeho zkamenělých zbytcích lze vidět aerodynamicky zkonstruovaná křídla schopná letu, s dokonale vytvořenými pery. Kosti křídel a nohou byly tenké a duté. Jeho domnělé znaky plaza můžeme nalézt u dnešních ptáků. A navíc nepochází z doby před ptáky, neboť zkameněliny jiných ptáků byly nalezeny v horninách stejného období, v němž byl nalezen Archaeopteryx.12
Propast mezi plazy a savci
22. Který rozdíl mezi plazy a savci je patrný již z označení „savec“?
22 Mezi plazy a savci jsou velké rozdíly. Již označení „savec“ poukazuje na jeden ohromný rozdíl: mléčné žlázy, pramen výživy pro živě narozená mláďata. Theodosius Dobzhansky řekl, že mléčné žlázy „jsou pravděpodobně přeměněné potní žlázy“.13 Plazi ovšem nemají ani potní žlázy. Mimo to jsou potními žlázami vylučovány odpadové produkty, žádné živiny. A na rozdíl od mláďat plazů mají mláďata savců jak instinkt sát u matky, tak i svaly, které jim to umožňují.
23, 24. Kterými dalšími znaky se vyznačují savci v protikladu k plazům?
23 Savci mají ještě další znaky, které je odlišují od plazů. Samice savců mají velice složitou placentu, která slouží k výživě a vývoji jejich nenarozených mláďat. Plazi ji nemají. Savci mají bránici, která odděluje hrudní koš od břicha, plazi nikoli. V uších plazů není Cortiho orgán jako ve vnitřním uchu savců. Tento nepatrný složitý orgán má 20 000 sluchových vlásků a 30 000 nervových zakončení. Savci si udržují stálou tělesnou teplotu, plazi nikoli.
24 Savci mají dále tři sluchové kůstky, plazi jen jednu. Odkud pocházejí ty dvě „navíc“? Evolucionisté se to pokoušejí vysvětlit tímto způsobem: Dolní čelist plazů se skládá nejméně ze čtyř kůstek, u savců pouze z jedné; když se tedy savci vyvíjeli z plazů, došlo zřejmě k přeskupení kostí; některé se přemístily z dolní čelisti plaza do středního ucha savce, kde se z nich vytvořily tři sluchové kůstky. Přitom zbyla pouze jedna kost pro dolní čelist savce. Avšak pro toto vysvětlení chybí jakýkoli podklad ve zkamenělinách. Je to pouze toužebná domněnka.
25. Jaké jsou další rozdíly mezi plazy a savci?
25 V souvislosti s kostmi vzniká další obtíž: nohy plazů jsou umístěny po straně těla, takže břicho je velmi blízko země nebo se jí dotýká. Naproti tomu nohy savců jsou pod tělem, takže je mohou zvednout od země. O tomto rozdílu Dobzhansky prohlásil: „Tato změna se sice může zdát podružná, ale vyžadovala pronikavou změnu kostry a svalů.“ Potom se vyjádřil o dalším podstatném rozdílu mezi plazy a savci: „U savců se dále velmi pozoruhodně vyvinul chrup. Na místě jednoduchých kolíkovitých zubů plazů mají savci nejrozmanitější zuby, které slouží k tomu, aby potravu uchopily, ukously, probodly, odřízly, rozmáčkly nebo rozemlely.“14
26. Který obrat v evoluci by musel nastat, pokud jde o vylučování odpadových produktů?
26 Poslední důkaz: Jak jsme se právě zmínili, bylo by při údajném vývoji od obojživelníků k plazům nutné, aby odpadové produkty byly vylučovány nikoli jako močovina, ale jako kyselina močová. Kdyby se však z plaza stal savec, muselo by dojít k opaku, protože savci stejně jako obojživelníci vylučují odpadové produkty ve formě močoviny. Tím by evoluce probíhala opačně — což se teoreticky nepředpokládá.
Největší propast
27. Co by byl podle slov jednoho evolucionisty „tragický omyl“?
27 Z hlediska stavby těla se hodí na člověka označení savec. Jeden evolucionista však prohlásil: „Nemohl by být tragičtější omyl než považovat člověka ‚pouze za živočicha‘. Člověk je jedinečný. Odlišuje se od všech ostatních živočichů v mnoha ohledech, například řečí, tradicí, kulturou a mimořádně dlouhou dobou růstu a rodičovské péče.“15
28. Jak se odlišuje člověk od zvířat svým mozkem?
28 Od všech ostatních živočichů na Zemi odlišuje člověka jeho mozek. Informace, které by se mohly nashromáždit v asi 100 miliardách neuronů lidského mozku by naplnily asi 20 miliónů svazků. Svou schopností abstraktního myšlení a řeči se člověk velice odlišuje od každého zvířete a jedním z nejpozoruhodnějších znaků člověka je, že může zaznamenávat nashromážděné poznatky. Použití této znalosti mu umožnilo překonat všechny ostatní živočichy na zemi. Člověk dokonce vylétl na Měsíc a vrátil se zpět. Jeden vědec výstižně řekl, že lidský mozek „se odlišuje od všeho v celém známém vesmíru a je nezměrně komplikovanější“.16
29. Která okolnost působí největší propast mezi člověkem a zvířetem?
29 Propast mezi zvířetem a člověkem je největší ještě z jiných důvodů. Jsou to mravní a duchovní hodnoty člověka, které vyplývají z vlastností, jako je láska, spravedlnost, moudrost, moc a milosrdenství. V Genesis je to naznačeno, když je tam psáno, že člověk byl stvořen ‚k Božímu obrazu, podle Boží podoby‘. A právě to je ta největší propast mezi člověkem a zvířetem. — 1. Mojžíšova 1:26.
30. O čem ve skutečnosti svědčí zkameněliny?
30 Mezi většími skupinami organismů jsou tedy ohromné rozdíly. Jsou od sebe odděleny mnoha novými rysy, naprogramovanými instinkty a vlastnostmi. Je rozumné domnívat se, že vznikly náhodnou souhrou okolností? Jak jsme viděli, doklady ve zkamenělinách takový názor nepodporují. Nemůžeme nalézt žádné zkameněliny, které by mohly tyto propasti překlenout. Hoyle a Wickramasinghe výstižně říkají: „Zjišťujeme, že svědectví zkamenělin postrádá jakékoli přechodné formy. Nyní také víme proč. Především proto, že žádné přechodné formy nikdy neexistovaly.“17 Těm, kteří mají otevřené uši a chtějí slyšet, říká svědectví zkamenělin: „Zvláštní stvoření.“
[Studijní otázky]
[Praporek na straně 72]
Na žádné fosilní rybě není patrné, jak se vyvinula pánev obojživelníků
[Praporek na straně 81]
„Nemohl by být tragičtější omyl, než považovat člověka ‚pouze za živočicha‘“
[Rámeček a obrázek na straně 73]
Mezi většími skupinami organismů není žádné spojení. Jeden vědec řekl: „Zkameněliny chybějí na všech důležitých místech.“
[Obrázky]
Všechno se rozmnožuje „podle svého druhu“
Ryba
Obojživelník
Plaz
Pták
Savec
Člověk
[Rámeček a obrázek na straně 76]
Evolucionisté prohlašují: „Není zapotřebí žádná velká představivost k tomu, abychom viděli pero jako změněnou šupinu [plaza].“ Skutečnosti ukazují opak.
[Obrázky]
Papoušek
Rajka
Páv
[Nákres]
Osa
Větvičky
Paprsky
Řasinky
[Obrázek na straně 71]
„Ve zkamenělinách se ryby objevují jakoby z ničeho“
[Obrázek na straně 72]
Páteř ryby se velmi liší od páteře žáby
[Obrázek na straně 75]
Ptáci vykazují „všechny neuspokojivé znaky absolutního stvoření“
[Obrázky na straně 78]
Oko orla funguje jako teleskop a oko pěnice jako zvětšovací sklo
[Obrázek na straně 79]
Archaeopteryx není spojovacím článkem mezi plazy a ptáky
[Obrázek na straně 80]
Mláďata savců se rodí živá a matky je kojí
[Obrázky na straně 82]
„Svědectví zkamenělin postrádá jakékoli přechodné formy. . . proto, že žádné přechodné formy nikdy neexistovaly“
Ryba
Obojživelník
Plaz
Pták
Savec
Člověk
[Nákres a obrázky na straně 74]
Rosolovitá vajíčka obojživelníků nemají skořápku
Vajíčka plazů mají ochrannou skořápku
[Nákres]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Průřez vejce ve skořápce:
Salantois
embryo
skořápka
bílek
amnion
chorion
žloutek
vzduchová komůrka
vaječná membrána
